Češi a pivo, jak to spolu souvisí? Každý, kdo žije v Čechách ví, že pivo není jenom nápoj, ale i prostředek lehkého rozvázání jazyka, či způsob, jak se pomalou cestou dostat do nálady. Podívejme se podrobněji, co se dělo na území Čech.

 

Proto také bylo v Čechách pivo relativně levné a vlády to věděly

mnozí ho přezdívali jako pracovní nápoj (za socialismu se dokonce vžilo heslo - ke strojům, což znamenalo, že se všichni musí napít) A totéž si uvědomovaly i české vlády hluboko od středověku, proto se zde ujalo i další rčení: vláda, která zdraží pivo, padne. Bohužel dnes Čechům z tekutého zlata už nepatří skoro nic.

 

 Za panování Jiřího z Poděbrad navštívil Českou zemi Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., (Pius II., rodným jménem Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, byl italský humanista, diplomat a historiograf, který usedl roku 1458 na papežský stolec.) který své poznatky shrnul do Kroniky české. Ve spise konstatoval, že "obyvatelé Čech místo vína pijí pivo, které z ječmene či pšenice vaří", čemuž se náramně divil.

Krajinu charakterizoval jako studenou, "rybami a stády přehojnou, i ptactvem, zvěřinou a obilím plodnou", (kde ty loňské sněhy jsou) její obyvatelstvo ho však nenadchlo.

"Lid po všem království opilý a břichu oddaný, málo pilný a novin žádostivý."

Po 550 letech bychom mohli o Češích napsat podobné, až na tu hojnost úrody, zvěřiny a ryb.

 

 

České žleby, E 55, lehké děvy, vše úzce propojeno

Ještě dnes jsou v naší zemi místa, kde se dá autenticky dohledat původce naší šikovnosti, přirozené inteligence a vzdělání, byť globálností a RVHP značně pošramocené. Přijedete li do Českých Žlebů,  vesnice založené na Zlaté stezce, je to takové jedno z míst, kde krajánci a obchodníci před mnoha staletími odpočívali, putovali li na jih, či na sever. A území České republiky v jehož centru je Praha, bylo právě tímto ideálem. Ne, nebyli jsme "pupek světa", ale křižovatka území Evropy. Naše území bylo protkáno mnoha "Zlatými stezkami", doložené už z jedenáctého století písemně, ale už staletí předtím zjištěných, kde cizí kultury měly možnost setkání u nás, mohly předat zkušenosti, prodat zboží, vyměnit názory a vracet se domů. Nebo přes nás jenom cestovaly, ale především migrovaly a přinášely mnoharozvrstvené myšlení, které dnes pracně hledají univerzity celého světa.

 

České Žleby (Böhmishe Röhren)

České Žleby (Böhmishe Röhren)

Ve středověku zde procházela prachatická větev Zlaté stezky – obchodní cesta z Pasova přes Bischofsreut na Volary a do Prachatic. Název osady pravděpodobně pochází ze středověku, kdy zde soumaři putující po Zlaté stezce zastavovali na odpočinek a napájeli zde dobytek z koryt – troub, žlabů nebo žlebů – dřívější název České Trouby, České Žlaby nebo německý název Böhmisch Röhren.

 

My žijeme na pomezí Slovanů a Germánů, proto máme tendenci přebírat vše dobré. Ale občas to vypadá, že jsme proti všem, nebo jsme donuceni přebrat špatné, takže mávneme rukou a necháme se vést...

Ano, pražské či české hospody a hospůdky tím byly vyhlášené. Že se pak popilo a dobře se mělo, i lehkých ženštin se zachtělo? Samozřejmě, ale předtím se pracovalo, obchodovalo a jednalo! Nebo se vedly "učené řeči" jak se dřív říkalo předávání informací. Ta vzdělanost a přirozená inteligence českého národa nespočívala v nadřazenosti rasy, ale v budovaném po mnoho staletí vzdělání, když nebyly dostupné školy pro všechny. A právě poloha českého národa umožnila akceleraci přirozeného vzdělání.

 

Příště o E55,o volnosti mravů na pomezí piva a koruny české

 

 

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny