• Odpůrci D.J.Trumpa chtějí, stejně jako komunisté, aby voda tekla do kopce...

    Což není nic jiného, než snaha naroubovat na lidskou společnost určitá ideologická pravidla. Podle nějakých pravidel žily lidské civilizace vždy a zbožňování panovníka bylo nepsanou povinností. A samozřejmě, také vliv náboženství.
     

    Ale, myslím, že až do tzv Velké říjnové socialistické revoluce se nejednalo o nějakou ucelenou ideologii, sepsanou a podporovanou jejich tvůrci, která se pak, víceméně nuceně rozšířila na velké masy, na celé národy.

    Ono, tak trochu, vůbec není divu. U nás v roce 1946 získali komunisté okolo 40% hlasů, což je pro dnešní politické strany nesplnitelný sen. Zdatný propagandista by, po vzoru Krymu, mohl namítat, že lidé hlasovali "pod hlavněmi samopalů".

    Ovšem, stejně jako v případě Krymu to nebyla pravda. Lidé si tu cestu prostě vybrali dobrovolně proto, že nebyli spokojeni s dosavadním vývojem a přáli si změnu. Ale, na rozdíl od Krymu, byla v roce 1948 všechna demokratická pravidla zapomenuta a popřena a nastal vláda jedné strany.

    Ale i přesto je vidět, jak šikovně prezentovaná ideologie může ovlivnit i celé národy. Idea socialismu, tedy vlády komunistů, i přes záchranné pokusy v roce 1968 prohrála a ve většině států Evropy a samozřejmě i Severní Ameriky, byl nastolena liberální demokracie.

    Ovšem, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Prakticky okamžitě se vynořily nové ideologické směry, které mají za svůj smysl a účel zotročit lidskou společnost. Samozřejmě, nikoli doslova, ale obrazně. Bojuje se za Práva žen.

    Co to je? Den po inauguraci nového amerického prezidenta byly s tímto heslem mohutné demonstrace. A jaké právo by v USA mohlo být vyšší, než právo stát se hlavou státu, prezidentem? Nevím o žádném jiném takovém právu.

    A Hillary Clinton nejenže vůbec nikdo ve vykonávání tohoto práva nebránil, ale naopak byla ze všech stran podporována a bylo jí nadržováno. To, proč se nakonec 45. prezidentem USA je prostě v americkém volebním systému, který platí pro všechny kandidáty.

    A další. Třeba Práva homosexuálů. Proboha, co to je? On snad homosexuální jedinec, přičemž jejich "homosexualita" není v 99% případů vůbec objektivně zjištěna a Evropská Unie toto dokonce zakazuje a jde vlastně o jakési "svobodné prohlášení jedince" nemá stejná práva jako heterosexuál?

    Právo na život, právo nabývat majetek, volit, atd. Nechci to všechno vyjmenovávat. Ono je něco z toho homosexuálům upíráno? Je jim upíráno právo ženit se a vdávat? Není. Pokud tak touží po dětech, mohou to klidně udělat a žádný zákon jim v tom nebude bránit.

    A k tomu ještě Práva rasových menšin. Jaká práva to jsou? Nejsou snad všechny menšiny v naší západní euroatlantické společnosti rovny před zákony a dokonce silně zvýhodňovány? A možná se ty menšiny teď bojí, že toto zvýhodňování ubere na intenzitě. A proto ten odpor proti DJT.

    Kdybych si myslel, že to k něčemu bude, tak založím platformu Proti diskriminaci seniorůa já sám se budu delegovat za figuranta. S pomocí matky Šabatové si vyhledáme inzerát s volným místem, já se budu ucházet, splním všechny požadavky a nebudu přijat.

    A matka Šabatová tam potom pošle o 30 let mladšího "zájemce", tedy figuranta, který přijat bude. A ombudswomanka té firmě vysolí 100.000,- pokuty za diskriminaci a ještě je dá k soudu. Myslíte si, že to je ptákovina? Ano je. Ale přesně tak to s "rasovou diskriminací" funguje.

    Prostě a jednoduše, spousta výmyslů moderní liberální společnosti má ten samý charakter, ale menší intenzitu nežli ona Marx-leninská ideologie. Neposílá sice lidi do gulagů, popřípadě na šibenici, ale snaží se ovlivnit život společnosti velmi podobným způsobem.

    A já si myslím, že jak pro komunismus, tak i pro tyto všechny, jak říkal V.Klaus, tzv. "ismy" platí jediné. jejich propagátoři se snaží ovlivňovat život lidské společnosti tak, že v podstatě chtějí tento život otočit tak, aby voda tekla do kopce.

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Hillary ztrácí glanc. Vřeští jako stará domovnice

     

    Přijde sekretářka ráno do práce, šéf už sedí za svým stolem, a tak začne s úpravou svého zevnějšku. Jako poslední krok jsou vlasy a tak na ně vezme sprej a šéf jí říká: Slečno, a co ozónová díra? Ale tu jsem si už ráno myla žínkou

     

    Tak to byl příklad takového nevinného vtípku a netuším, jaké procento žen by ho s opovržením odsoudilo. Ale asi velmi selektivně, protože si myslím, že často, když jsou "dámy" samy ve své společnosti, tak jejich vtípky mohou být a také asi jsou daleko drsnější.

    Ovšem, říci na kameru, o které ale nevím, že běží a že snímá pouze zvuk nějaké hlášky typu "chytnout ji za prsa a už ho tam má" nebo podobné ptákoviny. Věci jsou to sice neslušné a nepatří na veřejnost, ale právě proto je muži říkají v soukromí.

    A je velmi sprosté, především od toho kameramana, tajně natočit záznam a po 11 letech ho s velkým ziskem znovu prodat, protože ty standardní záběry, na kterých se Donald Trump chová, po vystoupení z autobusu, už zcela určitě dostal zaplacené.

     

    A pak těch asi 15 Trumpem zneužitých žen. Kdyby jen setina z toho byla pravdou, tak už ty dotyčné Donalda Trumpa dávno soudily a asi by také vysoudily. Vysoké odškodné v řádu statisíců až miliónů dolarů. To přece říkával už Klaus: O peníze jde vždy až v první řadě.

     

    Ale, bez ohledu na zdravý rozum, šly Donaldovy akcie prudce dolů. Na Hillary ztrácel snad dokonce 7 procentních bodů. Prostě, katastrofa. Disaster. Ale včera jsem znovu zapnul CNN a již z vážného hlasu komentátora se dalo vyčíst, že se něco děje.

    Trump víceméně srovnal skóre s Hillary, které "tak trochu" podtrhl stoličku FBI. Jednak s dalším přezkumem zcela nezodpovědného a hazardního zacházení se služebními emaily, které jako ministryně zahraničí Hillary provozovalo a jednak kontroverzními milostmi, kterými její manžel hýřil snad víc než náš milovaný guru.

    https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=bill+clinton+pardons+rich

     

    Takže, jak to vypadá teď?

    Polling Data

    RCP Average 10/22 - 11/1 -- -- 47.0 45.3 Clinton +1.7
    IBD/TIPP Tracking 10/28 - 11/1 862 LV 3.4 44 44 Tie
    Economist/YouGov 10/30 - 11/1 1233 LV 3.2 48 45 Clinton +3
    LA Times/USC Tracking 10/26 - 11/1 3004 LV 4.5 42 48 Trump +6
    ABC/Wash Post Tracking 10/28 - 10/31 1182 LV 3.0 48 47 Clinton +1
    NBC News/SM 10/24 - 10/30 40816 LV 1.0 51 44 Clinton +7
    FOX News 10/22 - 10/25 1221 LV 2.5 49 44 Clinton +5

    http://www.realclearpolitics.com/epolls/2016/president/us/general_election_trump_vs_clinton-5491.html

     

    A podle mého názoru to, co Hillary včera předvedla na kameru, tedy to, že vřískala a vzteky sípala jako vzteklá domovnice, které někdo zašpinil prádlo, ji nepomůže.

