Ve věku devadesáti let zemřel jeden ze strůjců dějin. Názory na jeho osobu se budou různit, stejně tak na jeho činy. Ale nikdo už mu neupře, že to byl velikán své doby a hýbal světem, že přes šílené embargo dokázal vzdorovat USA a jedině totální válka by Kubu zlomila. Bude se o něm psát, že zařídil velkou chudobu Kuby. A až po čase se bude psát, že ta chudoba nebyla díky Castrovi, ale díky USA, které sice Kubánce nepostřílely, ale nic jim nedovolily podobně jako Izrael Palestincům či SSSR Československu. Ta chudoba byla řízená, vynucená a drtivá. Přesto Kubánce nezlomila.
V červnu 1972 v Praze dostal Řád bílého lva I. třídy a čestný doktorát Karlovy Univerzity. Krátce se v Československu zastavil také v září 1973 a v listopadu 1986.
Syn plantážníka a jeho kuchařky Fidel Castro Ruz (narozen 13. srpna 1926) se už jako student práv v Havaně politicky angažoval nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě. V té době se také oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.