V roce 1850 napsal
Frédéric Bastiat
obdivovatel Adama Smithe – několik měsíců před svou smrtí úžasnou esej z cyklu „ekonomická sofismata“ Co je vidět a co není vidět, která následně byla dávána na ekonomických školách příkladem nejen ekonomické manipulace s veřejností.
I naše generace, která zažila komunistickou propagandu a manipulaci se musela vypořádat s tím co je a co není vidět. A možná, že totéž prožívali i lidé před tisíci, či více léty, i když se to už nikdy nedozvíme. Ale tak jako chtěli porazit komunisté dokonalou propagandou svoje vidění (před nimi stejné vyjádřil citátem, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou J. Goebbels) a pravdu dokonale skrýt, tak je prokazatelné z dějin lidstva, že se to nikdy nikomu nepodařilo definitivně, skrytá pravda se nakonec dostává na povrch a autoři propagandy lživé - mainstreamové - bývají zaslouženě a tvrdě potrestáni.
Z dějin bychom mohli dát mnoho příkladů
Ale jeden za všechny, který mate dodnes celou společnost: bylo za komunistů líp?
Všimli jste si, že byť jsou na obou stranách velmi kvalitní lidé (bez ironie), nikdo nedokázal slušně a poctivě popsat, proč mnozí lidé o komunistické době říkají, že bylo lépe, než je nyní? Jistě, výstřelů do tmy je na tisíce, ale nikdo nepodal tak jasný argument, který by mohl být citován stejně jako ona Bastiatova esej. Pokusme se jako první – tudíž úvodník založeného webu www.skrytapravda.cz, transformovaného z Pařát dnes.
Hrůza z exekutora vyhnala lidi za socialismu do ulic
Absurdní? Nesmyslné, když exekutoři neexistovali? Nikoliv, tento příběh je pravdivý, takže nebude nikdy humorný jako eseje F. Bastiata. Ale je náš, skutečně prožitý. A až na závěr si pro sebe vy, kteří jste tu dobu zažili, odpovězte, zda je pravdivý.
Máme dvě verze: za komunistů bylo líp a následně, že to bylo hrozné. Neberme to z pozice extrémní, kdy je pravda (neskrytá), že děti emigrantů na VŠ měly strašně těžkou pozici, mnohdy žádnou. Prý nejsou pro socialismus perspektivní, bylo heslo té doby. A lidé, kteří šli proti „elitě komunistické“, neboli kritici, byli “odejiti“. Samozřejmě pak to bylo i naše mládí, tudíž i lásky a „nenávisti“ byly krásné. Čas zapomnění a vzpomínek prostě zapracoval. A druhá verze, že v práci lidé byli spokojeni, takže proč vlastně musela vzniknout dnešní strašná doba?
Skrytá pravda jako exekutor
Dejme nejdříve prostor pro doslov z Bastiatova „Co je a co není vidět“.
Malý uličník rozbil okno. Dejme tomu, že je třeba vydat 6 franků, aby se napravila škoda. Pokud by někdo chtěl říci, že tato nehoda poskytne sklenářskému průmyslu v rozsahu hodnoty šesti franků podporu, tak má můj souhlas. Nemám nižádnou námitku a uznávám, že se usuzuje správně. Přijde sklenář, vykoná svoji práci, dostane 6 franků, bude si mnout ruce a v duchu bude blahořečit onomu enfant terrible. To je to, co je vidět.
Jestliže však – jak se velmi často stává – cestou dedukce dospějete k závěru, že je dobré rozbíjet okna, že se tím napomáhá oběhu peněz, že z toho rezultuje podpora průmyslu obecně, pak je mojí povinností zvolat: Zadržte! Vaše teorie uvízla na tom, co je vidět, a nebere v úvahu to, co vidět není!
Zde není vidět to, že náš občan — protože utratil 6 franků za jednu věc – nemůže již vydat tuto sumu na jinou věc; není vidět, že kdyby nemusel dát spravit okno, dal by si spravit např. sešlapané střevíce, nebo by si přikoupil další knihu do své knihovny. Byl by zkrátka upotřebil těch 6 franků na něco jiného, což ovšem již nemůže učinit.
A totéž bylo v době, o níž píšeme
To, co bylo vidět, byla pohoda, kytičky a úsměvy komunistů, předsevzetí, že už bude „líp“ a západ se hroutí, zatímco my slavíme od MDŽ až po každé údajné plus ve výrobě. Na pracovištích byla relativní pohoda, dokonce i ten, co pil jak duha, dostal „tisící“ varování, že bude propuštěn. Ale pracovat musel, tak stejně zaměstnán byl.
Co však už nebylo vidět, že pomyslný exekutor už klepal na dveře, neboli prostě bylo mnoha lidem zamlčeno, že sice skutečný dluh není velký, ale meleme z posledního, protože až na několik výjimek jako Slušovice či několik podniků na Slovensku máme stroje (v roce 1989) z doby 1900 a starší. Že třeba Mladá Fronta tiskla na rotačce z roku 1900, Melantrich (Svobodné Slovo a Lidová demokracie) na rotačkách z roku 1935 z doby kapitalistické a papírny Vrané nad Vltavou měly dokonce stroje z roku 1880 (například kalandry). Papírenský stroj se soudruzi ze Sovětského svazu (výroba 1930) rozhodli kolem roku 1980 repasovat a výsledkem byl poloviční rychlost, než před rekonstrukcí… Že psát o konkurenčním boji by bývalo bylo fantasmagorické, což asi každý pochopí. Ale nepochopí stále omílání Poldi Kladno, kdy konkurenční byla pouze Dříň, zatímco ostatní bylo z pohledu klasického hodnocení trhu na bankrot. To však opět v propagandě tehdejší doby nebylo vidět. Přitom už komunisté řešili, jak toho molocha z Poldi transformovat, protože byla ztrátová. Pomyslný exekutor prostě klepal už tehdy na dveře. A i dnes se tím mnozí ohánějí. Prý Poldovka byla excelentní. Idea mládí.
Prostě celková situace byla neútěšná. Nebylo to naší vinou, v dalších článcích se budeme věnovat nejen Poldi Kladno, ale výrobě motorek Jawa, tanků, tramvají, trolejbusů, aut a nákladních aut, kdy jsme se ekonomicky vytratili, protože jsme nemohli vyvážet na konkurenční trhy a destrukce kvality práce českého občana byla dokonána. A dnes zvrácený systém opakuje to, co jsme z hrůzou opouštěli, protože dotace do průmyslu, který nefungoval, nemohly vyvážit zisky několika podniků viz ony Slušovice.
Takže resumé: duševně bylo „líp“, protože to bylo v oblastech, které byly vidět. To, co nebylo vidět, že za cenu malého zadlužení nebyly léky, operovali se většinou mladí lidé lékaři, učitelé, či třeba vědci měli platy pomocných dělníků pouze s většími odměnami a aby neutíkali za lepším, byly zadrátované hranice napojené na elektrický proud.
Nelžeme si prosím do kapes
Dnešní dobu nenávidíme stejně. Divné? Ne. Zatímco obyčejní lidé jsou na mnoha místech vysátí do poslední krůpěje, mnozí si nakupují obrovské majetky za jejich práci. Je údajně strašně nízká nezaměstnanost. Prý Merkelová nás chválí. Jenomže výpočty jsou stavěné tak, že je nás deset miliónů, ale pracuje pouze cca pět miliónů a zbytek (mimo důchodců) je jaksi kde? Jaká je skutečně nezaměstnanost dnes neví nikdo. Výpočty jsou upraveny prý kvalitativně výš. Komedie? Takže prokazatelně mnohým lidem dnešní doba navýšila majetky, ale cca 10 – 20% spoluobčanům (nelze dohledat přesně) nejen že majetky snížila, ale přivedla je dokonce na ulici. Navíc obrovský stres či bezvýchodnost situace přivádí mnohé k psychiatrům, dokonce i ty, kteří mají vyšší příjmy.
A toto vše přece není propaganda, to vidíme kolem sebe dnes a denně. Proč, když se máme úžasně? Hlásáme, že průměr mzdy je úžasný. Ale když v roce 2016 i po navýšení minimální mzdy dokonce v Praze narazíte na plat 11000 tisíc…? Navíc zneužití, tudíž cirkulace zaměstnanců, kdy den před uplynutím doby podpisu najmou další – dnes vládou podporované Ukrajince a Bulhary, aby k nám za tuto mzdu šli pracovat a bydleli po dvaceti v třípokojovém bytě jako gastarbeiteři? A samozřejmě český slušný občan zapláče, protože jenom nájem v Praze je 10 000…To jsme vážně chtěli? (A opět nezaměňovat s několika profesemi, které díky absurdnímu přerozdělování a dotacím mají konjukturu)
A tak nastal čas rekapitulace, nastal čas, aby skrytá pravda se stala veřejnou pravdou a veřejná lež se stala skrytou lží. Jedině tak se posuneme dál a slibuji, že www.skrytapravda.cz udělá vše, aby to tak bylo. Pokud…
Pokud nás skupina Sorosů, Člověků v tísni, zlořádů z Evropských hodnot nerozdělí. Vlastně jako komunisti pod záminkou lepších zítřků demokraticky nezruší.
Petr Pokorný - úvod
