Mnozí z nás mohou potvrdit, že cikánské vydírání peněz za sterilizaci bylo jenom dalším polínkem do nenávisti vůči cikánům, které nebylo založeno na "barvě kůže", ale na natažených rukách etnika, kterému se ve velkém množství nikdy nechtělo moc pracovat, ale vždy žádalo naše peníze, na které oni mají prý dle lidskoprávních organizací nárok od Boha.
Komunisté se snažili tvrdě donutit toto etnikum chodit do škol, naučit číst a psát a současně pracovat. A minimálně v gramotnosti na tom byli lépe, než v pokrokové době západní dnes...
I když i komunisti nakonec povolili tlaku lidskoprávních západních organizací a začali jim stavět byty na sídlištích. A jak to dopadlo?
Ale nebýt článku odborníka na slovo vzatého Radima Uzla, tak by se na systém sterilizací a "proč" zapomnělo. My, laici - obyčejní lidé jsme tenkrát v hospodách často slýchávali, jak cikánské mámy řvaly na své muže, že se nechají "podvázat", protože se akorát chlapi ožerou, udělají jim dítě a pak se o něj nestarají. A toto prý častokrát fungovalo až do doby, kdy toto etnikum zjistilo, že rodit je nádherný výdělečný systém a společnost pak už jenom sype peníze. Avšak toto by byla jenom vzpomínka či vzpomínky, nikoliv odborná studie, kdyby...
Jak nás však podvedl Evropský soudní dvůr jsme mohli jenom ze vzpomínek vrčet, ale nikoliv právně dokázat. Jak to však bylo lékařsky potvrzeno?
Michaela Marksová -- Tominová ČSSD - rozhovor pro http://www.prvnizpravy.cz
Výrok Nejvyššího soudu o nepromlčitelnosti protiprávního postupu lékařů, kteří sterilizovali paní Červeňákovou při porodu, vzbudil další diskuze o tomto tématu. Prvnizpravy.cz požádaly o rozhovor stínovou ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny za ČSSD Michaelu Marksovou -- Tominovou, která zdůraznila, že byla v šoku, když zjistila, že protizákonné sterilizace žen se uskutečnily ještě v roce 2001. Vyjádřila přesvědčení, že se tyto případy u nás už nebudou opakovat.
A co na to skutečný, neideologický odborník?
Radim Uzel: Odškodnění za sterilizace
Z dnešních bojovných aktivistů však málokdo ví, že přes všechny pokroky v operační technice, chirurgickém šicím materiálu a rozvoj anesteziologie zdravotní riziko opakovaného císařského řezu stále hrozivě vzrůstá. Sám jsem ve svém životě provedl snad stovky takových operací. Ačkoliv je nekomplikovaný císařský řez výkonem relativně jednoduchým a zkušenému operatérovi trvá pár desítek minut, představuje opakovaný řez v původní jizvě už daleko závažnější nebezpečí. A co teprve třetí řez! Často je nutno bojovat s mnohočetnými srůsty a čelit poranění okolních orgánů, zejména močového měchýře.
Staré porodnické pravidlo říká „jednou řez – vždycky řez“. Neplatí sice naprosto stoprocentně, ale samotné těhotenství a porod po předchozím císařském řezu je nutno považovat za rizikové. Neznám žádného porodníka s dlouholetou praxí, který by neviděl případy samovolného roztržení dělohy, vcestného lůžka a jiných život ohrožujících komplikací po takovém opakovaném těhotenství. Dobrovolná sterilizace po dvou císařských řezech je výkonem blahodárným, zejména pokud obě tato těhotenství skončila porodem zdravého dítěte.
Za dobu 45 let gynekologické a porodnické praxe jsem nepotkal žádného porodníka, který by provedl ženě při císařském řezu sterilizaci tajně, bez jejího vědomí a souhlasu. Proč by to dělal? Proč by si komplikoval život zbytečným prodloužením operačního výkonu? V dějinách lékařství se samozřejmě vyskytli psychopatičtí jedinci, stejně jako se vyskytli úchylní prokurátoři a soudci. Ale že by snad takovými sadistickými choutkami byla nakažena celá československá gynekologie v letech 1972 až 1991?
Po celých těch devatenáct let totiž u nás platila vyhláška umožňující ženy dokonce za provedení sterilizace finančně odměnit. Ačkoliv si dnes před touto vyhláškou bojovníci za lidská práva znechuceně odplivují, představovala tenkrát pro mnohé ženy vítanou ekonomickou podporu a zejména matky mnoha dětí ji vnímaly jako žádoucí „bolestné“. Vzpomínám si na jednu pacientku, která se přestěhovala do Ostravy z východního Slovenska a žádala opakování operační sterilizace jenom proto, aby dostala znovu peníze a aby ta její neplodnost byla opravdu jistá.
| Komentátor Lidových novin Petr Pešek kdysi nazval finanční kompenzaci sterilizace komunistickým kostlivcem zločinného režimu. Tento mladý muž si zřejmě neuvědomil, že ačkoliv je komunistickému režimu možno vytýkat mnohé, rozhodně to nebyla antipopulační politika. Naopak si vzpomínám, že matka třinácti dětí dostala od prezidenta republiky za třináctý porod Řád práce a zavázala se, že u příležitosti jakéhosi sjezdu KSČ porodí ještě dítě čtrnácté. |
Jako zpráva z jiného světa tudíž zazněl legislativní záměr hromadného odškodnění provedených sterilizací. Že snad poučení rodičky před výkonem bylo uspěchané a nesrozumitelné? Někomu se to opravdu po dvaceti a třiceti letech může tak jevit. Ale snad by měl tedy být každý takový případ posuzován individuálně. Vždyť prý byla nedávno v důsledku nedostatečného poučení odškodněna několika milióny dolarů jedna Američanka, která zanedbala skutečnost, že káva v rychlém občerstvení je horká. A jiná zas nebyla dostatečně poučena o nebezpečí rakoviny plic a tabáková továrna bude taky platit milióny.
Pokud by tedy bylo více než tisíc sterilizovaných žen hromadně finančně odškodněno, státní kasa by to jistě unesla. Přibyl by však jenom jeden další legislativní nesmysl v pestré kytici jiných výtvorů našich učených zákonodárců. Ono totiž ve skutečnosti nejde o odčinění utrpení, ale o prachy. Jenom bych byl velice nerad, aby černého Petra dostali čeští gynekologové, kteří tyto výkony prováděli vesměs v souladu se zákonem a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A podsouvat jim třeba nějaké rasistické motivy zavání bohapustou zhovadilostí.
Radim Uzel
