V neděli odpoledne jsem mezi sportovními přenosy náhodou naladil pořad Chlap na tobogánu, věnovaný památce herce, emigranta, publicisty, ministra...Martina Štěpánka. Tak trochu mi při sledování bylo stydno, že jsem na takovou osobnost tak brzy málem zapomněl.
Zmiňuju dokument režiséra J. Lokaje z roku 2011. Každému, komu stejně jako mně premiéra unikla, tenhle zvláštní medailon vřele doporučuju, nejenom kvůli vzpomínce, ale i pro jeho přesah.
Za ironický komentář by jistě stál ten těžký, byť jen lehce naznačený bratrský konflikt mezi emigrantem Martinem a Petrem – svého času předsedou KSČ v Národním divadle.
Ale pro mne, o mimořádně pevném charakteru, předvídavosti, stejně nejlépe vypovídá ten zaznamenaný Štěpánkův negativní postoj , z přelomu tisíciletí, k tak zvané televizní krizi.
| Martin Štěpánek, nejenže se tehdy nevezl na vlně, ale naopak si udělal spousty nepřátel, když veřejně mluvil o podvodu, manipulaci s veřejností, o falešných televizních bojovnících za svobodu slova, nezávislost..., o kalných vodách, o chátře... |
Namísto zbytečných slov, se dnes jen stačí ohlédnout - podívat, jak si tihle kdysi oslavovaní revolucionáři - falešní proroci, Českou televizí nakonec zprivatizovali, co s ní za ta léta provedli - provádějí.
Dovolím si tvrdit, že nikdo téhle zvláštní zemi víc neschází, nežli osobnosti intelektu, nevypočítavosti a odvahy Martina Štěpánka!
Zveřejněno se souhlasem autora
Josef Havránek
Curriculum vitae
Martin Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze v herecké rodině. Byl synem herce Zdeňka Štěpánka, bratr herců Jany a Petra Štěpánkových a Kristiny Taberyové.
Absolvoval Divadelní akademii múzických umění (DAMU), Praha, 1969, členem činohry Národního divadla v Praze byl v letech 1969-1973, ale musel odejít z politických důvodů, stejně jako z Činoherního klubu, kde působil v letech 1973-1976.
Když v roce 1981 dostal ultimátum - buď kandidatura na členství v KSČ nebo výpověď - emigroval s rodinou během dovolené v Rakousku a požádal o politický azyl. V zahraničí působil jako herec v rakouském divadle Theater der Komödianten ve Vídni a později v mnichovském Theater ensemble V.M., kde byl v letech 1983-1987.
Patřil k lidem, jimž nebylo lhostejné, co se kolem děje, napsal prezident Václav Klaus v kondolenčním dopise hercově manželce. V třiašedesáti letech, tragicky zemřel, spáchal sebevraždu.