    Takže se necháme překvapit. V dostihu o prezidenta USA je sice méně koní než na Velké pardubické, o to šokující ale může být výsledek v cíli.

     

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Jak krvavé smí být odstranění syrského diktátora?

     
    V dějinách lidstva byl "krvavý diktátor" odstraňován už mnohokrát. A i tomto tisíciletí se toto opakovalo již vícekrát. V Iráku, v Libyi, v Egyptě, v Sýrii a samozřejmě i na Ukrajině. A všechny tyto akty mají něco společného.
     

    A tím je zcela nepochybně, i když zprvu skrytý, zásah velmocí.A tak se jak v Sýrii, tak samozřejmě i na Ukrajině spolu střetly dvě velmoci USA a Rusko. USA, NATO a celé Západní Evropě bylo velmi milé hnutí, které chtělo Ukrajinu, proti vůli lidu, vyjádřené ve volbách, "zhoupnout na Západ".

    Ten, kdo to neviděl, musí být slepý a tupý. Prezident Janukovyč ale nebyl žádným diktátorem. Úplně hloupě a zbaběle odmítl zachovat v Kyjevě klid a pořádek zcela oprávněnou a legální střelbou do útočících demonstrantů, aby sám byl nakonec obviněn z oné pokoutní střelby ze střech.

    A Rusko, které se cítilo ohroženo ve své bezpečnosti podniklo protiútok a výsledek dnes, po skoro třech letech, je pro pro Ukrajinu velmi tristní. Přišla o nezaslouženě získaný Krym a také o nejbohatší část svého území. A "diktátor" si vyhřívá své kosti v Rusku a šance, že bude kdy fyzicky souzen, je rovna nula.

    O Sýrii toho víme daleko, daleko méně. Převrat na Ukrajině jsme mohli sledovat z přímého přenosu, zatímco to, co se dělo v Sýrii věděli jen zasvěcení. Zbytek národa jednak nic nevěděl a také se o nic nestaral.

    Stejně jako na Ukrajině museli mít povstalci na Donbasu pomoc z Ruska, jinak by nepřežili, tak se stejně dá, prakticky s jistotou, říci, že bez pomoci USA by vzbouřenci v Sýrii nepřežili ani dva týdny. A co tam vlastně mělo vzniknout? Druhá Libye po smrti Kaddáfiího? Jen to prosím ne.

    V podstatě v obou případech se jedná o menší až větší fiasko. Ukrajina je od Západu spíš dál než blíž a případný bezvízový styk je jen takovým šidítkem. Ani my jsme se přece vstupem do EU nijak výrazně Západu nepřiblížili.

    Zcela pokrytecké jsou současné výkřiky kvůli městu Aleppo. Agitátoři bijí na poplach kvůli zabíjení civilistů. Ale bez toho se přece žádná válka nikdy neobešla. Je to tragické, je to zločinné, ale je to tak, protože to prostě je válka.

    USA se před 71 lety rozhodly raději obětovat japonské civilní obyvatelstvo než své vojáky. A jaký je proti tomu rozdíl dnes? Žádný, jen vzrostla míra pokrytectví. Kdy byli všichni ti, kteří dnes protestují proti porážce vzbouřenců v Aleppu, když se válka rozhořívala?

    To snad civilisté netrpěli a neumírali? Samozřejmě, že ano. Jenomže to byla naděje, že vzbouřenci odstraní a pokud možno i zabíjí kultivovaného očního lékaře, mnohými pokládaného za diktátora. Ale teď najednou, když jsou v koncích, tak se protestuje.

     

    Prostě, a ještě jednou to říkám, je to naprosto čisté pokrytectví. Když se něčeho zlého dopouštějí nám spřátelené země, síly, hnutí a podobně, tak je vše v nejlepším pořádku. Ale, když to udělá někdo, koho nemáme rádi, třeba Rusko, tak je oheň na střeše.

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Jan Kraus, muž pevných, leč žertovných zásad...

     
    Hnutí Pravda a láska vzniklo někdy okolo poloviny 90. let, jako odpověď na osobu Václava Klause a jeho souputníků. Tito měli vpravdě nepřijatelné názory, hlavně ten, že mandát vzniká v demokratických volbách.
     

    A Pravda a láska dodnes tento princip považuje za nebezpečný a škodlivý a prosazuje tzv. občanskou společnost, která ale je občanskou jen a pouze tehdy, pokud zastává názory jim libé. Názory jim nelibé nejsou občanskou společností, jakkoli mnoho občanů by je zastávalo.

    Prvním počinem Pravdy a lásky byl elaborát, či provolání "Děkujeme, zmizte". Bylo, jaká to podobnost, určeno pánům Klausovi a Zemanovi a po skvělém startu jim chcípl motor a celé se to stalo jen plácnutím do vody. Možná také jistá podobnost se včerejškem.

     

    Dalším a v podstatě jediným, zato však velmi významným úspěchem Pravdy a lásky, bylo zmocnění se České televize, ze kterého ideologicky žije a tyje dodnes. V podstatě na zprávy a publicistiku ČT není třeba se dívat. Člověk přesně ví, čeho se dočká.

    Nepamatuji se, jak se Jan Kraus v tom boji o ČT angažoval, ale snědl bych svůj klobouk, kdyby ne. A šaškování pánů Smoljaka a Svěráka na "orloji" mi ty dva pány na dlouhou dobu zcela znechutilo. Umělec by se neměl pouštět do stranických půtek. Ztrácí tím glanc.

    Ale to, proč jsem nazval Jana Krause žertovným, má jiný význam. Okolo roku 2000 psal totiž pro časopis Týden tzv. sloupky, což je velmi prestižní věc. Pak ale začal psát i do Blesku a s bulvárem, tedy ani s Janem Krausem, nechtěl mít časopis Týden nic společného.

     

    Ale, ještě než se toto stalo a než ho vykopli, odehrála se mezi ním a mnou asi tato konverzace:

     

    • JK: Michael Wievegh obětoval část nákladu své nové knihy Báječná léta s Klausem, protože zarytí Klausovci si tu knihu nekoupí.
    • Já: A není to prosím naopak? Že pan Viewegh používá jméno pana Klause jako reklamní tahák, aby zvýšil prodej?
    • JK: Pan Viewegh nepotřebuje zvyšovat prodej svých knih, žije z filmů.
    • Já: Ale z propadáku, který se špatně prodává, nikdo žádný film točit nebude.

     

    A tak to šlo ještě chvilku dál, až mě pan Kraus nazval, myslím, zaprdlým čecháčkem, který nemá jeho ideály. Není to přesné, ale smysl je zachován, a já ho, ve vší slušnosti, poslal do prdele.

    Nevím, jak to v pátek na Staromáku vypadalo a ani mě to nezajímá. Ale jedno je zcela jisté, že to nebylo nic jiného, než další výron aktivity Pravdy a lásky v podstatě s identickými aktéry, jako třeba zcela neúspěšný a v politice propadlý Jan Ruml.

    Před pár dny jsem napsal. Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, hin sa ukáže. Takže, ono to bude trvat déle, než jeden rok, ale jestli prezidentu Zemanovi vydrží zdraví, tak jaká váha se proti němu postaví?

     

    Muší Michaela Kocába, bantamová Michala Horáčka nebo snad pérová váha dosud neznámého pretedenta? Necháme se překvapit, uvidíme, co na to sázkové kanceláře. Schválně jestli by si Michal Horáček sám na sebe vsadil? Ale, peněz má dost, tak proč ne?

     

    Převzato se souhlasem autora
  • Je Rusko pro USA papírovým tygrem?

