To je přece znásilnění, no né? Co jinýho to je, když jsem jenom nastavila a nespolupracovala. Já přece byla vožralá...
Nezdá se vám, že tato argumentace, která se v různé obměněné formě stále častěji objevuje jako udání o znásilnění, je absurdní? A ten, kdo na to poukazuje bývá dehonestován, urážen a vyhrožování prapodivnými feministickými spolky je už neuvěřitelně daleko za hranou?
|
Je přece něco jiného, když nějaká zrůda mužského pohlaví přepadne kdekoliv nevinnou holčičku, brutálně ji znásilní a mezi opilou, sexuchtivou a nabízející se povolnou děvou, která se po vystřízlivění chce zahojit na komkoliv a obviní kohokoliv, aby útratu prohýřenou po nocích dostala zpět! Je přece i něco jiného, když nějaká ženská zrůda má malého chlapečka či holčičku na sexuální hraní! |
.
V minulých rozumných dobách se to řešilo tak, že byly kavárny pro starší, že byly dámské salonky, kde měl muž vstup pouze na požádání a pánské "nálevny", kde se mohly vyskytovat jenom děvy lehkých mravů. A ženy vstupovaly pouze do polouzavřené společnosti na pozvání.
Dnes jsou dámské salonky na úbytě, protože dámy se nakvartýrovaly k mužům do náleven a dokonce nastala doba, kdy ženy nechtějí do svých dámských salónků, ale ožerou se v pánských nálevnách (putykách, hospodách) a pokud je slušní muži chtějí vyhodit, aby je neprovokovaly, neotravovaly a nedělaly (jak se lidově nazývá bordel - nikoliv skutečný) vystartují feminizační běsy a volají policii k (ne)zodpovědnosti. Nakonec ti chlapi, co se uklidili do putyk a náleven, jsou i odtamtud vyhazovány jakousi divnou feminizační chorobnou smečkou nově čistých panen, lidí z Prague Pride a prapodivných západních normativ.
Zajímavé je z mnoha pramenů dokázáno, že muži dámské salonky tolerovali, nevlamovali se tam, zatímco ženy, hrající se na panenky, se v pánských putykách chovali jak děvy nemravných mravů a stejně jako dnes se tam vnucovaly
„Ta dívka neměla po půlnoci venku co dělat,“ obořil se indický politik Ramvír Bhatti na mladou řidičku, kterou pronásledovali a podle jejího mínění chtěli unést dva muži. Politikova sexistická reakce vyvolala bouři mezi indickými ženami. Na Twitteru proti ní protestují fotkami, jak se baví v nočních ulicích a vzkazují: Nejsme Popelky.
Že ve své podstatě a na výše popsaných faktech má ministr v mnohém pravdu, kterou navíc dokazují nalité pseudodámy v nočních barech a nálevnách snad ani nemůže být dle zdravého rozumu pochyb. Co je však záhadou? Kdo spojil spolky lehkých žen, Prague Pride, feminizační běs a prapodivné neziskové organizace, že slušný, bílý muž, který by nikdy nikoho neznásilnil, nikdy by dívkám a ženám neublížil, má být dehonestován, osočován a urážen? Dokonce už předem obviňován, že bílý muž rovná se násilník, zrůda, vrah žen a automaticky perverzní prznilel malých dítek, aniž se může poctivě a tvrdě bránit?
Jak je možné, že slušný, bílý muž může být z čehokoliv zrůdného obviněn a velice těžko hledá důkazy, že nic neudělal, protože na něho nespadá presumpce neviny, zatímco na všechny ostatní ano? Kam jsme se to až dostali?