Od porážky na Bílé hoře až po dnešek se v českých dějinách "za mrzký peníz" pohybovalo příliš mnoho kolaborantů a zrádců. A jedním z výrazných tváří 21. století se tváří kolaborace a zrady za jidášský groš (nebo chvilku ideologie a slávy?) stala rodina Kolářova.
Bojím se o svého syna, starostu Prahy 6. Kdyby to nebyla ruská vojenská rozvědka, tak mávnu rukou, přiznává bývalý diplomat Kolář
Jenomže ve skutečnosti říká, že se bojí děsivého opovržení českého lidu, kdy pochopil, že už se rodina Kolářů dostala naprosto za hranu podlosti a nenávisti. A to přesto, že žije díky obětem ruského národa (a dalších), díky především Rudé armádě, jejíž vojáci umírali, aby si rodina Kolářů mohla mastit kapsy a kolaborovat s těmi, co nabídli víc. Neuvěřitelná zrůdnost a zvrácenost.
A strach má Kolář oprávněný
Ruský ministr obrany Sergej Šojgu (ve čtvrtek 9. dubna) na základě nového ruského zákona, který trestá poškozování válečných pomníků sovětských vojáků v zahraničí, navrhl stíhání lidí, kteří nechali odstranit sochu sovětského maršála Ivana Štěpanoviče Koněva z náměstí v Bubenči.
Bývalý český velvyslanec v Rusku a otec starosty Prahy 6 Petr Kolář ve vysílání Českého rozhlasu Plus vyjádřil velké obavy o svého syna.
„Bojím se,“ řekl. A jakoby chtěl doříct: mě nevadí, že můj syn je zrůda, ale že to bude zapsáno oficiálně, jakoby naznačoval jeho tatíček, který nenávist už vůbec neskrývá. Rublíky nejsou to pravé, ořechové. Mají špatnou hodnotu. I já jsem už jednou zradil v listopadu 1997, může hrdě hlásit tatíček Kolář.
Může být něco zvrácenějšího? Kolářovi nejde o zradu na českém lidu, ale obhajuje kolaboranta a zrádce Čechů Koláře - syna
Neslavné konce - dějiny
Pro Evropu je to norský Vidkun Quisling, pro Čechy Emanuel Moravec, který nakonec umírá výstřelem ze svého revolveru. Tří dny před koncem války se v automobilu vydává Prahou na schůzku za K. H. Frankem. Když na Malé Straně vozidlu došel benzín, řidič uprchl a Moravec byl nechán napospas pražským povstalcům. Rozhodl se tak život radši ukončit vlastní rukou. Někteří veřejně známí kolaboranti umřeli mnohem dříve, než byl konec války na dohled. Asi nejznámější je osud novináře Karla Lažnovského. Jeho kariéra začala vzkvétat až během protektorátu. Byť se původně hlásil k ideologii komunismu, velmi rychle otočil a dostal se na pozici šéfredaktora deníku České slovo. V rozhlasu posluchačům přinášel zprávy z fronty o úspěchu nacistického Německa.
Podobný osud jako Lažnovský, Moravec a další sdílí generál a bolševik Petr Pavel, který bojoval proti západním imperialistům jako komunista, aby po roce 1989 zahodil rudou knížku a bojoval jako "imperialista (tak to nazývali komunisti) proti komunistům. A kdyby to opět převzali komunisti, tak by zase bojoval proti západním imperialistům. Ale aby toto bylo dokonce u otce a syna nemá v českých dějinách obdoby. Žádný takový případ zaznamenán není.
Ne, kolaborantům a zrádcům českého lidu se nikdy nesmí odpustit. Ti, kdo zradí dobrovolně pro Jidášský groš, pro chvilku pochybné slávy musí být odsouzení dle zákona o kolaborantech, zrádcích a vlastizrádcích. Možná ještě nenadešel čas, nenastala doba na právní potrestání. Ale morálně, morálně můžeme odsoudit už dnes. Protože stejně jako 21letou okupaci budeme nazývat okupací, tak hrdiny Rudé armády, kteří nesli největší tíhu v boji s nacismem i s naším generálem Ludvíkem Svobodou budeme nadále mít v úctě jako ty, kteří zachránili naše rodiče a tím i nás - české občany. A proto jsou tito lidé - Kolářové v našich očích kolaboranty. Sprostě a nenávistně uráží ty, co osvobodili koncentrační tábory a vysvobodili i mnoho židů, Čechů a dalších národností.
Nejde totiž v soše maršála Koněva toliko o maršála Koněva, ale o vůli ruského lidu a osvobození koncentračních táborů, o vítězství nad nacismem a kdo jiný by to měl být, než hlavní představitel vítězné války: sovětský maršál Koněv. Díky Rudé armádě dnes můžeme žít a pohrdat zachránci našich rodičů je zvrácenost nejvyšší. Budiž proklet zbabělec a udavač Kolář & syn! Nesmíme totiž zapomenout i na "Sarajevo" s Rumlem, Pilipem, Luxem a Havlem...
Související
