Vytisknout
Pojem papírový tygr se pro nás stal velmi populárním v první polovině 70. let minulého století. Původně tak čínský vůdce Mao Ce-tung označoval "americký imperialismus", kterého není se třeba bát a následně, v hostinci U Bubeníčků
 

znamenal, že papírovým tygrem je soudruh asistent, který, i když na ta jeho cvičení chodit nebudeme, tak nám ten zápočet stejně dá. A jak jsme řekli, tak jsme i udělali, seděli až do pozdního večera v krčmě a stejně jsme si pak všichni šli pro diplom.

A podobně se mi dnes jeví Rusko ve vztahu k USA nebo lépe řečeno "předpos*anost" před Ruskem, která čiší prakticky z každého televizního šotu CNN a jistě i ostatních amerických televizních stanic. Ta atmosféra připomíná Československo před Mnichovem.

Při vší úctě k ruské vojenské síle, která dozajista není malá, nehrozí a ani nemůže USA hrozit nějaká ruská nejaderná vojenská akce, tedy invaze či obsazení. To je naprostá chiméra. A jaderná válka? Tak ta by zničila oba plus velkou část světa.

 

Takže o válku, natožpak jadernou, nemůže jít. Prezident Trump prohlásil, nevím, jestli jsem si přesně zapamatoval to znění, ale smysl byl tento: Já pevně věřím, že ve vztazích s Ruskem lze docílit snížení napětí a lepší vztahy. Samozřejmě, z pozice síly.

Jistěže nelze žádné jednání vést stylem: "my jsme silnější, tak se podvolte", ale každá strana, včetně té ruské, si musí být naší (USA) síly vědoma. A Donald Trump se tak opakovaně prokazuje jako člověk s koncepcí a vizí a ne jako někdo, kdo skáče z tématu na téma.

Ruský velvyslanec v USA Sergey Kyslyak není a nemůže být žádné vořezávátko, které by dělalo stejné chyby jako ten americký aktivista v Praze, Shapiro. Zúčastňuje se různých akcí, CIA ho tam vyfotí a pak z toho mají všichni vánoce.

Celý ten současný humbuk okolo Jeffa Sessionse není nic jiného než foukání si na bolístku po porážce "velké favoritky" Hillary Clinton, i když na vině je 100% ústředí Demokratické strany. Jednak podváděli při primárkách a pak si důkazy o svých podvodech nechali ukrást.

Joseph Fouché, první vévoda z Otranta by k tomu řekl: Bylo to horší než zločin, byla to chyba. A tyto své chyby se dnes Demokratická strana snaží svést jednak na Rusy a jednak na Trumpův volební štáb a uplést tak z hovna bič na prezidenta Trumpa.

 

Otevřenou otázkou mezi USA a Tuskem je Ukrajina obecně a Krym konkrétně. Ukrajina sice byla "knihovním vlastníkem Krymu", ale bylo to proti vůli jeho obyvatel, většinou Rusů a také Rusko mělo zcela nepopiratelný morální nárok na námořní základnu v Sevastopolu.

A když se "zjašení Majdanští aktivisté" zmocnili v Kyjevě protiprávně vlády, tak se geopolitická situace v oblasti brutálně změnila a Rusko bylo nuceno provést defenzivní akce, aby toto ohrožení odvrátilo.

A prezident USA, který má zcela nepochybně přístup k informacím, která nám jsou zcela odepřeny, by mohl tyto informace vyhodnotit a použít je pro další, tentokrát ale cílevědomé a smysluplné jednání s ruským prezidentem Putinem.

 

 Zveřejněno se souhlasem autora

Jiří Hermánek

jirihermanek.blog.idnes.cz