Rasismus, holokaust, nacismus - nálepky a urážky padající na každého, kdo odmítá exodus migrantů do Evropy, potažmo do České republiky. Jenomže vše je jinak: kdyby některé státy v čele s USA a Izraelem nevyvážely jejich pohled na svět podporovaný nejvražednějšími teroristickými útoky a zabíjením statisíců civilistů, následně zoufale hledající nové ochrany světa a šílenou pomstu za krutě pozabíjené rodinné příslušníky a kteří tuto kulturu a zemi nechtějí násilníkům vydat, exodus do Evropy by se nekonal.

Už v XXI století nejválečnější z posledních izraelských premiérů Ariel Sharon veřejně prohlásil: „Vždy, kdy něco podnikáme, říkají mi: Amerika bude reagovat tak, Amerika udělá tak. Já uzavírám zcela přesně: nebojte se ohledně amerického tlaku na Izrael. My, židé, kontrolujeme Ameriku a Američané o tom vědí.”

A dělají to důsledně, ale Palestinci nejsou lidé?

Bohužel propaganda a cenzura je kvalitnější než mohl mít Goebbels a komunisti. Nyní se vytváří jednostranný pohled na ty, kteří chtějí žít v míru, ale jejich rodiny jsou účelově vyvražďovány a oni se pak jdou mstít nám, civilistům, aby nás zasáhli na nejcitlivější strunu. A mají pravdu: my volíme vlády, které zvyšují výdaje na zbrojení a zvrácené vojenské špičky se vymykají občanskému dohledu.

Koho se dnes ptá NATO, co skutečně lidé chtějí? A jak je možné, že dokáží filtrovat všechny informace a i některé vlády jsou bezmocné?

Proto je třeba zdůrazňovat stále dokola, že většina z nás neodmítá přirozenou migraci, která obohacuje, ale exodus, který znásilňuje. A nemusí fyzicky, stačí přečíslením jejich kultury a vytlačením množství potomků z míst, kde už starousedlíci nadále nemohou žít. Neboli to, co dělal bílý muž tenkrát Indiánům a Afričanům, dnes oni dělají nám. I když především zatím bývalým kolonizátorům, protože Češi s nimi doposud žijí v míru a strašná smrt ženy v Egyptě byla spíše náhodná. (Zatím, protože vojsko ČR a NATO chce od nás stále víc a žádá, aby naši vojáci začali konečně i válčit, nejen zachraňovat)

Norský film Tears of Gaza představuje strohým způsobem, prostřednictvím unikátních záběrů obyvatele pásma Gazy, kteří jsou vystaveni brutálním důsledkům vojenské okupace palestinského území. Záběry dopadajících bomb se střídají se zobrazeními jejich následků v ulicích, v nemocnicích i v ruinách zasažených domů. Film také zachycuje schopnost žen a dětí řešit jejich každodenní život po dramatických zkušenostech z války. Mnozí z nich žijí ve stanech nebo v troskách bez stěn a střech. Všichni jsou v nouzi, bez peněz, jídla, vody a elektřiny. Vše, co se podaří propašovat tunely, je velmi drahé. Mnozí přišli o rodinné příslušníky, nebo jsou ponecháni s těžce zraněnými dětmi. Může taková válka řešit konflikty, či dokonce vytvořit mír? Film sleduje tři děti v době války a v období po příměří.

Během posledního útoku na Gazu v roce 2014 izraelská armáda zabila 535 dětí, 68 % z nich bylo 12 a méně let, uvádí organizace Defense for Children International - Palestine (DCIP). Lidskoprávní centrum Al Mezan zdokumentovalo nejméně 990 případů lidí, kteří byli zabiti ve svých domech. Jedná se tedy o téměř polovinu všech zabitých během izraelské operace Ochranné ostří. Mezi lidmi zabitými doma bylo 324 dětí.

Rozhovor s Khaledem Alattrashem, velvyslancem Státu Palestina v ČR

Nakba přinesla zmasakrování Palestinců sionisty

Ve funkci velvyslance v ČR jste už třetím rokem. Jak se vaše představy o ČR setkaly s konkrétní realitou?

