České veřejné finance se daří dále konsolidovat, tempo této konsolidace však neodpovídá současným velice příznivým makroekonomickým podmínkám.
Mělo by být rychlejší. Hrubý dluh vládních institucí zůstal v prvním letošním čtvrtletí těsně pod úrovní 40 procent HDP, což nás v kontextu zemí Evropské unie řadí k „premiantům“ v širším smyslu slova. ČR má nadále jedny z nejzdravějších veřejných financí v EU. Pozitivním znakem je rychlejší růst příjmů vlády (šest procent meziročně) v porovnání s růstem jejích výdajů (3,5 procenta meziročně). V rámci výdajů je však největším přispěvatelem růst platů státních zaměstnanců, což je neproduktivní výdaj, tudíž zejména dlouhodobě méně žádoucí než produktivní výdaje typu investic.
Razantní mezičtvrtletní nárůst míry zadlužení vlády, nejrychlejší od třetího kvartálu 2010, působí v době ekonomické prosperity obzvláště varovně. Je však do značné míry výsledkem snahy ministerstva financí těžit z příznivých podmínek na dluhopisovém trhu a přechodně emitovat vysoký objem těchto cenných papírů. Tuto snahu podpořil i intervenční režim České národní banky, který pomohl stlačit výnos zejména krátkodobých dluhopisů ČR na historicky nejnižší úrovně. Ministerstvo financí však dostatečně nevyužívá současných příznivých podmínek na světových trzích, aby prodloužilo průměrnou zbytkovou dobu do splatnosti svých dluhopisů. Zvyšuje tím takzvané riziko refinancování a způsobuje, že české veřejné finance jsou zranitelnější vůči možné náhlé nepříznivé změně nálady na světových trzích a obecně vůči růstu úrokových sazeb. Přílišnou závislost českých veřejných financí na krátkodobém financování nám opakovaně, opět i letos, vytýká Mezinárodní měnový fond.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom