Partička u Václava Moravce s manipulátorem či lhářem, neboli bývalým komunistou Rychetským: ...a zamířil i ke slovům místopředsedy komunistů Stanislava Grospiče o tom, že lidé, kteří přišli během invaze o život, „byli vesměs obětmi dopravních nehod“. „Já myslím, že takový člověk je buď totální hlupák nebo totální gauner,“ vypěnil Rychetský.
Bohužel komunista Grospič nelže, zatímco adorovaný nejvyšší ústavní soudce Rychetský je z lidského hlediska lotr! Vlastně také komunista, co zahodil Rudou knížku!
| A jsem velice rád, že se na internetu objevilo zapomenuté foto, které potvrzuje slova těch, kteří tam tenkrát protestovali: Rusové (Sověti) po lidech nestříleli, protože by to byl masakr jako dělaly USA ve Vietnamu. A je zločinem Rychetského a především zvláštní skupiny z Ústavu pro studium totalitních režimů, že lidem neříkají pravdu - což jsou fakta! |
Jak to skutečně bylo u Národního muzea v Praze?
Podívejte se nejdříve na foto od muzea v klidu a věcně. Občané, či dokonce "chytří" studenti, umíte si představit ten masakr, když by někdo z kulometu střílel do davu? Vážně máme tak nemyslící děti a vnoučata, co naskočí na každou hovadinu a dezinformaci "Člověka v tísni" a Evropských hodnot? Nebo snad bolševika Petra Pavla, který se díky sovětské armádě stal generálem? A pak mu zavoněly dolary?
Bráchu mi málem zastřelili v průchodu u Rozhlasu. Ale vše bylo jinak! A odmítám se podílet na lžích!
Další dny jsme jako puberťáci žasli nad hrdinstvím, kdy mladíci skákali po tancích, kradli sudy a někteří polité tanky zapálili. Jenomže my to tenkrát viděli z pohledu našeho a sovětských okupantů. Z pozice kluků v tancích to byla zoufalá bezradnost. Strach. Přijeli nám z rozkazu Brežněva na pomoc a místo děkování jsme jim nadávali a zapalovali tanky. Oni nesměli zabíjet, nesměli se bránit, ale šlo jim o životy, že se upečou. Tank v okamžiku zapálení se z ochrany stává hořícím peklem. Chápe to ten idiot Rychetský? Byl vůbec na vojně nebo někde, kde šlo o život, nebo jenom pindal jako poloviční žena Václav Moravec? Ti kluci - vojáci otevřeli poklopy a chtěli vědět, co se tady děje. Jenomže naši místo diskuze se předháněli, kdo ukradne sudy s naftou, někteří to nalévali do tanků a chtěli tanky zapálit. A tak ti kluci v tancích ze zoufaltsví začali střílet kulometem do vzduchu. Kolem sebe. Na Národní muzeum. U Rozhlasu. Bohužel kdo zná Vinohradskou, je zde malý prostor a kulky s velkou ráží se odrážely. Jedna málem zabila i mého bráchu v průjezdu u Rozhlasu. Přesto žasnu, že ti kluci, co sem byli nahnaní, nezačali pálit do davů a tisíce Pražáků nezmasakrovali. Ze strachu, aby v hořícím pekle neztrouchnivěli žárem. Přece jako vojáci nemohli říct: končíme, jdeme domů. To by byl trest smrti! Ani dnešní čeští vojáci v Afghanistánu nemohou říct: není to naše vlast, proč zbytečně umírat, jdeme domů.
Ne, to není obhajoba vojsk Varšavské smlouvy, která nás okupovala. Pouze popisuji fakta, pouze popisuji okupaci pohledem obyčejných kluků z SSSR, kteří byli nahnáni do Československa na obranu socialismu, jako my v Afghanistánu bráníme NATO. Nemohli odmítnout, dokonce ani nevěděli, kam jedou a až tady zjistili, že jsou v Československu. Proto nám dodnes vyčítají, že nás skutečně jeli osvobodit a jak to bylo mezi Brežněvem a Dubčekem vůbec netušili. Prostě nám jeli na pomoc jako v roce 1945!
A paradoxně ti, co sem přijeli první a pochopili po diskuzích s lidmi o co zde jde, byli odveleni a místo nich přijeli nerusky mluvící z Tatarstánu a podobných republik SSSR. Přesto ti naši šmejdi veřejnoprávní útočí na celé Rusko, místo aby byl jasný viník. Prostě opět stojíme v haptáku před Velkým bratrem: tentokrát ze západu.
Samozřejmě to byla okupace: lidé zde chtěli neutralitu, svobodu a socialismus s lidskou tváří. Nechtěli, abychom přebírali každé nařízení z Moskvy (dnes jako z kopíráku, kdy nás Brusel soudí za neposlouchání s migranty, tenkrát nám Moskva vyhrožovala stejně, pokud se demokracie nastolí), a k Německu a západu se snažili přilepit pouze Havlové, Schwarzenbergové a jim podobní, co chtěli majetky a ukrývali to za bohulibou službu lidu. Mimochodem Havel pořád řval, že se mu jedná o demokracii a pak se sápal po Lucerně, Barrandovských terasách, omilostnil Chadimovou, která chtěla nakrást majetky za miliardy a Schwarzenberg si nahrabal vše nazpět. To byli ti demokraté! Dnes to někteří, kteří nikdy s námi za bolševika neprotestovali (dokonce nežili ani v roce 1989), nám dnes vykládají, jací by byli hrdinové. A vědí to lépe než my.
Fakta jsou jasná: většina Čechoslováků zemřela nešťastně, nikoliv, že by je chtěli vojáci zastřelit. A Stanislav Grospič má jednoznačně pravdu!
Bohužel nás dnes vedou lidé jako Rychetský, opět se ozývá Kalvoda a už jenom málo schází, aby čistotu práva hajil Kájínek. Zkušeností má také dost.