    Pojem papírový tygr se pro nás stal velmi populárním v první polovině 70. let minulého století. Původně tak čínský vůdce Mao Ce-tung označoval "americký imperialismus", kterého není se třeba bát a následně, v hostinci U Bubeníčků
     

    znamenal, že papírovým tygrem je soudruh asistent, který, i když na ta jeho cvičení chodit nebudeme, tak nám ten zápočet stejně dá. A jak jsme řekli, tak jsme i udělali, seděli až do pozdního večera v krčmě a stejně jsme si pak všichni šli pro diplom.

    A podobně se mi dnes jeví Rusko ve vztahu k USA nebo lépe řečeno "předpos*anost" před Ruskem, která čiší prakticky z každého televizního šotu CNN a jistě i ostatních amerických televizních stanic. Ta atmosféra připomíná Československo před Mnichovem.

    Při vší úctě k ruské vojenské síle, která dozajista není malá, nehrozí a ani nemůže USA hrozit nějaká ruská nejaderná vojenská akce, tedy invaze či obsazení. To je naprostá chiméra. A jaderná válka? Tak ta by zničila oba plus velkou část světa.

     

    Takže o válku, natožpak jadernou, nemůže jít. Prezident Trump prohlásil, nevím, jestli jsem si přesně zapamatoval to znění, ale smysl byl tento: Já pevně věřím, že ve vztazích s Ruskem lze docílit snížení napětí a lepší vztahy. Samozřejmě, z pozice síly.

    Jistěže nelze žádné jednání vést stylem: "my jsme silnější, tak se podvolte", ale každá strana, včetně té ruské, si musí být naší (USA) síly vědoma. A Donald Trump se tak opakovaně prokazuje jako člověk s koncepcí a vizí a ne jako někdo, kdo skáče z tématu na téma.

    Ruský velvyslanec v USA Sergey Kyslyak není a nemůže být žádné vořezávátko, které by dělalo stejné chyby jako ten americký aktivista v Praze, Shapiro. Zúčastňuje se různých akcí, CIA ho tam vyfotí a pak z toho mají všichni vánoce.

    Celý ten současný humbuk okolo Jeffa Sessionse není nic jiného než foukání si na bolístku po porážce "velké favoritky" Hillary Clinton, i když na vině je 100% ústředí Demokratické strany. Jednak podváděli při primárkách a pak si důkazy o svých podvodech nechali ukrást.

    Joseph Fouché, první vévoda z Otranta by k tomu řekl: Bylo to horší než zločin, byla to chyba. A tyto své chyby se dnes Demokratická strana snaží svést jednak na Rusy a jednak na Trumpův volební štáb a uplést tak z hovna bič na prezidenta Trumpa.

     

    Otevřenou otázkou mezi USA a Tuskem je Ukrajina obecně a Krym konkrétně. Ukrajina sice byla "knihovním vlastníkem Krymu", ale bylo to proti vůli jeho obyvatel, většinou Rusů a také Rusko mělo zcela nepopiratelný morální nárok na námořní základnu v Sevastopolu.

    A když se "zjašení Majdanští aktivisté" zmocnili v Kyjevě protiprávně vlády, tak se geopolitická situace v oblasti brutálně změnila a Rusko bylo nuceno provést defenzivní akce, aby toto ohrožení odvrátilo.

    A prezident USA, který má zcela nepochybně přístup k informacím, která nám jsou zcela odepřeny, by mohl tyto informace vyhodnotit a použít je pro další, tentokrát ale cílevědomé a smysluplné jednání s ruským prezidentem Putinem.

     

     Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Navzdory Rusku, kráčíme, pane Horáčku, vstříc USA

     
    Do konce listopadu je jen pár dní, budou vánoce a pak leden a to již pravděpodobně bude jen rok do prvního kola prezidentských voleb and to be or not to be president, that's the question, řekneme spolu se Shakespearem.
     

    Každý se musí poučit z chyb, s tím se nedá vůbec nic dělat. Kdo tak neučiní, ten je odsouzen k prohře a věčnému zatracení v mediálním pekle. Před pěti lety (počítáno od volby) měl Karel Schwarzenberg skvělé mediální krytí a přesto, řečeno slovy Václava Klause, nezvítězil.

    To by se příští, resp. přespříští rok již stát nemělo. Pravda a láska má tentokrát skvělého, penězi ano, myšlenkami však méně, vyfutrovaného kandidáta, Michala Horáčka. Chlapík to je nepochybně velmi zdatný, umělecky nadaný, politicky zatím nevyprofilovaný.

    Největší nesmysl, který může kterýkoli kandidát udělat, je, snažit se zalíbit všem. Daleko lepší a účinnější je, všechny naštvat. Alespoň zdánlivě.

    Toho ale byl schopen Donald Trump, nikoli však Michal Horáček. Nemyslím, že by to dokázal, příčilo by se to jeho uhlazenému Maybach stylu.

     

    A zde přichází, právě včas, ku pomoci deník MF DNES, který ví, že ne celý národ souhlasí s děláním peněz tím, že, sice legálně, ale okrádám své spoluobčany na Dostizích a Sázkách.

     

    V našich milovaných USA, bez kterých se nedokážeme ani uprdnout, by taková kandidatura byla jen stěží možná.

    A když jsou na jedné straně peníze, musí se, samozřejmě, objevit i na té druhé. Protivníkově, nebo lépe řečeno, na straně potencionálního protivníka, který, hypoteticky stojí kandidátovi Pravdy a Lásky v cestě na vysněný prezidentský stolec.

    A tak, na straně Horáčkových, samozřejmě poctivě vydělaných stamiliónů, on to ale někdo zaplatit musel, že a přišel třeba, kvůli té své hrací a sázení vášni (ono to je totéž, mezi automaty a sázkami je jen malý rozdíl, automaty jsou horší) musí též být nějaké peníze, o jejichž "legálnosti" lze mít pochyby.

    Ovšem, ty peníze, asi 22 miliónů, které na účet strany SPO přišly od firem spojených s hradním poradcem Martinem Nejedlým, jsou jednak naprostou prkotinou s ročním kapesným pana Horáčka a pokud je srovnáme s dary na volební kampaň USA, podivíme se.

    22 miliónů kaček a to ještě za nějaké časové období, srovnáno s příspěvky na volební kampaň Donalda Trumpa a Hillary Clinton jsou naprosté "peanuts" (buráky, ale my to nepoužíváme).

     

    Známý levicový deník Washington Post https://www.washingtonpost.com/graphics/politics/2016-election/campaign-finance/ nás do těch nákladů nechal nahlédnout. Je to otřesné, myslím ty náklady. Něco jako 35 miliard Kč Hillary a něco po jednu miliardu Donald.

     

    A protože jsme malá zem, točí se tu malé prachy, ale máme jednoho, s USA skoro srovnatelného kandidáta (myslím tím pana Horáčka), tak je třeba hned vyrukovat s tím, že kolem prezidenta Zemana se také točí "velké prachy".

    A takto hnusně, podle MF DNES se na Hradě koná. Bodejď by ne, když tam sedí taková hydra nenáviděná.

    Prostě a jednoduše Hrad, s.r.o. implikuje do hlav příštích voličů, jak odporný je prezident Zeman, jaké tam dělá zákulisní kšefty a jak by ten bývalý černý bookmaker od koníčků v Chuchli, které nikdy, opravdu vůbec nikdy, Veřejná Bezpečnost nezmáčkla, byl nepochybně lepší.

     

    MF DNES: Hrad, s.r.o. Jak firmy profitují ze sponzorování Zemanova týmu

    24. listopadu 2016 0:10 Soukromá firma pošle sponzorský dar Straně práv občanů či do prezidentského fondu. Prezident firmu navštíví. Její zástupce pozve na zahraniční cestu. A ti mohou příležitost využít k získání zakázek. I takový model funguje v okolí prezidenta Miloše Zemana, zjistila analýza MF DNES.

    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/analyza-mf-dnes-firmy-profituji-ze-sponzorovani-zemana-pje-/domaci.aspx?c=A161123_202657_domaci_san

     

     

    $1.3 B

    $556 million
    Hillary Clinton campaign

    $544.4 million
    Party and joint fundraising committees

    $188 million
    Super PACs

    Hillary ClintonDonald Trump

    $795 M

    $248.3 million
    Donald Trump campaign

    $486.7 million
    Party and joint fundraising committees

    $60.1 million
    Super PACs

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Nepoblitý prezident Zeman a americké lentilky

    Všelidové hlasování, které do prezidentského stolce vyneslo Miloše Zemana, nesmírně rozlítilo tábor jeho odpůrců tak, že dva z nejzatvrzelejších K. Schwarzenberg a M. Kalousek svým hloupým posměchem zneuctili inauguraci prezidenta.
     

    Je to prostě taková "malá česká tradice", kdy se my Češi shazujeme navzájem. Začalo to myslím arbitráží o TV Nova, kdy, tehdy ještě Havlovi spřeženci, dodávali soudu argumenty proti naší republice, což nás v závěru stálo deset miliard.

    Pokračovalo to pak známým, uměle vyrobeným "incidentem", při kterém měl prezident Klaus "ukrást" v Chile protokolární pero. Skutečný, ale nemyslitelný incident by vypadal tak, že by prezident byl při krádeži přistižen a posléze vykázán ze země.

     

    Něco, trochu podobného, ale v úplně jiné rovině se stalo, v Kanadě, kdy francouzský prezident Charles de Gaulle pronesl větu ve prospěch samostatnosti provincie Québec:

    Vive le Québec libre was a controversial phrase in a speech delivered by President Charles de Gaulle of France on July 24, 1967

    Vive le Québec libre - Wikipedia

     

     

    Celý ten Klausův "incident", který, opakuji již podruhé žádným skutečným incidentem nebyl. Ale byl pomlouvačným a udavačským činem pracovníků České televize, kteří ve velké většině byli a stále jsou fanoušky bývalého, nyní již zesnulého prezidenta.

    A ze stejného, česky řečeno pravdoláskařského tábora pochází 99% pomluv na adresu současného prezidenta. Nedivím se tomu. Pokud by byl znovu zvolen, a to opravdu hrozí, neměl by tábor "Pravdy a lásky" celých 20 let svého reprezentanta na Hradě.

    Otázkou ale je, zda ten tábor je také početný nebo jen hlučný. Pražsky hlučný. Ale Praha není Morava, Morava Prahu vždy hladce přehlasuje a zase nezvolí toho "milovaného" zástupce tábora politicky korektního, genderově spravedlivého a lidskoprávně žvanícího kandidáta.

    Proto je třeba na prezidenta Zemana, který není z této pravdoláskové líhně, útočit a střílet ze všech dostupných hlavní. Například, při pohřbu prezidenta Kováče došlo ke zpoždění naší delegace, což ale jen velmi stěží mohl zavinit prezident Zeman.

     

    Také s pohřbem Šimona Perese zde vznikl nepochopitelný kravál. Tak například Spojené království Velké Británie a Severního Irska nevyslalo svoji ministerskou předsedkyni Theresu May, ale pouze ministra zahraničí a "následníka trůnu".

    Takže, celý ten kravál byl umělý, uměle vymyšlený a to pouze proto, aby Miloši Zemanovi mohl být připočten další černý puntík. A jedním z těch "nejvýznamnějších" puntíků je stále opakované rčení: "Miloš Zeman se na klenotech málem poblil".

    Dovolte proto malou instruktáž. Pozvracet se neboli poblít, je záležitost zhusta, ale ne vždy, alkoholická. Nelze se poblít "málem". Buď se dotyčný poblije nebo ne. A dovolte mi proto krátkou historku ze svého mládí (tehdy 22 let).

     

    Seděli jsme s kamarádem U Glaubiců a pili smíchovskou dvanáctku. Později se k nám přidala moje dívka a šli jsme do vinárny U Patrona, kde jsme pokračovali červeným vínem a možná také něco snědli. A výsledek. "Ohodil" jsem hned první auto u vchodu do vinárny.

    Tady prostě opravdu žádné "málem" neexistuje. Když je "roura" zralá, cestu ven si vždy najde, Žádné zadržování už vůbec není nic platné. A takových historek z mládí mám více. Třeba u své (už jiné) dívky.

     

    A ty "americké lentilky" Skittles_Velmi se podobají těm našim. Vždyť, co by taky měl kdo na bonbónech vymýšlet. A Donald Trump řekl nedávno o syrských uprchlících, že pokud vám někdo nabídne hrst Skittles a řekne, že pár jich je otrávených, budete je jíst?

    A téhož názoru je prezident Zeman a žádné uprchlíky do země nechce, protože to, bohužel, jednak jsou pouzí ekonomičtí uprchlíci, kteří hospodářství nic nepřinesou.

     

    A za druhé, stejně jako ty lentilky mohou být otrávené jak jsme minulý týden zase viděli v Německu.

     

     

    Převzato se souhlasem autora
     
  • Normalizační písně, veselé, opilecké, nemravné a oběšenecké...

     
    Zabrousil jsem na blog a přečetl si něco z textové tvorby pana Radka Bangy. Citovat zde příliš nemohu, v perexu to je zapovězeno a jinak nevím. Vím však, že za tzv "normalizace" byla docela sranda.
     

    Jsou mnozí, kteří se domnívají, že pro nějakou výraznou srandu musím mít hmotné zajištění a duchovní svobody, které zdánlivě máme nyní. I když, samozřejmě, s těmi svobodami je to vždy vachrlaté a často méně je lépe než více.

    Nechci psát politologický rozbor, ale tzv. normalizace je příkladem režimu, kdy jsou občané základním způsobem hmotně zajištěni a "blbnutí" je jim zapovězeno pouze na té vyšší politické úrovni. V soukromí ale, když to nepřeženou, mohou "blbnout" do alelujá.

    A právě dva negativní faktory, zavřené hranice a málo motivačních faktorů v práci způsobily, že nejen u nás na chalupě nebo u tchána na chatě, ale všude možně byly party, které, jak zpívá Pavel Dobeš:

    ...byl to přesně ten bar,
    kde kluci řežou do kytar
    a furt dokola zpívaj' "go go go".

     

    Tak, u nás na chalupě "řezali do kytar" tři kamarádi a my ostatní řvali ty songy jak o život. Jednou, pamatuji si to přesně, přišel strašný silvestrovský normalizační mráz a ráno jsme na teploměru měli -27°C. A přesně v té době nás navštívil spřátelený pár z DDR, Gisella and Bernt.

    Měli sebou malého, ještě nechodícího sviště a jeho matka měla zborcenou stěnu pánevní, ale jinak moc milí lidé. Čuměli na to dění a na ten hluk kolem jak vyvorané myši. A kazeta se točila a točila a my druhý den dojatě poslouchali, co vše se dělo.

    Za nejlepší, až absurdní hlášku jsme považovali krátkou diskuzi o knize písní Lorelei, kdy RNDr. Pavel prohlásil opilecky něco v tom slova smyslu, že "Schiller", načež mu druhý Pavel, ale jen Ing. opáčil - musím to tak s prominutím napsat - Heine ty ču*áku.

    Tato oduševnělá diskuze dvou pracovníků ČSAV nás tak vzpružila, že jsme pili a hlaholili až do brzkých ranních hodin a já jednak chodil přikládat do kotle a pak také zírat na teploměr. který furt nechtěl dosáhnout bájné hranice -20°C, ale pak i mě zmohla únava.

