V pražském Autoklubu se uskutečnil seminář na téma „Jsou u nás mzdy opravdu nepřirozeně nízké?“ Vystoupili na něm Hana Lipovská z Masarykovy univerzity a IVK,  Vojtěch Benda, člen bankovní rady ČNB,  Jan Mládek, bývalý ministr průmyslu a obchodu a Miroslav Zámečník z České bankovní asociace. Seminář moderoval Václav Klaus st..

 

 První velké překvapení byl Jan Mládek, který po mnoha létech nadšení pro euro přiznal, že to byla chyba a pochopil, že by to byla pro nás tragédie. A pak mladá Hana Lipovská, dostávající se na výsluní, vydala už dvě knihy a její vystoupení bylo brilantní.

Z vystoupení Hany Lipovské

Alois Rašín v roce 1919: Pokud budeme zvyšovat mzdy umělým způsobem, příjdeme o exporty a vydáváme se k velké, průmyslové krizi. Rašínova teorie byla nepopulární za první republiky a je nepopulární i dnes, po stu létech.

 

 Nepřirozené tlaky přicházejí od státu,který práci prodražuje...

HND

U nás převažují zahraniční podniky, odliv dividend je obrovský, ale v tržní ekonomice zcela legitimní, bylo by chybné je regulovat jakoukoliv legislativou, ale na druhou stranu situace, které vznikla, nastala umělým způsobem. Vznikla díky Czechinvestu, vznikla díky různým pobídkám a vychýlila se nepřirozeně směrem k zahraničním vlastníkům.

Na závěr - nezmínila jsem ještě jeden důvod hypoteticky nízkých mezd, a to je struktura našich státních zaměstnanců, něčeho jako kvazi státních zaměstnanců, protože nám v poslední dekádě narůstá počet zaměstnanců v takzvaném neziskovém, nebo takzvaném státním sektoru, jakýchsi neproduktivních zaměstnanců, vznikají pracovní místa jako manažer štěstí a nejrůznější dříve se tomu říkalo kádrováci, dnes se tomu říká hledači lidských zdrojů a ti nevyrábí nic, ale naopak pouze vše spotřebovávají.

 

Vojtěch Benda - člen bankovní rady ČNB: pro českou ekonomiku by bylo chybné vzdát se naší měnové politiky

 

Celý záznam zde

Raptor TV: „Jsou u nás mzdy opravdu nepřirozeně nízké ... - YouTube

 

 

 

 

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

  • Návštěvník - wolfram

    Pořád obdivujete Rusko a proč to neděláte jako oni, pane Pokorný.

  • Návštěvník - wolfram

    "Ruského Klause" Jegora Gajdara Rusové vykopli z politiky už v roce 1995. Stejně tak "ruského ministra průmyslu Vladimíra Dlouhého" Borise Němcova. V politice si už tito zloději "privatizéři státního majetku" neškrtli. Putin nastoupil v roce 2000, Chodorkovského zavřeli, Jukos zestátnili a oligarchy drží Putin pod krkem.

    V Česku by vlastně Klausova politická kariéra také měla skončit s tzv. Klausovými balíčky v roce 1997, ovšem v roce 1998 nastoupilo Klausovo dvojče Miloš Zeman a uzavřel s Klausem opoziční smlouvu (ČSSD vlastně ani neměla dost silnou voličskou podporu k většinové vládě), Zeman pokračoval se zlodějskými privatizacemi a nakonec se s Klausem vystřídali i v prezidentském úřadu...

    Češi se vydali na přelomu tisíciletí úplně opačnou cestou než národy Ruské federace.
    Češi se vydali cestou mravního úpadku a tolerance k velkým zlodějům.
    Až jsme to dotáhli k nynější vládě zlodějského oligarchy ze Slovenska Andreje Babiše.
    Česko je divná země. "Díky" přeměně Česka v německou kolonii a "díky" četným zahraničním montovnám není ekonomická situace Česka tak špatná, jaká by odpovídala tomuto politickému marazmu.

  • Návštěvník - wolfram

    Anna Williamsonová Privatizace v Rusku: Zločin století
    zdroj:
    http://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=22413
    Následující text je ukázkou z knihy "Jak Amerika stvořila novou ruskou oligarchii", kterou napsala americká novinářka Anna Williamsonová v roce 1998.

    Autorka tvrdí: zločin je slabé slovo pro to, co lidé ze Západu za pomoci Agency for International Development (americké vládní agentury pro pomoc zahraničí - dále USAID), Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v Rusku spáchali a pášou dál. Základním kriminálním aktem, který umožnil masivní rozkrádání, byla šoková terapie Jeffreyho Sachse a Jegora Gajdara a kuponová privatizace. Privatizace, trhy s cennými papíry a finanční instituce obecně - to vše se v Rusku zvrhlo v podvody, švindly a okrádání. Západní experti z Harvardu, kteří zde spekulovali s majetkem univerzity, a finančník George Soros se přitom předváděli jako dobrodinci.

    Veřejnost byla pobouřena, když se dověděla, že Rusko získalo z privatizace polovinu toho, co získalo v privatizaci Maďarsko; přitom Maďarsko je velké jako menší ruská gubernie. Noviny Moskevský komsomolec hořce žertovaly, že by si fanouškové hokejového klubu Vancouver Canuck za 25 milionů dolarů, které zaplatili za čtyřletou smlouvu s "ruskou raketou" Pavlem Burem, mohli koupit automobilku v Gorkém i se stotisíci zaměstnanci; ta se prodala za 26,6 milionu dolarů. Každý den přinášela média neuvěřitelné zprávy: hotel Kosmos s čistým ročním ziskem deset milionů dolarů se prodal za 23 milionů, automobilka ZIL se jměním jedné miliardy dolarů za čtyři miliony, Elektrárenská společnost za 650 milionů dolarů a Gazprom, který podle odhadů disponuje třetinou světové zásoby plynu, byl prodán za 230 milionů dolarů. Přístavy, naftařské společnosti, high-tech firmy vojenského sektoru - to vše se prodávalo za babku.

    Vladimír Polevanov, který v roce 1994 nahradil Čubajse v čele Státního výboru pro správu majetku a jeho privatizaci (dále GKI) prohlásil, že dokumenty GKI opravňují v mnoha případech nové znárodnění. Tvrdil, že kriminalizace procesu privatizace vedla k obrovskému praní špinavých peněz a ke vzestupu kriminálních vrstev v ruské společnosti. Podle něj nevznikla vrstva skutečných vlastníků, a z dopisů, které agentura dostávala od občanů, vyplývalo, že celou privatizaci považovali za podvod.

    Ekonomka Larisa Pjaševová ve své analýze prohlásila: Tito hoši byli schopni provést největší privatizaci na světě, aniž vytvořili jediný soukromý podnik. Je to překvapivý doklad masové hypnózy, který snad jednou dokážou psychiatři vysvětlit. Byla to drahá, časově náročná kamufláž, po jejímž skončení byla vláda v každém údajně zprivatizovaném podniku stále silnější než nejsilnější privátní akcionář.

    Ani Duma neměla radost. Parlament vyslovil nesouhlas s výsledky kuponové privatizace. Stejně tak odmítl autorizovat podmínky druhé etapy privatizace, která se měla provádět dražbami. Jelikož ruská ústava dává dispoziční práva k federálnímu majetku Dumě, znamenalo to, že prodej majetku podle prezidentských dekretů byl protiústavní. Zcela náhle o Vánocích 1994 příznivci nového znárodnění využili přestávky v obchodování a zabránili zahraničním expertům v přístupu do GKI. Rusové si toho nevšímali a ti, co si toho všimli, měli spíš radost. Když se v lednu cizinci vrátili, nastal rozruch. Polevanov to politicky nepřežil a koncem ledna skončil.

    Igor Gajdar založil v roce 1992 hned tři nadace, což se mu velmi vyplatilo: jeho Institut pro transformující se ekonomiky vytvořil v roce 1994 společný podnik s Pioneer Group, nazvaný Pioneer Investment, což je fond pro investice v zahraničí s hodnotou 100 milionů dolarů. Záruky získal od OPIC, americké vládní agentury pro podporu soukromých investic v zahraničí.

    Boris Fjodorov mi řekl, že v rozpočtu půjčky Mezinárodního měnového fondu na léta 1992-3 byly položky na dovoz a na podporu zemědělství. Lidé kolem Gajdara však v roce 1993 protizákonně rozhodli, že finanční pomoc bude rozdělovat organizace AKKOR. Boldyrev protestoval a požadoval revizi tohoto rozhodnutí. Nestalo se tak, a po šesti měsících vytvořili zodpovědní ministři spolu s fondy AKKOR Ruskou volbu, Gajdarovu politickou stranu. Boldyrev to komentoval: Nikdo ze zodpovědných lidí ve vládě a "Ruské volbě" nikdy neodpověděl na veřejná obvinění z finanční zpronevěry svěřených peněz. Když vyzval Čubajse k otevřené diskusi o tom, jak reforma skutečně probíhá, nedočkal se odpovědi.

