Včera (25.10.2016) jsem opět žasl při Událostech ČT24, když se v nich prezentoval starosta Gazdík, jenž jako pár stovek pravdoláskařů z tzv. pražské kavárny využívá Goebbelsova rčení, že "stokrát opakovaná lež se stane pravdou". Bohužel, pouze tou havloidní, co spolu s láskou dostává u nás na frak od lži a nenávisti, o což se zasloužil také Gazdík, který zneužije cokoli proti prezidentu Miloši Zemanovi, jako každý potrhlý podržtaška zámořského bigbrothera.
„Politické dno už nemůže být níž, pokud si jdeme po příbuzných,“ vysvětlil tento profesionální mluvka v Událostech, komentářích na adresu Hermanova setkání s dalajlamou a v souvislosti s jeho protekčním strýčkem Bradym dodal: „Perzekvování pro politické činy příbuzných nesmíme připustit. To se tu dělo za komunismu, fašismu a možná se to dnes děje v severní Koreji.“ Proč nedodal, že podobně deformuje lidská práva hlavně největší globální agresor, kterým jsou Spojené státy. 200 let terorismu USA: Přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek
Podle oficiálních informací poskytnutých ministerstvem obrany (MO) a jeho centremDefense Manpower Data Center(DMDC), stále působí asi 40.000 amerických vojáků na 179 amerických základnách v Německu, více než 50.000 vojáků na 109 amerických základnách v Japonsku a desítky tisíc vojáků funguje na stovkách základen po celé Evropě. Více než 28.000 amerických vojáků je přítomno též na 85 základnách v Jižní Koreji, kde jsou od roku 1957.
Na základě informací nejnovější zprávy odBase Structure Report(BSR), mají Spojené státy základny v nejméně 74 zemích a vojáky prakticky po celém světě. Podle posledního zveřejněného počtu, americká armáda v současné době obsazuje 686 základen v padesáti amerických státech a ve Washingtonu, DC. K tomu je mnoho známých amerických základen v Kosovu, Kuvajtu a Kataru. Součet Pentagonu však nezahrnuje tajné americké základny v Izraeli a Saudské Arábii.
Z mého "průzkumu" na vojenské základně ve Frankfurtu nad Mohanem...
Měl jsem před očima tmu od vzteku, takže už ani nevím, který televizní génius mu kladl otázky, jelikož bych mu nyní rovněž vynadal, že nepoložil tu zásadní, že přece též v Británii, Norsku, JAR, ba dokonce ani ve Vatikánu by si nikdo z tamních vládních kruhů nedovolil setkat se, byť soukromě, s dalajlámou, přičemž by ani nemohl konstatovat nic jiného, než že tamní vládní garnitura uznává celistvost Číny včetně Tibetu a Tchaj-vanu. Redaktor ČT by měl tedy navíc variantu, když se Gazdíka mohl zeptat, zda by britská královna či norský král kritizovali své vládní ministry, pokud by se setkali s dalajlámou, či zda by za to nemuseli pryč ze svých postů...?
To samé platí o senátu, který se mstí za slova prezidenta Zemana, že dle něj je tato instituce zbytečná. Senátorské kluby totiž submisivně přispěchaly se svým výronem zbytečné mysli. „Představili jste tak naši zemi jako společnost ustrašenou a nesamostatnou..." Pozastavily se rovněž nad tím, zda Štěch nepřekročil ústavní postavení, když za zahraniční politiku odpovídá premiér a prezident. Prohlášení o respektu k územní celistvosti Číny, jejíž je Tibet součástí, totiž podepsali vedle Štěcha prezident ¨Miloš Zeman, předseda vlády Bohuslav Sobotka a předseda Sněmovny Jan Hamáček. O co jde; podepsali přece nic než pravdu...? Nač si to hrají ti zkorumpovaní věční politici za dvě stě tisíc měsíčně...?
Mají snad ve zmíněných zemích, kde zaznělo to samé na adresu celistvosti Číny, jinou ústavu než v Česku? Jsou tam snad rovněž nějak vystrašeni a nesamostatní? Proč ještě před vysvětlením Hradu všichni z partičky pražské kavárny dělají závěry; pan Brady totiž nebyl na oficiálním seznamu, pan prezident nepočítal s tím, že by ho vyznamenal. Celá ta kauza vypukla na základě lživé informace, že pan prezident někoho vyškrtnul ze seznamu vyznamenaných.
Tak to prostě nebylo. Stejný záležitost zažil již mnou minule zmíněný Peter Bachrach z Izraele, který přežil holocaust a jako účastník bojů při osvobozování Československa dostal stejnou obsílku loni, že má dostat státní vyznamenání, ale nakonec na něho nezbylo. Asi neměl toho odpovídajícího strýčka nebo prostě se nechtěl mstít prezidentu Zemanovi... http://www.rukojmi.cz/clanky/400-rukojmi-zverejnuji-jako-prvni-reportaz-o-peteru-bachrachovi-kandidatu-na-statni-vyznamenani-prezidentem-milosem-zemanem-k-28-rijnu
Ovšem stejně pošetile se v rámci pár let trvající mstivosti českých rektorů ozvala olomoucká univerzita, která by měl medaili předat Bradymu v Praze v pátek, v podvečer 28. října na Staroměstském náměstí, podle všeho na alternativních oslavách k těm hradním, které v centru hlavního města, což inicioval již prezentovaný všeuměl a předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík. Ovšem předposraní jsou také v ANO; europoslankyně Jourová odmítá přijít na slavnost 28. října na Hrad a další ocenění by mohl Jiří Brady dostat také od metropole... http://www.rukojmi.cz/clanky/2713-herman-jako-analni-politik-co-leze-do-zadku-kazdemu-kdo-mu-udela-dobre-kona-dle-parafraze-na-svejka-nepozvali-jste-na-hrad-meho-strycka-tady-mate-pres-drzku
Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) mu totiž směšným gestem udělí symbolický klíč hlavního města. Jde o ocenění pro významné osobnosti, jako byl možná též Hitler nebo Heydrich, Brady by je měl obdržet ve středu v Brožíkově síni Staroměstské radnice, kde se kdysi udělovaly i Svatováclavské orlice z rukou K. H. Franka....
Do partičky pražské kavárny patří též Miroslava Němcová z ODS, která je permanentní "plivačkou" po Zemanovi, což dala najevo slovy: „Miloš Zeman vede od chvíle svého zvolení kampaň proti polovině české populace a ta vrcholí obludným jednáním v těchto dnech. Jestli je pan Daniel Hůlka pro odkaz a paměť našeho národa důležitější než pan Brady, tak si z toho musím zoufat.“ Někdejší šéfka dolní komory poté ještě vyzvala poslance, aby ve čtvrtek přijali Bradyho na zvláštním slavnostním setkání. Navíc o případném čestném občanství strýčka z Toronta bude v úterý jednat brněnská městská rada...
Jeruzalém - Yehuda Bacon... Snímek Břetislav Olšer
Když jsem v úvodu zmínil, že znám desítky významnějších židů, kteří by si státní vyznamenání zasloužili víc než Brady, tady je jeden z nich. Holokaust totiž přežil také Yehuda Bacon, ostravský Žid, který prošel útrapami Terezína, Osvětimi i Mauthausenu a jako sedmnáctiletý se vystěhoval do Palestiny. Nacisté mu umučili matku, otce i mladší sestru. Dnes žije v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko rezidence izraelských prezidentů.
Drobný člověk, laskavé oči, ostýchavý úsměv, bujná šedovlasá hříva. Tak mě přivítal. Znovu jsem se přesvědčil, že čím větší osobnost, tím skromnější a jakoby bázlivější. Pokud právě nepřednáší v New Yorku, Londýně, Paříži nebo Curychu, tráví klidné chvíle ve svém jeruzalémském ateliéru. Vlastně má ateliéry po celém světě, stejně jako své obrazy v nejslavnějších galeriích. Muzeum holocaustu Yad Vašem nevyjímaje. A všude tam, kam přijde a kde vystavuje své obrazy, hovoří rovněž o holocaustu.
Narodil se 28. července 1929 v Ostravě, v rodině židovského výrobce koženého zboží. V roce 1939 ztratil svou lidskou tvář, podle německých zákonů se stal příslušníkem méněcenné rasy, lidským křížencem a nemohl nic. Byl stejně jako ostatní Židé jen pára nad hrncem. Doslova ze dne na den. Přestože ty křivonosé židovské „stvůry“ daly světu Einsteina, Rothschilda, Feuchtwangera, Freuda, Mahlera, Kafku, Poláčka, Chagalla, Modiglianiho a další světové osobnosti. Když mu bylo třináct let, ocitl se v koncentračním táboře Terezín, odkud ho spolu se sestrou a rodiči převezli k likvidaci do Osvětimi, později do Mauthausenu.
„Vězni dostávali stravu třikrát denně. Ke snídani náhražku čaje nebo kávy a pět gramů cukru. K obědu byla polévka – tuřín, brambory nebo zelí. Vařila se z odpadků po třídění potravin z transportů. Často v ní byly knoflíky, kousky papíru či zápalky. K večeři opět káva nebo čaj, k němu 300 gramů chleba, asi dvě deka uzeniny, stejně margarínu a kávová lžička marmelády. V pátky býval nášup v podobě neloupaného vařeného bramboru.“
Denní kalorická hodnota necelých 1 500 kalorií. Nicotná dávka pro lenocha, natož pro těžce pracující dítě. Krmili je hladem a napájeli žízní. Do Prahy se z koncentráku dostal v květnu pětačtyřicátého¨jako jedno z prvních osvětimských dětí. K 15. březnu 1939 žilo v Protektorátu 118 310 českých a moravských Židů, do koncentráků jich bylo posláno více než 81 tisíc, vrátilo se jich asi deset tisíc, dalších sedm tisíc zemřelo mimo koncentrační tábory, byli zabiti při odbojové činnosti či spáchali sebevraždu.
„Své první privátní hodiny kreslení jsem dostával, když mi bylo deset, od profesora Leo Hasse. V koncentráku jsem pak nakreslil svůj první portrét: Vězeň Osvětimi. Ten pak svědčil u procesu s Eichmannem. Mám fotografickou paměť, takže jsem měl spoustu dalších kreseb, vystihujících hrůzu lágrů,“ říká Yehuda Bacon. „V Praze jsem se seznámil s malířem Willy Novákem, velmi slavným výtvarníkem. Ten mě soukromě vyučoval. Když jsem přijel do Palestiny, vezl jsem si od něho doporučující dopis pro přítele Franze Kafky a jeho vydavatele Maxe Broda. Tento skvělý vzdělanec, žijící v Jeruzalémě, mi moc pomohl. Jeho zásluhou jsem pak pět let studoval na jeruzalémské Akademii výtvarných umění Mordechaje Ardona.“
Ztotožnil se s vnitřní strunou Chagalla, jehož zasněné nitro se velice podobalo Jehudově duši. Fascinovaly ho Chagallovy expresionistické barvy. Byl u toho, když Chagall osobně vytvářel vitráže v kapli jeruzalémské nemocnice Hadassah. Koncem padesátých let dostal stipendium v Itálii, a tak zákonitě přišlo okouzlení díly da Vinciho nebo Michelangela ve Florencii či Vatikánu. Hodiny proseděl v Sixtinské kapli. Byl mladý, nevadilo mu, že nemá na oběd. Vystudoval a v roce 1961 už jako známý izraelský akademický malíř svědčil v procesu proti Adolfu Eichmannovi.
Byl jeden z těch, jejichž přesvědčivé svědectví, v jeho případě i zásluhou kreseb z Osvětimi, přiměla zločince, aby se v soudní síni přiznal, že zavražděných Židů bylo během holokaustu bezmála šest milionů. „Nás dvacet dětí zapřáhli místo koně do vozu, s nímž jsme jezdili po lágru a sbírali nejrůznější věci, hlavně oblečení po lidech, kteří skončili v jednom ze čtyř krematorií. Jejich pece dokázaly za 24 hodin spálit kolem 5 000 mrtvol. Čím byly vyhublejší, kostnatější, tím rychleji hořely…“ vzpomínal Yehuda Bacon.
Inu, opravdu by si tento židovský malíř, jehož jméno a přednášky o holocaustu znají od Washingtonu, až po New Yorku, Madrid či Paříž a Mnichov, jehož obrazy jsou ve všech galeriích světa, nezasloužil státní vyznamenání jménem T.G. Masaryka víc než Jiří Brady...?
PS: Co kdyby Jiří Brady dostal stejně jako český dokumentarista David Vondráček na 64. sjezdu sudetských Němců v Augsburgu sudetoněmeckou cenu za lidská práva za své filmy zachycující pohnuté poválečné události v Československu, spojené s vysídlením německé menšiny, co nikomu vůbec neublížila. Nacismus byl přece jedno lidské právo za druhým, zvláště v nedaleké Osvětimi… Jeho synovec má přece velmi blízké vztahy s Landsmanšeftem a jeho šéfem Posseltem...
Foto: ČTK
Publikováno se svolením autora