Porušení přírody: napsáno na přelomu milénia. Po diskuzích s odborníky v Krkonoších, na Šumavě. Oni byli odborníci. Vysoušeli bažiny, zakládali meliorace, pokládali asfaltové chodníčky až na vrcholky hor, vysoušeli půdu pro turistické cesty a ubytovny, když bylo sucho, vápnili lesy. Výsledek vždy stejný. Kůrovec a usychání nastojato.
Teče voda do kopce?
Přestože je to absurdní otázka, můj dojem je takový, že lesní a vodohospodářští pracovníci se touto alternativou vůbec nezabývají. Jak si jinak vysvětlit sázení lesních porostů v místech, kde po několika létech opět totálně hynou? Jak si vysvětlit vápnění v Krkonoších a další zásahy tohoto typu jinde, aniž by se zjistila skutečná příčina? Lesní moudrost praví, že v přírodě opravdu teče voda do kopce. Samozřejmě to není klasický tok, ale odborně se tomu říká vzlínání.
A tento proces známe jako vzlínání v kapiláře. A pokud se podíváme do základů lesních porostů, není to nic jiného, než miliony a miliony kapilár, kterými se zavlažuje les směrem do kopce. A teď se podívejme, jak postupují již zmínění pracovníci lesního hospodářství. Obrázky - pořízené ze Šumavských lesů (nebo se to tak alespoň nazývalo), jsou nejenom tristní, ale ukazují i naprosté nepochopení těchto základních fyzikálních vlastností a přírodních systémů.
Jak a kde se vysazují nové stromy?
Je normální, aby v místech, kde je sucho, byly sázeny stromky opět stejné odrůdy? Vždyť původní les byl zde vždy smíšený a my tvrdohlavě a stále znovu vynakládáme obrovské finanční prostředky na další výsadbu monokultury - jehličnatého smrkového stromu! A co je ještě absurdnější - efekt, který známe z měst, kdy vítr se prohání dlouhými ulicemi a ještě rychleji ulici vysouší, zde v praxi provádějí ve výsadbě lesních porostů, jak je vidno na dalším snímku. Vydáte li se od pramene Vltavy po modré směrem na Modravu, naleznete tyto lokality před Filipohuťským lesem. Ulice stromů, spíše kůlů, (snímky 1,2)
nahrazují opět dalšími ulicemi mladých smrkových porostů.
Dávno, dávno předtím používali naši předkové větrolamy - ve městech rychle rostoucí topoly, v lesích zase silné, listnaté stromy, které neudržují vodu, ale brání již zmíněnému efektu: Po dešti rychlému vysoušení krajiny, které zaviní obyčejný, staršími osobami nenáviděný - průvan! Pokud vím, již desítky let se hledají způsoby, jak zabránit této erozi lesů. Výzkumné ústavy pracují na plné obrátky, odborných článků bylo vydáno nespočet a výsledek? ŽÁDNÝ! Samozřejmě, tam, kde je sucho, žádné chemické přípravky či vápnění nepomůže.
Spíše se stane pravý opak, jak vidíme na dalším snímku č.3.
Pokud trochu více zaprší, v již zmíněných lokalitách se stane zvláštní situace. Stromy, které používají ke svému přívodu "pití" tisíce drobných kapilár, si po vydatnějším dešti přivodí stejný problém, jako člověk, který se v poušti po obrovské dehydrataci mohutně napije. Stejně jako člověk - zahyne. Tento stromek, který už má obrovsky omezený vstup tekutin, se velkým množstvím nárazové tekutiny v podstatě utopí. Je to paradox, ale žloutnutí jehliček se vydatným deštěm, kdy zůstane v kořenech více vody, rázem urychlí a intenzivněji začne opadávat.
Jak se tomu dá zabránit?
V podstatě nijak. Je asi nutné zajistit přirozený vývoj, který spočívá v zanechání vlhkých spodních míst lesů a nesnažit se je jakkoliv vysoušet. Ať již probíráním, odvodňováním (melioracemi), či jinými nepřirozenými zásahy odčerpávat vodu z nízko položených a velmi intenzivních mokřin. Je to dlouhodobý proces, ale jedině tak můžeme dát základ novému, zdravému lesu. Čtvrtý snímek je o pár stovek metrů dále.
Zde už začíná Filipohuťský les, který je částečně chráněn proti stejnosměrnému větru, vysoušejícím podrost. Protéká tudy potok, který i v době sucha udržuje vlhčí klima. Jak je vidět, stromům se zde velmi dobře daří a nejsou ani žádné stopy po žloutnutí. A přitom je to o několik stovek metrů dál, takže zde není pásmově jiné klima, jiné proudění větru , je tu i stejný lesní podklad, prostě nic, čím by se tyto úseky lišily. Až právě na onen zmíněný "průvan". Je to trochu v závětří, takže i když, jak vidíme na snímku č.4, je tady vysázena monokultura smrkového lesa, nic jí nebrání v zdravém, silném vzrůstu.
Na snímcích 6,7 je dvousetletý prales.
Ještě koncem 18. století tu byly neporušené pralesy, složené ze smrku, buku a jedle, ale po vykácení J.A Schwarzenbergem a založení dřevařských osad, trvalo dvě staletí, než les začal být opět v této podobě. A jak je vidět i na těchto snímcích, krásné smrky opět chrání mohutné, listnaté stromy před vysoušejícím či nárazovým větrem.
Hlavně se jedná o podzimní vítr, který přináší největší zkázu. Vysušením odvede odolnost stromu proti namrznutí, (stromy potřebují před zimou dostat řádnou zálivku, jinak paradoxně omrzají až zhynou, protože z vody nezůstává v kmeni "voda", ale vytváří se z ní odolnost proti mrazu) a ty podléhají zkáze. Při stojatých jarních vodách se dílo dokoná. Navíc větrolamy ze silných stromů (snímek č.6) vytvářejí ochranu proti poryvovému větru, který zaviní vždy další zkázu u smrkových lesů a zabrání se tak velkým polomům.
| Ale efekt, který se provádí u mokrých domů - že se "podřízne" a tím se přeruší vzlínání, bychom neměli uplatňovat vykácením pruhů lesa, jako to tehdy udělal J.A Schwarzenberg. Sice zajistil lidem na čas práci, ale vzhledem k těmto zásekům přerušil přirozené vlhčení vyšších pater lesa. Tady ve Stožci se to za dvě stě let napravilo, ale jinde jsou nedozírné škody, protože z pohledu z letadla vidíme tyto nesmyslné záseky všude. A výsledek je katastrofální. (A nemusí to být jenom klasický lesní zásek, stejné smutné efekty vidíme i tam, kde protíná les širší silnice a tam také slunce vytvoří úhor, kudy se vlhkost už výše nedostane). |
Asi bychom neměli jenom bádat ve výzkumných ústavech, ale více chodit s otevřenýma očima, a dávat přírodě, co potřebuje, a nikoliv to, co my, inteligentní Homo sapiens sapiens naregulujeme a vnutíme!! Příroda nechce poučky a statistická hlášení, ale ohleduplnost a vlastní, přirozený vývoj!
Všimli jste si, že to samé platí i v ekonomice?
A závěrem si pokládám dvě otázky:
1) Proč smrky u silnic, kde jsou zplodiny, soli, oleje a další nečistoty nejen neumírají, ale naopak jsou krásně vzrostlé, když je tam vláha?
1) Jaká bude úmrtnost stromů (žloutnutí - nikoliv vyvrácení) po této zimě a jaru, když je vláhy dostatek?
Diskuze vedeny mezi léty 1990 - 2000, sepsáno kolem roku 2002.
(Dnes již víme, tenkrát odešel kůrovec a lesy se zazelenaly. Bohužel "experti" ze životního prostředí a lesní správy či výzkumných ústavů se nepoučili a dnes zase pláčí, že kůrovec řádí a smrky schnou. A po velkém počítačovém bádání zjistili, že je asi sucho... Možná, že začnou sázet smíšené lesy! Prostě není nad počítačové experty. Nejrychlejší počítače jim poradily, co věděli předkové celá staletí. Bažiny nevysoušet, močály nevysoušet, komáři zde byly miliony let a stále budou, zatímco lesy vysoušením zničíme. Na místech, kde bylo vlhko i v suchých létech stojí domy a půda je perfektně odvodněna. A asfaltové chodníčky nikdo nezlikvidoval, na Šumavě, v Krkonoších se přidávají dokonce asfaltové silnice. A hurá, jezdíme auty do vysušených, kůrovcem sežraných lesů. Jó, my se máme...)
Zde je původní originál jako důkaz
Teče voda do kopce? PAŘÁT - parat.webzdarma.cz
Prezidente Zemane, důkaz, že návrh Zahradníka (ODS) o Šumavě je zločin!