Rusové se stále silněji ptají, proč se nezveřejní skutečné dokumenty, které dokazují, že Rothshild vydíral Alexanda II, že Aljaška byla pronajmuta na 150 let, protože to byla pouze zástava za vydírání židovského rodu Rothshildů a nikoliv směšný prodej za pakatel. Nechce snad Putin v zájmu mezinárodního klidu tento zločin stále uchovávat v tajnosti, zní éterem.
Lidé (Rusové) věřili, že prezident Putin na Petrohradském ekonomickém fóru (2019) toto téma otevře. Zda se o tom jednalo v kuloárech nelze ani v ruském mediálním prostředí dohledat. Ale obyčejní Rusové tvrdí veřejně, že "faksimile" je podvrh, prodej židovské rodině jako zástava nebyl prodej, ale pronájem, že Rothshild byl gauner a listiny zfalšoval. Prý se dají dohledat souvislosti a i cena by byla směšná nejen dnes v přepočtu, ale i tehdy. Jenom originály jsou stále uloženy.
Říká se, že Rusové v roce 1867 prodali Aljašku Spojeným státům.
Za směšnou částku 7,2 milionů dolarů - za území o rozloze více než půldruhého milionu čtverečních kilometrů, oplývající obrovským přírodním, ale i surovinovým bohatstvím. A v neposlední řadě i velkého strategického významu.
Pravdou je, že s Aljaškou to je záhada a pokud i v České republice budeme hledat seriozní výklady, jsou v mlhách. A také je fakt, že Rothshildové byli víceméně vyděrači a každý od nich dával ruce pryč. Dnes by byli za vydírání pravděpodobně v kriminále, tenkrát tvrdili, že jako židé na to mají právo. Svůj majetek získali na transakcích, na které se ustálil název: vexláci počínající zakladatelem Mayerem Amschelem Rothschildem. (1743-1812)
Pokud se v poslední době mluví o skutečném prodeji ruského území v Severní Americe Spojeným státům, pak smlouva o prodeji není původní. Se strojopisem textu dohody je možné se seznámit v on-line knihovně Bartleby.com, kam patří po vydání „American Historical Documents, 1000-1904". Pokud však dohoda podepsaná 30. března 1867 byla napsána anglicky a francouzsky, znamená to, že publikované fotografie kopie dohody v ruském jazyce s faksimile imperátora a samovládce Ruska Alexandra II. se jeví jako podvrh. Roztažení židovského rodu mezi Německem, Velkou Británií a USA nepokrytě vyhovovalo různým grázlům, kteří se oficiálně tvářili slušně, ale chtěli ruské bohatství ukořistit a bezskrupuloznost a podvody židovského rodu Rothshildů jim dělaly úžasnou zástěnu k okrádání ruského lidu.
A Rusové, kteří trpěli pod vydíráním prapodivné ruské šlechty a imperátorů (kterých se pak zbavili) a židovské bezohlednosti to židovským pseudofinančníkům nemohou zapomenout (mimochodem i dnes Soros a další jedou ve stejném) a je to cítit na každém kroku.
Takže ze všech (zatím) dostupných informací se lze přiklonit k názoru ruského lidu, že Aljaška nebyla před 150 léty prodána, ale byla to pouze zástava za dluh, kterým Rothshild Alexandra II vydíral a že by se Aljaška měla Rusku vrátit.
A těch záhad je nekonečné množství: kde jsou peníze?
Peníze za Aljašku Rusko opravdu nikdy neobdrželo. 7,2 milionů dolarů (11 milionů rublů) bylo podle platebního příkazu převedeno na účet barona Stoeckla, ruského velvyslance, což bylo zásadně v rozporu s podmínkami dohody.
Miliony byly převedeny na jednu z londýnských bank, odkud měly být v podobě zlata doručeny do Ruska. Což se však nestalo, protože loď Orkney, na jejíž palubě mělo být uloženo, ztroskotala. A Alexandr II byl ticho?
A jak už víme, o sto let později sovětsko-finská expedice pozůstatky lodi v Baltském moři skutečně našla. Expertýzou bylo zjištěno, že na lodi došlo k výbuchu a následnému silnému požáru. Ale nikde nebyl jediný zlatý prut. Není těžké uhodnout, že zlato nikdy nemělo do Ruska cestovat a výbuch na lodi byl k tomu krycím manévrem. A k tomu pojišťovací společnost, která náklad pojistila, zkrachovala a škoda byla Rusku uhrazena jen částečně.