    Kromě běžných písní, ve kterých vynikala, nyní již nebožtík, naše kamarádka Ida, která zpívala moc dobře a s kapelou. Ale protože ztloustla, tak toho nechala nebo ztloustla, protože toho nechala. Ale zpívala skvěle, i když žádnou Twiggy nebyla.

    To ale žádná zpěvačka, viz Ewa Farna, že? A pak, když Ida dozpívala a přišel na řadu Jirka s písněmi typu "Jedině Joe" a podobně. To bylo hezké, ale noc byla ještě mladá a my byli dychtiví dalších a dalších uměleckých zážitků.

    Moc si z těch písní už nepamatuji, jakmile padl totáč, zhroutilo se i zdravé jádro této naší skupiny. Protože každý blbec jezdil lyžovat do Alp, místo k nám na Ještěd a nastalo to, co bylo tak typickým pro socialismus.

    Nebyli lidi. Kvůli tomu, samozřejmě, nemohl být za totáče ani grupáč, i když by se to tak krásně rýmovalo. Ale než toto nastalo, následovala vždy série písní oběšeneckých, které sestávaly třeba z Bedny od whisky a dalších.

    Jen mě rmoutilo, že někoho věšeli na vršku cedru, ve velkém vedru a já si vždy myslel, že cedry jsou v Libanonu, spolu s Biancou Matragi a ne na americkém Západě. ale, chybami se člověk učí.

    A po mezihře, kdy jsme si s Pavlem (RNDr. a nikoli Ing.) získali od manželek části jejich oblečení a tančili kankán, přišel blok poslední. Blok písní přisprostlých či nemravných. To mělo svůj důvod, děti musely už dávno do postele.

    Tak třeba: Vom*dali, vom*dali natěrači, naší Anči na pavlači. Racek racku pos*al packu, Bufallo Bill v prdeli byl, všechno viděl. Nebo tak nějak. A smutný popěvek Šel pan Johannes tou Prašnou branou, potkal se tam pan Johannes se starou štětkou Annou.

    S refrénem: Já ti pětku nedám, já ti dám jen bůra, za jednou zhoupnutí je to peněz fůra a my se pomalu ubírali na kutě. Ráno jsme zjistili, jak příšerný je mráz, roztlačili Trabanta. Pomocí dvoumocného Wartburga roztahali naše škodovky a jelo se ze Silvestra domů.

    Jenom tak kazeta mě moc mrzí. Dětičky ji totiž vyšťouraly a tak zaujatě poslouchaly ty naše písňové bláboly a vtípky, až jim manželka tu kazetu zabavila a asi vyhodila. Ano, každá pravda musí být hned v zárodku potlačena.

    P.S. Ale myslím, že proti textům pana Bangy jsme byli jen velmi slabým čajíčkem.

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Opravdu jsme, tedy moje generace, byli indoktrinování socialismem?

    Musím říci, že pro takových 85% mých vrstevníků, je takováto myšlenka naprostým blábolem. A nemá jiný původ, než současné ideologické půtky. Naše generace, tedy ta okolo roku 1948 věděla už dávno před dospělostí svoje.
     

    Už jsem to kdysi psal. Tomík Švarců, hoch z vyloženě komunistické rodiny a tuším, že i nomenklatury mi v předškolním věku šeptal: "Tady žije rodina, kde je špión. Vypoulil jsem svá dětská očka a řekl: "A kdo to je?" "No, přece vy, sdělil mi Tomík.

    A měl pravdu, můj strýc a kmotr vzal krátce po mém narození dráhu do Západního Německa, kde "tak trochu" pracoval pro CIA a předloni za to dostal od Stropnického metál "za boj proti totalitě" nebo tak podobně.

    A dědeček napjatě poslouchal rádio s tím, jak to v té Budapešti dopadne a jen se těšil, že komunisti padnou. Nepadli. A tatínek, když jsem přišel s rudým pionýrským šátkem, tak mi sdělil, že by mi správně měl rozbít hubu, ale já byl tehdy dost neduživý.

    Na ZDŠ jsme samozřejmě drželi hubu a krok. Ale na průmyslovce již vřely jakési protesty. Tak třeba jsme se soudružky zástupkyně ředitele, velké to komunistky, ptali, není liž ten komunismus nějaká blbost. To vše, samozřejmě, slušnými slovy.

    Soudružka něco dogmatického zablábolila a my raději drželi hubu. Jen jsme projevovali velký zájem o americkou techniku, konkrétně o komunikační družici Telstar. Ta první vzlétla krátce před naší "inaugurací" do školy, kde žertem řečeno, byl Lenin (Lenin je vJečný).

    A až do maturity a přijímaček na vysokou se v tomto směru nic významného nestalo. Ale jen jsem se imatrikuloval na ČVUT, tak nastalo "čóro-móro". Nejprve mě, na zákrok VB, chtěli vyhodit ze školy, jako "schvalovatele Strahova", ale "Január ma zachránil".

    Zvolen, či vybrán 1. tajemníkem KSČ byl slovenský KSS bafuňář z povolání, který vystudoval v Moskvě a měl proto mít mít vhled, Alexander Saša Dubček. A dnes, po skoro padesáti letech mohu zodpovědně říci, že Dubček uměl jedinou věc, pěkně skákat z 10m věže.

    To jsem si nikdy, ani náhodou, netroufl. Ani jsem na tu věž nevylezl. 5m byl můj limit. Ale jinak, mírně řečeno, Dubček byl politickým enbryem, které si vůbec nebylo vědomo důsledků svých činů nebo svých spíše svých "nečinů".

    A skončilo to tak, jak to skončit muselo, Rusové nás vzali potěhem a veškerá zodpovědnost za to padá na partu kolem Alexandra Dubčeka, což byl mix mladých ambiciózních komunistů a starých, "prozřelých" stalinistů. A oběma skupinám šlo o moc, o fleky. A o nic jiného.

    Ta invaze mě zastihla v Německu a já po roce zjistil, že prostředí tam řádnému studiu neprospívá. Popisovat veškeré tehdejší mé eskapády je nad rámec tohoto článku a snad postačí, když řeknu, že mi v baru dole na B3 (přímo náš dům ve studentské koleji) říkali "Du bist bekannt wie ein bunter Hund", což ať si každý přeloží, jak umí.

    Věděl jsem, že jdu zpět do tuhého Husákova socialismu, ale touha po domově byla silnější. A Husák nezklamal. Mnoho lidí mi vyčítá můj obdiv k jeho počátečním krokům ve funkci, ale jen málokterý šéf komunistické strany kdy dokázal přiznat kontrarevoluci a přitom nikoho nepotrestat.

    A najednou se život odvíjel, tak jak má a dokonce jsem to byl já, kdo dívce, "kterou nikdy nebolela hlava, spíš naopak", navrhl, že bychom měli mít sviště. A střelba těmi "mrštnými mrškami" proběhla na výtečnou. Na první pokus "byla v tom".

    Škola hotová, synek na cestě, tak co více si tak přát? A ani v jedné mé práci žádná politická buzerace nebyla a to dokonce ani náhodou. Ale v té druhé, ve výzkumáku, jsem jako nadějný kádr zaslechl náznaky o požadavku mé "vyšší politické angažovanosti", což jsem v zájmu svého šéfa a kamaráda, Jardy Šantrůčka ignoroval.

    Takže jenom k těm hláškám o tom, jaké "strašné čistky" proběhly po roce 1969 mohu říci, že ten můj šéf byl z partaje vyloučen, vedle mě, jako výzkumník, seděl pan B., který byl vyškrtnut a jakými bývalý docent z Vysoké zemědělské, vyloučený z KSČ, u nás vydělával víc než šéf odboru.

    A blíží se kritická kapitola. Nastražte uši a natáhněte prosím závěry svých hovnometů. Náhodou jsem našel inzerát a myslel si, že už stejně je všechno určeno. Nicméně jsem odpověděl a asi jako jediný jsem si vzal "refresh" v angličtině a při pohovoru nekuňkal tak, jako asi zbytek party.