    Kuponová privatizace v ruském provedení byla masivním podvodem, který daleko přesáhl obvyklé triky, jimiž se obohacují spekulanti. GKI ohodnotilo hodnotu státního vlastnictví na 1 500 miliard rublů (v cenách roku 1991), a podělila ji 150 miliony, počtem obyvatel Ruska. Tím vyšla nominální hodnota kuponů na obyvatele na 10 000 rublů. Dvě třetiny jmění se z privatizace vyloučily zcela. Zbývající třetina se opět rozdělila. Polovina se opět vyloučila z privatizace. Zbývající polovina byla v letech 1992-94 zprivatizována. Malé provozovny, zejména služby, se prodávaly formou dražeb. Zbytek ”šel na kupony”. Dělba kuponů se prováděla následovně: 46% dostali zaměstnanci, 5% management, 29% se prodalo v dražbách a nejméně 20% si podržel stát. Stát se tak stal držitelem největšího ”balíku” akcií ve všech ”zprivatizovaných” podnicích, tím ovšem také nejvlivnějším akcionářem. Kdo by řekl, že lze dostat na Harvardu titul za tvrzení, že 80 % = 100 % ?
    Ale po počáteční chybě postrčil privatizaci do pekla další kardinální omyl: neregulované investiční fondy, které nabízely nejistým Rusům ”postarat” se o jejich kupony. Samozřejmě, stovky a stovky investičních fondů jednoduše zbalilo kupony svých klientů a prodalo je mafiím, ”rudým” ředitelům a mladým ruským ”kuponovým generálům”, kteří je obratem střelili západním investičním bankám. Po amerických daňových poplatnících a ruských občanech se nyní žádá, aby věřili, že harvardští dobrodinci jednali jako zodpovědní zástupci amerických daňových poplatníků a nepodujatí zmocněnci zájmů ruského lidu, když se rozhodli financovat z peněz cizích lidí program, jehož srdcem byly reklamy neregulovaných investičních fondů slibujících zbohatnutí lidem, kteří v celé své tisícileté historii neměli zkušenost se soukromým vlastnictvím a s kapitálovým trhem.

    Když 18 měsíců trvající banket zlodějů a podvodníků v červenci 1994 skončil, odstavená Pjaševová poznamenala: kuponová privatizace, jak ji Čubajs navrhl a jak mu v ní pomáhali experti z Harvardu, byla mazaným řešením, jak vyšachovat lid z ”lidové” privatizace. Když se nějakému investičnímu fondu podařilo získat kontrolu nad slušným podnikem, o který byl zájem, manažeři založili jinou firmu a té prodali "mateřskou" firmu za hubičku (pozn: tím ovšem ošidili akcionáře). Pak střelili tu novou firmu a inkasovali zisk. To se ovšem dělo v případech, že se vůbec namáhali něco dělat - stovky správců investičních fondů prodalo kupony svých klientů a jednoduše zmizelo. Je třeba říci, že velký rozdíl v tom nebyl: Alfa kapital, jeden z nejagresivnějších investičních fodů, vyplácel v roce 1996 dividendu za kupony vložené v roce 1992. Jeho akcionáři dostali - jeden dolar.

    Významný ruský obchodník v Credit Suisse First Boston (švýcarská investiční skupina) analýzu Pjaševové potvrdil. Nedovedete si představit, kolik toho bylo ukradeno, řekl mi, a zvolna potřásal hlavou, jako by si to chtěl v mysli znovu promítnout. Byla to chyba Čubajse a Vasiljeva. Neměli být tak lehkomyslní. Spustit privatizaci bez regulace a bez dozoru, to byl zločin.

  • Návštěvník - Petr Pokorný

    V odpovědi na: Návštěvník - wolfram

    Trochu poopravím: pokud zde mám text já, není to obdiv k Rusku, ale obdiv k několika lidem po roce 2000, kteří dokázali čelit podrazům a válečným provokacím. Za druhé, kuponovka je skvělá věc pro stát bez kapitálu, ale Gajdar s Jelcinem příliš uvolnili přístup k nerostnému bohatství a USA si tam udělaly s několika oligarchy bezbrannou Afriku, než je Putin vyrazil i s futrem. I u nás byla kuponovka skvělá, ale v okamžiku, kdy starostové například prodali vodu Francouzům, zjistilo se, že se opomněla udělat blokace na "zlatou akcii". Ano, to chyba byla. A ještě jedna chyba byla, proti které jsem protestoval, ale zůstal nevyslyšen: někteří ředitelé koupili podniky na dluh a ten spláceli tím, co se vyrobilo. Takže vlastně za nic neručili, dokonce ani nemovitostí ne. Dnes by se ta chyba asi neudělala. Bohužel tomu zde prakticky nikdo nerozuměl a ti "poradci" ze zahraničí sem šli akorát loupit. Ale je zde jeden pro mnohé nepochopitelný úzus: rozkradlo se hodně, než to převzali majitelé, ale kdyby to trvalo déle, tak by se rozkradlo víc. Samozřejmě jsem zuřil, jak se kradlo nastojato, ale každý den navíc byly strašné ztráty. a právě rychlost nám umožnila nebrat si další půjčku, bleskově otočit průmysl z východu na západ a nakupovat stroje i s technologiemi. Ale veřejnost nepochopí, že si část lidí nakradla a myslela, že Klaus bude každý den hlídat tisíce podniků, což byl nesmysl.

  • Návštěvník - Cornelius

    http://www.allgardens.net/community/profile/hokan81/ Some men like to travel to grey naturally, but ditching that grey hair can help much to knock years off your look instantly. A couple of many hair color kits out there such as just for men, will be usually much easier to go for than lower known brand. Also, if your mustache and beard is turning grey inside of a for men kit for that as let me tell you. So there is no excuse for people stray grey hair from now on!