Což i dnes rámcově odpovídá současné geopolitické situaci. A když jsem, v době Husákova temna, kdy ti nejlepší z nás byli zavíráni do temnic a mučeni palečnicemi, tu knihu, při nasazení vlastní svobody, budoucnosti a svých dětí četl, pak...
Pak jsem za naprosto nejzajímavější kapitolu té knihy považoval okamžik, kdy Velký Bratr řeční na shromáždění občanů a horuje pro nelítostný boj s Oceanií.
A v tom k němu přistoupí asistent a pošeptá mu, že se již nebojuje s Oceanií, která je nyní spojencem, ale s Eastasií.
Nelze říci, že takto hladce a plynule probíhalo, když KSČ a její špičky v roce 1989 jednomyslně vybraly pro ně to nejmenší zlo. A samozřejmě, že košile je bližší než kabát. A tak se spokojily s velkou tolerancí na domácí scéně a nežádaly totéž pro scénu mezinárodní.
A tak ten efekt "1984" nastal až v roce 2014, tedy fiktivně o 30 let později. Jedna polovina ukrajinského národa se rozhodla jít "hot" a druhá "čehý", přičemž ta "polovina", která se rozhodla pro "čehý", neměla to štěstí, že by byla v hlavním městě Ukrajiny, Kyjevě.
A hlavní město, jak obecně známo, určuje prakticky vždy směr vývoje země, ať už si o tom provincie myslí, co chtějí. A tak byl směr, který vytyčila kyjevská větev, uznán Západem za ten správný, zatímco směr, který vytyčila větev východní, větev "čehý" za nesprávný.
"Demokratický socialismus" byla sice pěkná kravina, ale lidé v to věřili. Byl to, obrazně řečeno, směr "čehý". A směr "hot", reprezentovaný "Velkým Bratrem" usoudil, že směr "čehý" je nepřípustný a bez milosti jeho zastánce vyhladil. Naštěstí jen politicky.
Takže, když se zamyslíme nad Ruskem a děním na Ukrajině, není žádným zázrakem, že tam do sebe oba směry, i vojensky "vlítly". Jedna verze říká, že Rusové to celé spískali a druhá verze říká, že jak z politických, lidských a hlavně strategických nemohli tento směr nechat padnout.
A jsme u jádru pudla. Byly události na Ukrajině projevem ruského imperialismu nebo prostě byly dané vývojem v regionu a kroky, které Rusko podniklo, byly logické a z jeho hlediska i správné? Tedy nikoli imperialistické s úmyslem dobýt nová území.
Pravdou ale je, že Rusku je nyní nasazována psí hlava imperialismu, i když jeho vojenská přítomnost na celé Zeměkouli je vlastně zcela zanedbatelná a i jeho konvenční síly jsou marginální ve srovnání s jasným hegemonem, USA.
Rusko se, ústy svého prezidenta, prsí, že má dostatek jaderných prostředků na to, aby odrazilo každého útočníka. A Bůh mu za to žehnej, protože to jediné nám brání, abychom proti "agresorovi Rusku" nerozpoutali "Spravedlivou válku za osvobození Krymu Východní Ukrajiny".
To bychom se pak nestačili divit, že?
Zveřejněno se souhlasem autora
Jiří Hermánek