A Pravda a láska dodnes tento princip považuje za nebezpečný a škodlivý a prosazuje tzv. občanskou společnost, která ale je občanskou jen a pouze tehdy, pokud zastává názory jim libé. Názory jim nelibé nejsou občanskou společností, jakkoli mnoho občanů by je zastávalo.
Prvním počinem Pravdy a lásky byl elaborát, či provolání "Děkujeme, zmizte". Bylo, jaká to podobnost, určeno pánům Klausovi a Zemanovi a po skvělém startu jim chcípl motor a celé se to stalo jen plácnutím do vody. Možná také jistá podobnost se včerejškem.
Dalším a v podstatě jediným, zato však velmi významným úspěchem Pravdy a lásky, bylo zmocnění se České televize, ze kterého ideologicky žije a tyje dodnes. V podstatě na zprávy a publicistiku ČT není třeba se dívat. Člověk přesně ví, čeho se dočká.
Nepamatuji se, jak se Jan Kraus v tom boji o ČT angažoval, ale snědl bych svůj klobouk, kdyby ne. A šaškování pánů Smoljaka a Svěráka na "orloji" mi ty dva pány na dlouhou dobu zcela znechutilo. Umělec by se neměl pouštět do stranických půtek. Ztrácí tím glanc.
Ale to, proč jsem nazval Jana Krause žertovným, má jiný význam. Okolo roku 2000 psal totiž pro časopis Týden tzv. sloupky, což je velmi prestižní věc. Pak ale začal psát i do Blesku a s bulvárem, tedy ani s Janem Krausem, nechtěl mít časopis Týden nic společného.
Ale, ještě než se toto stalo a než ho vykopli, odehrála se mezi ním a mnou asi tato konverzace:
- JK: Michael Wievegh obětoval část nákladu své nové knihy Báječná léta s Klausem, protože zarytí Klausovci si tu knihu nekoupí.
- Já: A není to prosím naopak? Že pan Viewegh používá jméno pana Klause jako reklamní tahák, aby zvýšil prodej?
- JK: Pan Viewegh nepotřebuje zvyšovat prodej svých knih, žije z filmů.
- Já: Ale z propadáku, který se špatně prodává, nikdo žádný film točit nebude.
A tak to šlo ještě chvilku dál, až mě pan Kraus nazval, myslím, zaprdlým čecháčkem, který nemá jeho ideály. Není to přesné, ale smysl je zachován, a já ho, ve vší slušnosti, poslal do prdele.
Nevím, jak to v pátek na Staromáku vypadalo a ani mě to nezajímá. Ale jedno je zcela jisté, že to nebylo nic jiného, než další výron aktivity Pravdy a lásky v podstatě s identickými aktéry, jako třeba zcela neúspěšný a v politice propadlý Jan Ruml.
Před pár dny jsem napsal. Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, hin sa ukáže. Takže, ono to bude trvat déle, než jeden rok, ale jestli prezidentu Zemanovi vydrží zdraví, tak jaká váha se proti němu postaví?
Muší Michaela Kocába, bantamová Michala Horáčka nebo snad pérová váha dosud neznámého pretedenta? Necháme se překvapit, uvidíme, co na to sázkové kanceláře. Schválně jestli by si Michal Horáček sám na sebe vsadil? Ale, peněz má dost, tak proč ne?