    A co k tomu říci. Pouze dvě věci. Za prvé, ten, kdo si myslí, že nějaký stát na světě si domů natáhne obchodní zastoupení státu z nepřátelského vojenského bloku a nenechá je hlídat, je blbec.

    A druhá věc. Jediný důvod, proč mě pár zpozdilců stále griluje, je ten, že nepěji Píseň Pravdy a Lásky. Kdybych to dělal, už roky by o tom slovo nepadlo. Vše by bylo zapomenuto a zameteno pod koberec a jmenovkyně zpěvačky Marty Jandové by nemohla takto blbnout.

    No a pak přišla ta revoluce a já já znechucen tou stagnací v našem státě, jsem se vydal na demonstrace nechat se na poslední chvíli praštit obuškem. Neměl jsem to dělat, měl jsem jako Václav Havel a parta disidentů odjet 17.11.1989 na chalupu, abych se po jejich vzoru "do ničeho nezapletl".

     

    Takže, to je tak ve stručnosti asi vše o "naší politické angažovanosti" za "komunismu".

     

     Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

     

  • Ortel, Hofer, krajní pravice a "vykousané pivo"

     
    Já jsem pojem "vykousat pivo" nikdy předtím neslyšel, natož, abych to v praxi shlédl. K vykousání piva potřebujete klasický tlustostěnný půllitr s uchem a ne tenkostěnný pohár, který by při té show dozajista nebezpečně praskl.

     

    Soutěží se obvykle ve dvou. Účastníci toho klání před sebe postaví plné půllitry, bez pomoci rukou je uchopí zuby, a postupným nakláněním půllitru "umístí" obsah půllitru do svého žaludku. Nikdo by mě to ani nenapadlo, ale mého kamaráda Honzu Vláška ano.

    Byli jsme totiž velitelé čet v přijímači (na vojně) a po přísaze patřilo k dobrému, že právě "odpřísahaní vojáci" hostili své velitele pivem.

    To byla naprostá klasika a protože venku bylo již teplo, seděli jsme v zahradní restauraci na Litoměřicemi a k tanci a poslechu nám hrála mladá cikánská kapela.

    Omlouvám se, slovo Rom tehdy nebylo ještě vynalezeno, takže kapela byla taková jaká byla. Podobně, jako Louis Armstrong pro nás byl černochem a žádným "afroameričanem". A jak tak pomalu stoupala hladina piva v krvi, začaly se rodit podivné nápady.

    A jeden, obzvláště drzý vojín, byl tak oprsklý, že mého kamaráda a kolegu Honzu vyzval k soutěži ve vykousávání piva. Dostali čerstvé půllitry, Honza se úkolu zhostil skvěle, ale onen oprsklík to nezvládl a po Honzovi zpola vypitý půllitr hodil.

    To byla neslýchaná urážka, kterou jsem se okamžitě rozhodl ztrestat a vyvléci provinilce za hranice té zahradní restaurace a tam mu dát "na budku" neboli "přes dršťkovou polévku". A dva z té cikánské kapely k nám přiběhli a zabránili nám v exekuci. Prostě nechtěli mít při svém vystoupení průser.

    Můžstvo ovšem pravilo: Neboj Jirko, my si to s ním srovnáme. A protože jsem na rotě usnul spánkem spravedlivých, nemohl jsem tomu zabránit. Ale, když jsem se dozvěděl, co se stalo a jak ta pomsta probíhala, zmocnil se mě strach z represí.

    A kdyby se to provalilo, tak asi represe budou. Onen přestupce se totiž tak opil, že o sobě nevěděl, mančaft ho i s matrací donesl na hajzlík, tak ho všichni korporativně pomočili a jednomu se to zdálo, tak ještě vykonal "velkou" a to přímo na něj.

    Zní to neuvěřitelně, ale bylo tomu tak. Říká se tomu extrémní chování. A já jsem včera, ze záznamu shlédl pasáž o Radku Bangovi, ve které byl též zmíněn koncert Ortelu někde, kde jsem zapomněl, a bylo nám podprahově sděleno, že Ortel hajloval.

    Samozřejmě, že žádné záběry hajlující kapely Ortel reportér nepřinesl. Pouze a jen záběry pár opilců, kteří opravdu snad i hajlovali. Ale, to je přece totéž, jak kdyby někdo v roce 1975 natáčel ten výše popsaný incident s hajzlíkem a pak ho propagandisticky vysílal, jako "úroveň ČSLA".

     

    Ortel, ani Hofer, ani Marine le Pen a ani Geert Wilders zákony svých zemí neporušují. Jen jsou prostě nepříjemní euro-establishmentu, kterému kladou nepříjemné otázky a nastolují nepříjemné alternativy.

    A protože ty alternativy jsou pro velkou část, možná někde i pro většinu, je třeba proti nim, s veškerou leninskou tvrdostí, zakročit.

    Naši vysněnou multikulturní Evropu, ve které se původní národy rozplynou jako kostka cukru v přistěhovaleckém čaji, si prostě brát nenecháme.

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

  • Ostudný tank není růžový jako výraz svobody, ale ponížení...

    Kdysi, za starých Egypťanů, Řeků, Římanů a dalších a dalších národů vzniklo slovo umění, které jednoznačně pochází od slova umět a samozřejmě, i staré nástěnné malby, Věstonická Venuše a další artefakty z minulosti uměním jsou.
     

    Ten, kdo naživo viděl Davidova Michelangela, Rodinovy sochy a nespočetně mnoho dalších světových uměleckých děl, nemůže nějaké přetření tanku považovat za umění. Je to asi tak náročné, jako natřít vrata od stodoly...

    ...a možná, díky členitosti tanku, o něco málo náročnější. Stejně tak není umění se někde vys*at a to hovno vykládat jako umění nebo jako druh protestu. Růžový tank měl dva hlavní účely vzniku:

    Za prvé to bylo zviditelnění velmi ctižádostivého a ambiciózního mladíka (1967), který se chtěl za každou cenu vetřít do pozornosti národa a budiž k naší necti řečeno, že se mu to celkem dokonale povedlo a on může svá moudra...

    ...jako třeba toto: „Zamrdaná zkurvená kupa hoven a sraček na Hradě,“ pravil umělec...trousit do světa, který mu dokonce naslouchá. Umění totiž dnes není od slova uměti, ale od slova "uměti provokovati a zapůsobiti".

     

    Není to již o nějaké velké zručnosti sochaře, o barvách malíře. Je to prostě o nápadu a o provokaci. Kdosi, myslím Jiří David, vypíčil na Baziliku Svatého Jiří neonové srdce jako poutač do bordelu a bylo to co? Bylo to "umění".

    A za druhé zesměšnění celkového dění ve světové válce a vítězství SSSR a jeho spojenců. A právě proto se v tomto týdnu se onen "proslulý" růžový tank přestěhoval do Brna.

    A vůbec to není náhoda. Dnes probíhá tzv. "Pouť smíření", která není ničím jiným, než vyjádřením toho, že nacistické Německo vyhrálo válku a my se mu dnes omlouváme za potíže a excesy, které jsme mu způsobili.

    Takové pouti by měli pořádat Němci. K Lidicům, k Ležákám, k Pankrácké sekyrárně nebo, když už jsme v Brně tak ke Kounicovým kolejím. Odtamtud si nacisté nosili popel popravených českých vlastnenců na své zahrádky jako hnojivo...

     

    Seznam popravených v Kounicových kolejích:

    http://www.vets.estranky.cz/clanky/seznamy-osob---brno-mesto/brno-kounicovy-koleje.html

    ...ale nacisté, nebo samozřejmě dnes už jejich potomci, nic. Oni muzikanti, oni žádnou válku nezačali, oni Československo neokupovali, nezahubili asi 300.000 jeho příslušníků. Ne, to v žádném případku, omlouvat se budou Brňané.

    Ten svět je prostě padlý na hlavu a absolutně poplatný politickým větrům. Je Rusko v nelásce? No, tak zhanobený ruský tank budeme vláčet po náměstích, abychom ukázali, kdo tu druhou válku vlastně vůbec vyhrál.

    Moc by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby pan umělec měl tu odvahu a jel do Plzně takto zhanobit některé vojenské památky na její osvobození US Army. To by bylo řevu a asi by taky dostal na budku nebo by mu nabušili řípu.

     

    Skupina lidí zakryla v Brně růžový tank plachtou, hrozí jim pokuta

    http://1gr.cz/fotky/idnes/17/052/vidw/JDA6b361e_tankbrno.jpg

    19. května 2017 13:54, aktualizováno 16:00 Pokuta až 30 tisíc korun hrozí skupině lidí, která ve čtvrtek večer překryla modrou plachtou růžový tank instalovaný jako artefakt na Komenského náměstí v Brně. Na plachtě byl nápis Slušní lidé, stejnojmenné hnutí se také k akci přihlásilo na Facebooku.

    Zdroj: http://brno.idnes.cz/ruzovy-tank-brno-pokuta-0ww-/brno-zpravy.aspx?c=A170519_131639_brno-zpravy_vh

    A pak také FB: Petr Paulczyňski

    Omluva odsunutým Němcům, lešení za 2 mega, růžový tank před kostelem, cyklisti na pěší zóně, vetešnictví na ulici, zábor chodníku batikovanými sluníčkářkami s kafem. Co dál? Není to málo primátore primátoroviči?

     

    A nakonec prohlášení FB skupiny Slušní lidé

    Prohlášení k sobotní akci pod názvem POUŤ SMÍŘENÍ:

    Slušní lidé konzultovali situaci ohledně sobotní akce „Pouť smíření“ s ing. Romanem Vašinou, který jako starosta Židenic, v minulosti spolupracoval s Židovskou obcí Brno (dále jen ŽOB) na opravách Židovského hřbitova na ulici Nezamyslova a dalších akcích ve prospěch ŽOB.
    Nechceme Židovskou obec Brno zatahovat do velmi problematické akce Matěje Hollana a jeho souputníků, kteří chtějí Židovskou obec využít jako záminku pro svoji obranu, aby se nemuseli zodpovídat za svůj počin ohledně omluvy brněnským Němcům za odsun v květnu roku 1945. Slušní lidé se rozhodli, že se této protestní akce nezůčastní s ohledem na památku rodin Tugendhatových, Löw-Beerových a Stiassnich.


    S novými brněnskými kolaboranty se setkáme jindy.

     

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

     

  • PF 2017: Hillary, Miloš a Michal Horáček

    Získat prezidentský úřad v dané zemi je mnohonásobně obtížnější než získat partnera k erotickým hrátkám. A naopak, může být obtížné, takový pokus odvrátit. Myslím, že mnoho z nás takovou zkušenost alespoň jednou v životě mělo.
     

    Prezidentská kandidatura je věcí jedinečnou a jen málokdy se opakuje. Nicméně, Miloš Zeman takovou zkušenost udělal a po dobrém rozmyšlení šel na věc, po změně podmínek volby znovu. U Hillary to bylo tak napůl.

    Neprošla primárkami v roce 2008 a v roce 2016 navázala se svým někdejším rivalem spojenectví na život a na smrt, myšleno politickou smrtí. Ta se jí povedla zcela dokonale a nějaká resuscitace už asi vůbec nepřipadá do úvahy.

    A tak "první afroamerický prezident", který samozřejmě žádným afroamerickým není, spíše komunisticko-marxistickým, americko-africkým míšencem, korunoval svou katastrofální činnost v prezidentském úřadu vyhoštěním 35 ruských diplomatů.

    Vsadím kalhoty na to, že jestli vůbec měl někdo z ruské ambasády podíl na úniku citlivých dat Demokratické strany, tak to byli nanejvýš tak 2-3 diplomaté a ti vyhoštěni to nebyli. Protože, kdyby proti nim byly jasné důkazy, tak by byly předloženy.

    To vyhoštění bylo tak pitomé, jako když odcházející manžel roztříská své ženě veškerý porcelán. Ale netuší, že její milenec už dávno má pro ni porcelán nový. A přesně to se stalo. Ruský prezident návnadu nespolkl a naopak učinil vstřícné gesto vůči přicházejícímu americkému prezidentovi.

    Ten je noční můrou všech intrikánů, kteří Rusku nasadili psí hlavu a hystericky na ní poštěkávají. A bojí se, že až nastoupí nový prezident, do kterého by to jen málokdo řekl, nastane v Bílém domě éra rozumu a plodné spolupráce, samozřejmě jištěná neotřesitelnými ozbrojenými silami.

    A ještě jedna věc k tomu vyhoštění. Hovno víme, máme hovno a ne důkazy a tak vyhostíme pár desítek lidí, aby to vypadalo, že to jsou pachatelé těch úniků.Ale, především,v naprosté většině je pachatelem těchto věcí nedbalost, mnohdy i úmysl - vztek na zaměstnavatele.

    A jak nám do toho zapadá naše Enfant terrible, náš (ne)milovaný prezident Miloš Zeman? Na rozdíl od mnoha má velmi dobrý čich a také, velmi dobře dokáže získávat příznivce. A také si, samozřejmě dělat nepřátele.

    Pokud na jaře poletí za Donaldem Trumpem, pak většina evropských politiků, kteří po stejné poctě naprosto nepochybně také touží, budou "čumět jak vyvoraný myši" a otloukánek evropského establishmentu se jim srdečně vysměje.

    Což, zcela nepochybně Miloš Zeman, k potěše svých příznivců a nelibosti svých odpůrců umí velmi dobře.

    Začal jsem svůj článek erotickými hrátkami a těmi ho také dokončím, protože mi to přirovnání připadá velmi trefné, i když mi zase kritici vyčtou, že té erotiky je až příliš. Ale analogie je to tak dobrá, že ji nelze vynechat.

    Pokud bychom chtěli pokusy Miloše Zemana srovnat s nějakými mými zážitky, pak by jak prdel na nočník seděla má historka s mojí krásnou spolužačkou Helenkou. Té jsem po ZDŠ velmi nadbíhal, ale níž mě nikdy nepustila. Prostě jen ta horní polovina té barbíny byla k mání.

    A pak, po nějakých deseti, ale spíš patnácti letech to byla ona, kdo projevil iniciativu a věci byly dokonány. A to samé u Miloše Zemana. Také se v roce 2003 nedostal dál než ke žvanění, ostatně velmi nepřipravenému. Ty jeho proslovy spatra ho tehdy znemožnily.

    V letech 2012-2013 ale tuto svoji chybu nezopakoval. A myslím, že česká společnost měla po letech idealisty Havla a technokrata Klause chuť na něco takového, co ji Miloš Zeman nabídl. A uvidíme, jestli v letech 2017-2018 tento úspěch zopakuje a jestli mu to jeho zdraví vůbec dovolí.

    A Michal Horáček? Nepochybně velmi schopný člověk. Kdybych měl investovat do sázkové kanceláře, tak si ho rád vyberu za společníka a budu doufat, že nebude mít špatný den jako v Las Vegas nebo nedávno s Hillary.

    Sázka na ni opravdu o moc dobrém nose nevypovídá, ale možná to bylo tak, že to nebyl bookmakerův odhad, ale politické gesto, kterým chtěl svým podporovatelům ukázat, za kým stojí, i když vlastně nestojí, protože si nemyslí, že vyhraje.

