Byla doba, kdy jsem se považovala za liberální, umírněnou feministku. Dnes, když se tak dívám kolem sebe a vidím, jak daleko a do jakých absurdit feminismus zašel, říkám spolu s Pavlem Dobešem: Chlapi, zpátky do trenek!

Abyste mne pochopili správně, ta dlouhá staletí patriarchátu v Evropě byla dost na prd. Na vlastní kůži bych to zažít nechtěla. Žena nesměla vlastnit majetek, dědit ani volit, nemluvě o takové drobnosti, že třeba ve staré dobré Anglii mohl muž svou ženu prodat. Ještě před sto lety se britský chlápek zkrátka rozhodl, že to tak nějak není ono, drahé polovičce doslova navlékl obojek, dal pouta na ruce a na nohy a zavedl na trh, kde ji prodal nejvyšší nabídce. Děkuji pěkně.

 

Ano, ženy, které mi svým odvážným aktivismem vydobily rovnocennost před zákonem, právo volit a rozhodovat o svém životě, těm patří čest a úcta. Zažily ponižování, zažily výsměch, zažily ústrky. Sakra to neměly jednoduché, ale dokázaly to.

Milé dámy, které už nejspíš nejste mezi námi, respekt. Upřímně.

Ale věřím, že by se dost divily, co s jejich dědictvím provedly jejich následovnice. Feminismus se z hrdého pojmu boje za rovnost ale stal jakýmsi zvráceným hnutím, filozofií často spjatou s anarchisty a neomarxisty. Válka pohlaví tak díky nim dnes zašla do naprostých absurdit.

Ve chvíli, kdy ženy měly konečně před zákonem stejná práva, mohly se vzdělávat, vykonávat jakoukoli práci, volí a jsou voleny, boj skončil a tam to mělo zůstat. Ženy jsou nejen krásné, ale i chytré, třeba fenomenální Oprah svého času okouzleně naslouchala celá Amerika, a to je nejen žena, ale navíc černá. Doba se mění, ženy se dostaly na úroveň mužů a měly složit zbraně.

Jenže feministkám to bylo málo, požadovaly a měnily, a jako výsledek je třeba papírová existence tzv. třetího pohlaví pro toho, kdo tak nějak neví, ráno to má tak a večer onak nebo se zkrátka cítí dotčen, kdyby měl zaškrtnout muž či žena. Facebook tuhle absurditu přivedl k úplné dokonalosti, pro některá území mají jeho uživatelé k dispozici celých 58 možností u, řeklo by se, tak jednoduché kolonky jako je pohlaví. Více ZDE.

Vtipné jsou různé zákony jako povinná kvóta 40 % žen v politice nebo vedení firem. Když shodou okolností budete žena s chutí ucházet se o podobný job, evidentně místo patřičného vzdělání, léta v oboru, výčtu úspěchů nebo kariérní cíle stačí pouze napsat: Mám vagínu. Netuším, jestli i tyto životopisy se doplňují fotkou.

Z původně utiskovaných žen se pomocí nejrůznějších zvýhodňovacích pseudofeministických nástrojů stávají genderové bojovnice a utiskovatelky. A pak se my ženy probíráme seznamkami a se zklamáním konstatujeme, že už nejsou žádní pořádní chlapi. Jsou tu mamánci a uplakánci a gayové. A pak něco neidentifikovatelného někde mezi tím vším.

Začne to hned ve škole. Děti v USA už se učí, že není nic takového jako 100 % kluk nebo 100 % holka, říkají tomu pohlavní těkavost. Více ZDE. V podstatě už prckům vtloukají do hlav, že sexualita je velmi různorodá a široká. Ve Švédsku se feministé také pustili už do děti, ve škole je povzbuzují k co nejatypičtějšímu chování, netradičním sexuálním technikám (ano, pořád se bavíme o dětech školou povinných), nemluvě o mezikulturním obohacováním, kdy je často zobrazována bílá žena a tmavý muž při sexu.

Víte, já jsem fakt hodně tolerantní a v životě by mne nenapadlo koukat se na homosexuála a lesbičku jak na někoho méněcenného nebo dokonce takového, kdo by měl podstoupit léčbu, jako to bylo běžné v minulosti. Na druhou stranu se mi nelíbí, když je celá ta sexuální záležitost překroucena do podoby, kdy heterosexualita je něco nudného a zaostalého. Muž, žena a děti, prostě rodina, to je něco, co v genderové terminologii přestalo mít své místo. Pochody hrdosti mi přijdou jako neškodná sranda, pokud nedojde na obscénnosti opravdu za hranice dobrého vkusu. A také, pokud se neotevře debata o právech pedofilů. Tam má hranice tolerantnosti fakt zaručeně končí.

 

Já jsem holt staromódní, zapšklá a prudérní, ale opravdu chci, aby se děti učily přirozenost, že tohle je Mařenka a je to holčička, tohle je Jeníček a je to kluk. Jestli Jeníček někdy později zjistí, že má vlastně radši Pepíčka než Mařenku, v pohodě. Ale nepřijde mi vkusné do tvárných dětských myslí cpát, že by vlastně bylo mnohem lepší, kdyby Jeníček nevnímal sebe jako kluka, ale jako cosi bezpohlavního a Mařenku jako někoho úplně stejného, jako je sám.

Slovo muž a žena, slovo rodina, to jsou brány jako přežitky. Dřív, než bude tenhle divný svět ještě víc v prdeli, řekněme si, jak to je. Muži a ženy jsou si rovni, ale nejsou a nikdy nebudou stejní. A dodám, že je to tak dobře.

Řekněme si to dřív, než feministky prosadí na dámské toalety pisoáry.

Děsí mě chlapi, kteří si trhají obočí a holí nohy. Líbí se mi muž s hezky oholenou tváří s pánským sestřihem a s lehkým odérem pánské kolínské. Jak dojde na to, že si do té doby zajímavý muž na přespání přinese víc kosmetiky, než mám já v koupeně, kouzlo touhy zmizelo a můžu si s novou kamarádkou tak maximálně v noci potlachat o tom, čímže to je, že má tak báječně lesklé nehty.

Celá tisíciletí se v umění objevovala nahá mužská i ženská těla. V různých dobách měla ženská krása jiný tvar, někdy byla kypřejší a jindy štíhlejší. Teď ale začneme krásu popírat, nahotu zakrývat, Jeníčkovi říkat, že je úchyl, pokud by si snad někdy představil Mařenku nahou a ještě snad by se mu to mělo líbit. A Mařence vysvětlíme, že je nefeministické, kdyby se náhodou oblékla a namalovala tak, aby si chudák zmatený Pepíček mohl myslet, že ta Mařenka je ale sexy.

Takové nápady mu z hlavy vyžene třeba kampaň Lonely Lena, kde nádherné modelky v sexy prádélku nahradily obyčejné ženské. Feminismus v plné polní.

 

Přijde mi to jako faul, hloupý a ošklivý faul na chlapy. A také mi přijde stupidní žárlit na modelky, zvlášť na takové, které jsou dost dokonalé na to, aby předváděly spodní prádlo a ano, tu nedokonalost občas zaplácne Photoshop. Muži jsou vizuální, muži obdivují krásu, ale nepodceňovala bych je, že netuší nic o existenci a skvělosti obyčejných žen. Na fotky propagující prádelko patří nádherná nedosažitelná víla, o které muži sní a my ženy se inspirujeme, když si jdeme máknout do fitka nebo když se zapřeme a sáhneme po jogurtu místo vepřo knedlo zela. Co je na tom špatného, trochu si tu a tam snít?

Já se taky ráda podívám na fotku hezkého mužného modela ve spodním prádle, ale chci, aby mě do kina vzal fajn normální chlap, který mi uvaří horkou čokoládu, když mám blbej den a ví, že mi ten hrnek má strčit do rukou a ne položit na stůl, protože součástí toho rituálu pití horké čokolády patří, že si příjemně zahřejete dlaně a fajn chlap tohle ví. A nemusí mít místo břicha pekáč buchet a krásnou hustou kštici, na tváři rošťácký úsměv. Zvlášť po ránu takhle vypadat nebude a je to dobře.

Ten, kdo vymyslel, že lidé jsou muži a ženy, na to kápnul. Je to jednoduchý model, který funguje.

JSME SI ROVNÍ, ŽÁDNÝ Z NÁS NENÍ JEN PROTO LEPŠÍ NEBO HORŠÍ. Kdo to nechápe, ten si nezaslouží právo volit.

ALE JSME JINÍ. JSME NÁDHERNĚ, BÁJEČNĚ A PESTŘE JINÍ.

Díky Bohu za to.

 

 Zveřejněno se souhlasem

www.jitkamoody.com

 

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci