17.listopad 2016 v Praze

 

Autentický (nikoliv doslovný) rozhovor na Národní třídě. A jak k tomu zvláštnímu rozhovoru došlo? Klec na komunisty a prý svíčky za padlé po komunistech. Proto jsem se "bezelstně" zeptal, zda se máme vypořádat i s komunisty jako je generál Petr Pavel v NATO, či kádrová rezerva - předsedkyně SSM a svazačka Monika Pajerová. 27 let po pádu komunistů. A zda datum 17.listopadu nemá něco společného s německým nacismem a zda ty svíčky budou i za padlé ze 17.listopadu 1939.

 

Ostrý výpad, který jsem vůči své osobě zažil, mě fascinoval

Ukrajinská dáma (ano, je to Ukrajinka) se rozeřvala, že tam nemám co dělat. Neměl jsem možnost logicky oponovat, že jsem se zde narodil, tudíž asi tady mám co dělat, narozdíl od Ukrajinců, kteří zde vysvětlují, jak se dělá revoluce. Přičemž onen hlasatel svíčkového míru se do toho navezl, že jsem provokatér, který by určitě volil Trumpa, tudíž nenávidím demokracii a svobodu. Snažil jsem se dozvědět, jaký je rozdíl mezi hodným, demokratickým komunistou, zda je to generál Petr Pavel, který přísahal na komunistickou ústavu a bránil Sovětský svaz, nebo kádrová komunistická rezerva Monika Pajerová, dokonce jejich vůdkyně. Načež jsem byl nařčen, že jsem sovětský, komunistický provokatér, který nemá mezi slušnými co dělat. Za mnou se ozval hlas, že by se bolševici jako já, měli střílet. Nebyla šance vysvětlit, že  já a mí přátelé se každoročně účastnili protestů proti komunistům, aby ta svoboda zde mohla být. Ale nechci zapálit svíčku za Horákovou (nechápal jsem souvislost) a ne za Opletala, tudíž jsem opovržení hodný bolševik a komunista. A že Národní třída patří jim, Ukrajincům, opět šišlala Ukrajinka, tudíž já, byť se zde narodil a dokonce zde žili po generace i moji předkové, se mám sbalit, protože Ukrajina tyto ruské provokace na svém území nebude trpět!!!

 

Fascinující, je Praha skutečně Ukrajina?

A pak vyšel 17 - 19 letý mladíček a na dotaz, zda to není i za Opletala a že bychom snad měli dělat pietu i za ty, kteří padli německou rukou, jsem byl tímto velice zkušeným mladým mužem - studentem poučen, že je to přece jasné, že ti gestapáci a nacisti pochopili, že dělali špatnou věc, tudíž to spojovat je ode mě velice, velice zlé, dokonce provokující a že jsem velmi zaostalý. Musím prostě pochopit, že se tím pochopením němečtí gestapáci a nacisti očistili a tudíž se dívat na Německo stejným způsobem je jaksi tupé myšlení starší generace. Mávl jsem rukou a šel pryč...

 

Abych byl upřímný, nemohu se zbavit přesvědčení, že Praha a Česká republika patří stále českému (samozřejmě moravskému apod.) lidu a že nejsme odnož Ukrajiny. Ale třeba se hluboce mýlím.

 

 

 

A další záhada, nebo provokace: kdo z magistrátu chtěl, aby se na Václavském náměstí objevil "Šmíd a mrtvý student"?

Z přiložených záběrů je vidět, že Václavské náměstí je celé prázdné. Halíkovy agresívní a sprostí "Budíci" byli na horní části a začátek byl plánován na půl osmou. V dolním náměstí měl žádost na magistrátu Okamura a jeho PSD. Už několik měsíců. Ale těsně nad ním najednou někdo přilepil velice silnou hlasitou hudbu, namířenou na Okamurovo podium. A producírovali se tam politici z Prahy 1. Zatím jsou přiložena fota, film bude později. Tudíž jsou vytlačováni ze scény. Nikoliv silou, ale akcí účinnou.

 

Divná svoboda a demokracie sluníčkové party.

 

 

 

 

 

A na závěr: stále se opakuje stejný scénář: zatímco ti zlí nekorektní se chovají pokojně, diskutují a ptají se, ti hodní korektní útočí, osočují, lehají si na koleje a silnice, sprostě nadávají a vyvolávají rvačky. Tudíž dle korektního slovníku Evropských hodnot jsou ti hodní nekorektní, zatímco rváči jsou korektní.

Buď někomu hrabe, nebo...

Čert aby se v tom vyznal.

 

 

Ale policii opět pochvala. Díky.

 

 A reakce na Čt24 ve 21:20 -  diskuze s mladými: 17. listopadu 1989 žádná heroická akce studentů nebyla. Pro studenty  to byla zábava a protože se čekal pád na "Palachův týden", většina dlouhodobě vystupujících proti komunistům byla mimo. Dokonce i vedení KSČ. A zatímco na Palachovy týdny na nás vyjížděli s hrabicemi, stříkačkami a řezali do nás obušky (v prvních řadách tekla z těch odvážných krev, otřesy mozků, zlámané ruce a nohy), 17.listopadu padlo jenom pár ran obušky. A pak se dozvídáme, jak bojují dnešní dvacetiletí za demokracii a co vše zažili a snaží se nás poučovat. I to je dojemné. Dojemné natolik, že nám to může být k smíchu. Především, když nás začnou titulovat komunisty, protože odmítáme kavárenské povaleče a Halíky s třikrát Zdrávas a třikrát Otčenáš!