    Horáčkovy aktivity k získání prezidentského postu se podobají aktivitám nás, paniců ze šesté třídy, kteří právě rašícím dívkám projevovali náklonnost taháním za vlasy, podrážením nohou nebo střílením "bábrlaty" do onoho kousku kůže na nohou, který se nad punčochami objevil.

    Ale takovou již vyspělejší aktivitou bylo tzv. "makání", na které jsem si, jako vzorný žáček ale netroufl. Troufli si Jirka M. a Jarda K. a byl z toho průser. A nakonec ten Jirka dopadl z nás všech nejlépe, získal švýcarské občanství a jel do Prahy pracovat jako hospodářská síla švýcarské ambasády.

    A nevím, jestli je Michal Horáček, ve své deklarované snaze o české prezidentství, již u toho, obrazně řečeno "makání" nebo jestli je ještě ve stádiu tahání za vlasy. Nechme se překvapit, vždyť včas uvidíme.

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Ten, kdo brání vraždění, ten je snad hoden opovržení?

     
    Jsou věci nahodilé a jsou věci soustavné. Nikdo nedokáže říci, kdy a kam přijde velká voda či povodeň nebo kdy koho kdo zavraždí. Jak za monarchie, tak za republiky, za Gottwalda, Novotného, Havla, Klause či Zemana se vraždilo.

    Číslo přesně neznám a ani ho nehodlám hledat, ale myslím, že je to okolo 200 vražd za rok na území českých zemí.

    A, samozřejmě, také nehodlám hledat přesné číslo, je to asi 800 mrtvých při dopravních nehodách za rok. Zatímco před 50 lety to bylo, v celém Československu, něco přes 1.000 mrtvých.

    To všechno, bohužel, jsou nemilá, nešťastná, tragická, ale svým způsobem pochopitelná a přirozená čísla. A boj proti nim je soubojem s větrnými mlýny a úspěch je často jen dočasný. A hlavně, všichni tito mrtví jsou "domestikovaní".

    Sice, jsou jak oběti dopravních nehod, tak i vražd ze žárlivosti, občas cizinci. Ale to pro vyznění celé statistky hraje jen marginální roli. Ale, u toho, co se včera stalo v Berlíně, vůbec takto hovořit nemůžeme.

    Ten incident, při kterém již podruhé útočil terorista pomocí nákladního vozu, kamionu, nebyl nahodilý.

    Ten se navléká, jako korálky na šňůru, vedle útoků v Paříži, útoku v Nice, masakru v Mnichově (i když mnozí budou tvrdit, že o žádný teroristický útok nešlo, ale jen o "pubertální výstřelek). A prakticky současně se na hudebním festivalu v Ansbachu neúspěšně odpálil Syřan.

    Tedy, on se odpálil velmi úspěšně, jenomže chtěl, s sebou vzít co nejvíce obětí, a to se mu díkybohu nezdařilo. Ale jeho úmysl, vraždit nevinné teroristickým způsobem, mi nikdy nikdo nevymluví.

    A snad poslední kamínek v tom vražedném náhrdelníku je nyní ten vražedný náklaďák v Berlíně. Aniž bych si jakkoli chtěl dělat legraci, tak mám obavy, aby se mezi atentátníky nerozmohla nějaká neoficiální soutěž, kdo se zmocní většího a těžšího vozu a kdo s ním bude lépe manévrovat, aby zabil, co nejvíce lidí.

    Je to sice morbidní myšlenka, ale morbidní je celý ten vývoj s přistěhovalectvím, hlavně do Německa. Francie má o trochu jinou historii. Absolutně nechápu, jak může kdokoli soudný schvalovat tuto nešťastnou, katastrofální a fatální politiku kancléřky Merkelové.

    Ale, jak vidět, může. Redaktorka ČT, Blanka Závitkovská nám dnešním pořadu kanálu ČT 24

    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/216411058061220

    sdělila něco v tom slova smyslu, že "ošklivá AfD požaduje přehodnocení německé azylové politiky" a řekla to tónem, že je to něco velmi ošklivého, ty chudáky teroristy do země už nebrat.

     

    A proto jsem zvolil titulek článku takový, jaký jsem zvolil a sice:

    Bránit vraždění znamená opovržení

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz

     

  • Ve výuce nenávisti k Rusku máme ještě značné mezery

    Ve futuristické, ale současně se dnešní skutečnosti velmi blížící knize 1984, vytyčil britský spisovatel George Orwell vlastním jménem Eric Arthur Blair tři fiktivní geopolitická uskupení: Oceanii, Eurasii a Eastasii.
     

    Což i dnes rámcově odpovídá současné geopolitické situaci. A když jsem, v době Husákova temna, kdy ti nejlepší z nás byli zavíráni do temnic a mučeni palečnicemi, tu knihu, při nasazení vlastní svobody, budoucnosti a svých dětí četl, pak...

    Pak jsem za naprosto nejzajímavější kapitolu té knihy považoval okamžik, kdy Velký Bratr řeční na shromáždění občanů a horuje pro nelítostný boj s Oceanií.

    A v tom k němu přistoupí asistent a pošeptá mu, že se již nebojuje s Oceanií, která je nyní spojencem, ale s Eastasií.

     

    Nelze říci, že takto hladce a plynule probíhalo, když KSČ a její špičky v roce 1989 jednomyslně vybraly pro ně to nejmenší zlo. A samozřejmě, že košile je bližší než kabát. A tak se spokojily s velkou tolerancí na domácí scéně a nežádaly totéž pro scénu mezinárodní.

    A tak ten efekt "1984" nastal až v roce 2014, tedy fiktivně o 30 let později. Jedna polovina ukrajinského národa se rozhodla jít "hot" a druhá "čehý", přičemž ta "polovina", která se rozhodla pro "čehý", neměla to štěstí, že by byla v hlavním městě Ukrajiny, Kyjevě.

    A hlavní město, jak obecně známo, určuje prakticky vždy směr vývoje země, ať už si o tom provincie myslí, co chtějí. A tak byl směr, který vytyčila kyjevská větev, uznán Západem za ten správný, zatímco směr, který vytyčila větev východní, větev "čehý" za nesprávný.

    "Demokratický socialismus" byla sice pěkná kravina, ale lidé v to věřili. Byl to, obrazně řečeno, směr "čehý". A směr "hot", reprezentovaný "Velkým Bratrem" usoudil, že směr "čehý" je nepřípustný a bez milosti jeho zastánce vyhladil. Naštěstí jen politicky.

    Takže, když se zamyslíme nad Ruskem a děním na Ukrajině, není žádným zázrakem, že tam do sebe oba směry, i vojensky "vlítly". Jedna verze říká, že Rusové to celé spískali a druhá verze říká, že jak z politických, lidských a hlavně strategických nemohli tento směr nechat padnout.

    A jsme u jádru pudla. Byly události na Ukrajině projevem ruského imperialismu nebo prostě byly dané vývojem v regionu a kroky, které Rusko podniklo, byly logické a z jeho hlediska i správné? Tedy nikoli imperialistické s úmyslem dobýt nová území.

    Pravdou ale je, že Rusku je nyní nasazována psí hlava imperialismu, i když jeho vojenská přítomnost na celé Zeměkouli je vlastně zcela zanedbatelná a i jeho konvenční síly jsou marginální ve srovnání s jasným hegemonem, USA.

    Rusko se, ústy svého prezidenta, prsí, že má dostatek jaderných prostředků na to, aby odrazilo každého útočníka. A Bůh mu za to žehnej, protože to jediné nám brání, abychom proti "agresorovi Rusku" nerozpoutali "Spravedlivou válku za osvobození Krymu Východní Ukrajiny".

     

    To bychom se pak nestačili divit, že?

     

    Zveřejněno se souhlasem autora

    Jiří Hermánek

    jirihermanek.blog.idnes.cz