Vytisknout

Trh bez přívlastků a přerozdělování vyrovnává

Paradox, kteří však lidé berou také jako trh, je velice hezky popsán v knize socialisty Bruno Travena „Vzpoura pověšených“. To, co je na západě dnes, žádný trh není, pouze pseudotrh! Klasický trh vyrovnává, ale tento sociální trh vydírá. Čím větší společnost, čím vyšší postavení, tím větší zvýhodňování.

 

Množstevní slevy, firemní slevy, dotace, lobování, výjimky, rozdílná DPH, daňové úlevy a ....

 

     Liberální trh dokáže srovnat ceny zboží a služeb. Jenomže otevřený trh musí fungovat ve všech sférách! Co je ale tržního např. na soudních, právních, či daňových výkonech? Poplatky určuje justice a sama je také vybírá, a ať hne či nehne prstem v určitém výkonu, vždy má definitivu a zaručené peníze. Ústavní soudci jsou neodvolatelní, a sami si o tom i rozhodují. Toto je současný západní trh a spravedlnost? Trh služeb a zboží?

     Nesmírné množství daňových výhod a "záhad", na které nestačí ani špičkoví daňoví poradci! A vše je uzpůsobeno tomu, čím je kdo slabší, tím lépe se vydírá! Stěžujeme si na těžaře a vývozce ropy, avšak největší daň účtují dovážející vlády států, které s tím nemají nic společného, - a občan ostrouhá.

 

Pro srovnání opaku k svobodnému, liberálního trhu se podívejme jinam:

k systému, který si také představují lidé jako trh, k oné knížce „Vzpoura pověšených

 

     Bruno Traven krásně popisuje příběh člověka z kraje minulého století v hraniční oblasti Mexika a Guatemaly, který potřeboval peníze na doktora pro svoji ženu. Z neznalosti byl donucen jít kácet stromy do montérie, a přestože majitelé na těžbě mahagonu inkasovali velmi tučné zisky, účtovali dělníkům – ubohým Indiánům za vodu a fazole nebo boby více peněz, než byli těžkou prací na těžbě schopni od rána do večera vydělat. Dokonce dluh dělníkům narůstal a majitelé bohatli a hýřili. Také to byl trh, ale hnusný, vyděračský a zvrhlý! A kdo se bránil, byl tvrdě potrestán, lynčován anebo dokonce zabíjen. V době největšího útlaku, kdy nejenom oni podléhali nemocem a hladu, ale dokonce i manželky a děti, nezbylo jim nic jiného než drancování, vypalování a vraždění.

Kdyby platilo pravidlo trhu, tak chudí dělníci nic nekoupili a majitelé by padli. Jenomže Evropa a Čína od nich mahagon kupovala, takže mohli dělníky vydírat. Už tehdy začínal globální trh, který více ubližoval, než pomáhal. Samozřejmě ale těm nejchudším. Proč tedy zavádíme globální trh, když nemáme dodnes globální, vymahatelná pravidla?  

A opět zde platí: obchod či směna se uskuteční, pokud obě strany budou mít nějaký zisk a obě strany budou dobrovolně souhlasit. A protože tam nebyla konkurence v jasných a tvrdých mantinelech hlídaná státem, majitelé totálně zneužívali svoje postavení a dělník neměl kam odejít ke konkurenci.

Protože tam, kde je dobrovolná směna (obchod) a obě strany mají přiměřený zisk, lze právo dohledat. Je jasné, že silnější budou mít opakovaně větší zisky a posléze zaměstnají své konkurenty, kteří odpadnou a nestačí. Ale na jejich místo nastoupí další, dravější, mladší, a to se stále opakuje. Pouze ony mantinely by měly zůstat pevné a neměnné.

 

Globální trh bez globálních finančních a právních pravidel

V těchto případech však stát (státy) vůči sobě vnitřně jakási pravidla, a i mantinely mají, zatímco globální trh ne. Došlo to tak daleko, že na nějakém mini ostrůvku přihlásí majitel své sídlo, a protože tam není žádná administrace, dokonce ani lidé většinou ne, neplatí se skoro žádné daně. Říká se tomu daňové ráje. A ani s tím si svět zatím neporadil. Řešení je docela jednoduché. Aby se daně platily v místě podnikání, nebo sebrala licence. Jenomže se to velkým státům zatím vyplácelo, ostatní neměly dovolání. Až v roce 2011 zaplatilo Švýcarsko obrovskou pokutu USA za anonymní, podvodné přemísťování peněz jejich daňových poplatníků a svět začíná hledat řešení. Ale zatímco chudý nic optimalizovat nemůže, bohatý občas touto globální optimalizací zaplatí na daních méně než ten chudý, i když služby žádá jako bohatý. Paradox.

 

Je přerozdělování skutečně sociální a výhodné?

Opět jedna z bájí, která se umístila mezi společností. Přerozdělování prý pomůže chudým občanům, chudým regionům, chudým zemím. Je to skutečně pravda? Pokud se podíváme kolem sebe, tak Itálie severní, která přerozděluje směrem k jihu, rozdíl nezmenšila, ba naopak. Jih Itálie stáhl do dluhů i bohatý sever. Španělsko a Katalánsko je další příklad, kdy Španělsko odebíralo Katalánsku tak dlouho všechny peníze ve prospěch chudých regionů, až nakonec Barcelona – hlavní město Katalánska, musí žádat o výpomoc. Jenomže to stejně nepomohlo ničemu, pouze tento region se přiřadil k zadlužení celého státu, aniž by peníze nějaký kraj zachránily. Totéž se týká i mikroregionů jako je ostrov Ischia. Celá léta tento ostrov získává úžasné peníze z turistiky a léčebných pramenů, ale vše odebírala italská vláda.

 

Ano, přerozdělování je výhodné, ale pouze pro úzkou část „přerozdělovačů“, kteří určují míru a způsob přerozdělení dle svého a samozřejmě za to vybírají své desátky. Ale aby mohli dostat své tučné zisky (platy), odeberou každé straně část peněz. Takže ti, co práci a směnu vytváří, mají o to méně, o co více si přerozdělovači jako "výpalné" odeberou.

 

Od poloviny 20.století se totiž začalo prolínat to, co by mělo být přísně odděleno: solidarita a přerozdělování. Zatímco solidarita je přirozená součást lidství a bez ní bychom se vrátili o 200 až 300 tisíc let zpět, přerozdělování vymyslela společnost současná snad někdy před tisíci léty a v polovině minulého století se dostala do dokonalosti. Pak na přerozdělování ztroskotal východní blok a nyní totéž čeká (asi) západ, který se vydal touž cestou. Logika je jasná: velikost přerozdělování a její administrativa je už dražší, než množství peněz přerozdělovaných. A tím se ztrácí logika a systém se hroutí. Bohatí jsou chudí a chudí nemají ani co jíst. A opět se začíná od nuly. (Samozřejmě relativně, neboli nastává tvrdá transformace a utahování opasků)

 A koncem dvacátého a začátkem dvacátého prvního století pro změnu nepoučitelný západ převzal formu přerozdělování, ač lidem z východu bylo jasné, kam to vede a na čem východ ztroskotal. Přesto nabubřelost a povýšenost západu nad východem je neomezená a západ Evropy přerozdělování přes Lisabonskou smlouvu opět dotáhl do dokonalosti: vznikl "dotační systém" neboli operační systém na přerozdělování všeho všem. A o tom bude další kapitola.