Jsem Čech, jsem Pražák, ba co víc, moji rodiče a prarodiče pochází z míst, kde se SS jednotky vyřádily nejvíc: Pankrác, Zelená liška, Nusle a … Reitknechtka.

Statek Reitknechtka
Statek Reitknechtka

 

 květen 1945

  Byl konec dubna roku 1945 a na statku Reitknechtka bylo „Boží dopuštění“. Badatel Ledvinka a Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu to popisují takto: . Jeden z pomníčků stojí i u statku Reitknechtka. Odtud hájila pankráckou pláň nad michelským údolím početná skupina povstalců. Za jejich podporu byly po dobytí Reitknechtky jednotkami SS vyvražděni všichni pracovníci statku i se svými dětmi.

 

Druhý, velký pomník Reitknechtka, zakrytý TOI TOI
Druhý, velký pomník Reitknechtka,

Ne, nebyla to úplná pravda. Několik jich přežilo, (tam totiž byly ještě ukryté dvě malé skupiny žen a dětí), ale prostě chtěly zapomenout na zrůdné SS komando a na zvěrstva, která tam zažily. Tak potom mlčely. Naše matka byla v pátém měsíci  těhotenství (nejstarší sestra), když se několika maminkám podařilo ukrýt v nejhlubším sklepě. Mimo dětí tam byla i jedna další maminka (také těhotná), která byla postřelená do břicha a naší matce zemřela na klíně. Po mnoho dní si rozdělovaly po jedné kostičce čokolády na den (nikoliv celé, ale kostičce) a trochu vody. Malým dětem zakrývaly ústa, aby ani nehlesly. Ve dne, v noci. Náš otec, který tam dorazil za matkou, netušil, že tam je komando SS. Když tam v noci přišel, bylo už pozdě na návrat. Jen Bůh ví, jak se mu to podařilo, ale byla tam hromada písku a vždy s sebou nosil trubičku, kdyby byl zával a cukr na přežití. Když slyšel dupání jednotek SS, zahrabal se do písku a dva dni dýchal pouze trubičkou a ležel zahrabán.

Proč tam ty ženy byly? Na konci války nebylo už mléko, ovoce, mnohdy ani chléb a tento statek skýtal pro místní záchranu. Mnohdy jim kulky létaly nad hlavou, ale jak naše matka říkala, ony to tak nebraly. A až teprve po válce se mnohé zhroutily a léčily se.

 

Ti zde byli s naší matkou na statku. Matka přežila a za čtyři měsíce se narodila nejstarší sestra!

Pokud si dobře pamatuji (rodiče nám o tom nechtěli říkat, snad pouze jednou či dvakrát ve slabší chvilce promluvili) otec asi po dvou dnech slyšel střelbu a vzdalující se běh SS, riskl to, a vyběhl na opačnou stranu. Přežil. V tu samou chvíli vyběhla druhá skupina ze sklepa a také část přežila. Ale za cenu, že ta část, která je na pomníku, se už konce války nedožila. (Doplnění - na dvou pomnících) Co se pravděpodobně stalo? V druhém úkrytu se jedno děcko nepodařilo uhlídat a začalo plakat. Když to jednotky SS zaslechly, začaly do sklepa házet granáty a ty, co vyběhly ven, jednoduše postřílely. A toho zmatku a hrůzy využila skupina, ve které byla matka a podařilo se několika zachránit. Až o několik dní později se spolu opět matka s otcem setkali a teprve pak s hrůzou, ale i se štěstím zjistili, jak byli včetně mé sestry (nenarozené) všichni tři blízko smrti a dokonce na jednom místě a jak se zázrakem zachránili.

 Tenkrát naše matka říkala, že tam schází jména dalších zastřelených dětí a maminek (podle počtu), ale nešlo je dohledat.

 

A tehdy dle experta z New York University Prague Tomáše Klvani to byla okupace ruskými vojáky.

Hnus!

Pozor, nemluvíme o roku 1968, ale roce 1945!

 

Jakoby nestačila jedna zvrácenost.

To, že se pak dostali do bezpečí, (všude se střílelo a lidské masakry byly šílené), bylo zásluhou Vlasovců, kteří Praze pomohli a mnoho jich za Prahu padlo.

A náš táta to lakonicky tenkrát s pohrdáním zhodnotil: na rozkaz amerického generála (Pattona) museli z Prahy vypadnout směrem na jih, ani jsme jim nestačili poděkovat. A místo, aby je Američani ochránili, protože zradili Stalina a SSSR, tak si víc vážili fašistů, které Rusům nevydali.

Vlasovce ano a ty pak Stalin nechal pověsit nebo zastřelit!

 

Konec války - květen 1945

Jednotky SS si v Praze počínaly velmi krutě - popravy zajatých povstalců, ale také vraždění těhotných žen a dětí. Nejhorší zvěrstva se stala v okolí Zelené lišky, kde povstalci obklíčili školu SS. "Ti esesáci ze školy na Zelené lišce označovali budovy, ze kterých se na ně střílelo, a potom popravovali lidi, kteří byli v těch domech ukrytí," popisuje tehdejší události Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

Jedním z epicenter tvrdých bojů byla Pankrác

Boje v této pražské čtvrti připomínají už jen pomníčky a místopisné názvy. Ulice 5. května, Obětí 6. května nebo stanice metra Pražského povstání. Jeden z pomníčků stojí i u statku Reitknechtka. Odtud hájila pankráckou pláň nad michelským údolím početná skupina povstalců. Za jejich podporu byly po dobytí Reitknechtky jednotkami SS vyvražděni všichni pracovníci statku i se svými dětmi.

Právě Pankrác se na několik dní proměnila v krvavé frontové bojiště, kde se bojovalo o celou Prahu - jedna z největších barikád vyrostla například na rohu náměstí bratří Synků. "Barikády byly hlavní strategický prostředek povstání. Vyrostly z velké části 6. května a odhaduje se, že jich bylo přes dva tisíce. Bojů na barikádách se zúčastnilo asi 30 tisíc Pražanů," dodává Václav Ledvinka z Archivu hlavního města Prahy.

 

Reitknechtka z jiného pohledu
Reitknechtka z jiného pohledu

V kritických chvílích přišla Praze nečekaná pomoc od Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova. Vlasovci byli bývalí rudoarmějci, kteří v německém zajetí vstoupili do nacistických služeb. Koncem války se snažili projít na Západ a vzdát se Američanům. Národní rada však z obavy před reakcí Sovětského svazu odmítla uznat vlasovce za spojence, což vedlo v noci na 8. května k jejich odchodu. (Totéž tenkrát říkal i náš otec!) Za to, že obětí povstání bylo jen "dva a půl tisíce" Praha vděčí právě kontroverzním vlasovcům. Ti totiž nasadili v ulicích Prahy do bojů s nacisty dvacet tisíc dobře vyzbrojených a vycvičených vojáků.

A přestože mnoho vlasovců v ulicích Prahy padlo, komunistická propaganda o nich po válce mlčela. (Doplňme, že i v seriálech „Historie nově“  roku 2015 se o tom skoro mlčí. Dnes zase kvůli USA!)

 

směry útoků nacistů a pohyb Vlasovců

První ozbrojené potyčky byly v Praze vidět už 4. května

O den později pak povstání vyhlásil Český rozhlas, to bylo krátce po poledni, v ulicích města se ale bojovalo už od rána. Londýnský exil se snažil přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o Prahu. Američané však trvali na dohodě s Rudou armádou, podle níž byly Čechy sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila Pražskou operaci 6. května, se musela nejprve probojovat přes Krušné hory. O dva dny později, 8. května, pak byla s Wehrmachtem podepsána dohoda o příměří, kterou neakceptovaly oddíly SS. V návaznosti na všeobecnou kapitulaci německých sil v Evropě podepsal 8. května velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain s národní radou dohodu o kapitulaci. Rudá armáda pak přijela do Prahy 9. května.

Z dostupných materiálů vyplývá, že za pomocí Pražanům stál generál Buňačenko z řad Vlasovců, zatmco generál Vlasov byl proti. Proč se věrohodně nedá zjistit.

Co bych závěrem rád dodal: nejen naše rodiče, ale celý národ Němcům odpustil. Už v roce 1965, dvacet let po strašné válce a desítkách milionů mrtvých jsme dokázali k sobě nacházet cestu. Dnešní bývalí bolševici, co se z nich stali zarputilí kapitalisti (Rychetský, Štětina a další) jsou dnes obránci USA a ani po třiceti létech Rusům ne. 

 

 
 
Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

  • Návštěvník - Dan

    Diky za clanek, ktery dluzime Vlasovcum za jejich pomoc a nasi ochranu v Prazskem povstani!
    Nezapominejme na nestastne Vlasovce, kteri nas zachranili v Praze za povstani pred jeste vetsim krveprolitim se strany Wehrmachtu a SS hrdlorezu! Byly to nejkritictejsi dny od 5. kvetna do prijezdu Rude armady 9. kvetna do Prahy, kdy se Nemcum na strane povstalcu postavila Vlasova armada, soustredena na vychode Prahy. Bydlel jsem na Ujezde a videl budovani barikad i Vlasovovi vojaky bojujici proti Nemcum, strilejicim vsude z oken a se strech na vse co se dole hybalo! Kdyz pak po povstani vedli povstalci Nemce co se vzdali a se zdvizenymi rukami sli ulici, dav Prazanu na chodniku silel a rval zabijte je!
    General Vlasov byl prototypem zradce. Nejdrive v radach Rude armady mel jako dustojnik velike uspechy v boji a byl nekolikrate vyznamenan a povysen az na generala. Nedostal se vsak v bojich z obkliceni, byl Nemci odhalen a zajat. V zajeti zacal budovat Ruskou osvobozeneckou armadu ze zajatych Rudoarmejcu (ROA). Ta mela Wehrmachtu pomoci s osvobozenim Ruska od komunistickeho teroru. Hitler jim vsak neduveroval a nedovolil jim ucast v bojich. K bojovemu nasazeni se ROA dostala, az kdyz byla Wehrmacht vsude na ustupu a potrebovala kazdeho vojaka. Vlasov se jeste v Nemecku par mesicu pred koncem valky stacil ozenit se vdovou po nacistickem dustojnikovi. V Praze v hotelu Alcron nosil pod nemeckym plastem uniformu dustojnika CCCP! Vlasov odmitnul pomoc Prazskemu povstani, protoze si byl vedom, ze povstani je dilem ceskych nezodpvednych silencu, ktere bude mit velke ztraty mezi obyvatelstvem. Ti meli na svedomi pomstu a radeni SS i nesmyslne vrazdeni matek i deti, civilistu, jak zde popisujete! Veleni Vlasovcu prevzal Bunacenko. Vlasov s malym doprovodem vozidel odjel se vzdat Americanum k Plzni. Do Plzne uz ale nedojel, zajala ho jednotka sovetske vojenske tajne policie, ktera ho uz tydny sledovala a mela zlikvidovat. Vlasov jako general vyzadoval jednani se s stejnou hodnosti. Oni mu rekli, ze uz neni general, ale zradce. Po valce byl Vlasov v Moskve s nekolika dustojniky ROA odsouzen a povesen. Casti dustojniku jeho stabu se podarilo dostat az do Lichtenstejnu, kde jim knize udelil politicky azyl a pasy. Oni se pak mohli zachranit rozptyllenim po svete. Knize byl jediny, ktery Vlasovcum pomohl prezit. Ostatni Vlasovce zajali spojenci, odtbrojili a pak vydali Sovetum, kde skoncili v Gulagu.
    O zytecnych obetech a radeni SS a Wehrmachtu pri potlaceni povstani od jeho vypuknuti az do prijezdu Rude armady se dosud nepsalo, Nestastni Vlasovci se zamlcovali a zamlcuji se dodnes. A ti, co povstani vyvolali a maji na svedomi tisice mrtvych Prazanu se dodnes slavi jako hrdinove... Na skoro kazdem 3. dome v centru Prahy mate pametni desky na obeti Prazanu a jejich deti.

  • Návštěvník - Petr Pokorný

    V odpovědi na: Návštěvník - Dan

    Asi je to pravdivý výklad. Popisuje to tak tehdejší i dnešní propaganda, takže se výjimečně shodli.

  • Návštěvník - Rudolf Kavan

    V odpovědi na: Návštěvník - Dan

    Tragedii Ruska bylo, ze bylo ve sparech gruzinskeho bolsevika. Kdyz Hitler napadl SSSR, tak Rusove byli nuceni se branit. Pritom nebylo dvakrat jasne, ktery diktator je vlastne horsi. Vlasovci bojovali proti Stalinovi/bolsevikum. Mysleli si, ze bojuji za demokracii. Zrejme se domnivali, ze moc v Rusku prevezmou oni a ne Hitler. Zvolil si Vlasov spravne? Nevim. Ale bez nich by Praha byla pravdepodobne rozsekana.

    Dnes se asi o Vlasovcich nemluvi, protoze podle rusofobu jsou vsichni Rusove komunisti a zaostali muzici v laptich. Prahu tedy osvobodil kdo?

    Mimochodem to, ze Rusove se v SSSR nakonec prosadili, je prave dusledkem 2. svetove. Nemci stali pred Moskvou, Stalinovi teklo do bot, tak se mu Rusove najednou hodili; zacal apelovat na jejich narodni citeni. Sirsi kontext zde.
    https://voxpopuliblog.cz/rusofobia/

  • Návštěvník - Dan

    V odpovědi na: Návštěvník - Rudolf Kavan

    Myslim, ze tu narodnostni stranku u Stalina precenujete. Nebylo to vubec tak. Sam Sovetsky svaz umoznil narodum zit podle svych tradic a zvyklosti, ovsem podle komunisticke ideologie.
    Vlasovci jsou tabu jak pro historiky, tak i oficialni oslavy konce valky jak za komunistu, tak ted za vlady Neokonzervativcu kolonizatora USA. Pro Sovety a komunisty u nas to byli zradci bojujici proti Rude armade. Tento pohled se udrzuje dodnes. Oficielne nas osvobodila Ruda armada 9. kvetna a basta. Ze nam pomohli do prijezdu Rude armady pri povstani Vlasovci cesti vlastenci neradi priznavaji. Vedeni Prazskeho povstani si nechtelo se zradci zadat a pohnevat Sovety a tak byly styky a jednani se zapojenim Vlasovcu zpocatku vahave. Proto take Vlasov opustil svou armadu a vydal se vzdat se Americanum. Asi se take nechtel dopustit nove zrady bojem proti Wehrmacht.
    Na obrazku je general Vlasov pravdepodobne se svou prvni zenou, ktera byla take v Rude armade. Po jeho zajeti a zrade byla zatcena a pravdepodobne zahynula nekde v pracovnim tabore.
    Ja jako Malostranak jsem Vlasovcum vdecen za jejich pomoc a mozna i moje preziti. Jejich padli hrdinove si zaslouzi nas vdek za pomoc pri povstani stejne jako pak Rudoarmejci po 9. kvetnu, kdy se objevili rano v Praze a Vlasovci museli Prahu opustit a vydali se smerem k Plzni do zajeti americke armady.

  • Návštěvník - Rudolf Kavan

    V odpovědi na: Návštěvník - Dan

    "Myslim, ze tu narodnostni stranku u Stalina precenujete. Nebylo to vubec tak."

    Jedna se o to, ze dnes jsou VYHRADNE Rusove obvinovani ze vseho, co komunisticky rezim v SSSR napachal.

  • Návštěvník - Dan

    V odpovědi na: Návštěvník - Rudolf Kavan

    No to mate pravdu, bohuzel. Zapad tento pohled jeste podporuje hysterickou rusofobii, lzemi, Skripalem, sestrelem letadla, tyranim sportovcu za drogy. Vyloucenim vseho pozitivniho v mediich o Rusku a Putinovi. Naopak jenom demonizace Ruska. Vse slouzi k priprave valky i to straseni, aby se zbrojilo. Cesti vazalove v mediich i v politice to podporuji. My jako narod si neuvedomujeme, ze slouzime jako spojenec v NATO i v politice zajmum zloducha, ktery potrebuje Rusko znicit, aby se zmocnil jeho surovin.

    Krátká URL:
  • Návštěvník - Dan

    Pro mladsi, kteri o Povstani jen slyseli, ci cetli, zde chci jako pametnik rici jeste par slov. Kdyz se k povstani schylovalo, hledali Nemci (jejich SS, policie a gestapo) vsude v domech ukryte zbrane. Nase rodina jakoz i sousede nocovala v cinzaku na Male Strane ne v byte, ale kvuli nebezpeci naletu a bombardovani ve sklepe. Tam byly postele a nejnutnejsi vybaveni. Jako decko jsem tam zazil razii policii, ktera hledala zbrane. Kdyby nasli nejakou pistoli, postrileli by cely cinzak! Preziti v teto dobe bylo pro spoustu obcanu i behem povstani velikym stestim. Nemci ostrelovali lidi v ulicich z oken i ze strech. Strileli po vsem co se dole hybalo. Muj tata presto chodil do prace, i kdyz mama strachem silela a sousede zustavali doma. Rikal, ze prisel vzdy uplne propoceny do prace, musel se kryt pred ostrelovaci. Pred nasim domem zastrelili z oken dva mlade lidi, kteri sli po ulici. Bylo jim neco pres 20 let. Ta nenavist k Nemcum i jako civilnim urednikum byla neskutecna. Dav Prazanu na chodnicich chtel, aby je ozbrojenci na miste postrileli. Po 9. kvetnu se Nemci (vojaci, civiliste) schovavali na Petrine. Drivejsi nadlidi se tam ukryvali jako krysy v kanalech. Jeste tydny po 9. kvetnu varoval rozhlas obcany a matky s detmi, aby kvuli nebezpeci nechodili na Petrin. Vlasovci bojovali proti ostrelovacum i proti postupujicim jednotkam generala Schörnera. Zabranili jim v pomste na Prazanech kvuli Povstani a velkemu krveproliti. Cest jejich pamatce! Ja jim jejich pomoc nikdy nezapomenu! Z dnesniho pohledu to byli nestastnici, protoze bojovali neuspesne proti komunisticke diktature v Sovetskem svazu i kdyz na strane Wehrmacht. Na druhe strane to byli zradci, protoze namirili sve zbrane proti vlastni zemi a narodu a spojili se s jeho uhlavnim nepritelem, Nemeckou 3. risi. Proto se o nich nerado mluvi i pise. Byli to nestastnici, ktere pak Sovety popravili, nebo nechali umrit v Gulagu. Jejich pozdni zrada Nemcu a obraceni se proti Wehrmacht v Praze jim uz nepomohlo.