"Ze současného stavu policie je mi moc smutno"

Často se nás ptáte, proč policie řidiče pronásledovala tak dlouho, proč nezasáhla razantněji, proč mu do cesty nedala zastavovací pás nebo proč nestřílela, tento případ to nyní vysvětluje.

     Celý, dle nás, policistů i námi oslovených právníků, naprosto nepochopitelný případ, se stal loni v neděli 16. července kolem druhé odpoledne v Praze Holešovicích.
     Policisté po Praze pronásledovali ujíždějícího motorkáře, honička byla delší, několikakilometrová, muž ujížděl Argentinskou, kolem Ministerstva dopravy až do Těšnovského tunelu směrem na Sokolovskou ulici. Již během pronásledování policisté zjistili, že by na motorce měl sedět muž, který má za sebou mnoho podobných honiček, má několik zákazů řízení a také sebraný řidičák. 

Zátaras honičku ukončil

     Bylo jasné, že muž, stejně jako i v mnoha minulých honičkách, dobrovolně nezastaví a tak se policisté v souladu se zákonem rozhodli zahradit mu cestu služebním vozidlem. Toto jako povolený donucovací prostředek v písmenu f výslovně uvádí § 52 Donucovací prostředky: "zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla".
     Ujíždějící muž ale v osvětleném tunelu přehlédl napříč stojící policejní auto s modro-žlutým reflexním značením, zapnutým majákem a narazil do něj. Motorkář dle šetření policie do vozidla najel ve sto třiceti kilometrové rychlosti a bez brzdění. 
     Motorkář při střetu utrpěl vážná zranění jako otevřené vymknutí lokte či zlomeninu kyčelního kloubu. V nemocnici skončili i dva policisté z nabouraného auta, ale naštěstí jen s lehčími zraněními.

Kdo řídil motorku a kdo nehodu zavinil?

     Za řídítky seděl třicetiletý Tomáš Berka, který má již čtyři zákazy řízení motorových vozidel, poslední až do roku 2019 a samozřejmě má i zadržený řidičský průkaz.
     Vina se od počátku zdála jasná. Zátaras zákon v těchto případech výslovně povoluje. Muž nejenže jel na padesátce sto třicet a hlavně sám vypověděl, že se za jízdy ohlédl za sebe, jestli za ním stále ještě jede policejní auto, doslova uvedl, že přitom své motorce "nakládal", ale když se pak podíval před sebe, byla tam ta oktávka a to prý, že už nic nemohl dělat - tedy sám přiznal, že se nevěnoval řízení.

Zvrat v případu a policista jde před soud

     GIBS a státní zástupce však celý případ vidí jinak a po roce žene policistu před soud. Podle nich totiž policista nemohl vědět, jakou rychlostí motorkář jede a zátarasem ho tedy ohrozil. 

"Prosím napište o tom,
     ten případ sledujeme všichni. Kolegovi, který dělal jen svou práci, teď v případě odsouzení hrozí nejen daleko větší trest než tomu kdo ujížděl, samozřejmě by ale také přišel o práci a paradoxně by ho čekala náhrada škody, odškodnění ujíždějícímu řidiči a také zaplatit léčení, což je asi tak 3x víc, než mohl z našeho platu za celou svou policejní kariéru ušetřit," uvedl nám jeden z plzeňských policistů.
     "Zdá se mi, že se v GIBSu zřejmě někdo zbláznil, vždyť je samozřejmé, že každý, kdo nám ujíždí, jede velkou rychlostí. Podle této logiky bychom mohli zátaras stavět jen když prchající řidič pojede padesát? 
     Celá řada mých kolegů už jasně řekla, že pokud jim za zastavení ujíždějícího řidiče hrozí tohle, tak to je začnou raději přehlížet. Já sám za sebe teď nevím co budu dělat, až zase uvidím ujíždět nějakou fetku, což je tak jednou týdně. Ujíždějícímu za to prakticky nic nehrozí, ale my budeme riskovat vše. 
     Pokud někdo ujíždí a nezastaví na výzvy, jako policista musím konat a k zastavení ho přinutit. Je samozřejmé, že při tom nesmím ohrozit jiné osoby, ale jak mám zastavit rychle jedoucí vozidlo, aniž by bylo ohroženo zdraví jejího řidiče?
     Napište, že ze současného stavu policie je mi moc smutno, nebojím se riskovat život, když jdu pomoct člověku v nouzi. Bojím se ale, že kdykoli můžu skončit před soudem a vedení se za mě nepostaví, protože proti GIBSu nesmí," dodal ještě policista, jehož jméno máme k dispozici.

     "Nevěřím, že by za toto mohl být policista odsouzený, bohužel ale podobné věci GIBS občas dělá. Buď s velkou slávou a medializací zahájí trestní stíhání, které pak soud smete ze stolu a nebo velice rádi praktikují akční zadržení. Policisty i za malichernost sbírá komando v kuklách uprostřed ulice nebo před jejich domem pro pobavení sousedů. Přitom by z hlediska taktiky bylo samozřejmě jednodušší policisty sebrat na jejich pracovišti.
     Jen v Plzni pamatuji, jak přímo před krajským ředitelstvím policie akčně srazili kriminalistu jedoucího na kole do práce. Nejenže by ten kriminalista o deset vteřin později z kola sám sestoupil, ale hlavně se spletli a sebrali jiného. Jak se později ale ukázalo, nevinný byl i ten původně podezřelý.
     Obdobný případ byl také v Plzni, když se kriminalista ráno doma oblékal na cestu do práce a byl sebrán ve své předsíni přímo před zraky malého synka, kterého měl kriminalista cestou odvést do školy. I u tohoto případu bylo později prokázáno, že kriminalista byl nevinný. Jaké následky ale může zanechat na malém dítěti, když vidí, jak tatínka doma s řevem povalí několik ozbrojených mužů na zem a poutá ho?
     Do třetice pamatuji na případ policisty z Plzeňska podezřelého z nedovoleného ozbrojování, před kamerami televizí se u něj doma dělala doma prohlídka a s velkou slávou bylo oznámeno nalezení ručních granátů. Po krátké době bylo ale vyšetřování ukončeno, protože se ukázalo, že policista byl sběratelem militárií a granáty byly neškodné a delaborované.
     Nechci ale, aby to co vám povídám, vyznělo tak, že nesouhlasím s potřebou GIBSu. Je samozřejmě velmi dobře, že někdo nezávislý práci policie kontroluje a jde tvrdě po trestné činnosti policistů.
     Pouze by měli přehodnotit způsob jakým to dělají. Pokud se policisté bojí jít do zákroku, protože je pak často čeká minimálně několikaměsíční vyšetřování mnohdy spojené s postavením mimo službu, je to nejen pro všechny policisty velice frustrující, ale také nebezpečné pro společnost, protože se zvyšuje počet policistů pracujících podle hesla Kdo nic nedělá, nic nezkazí," uvedl k tomuto případu plzeňský právník.

 Krimi Plzeň