Česká republika je krásná země s klíčovou polohou na evropské křižovatce zeměpisné i dějinné. Pracovat zde znamená pro každého diplomata další obohacení a získání nových zkušeností ve výjimečném českém prostředí a kultuře, jež se vyznačuje samostatností a otevřeností, což přísluší české osobitosti. Žít zde je příjemné zejména proto, že česká společnost je z vlastní povahy tolerantní.

Khaledem Alattrashem. Velvyslannec Státu Palestina v ČR.

Vaši krásnou zemi jsem navštívil před více než dvaceti lety a vzhledem k našim historickým vztahům nebyla Česká republika vzdálena mysli jakéhokoliv Palestince pracujícího v politice. Proto byly mé představy shodné s realitou, když jsem nastoupil do funkce velvyslance Státu Palestina v ČR v září 2014. Tato země si zaslouží respekt, přičemž český národ má schopnost příjemně působit na každého, kdo toto místo navštíví.

Palestinci si 15. května připomněli 69. výročí palestinské katastrofy, Nakby...

Národní katastrofa palestinského lidu (Nakba) byla v podstatě během 20. století největším případem etnického čištění, kdy sionisté před vyhlášením státu Izrael masakry a násilnými transfery vyhnali statisíce původních obyvatel, zabavili jejich majetky a začali je nahrazovat židovským obyvatelstvem dovezeným z jiných zemí za určitého politického obchodování a podmínek. Tito lidé byli posláni do Palestiny, zatímco více než 750 000 Palestinců bylo ze své vlasti vyhnáno krvavými, teroristickými a vojenskými metodami, prováděnými sionistickými ozbrojenými skupinami proti našemu neozbrojenému lidu. Tak byla zkonfiskována vlast Palestinců pod falešnými hesly »obrany«.

I když už v prosinci 1948 Valné shromáždění OSN schválilo rezoluci 194, která Izraeli ukládá umožnit návrat palestinských uprchlíků a jejich odškodnění, přičemž OSN podobných rezolucí ohledně palestinských uprchlíků schválila více než 130, tak Izrael mezinárodní právo dál ignoruje a pokračuje v boření domů, vyhánění a konfiskacích půdy dalších Palestinců. Nakba tedy vlastně nikdy neskončila.

Nakba začala už v dubnu vyháněním Palestinců z domovů a vyvrcholila, když sionističtí migranti, jejichž cílem bylo založit stát, kde by měli židé většinu, dne 15. května 1948 vyhlásili vlastní stát jménem Izrael na ruinách Palestiny. Poté, co navenek přijali rezoluci OSN č. 181 z listopadu 1947 o rozdělení Palestiny, během Nakby zcela plánovitě uchvátili území i nad tento rámec a doposud brání vytvoření palestinského státu, jak ukládá tato rezoluce. Ozbrojenou silou a vražděním zabrali 78 % území historické Palestiny i v rozporu s každopádně nespravedlivou výše zmíněnou rezolucí. Tehdy se Palestinců nikdo neptal, zda souhlasí s tím, jak mocnosti jejich zemi rozdělily. Bylo to rozhodnutí o nás bez nás!

Sionisté v roce 1948 vyhnali na 750 tisíc Palestinců až za hranice Palestiny do okolních zemí, kde už po pátou generaci přežívají jako uprchlíci bez státní příslušnosti. Naši lidé neodešli dobrovolně, jak se snaží tvrdit izraelská propaganda. Byli vyhnáni naplánovanými masakry etnického čištění podle plánu Dalet, kdy sionisté se zemí srovnali více než 500 palestinských měst a vesnic! Je důležité si uvědomit, že polovina uprchlíků byla vyhnána ještě před 15. květnem. Arabské armády tedy po stažení Britů a vyhlášení Státu Izrael nepřišly útočit, ale bránit Palestince...

Jak hodnotíte současnou situaci na palestinském území, co je hlavní příčinou neplnění mírové dohody podepsané stranami konfliktu v roce 1993 v norském Oslu?

Bohužel, současná situace v Palestině není dobrá a Palestinci stále žijí pod poslední koloniální, vojenskou okupací na světě. Věřím, že český národ si z vlastní historie uvědomuje hořkost života pod rasistickou okupací. Cílem okupace je palestinský národ zlomit, aby nekladl žádný odpor postupující osadnické kolonizaci. Proto zde funguje apartheid, kdy Palestinci často nemohou ani přejít po stejném chodníku, i když je před jejich domem, či jet po stejné silnici jako okupanti. Také jsou tu stovky checkpointů, které pouze Palestincům znemožňují normální pohyb po jejich území a nekonečno dalších omezení, kdy např. Palestinci nemají dostatek pitné vody, zatímco osadníci si napouštějí bazény. Je to nekonečné, každodenní ponižování a hrozba, že vás beztrestně zabijí, kdy se jim zlíbí. Naše děti protestují ne proto, že bychom je to učili, ale protože jsou zoufalé a nehodlají se vzdát své budoucnosti.

Pro ukončení okupace jsme v roce 1993 přistoupili na historický kompromis s cílem nastolit mír a podepsali s Izraelci dohodu v norském Oslu. Ale Izrael se proti této dohodě obrátil poté, kdy byl rukou izraelského extremisty zavražděn předseda izraelské vlády Jicchak Rabin. Izraelci se bojí míru a nechtějí stabilitu v regionu. Tento stát byl založen na válkách, okupaci, vraždění a vyhánění, a věří jen ve svou vojenskou sílu a expanzi na úkor ostatních a odmítá uplatňovat všechny příslušné rezoluce OSN.

A co situace v Gaze, kde vládne hnutí Hamás, které je považováno za protivníka hnutí Fatah?

Gaza je součástí palestinské vlasti a my vždy říkáme, že žádný palestinský stát nevznikne jen v Gaze a ani nevznikne bez Gazy. Je třeba zdůraznit, že Pásmo Gazy trpí pod tíhou neprodyšné izraelské blokády. Izrael proměnil Pásmo Gazy v největší vězení na světě, kde je také nejvyšší hustota obyvatel na světě. Pokud jde o Hamás, máme s tímto hnutím neshody a snad i hluboké rozdíly. Ale oni jsou součástí palestinského a společenského života a věříme v nutnost s nimi vyřešit problémy cestou národního usmíření, ukončení všech forem rozdělení na základě programu Organizace pro osvobození Palestiny a konání demokratických a svobodných parlamentních a prezidentských voleb.

Navíc Hamás nedávno přepsal svoji chartu a de facto přistoupil na akceptování vzniku palestinského státu v hranicích z roku 1967.

Jak hodnotíte výsledky návštěvy prezidenta Mahmúda Abbáse v USA?

Výsledky návštěvy byly velmi pozitivní. Prezident Trump vyslechl palestinské stanovisko a uvědomil si, že palestinský lid chce mír na základě získání jeho legitimních a nezadatelných národních práv uznávaných mezinárodním společenstvím. Americký prezident viděl, že palestinské vedení má opravdový zájem, aby americké úsilí o obnovení mírových jednání bylo korunováno úspěchem. Otázkou ale je, zda Izrael má o mír vůbec zájem?! Izraelský historik Ilan Pappé nedávno vydal novou knihu Deset mýtů o Izraeli, kde vychází z odtajněných izraelských archivů a říká, že izraelské vlády mírový proces vždy považovaly za pouhou strategii další kolonizace. Uvědomte si, že žádná izraelská vláda niky nepřestala konfiskovat půdu Palestinců a stavět další osady. To je jejich priorita. Ne mír! Navíc teď už izraelští politici včetně těch vládních otevřeně mluví o anexi Západního břehu...

Stoupají těmito jednáními reálné šance na vznik skutečně nezávislého a suverénního státu? Zdá se, že Izrael se k uznání v nejbližší době nechystá a při každé příležitosti možnou dohodu sabotuje. Mýlím se?

Nemýlíte se. Také jsem už na vaši otázku částečně odpověděl. Mohu tedy zdůraznit, že vytvoření nezávislého státu je přirozeným a historickým právem palestinského lidu a jeho budoucích generací. My dáváme přednost řešení cestou mírových jednání. Na Blízkém východě stále chybí jeden svobodný stát - palestinský. Náš lid není přebytečný a historie má vždy své slovo. Uznání palestinského státu mělo být v rámci dohod podepsaných Izraelem, který jsme uznali. Tady se musíme ptát mezinárodního společenství na jeho stanovisko vůči izraelskému popírání našich legitimních národních práv na svobodu, sebeurčení a nezávislost. Palestinský stát uznává naprostá většina členů OSN včetně ČR. Přimět však Izrael, aby ukončil okupaci, je jiná věc.

Že je situace vážná, o tom svědčí i pokračující nezákonná výstavba izraelských osad na palestinském území, ale i nedávná hromadná hladovka asi 1500 vězňů v izraelských věznicích. Kolik jich vlastně je v Izraeli zadržováno mnohdy bez odsouzení, jen na základě tzv. administrativní vazby? Jaká je jejich situace?

Budování izraelských osad na okupovaných palestinských územích je nejsnadnějším receptem, jak zmařit řešení konfliktu na základě vytvoření dvou nezávislých států. Bohužel Izrael sází na svou vojenskou sílu a na současný zmatek v našem regionu, s cílem pokračovat v krádeži co nejvíce území z budoucích hranic palestinského státu. Myslíme ale, že Izrael bude mít před sebou později velký problém, protože jestli zabije dvoustátní řešení, tak zbude jedině možnost unistátního řešení.

Co se týče palestinských zajatců v izraelských žalářích, jejich aktuální počet činí více než 7000. Z nich 1700 potřebuje lékařskou pomoc v důsledku nelidského zacházení, jemuž jsou vystaveni. Asi 750 Palestinců je pak okupačními úřady zadržováno bez obvinění či soudu. Jen na základě tzv. administrativní vazby. Mezi zajatci je také 68 žen, z nichž je 17 nezletilých a 480 dětí mladších 18 let. Uvězněných je také šest poslanců palestinského parlamentu. Izrael je jediný stát na světě, který ročně zatkne, drží a soudí 500 až 700 dětí před vojenskými soudy, které jsou divadlem politických procesů, jak dokumentují izraelské lidsko-právní organizace jako B'Tselem. Mnoho palestinských vězňů včetně dětí pak v izraelských věznicích čelí systematickému mučení, jak dokumentují místní i mezinárodní lidsko-právní organizace včetně HRW, Amnesty International či UNICEF.

Od vzniku Státu Izrael dochází z jeho strany k vykořeňování Palestinců z jejich domoviny. Kolik Palestinců žije na palestinském území, kolik jich za těch mnoho desítek let odešlo a žije v zahraničí nebo uprchlických táborech?

Snahy vykořenit palestinský lid ze své země selhaly. Navzdory všem abnormálním migračním vlnám židů do Izraele a po téměř 70 letech této kolonizace můžeme tvrdit, že počet Izraelců a Palestinců žijících na historickém území Palestiny je téměř stejný s tím, že Palestinců by mělo v roce 2020 být dokonce více. Počet Palestinců ve světě se odhaduje na 11,8 milionu. Z nich v Palestině žije 4,5 milionu, v Izraeli asi 1,4 milionu, v arabských zemích 5,2 milionu a v dalším zahraničí asi 665 tisíc.

Vím, že podobný osud potkal i vaši rodinu a vás osobně. Jak se v takovém táboře žije?

Žít jako uprchlík, to je pocit, který se nedá popsat. Nelze to vyjádřit jedním slovem nebo článkem. Zkrátka je to odsouzení člověka a jeho rodiny k neštěstí života ve vyhnanství. Židé byli oběťmi holocaustu, my jsme oběťmi sionistů. Tady je důležité uvědomit si, že zdaleka ne každý žid je sionista a že řada židů včetně přeživších holocaust s Palestinci cítí a dokonce bojuje za naši věc!

Pokud jde o mne, neliším se od ostatních lidí, kteří byli vykořeněni ze své vlasti a musí žít v diaspoře. Palestinci jsou však trpěliví a stále sní o návratu do vlasti a znovuvybudování vlastní země. Můj otec dbal, abychom se já i moji sourozenci vzdělávali. Palestinci dnes patří k národům s nejvyšším procentem vysokoškolsky vzdělaných lidí. To nám pomáhá přežít a odolávat. Čelíme okupaci vzděláváním, prací a trpělivostí. A to nám umožňuje pokračovat v našem legitimním boji, který podporují lidé po celém světě.

Dlouhá léta stál v čele boje za palestinskou státnost nositel Nobelovy ceny míru Jásir Arafat. Mohl byste nám něco říci o tomto neohroženém a neúnavném bojovníkovi za samostatnou Palestinu a o pochybnostech o jeho přirozené smrti? A jak žije jeho rodina?

Jásir Arafat byl nejdelší kapitolou v životě palestinského lidu, jak řekl velký básník Mahmúd Darviš. Arafat byl zakladatelem a symbolem novodobého palestinského vlastenectví, který ve velice nebezpečném a nespravedlivém prostředí dokázal přeměnit otázku palestinského lidu z pouhé humanitární otázky v otázku politickou, národně osvobozeneckého charakteru. Za práva svého lidu vedl těžký boj. S neodmyslitelným palestinským šátkem na hlavě cestoval po celém světě a všude obhájil spravedlnost palestinské otázky. Jásir Arafat zůstane nesmrtelným v palestinské mysli a paměti, jako velký symbol a ikona.

Jeho rodina se skládá z jeho manželky Suhy a dcery Zahwy, které v současné době žijí na Maltě a brzy se přestěhují do Francie, kde dcera bude pokračovat ve studiu.

Ano, máme odůvodněné pochybnosti o příčině jeho smrti, protože Izraelci ho obléhali v jeho sídle v Ramalláhu a oznámili svůj záměr ho odstranit z politické scény. O tomto záměru jsou zdokumentovány výroky bývalého předsedy izraelské vlády Ariela Šarona. Arafat byl blízký naší rodiny. Já i moji starší sourozenci, kteří se také angažovali v palestinském boji, na něj máme nezapomenutelné vzpomínky.

Jakou máte v boji za vlastní stát podporu?

Česká republika oficiálně uznává palestinský stát od roku 1988 a v posledních letech zastává stanoviska, která vyzývají ke splnění požadavku mezinárodního společenství, aby byl vytvořen nezávislý palestinský stát na palestinských územích okupovaných Izraelem od roku 1967 s hlavním městem Východním Jeruzalémem. Také naše činnost na půdě OSN a v ostatních mezinárodních organizacích usiluje o prosazení a uplatnění legitimních, nezadatelných práv palestinského lidu, odsouzení zločinů izraelské okupace a její ukončení. Proto téměř všichni v OSN hlasují v náš prospěch, protože naše věc je spravedlivá. Také mínění světové veřejnosti je s námi velmi solidární a podpora Palestině roste hlavně ve vysokoškolských campusech, v odborových organizacích, mezi umělci, v kostelech, mezi lékaři a v mnoha dalších segmentech společnosti, jejichž řady rozšiřují také židé. Věříme, že to ve střednědobém a dlouhodobém horizontu změní polické rovnice.

Co řeknete závěrem našim čtenářům, potažmo lidem v naší zemi?

Prostřednictvím vašeho deníku bych chtěl pozvat české občany na návštěvu Palestiny, protože je to země, kde je mnoho posvátných míst a bohatá historie. Palestina prošla mnoha událostmi, katastrofami a okupacemi, ale ve všech dobách zůstala svým dětem. Historie nás učí, že každá okupace jednoho dne skončí a národy přežijí...

Pavel PILNÝ

Je jisté, že někteří se ušklíbnou nad zdrojem. Není však důležitější než kdo to řekne, tak zda je vše podepřeno fakty? A ty jsou i v OSN, dokonce i v EU dokazatelné.