Domácí

Navzdory Rusku, kráčíme, pane Horáčku, vstříc USA

 
Do konce listopadu je jen pár dní, budou vánoce a pak leden a to již pravděpodobně bude jen rok do prvního kola prezidentských voleb and to be or not to be president, that's the question, řekneme spolu se Shakespearem.
 

Každý se musí poučit z chyb, s tím se nedá vůbec nic dělat. Kdo tak neučiní, ten je odsouzen k prohře a věčnému zatracení v mediálním pekle. Před pěti lety (počítáno od volby) měl Karel Schwarzenberg skvělé mediální krytí a přesto, řečeno slovy Václava Klause, nezvítězil.

To by se příští, resp. přespříští rok již stát nemělo. Pravda a láska má tentokrát skvělého, penězi ano, myšlenkami však méně, vyfutrovaného kandidáta, Michala Horáčka. Chlapík to je nepochybně velmi zdatný, umělecky nadaný, politicky zatím nevyprofilovaný.

Největší nesmysl, který může kterýkoli kandidát udělat, je, snažit se zalíbit všem. Daleko lepší a účinnější je, všechny naštvat. Alespoň zdánlivě.

Toho ale byl schopen Donald Trump, nikoli však Michal Horáček. Nemyslím, že by to dokázal, příčilo by se to jeho uhlazenému Maybach stylu.

 

A zde přichází, právě včas, ku pomoci deník MF DNES, který ví, že ne celý národ souhlasí s děláním peněz tím, že, sice legálně, ale okrádám své spoluobčany na Dostizích a Sázkách.

 

V našich milovaných USA, bez kterých se nedokážeme ani uprdnout, by taková kandidatura byla jen stěží možná.

A když jsou na jedné straně peníze, musí se, samozřejmě, objevit i na té druhé. Protivníkově, nebo lépe řečeno, na straně potencionálního protivníka, který, hypoteticky stojí kandidátovi Pravdy a Lásky v cestě na vysněný prezidentský stolec.

A tak, na straně Horáčkových, samozřejmě poctivě vydělaných stamiliónů, on to ale někdo zaplatit musel, že a přišel třeba, kvůli té své hrací a sázení vášni (ono to je totéž, mezi automaty a sázkami je jen malý rozdíl, automaty jsou horší) musí též být nějaké peníze, o jejichž "legálnosti" lze mít pochyby.

Ovšem, ty peníze, asi 22 miliónů, které na účet strany SPO přišly od firem spojených s hradním poradcem Martinem Nejedlým, jsou jednak naprostou prkotinou s ročním kapesným pana Horáčka a pokud je srovnáme s dary na volební kampaň USA, podivíme se.

22 miliónů kaček a to ještě za nějaké časové období, srovnáno s příspěvky na volební kampaň Donalda Trumpa a Hillary Clinton jsou naprosté "peanuts" (buráky, ale my to nepoužíváme).

 

Známý levicový deník Washington Post https://www.washingtonpost.com/graphics/politics/2016-election/campaign-finance/ nás do těch nákladů nechal nahlédnout. Je to otřesné, myslím ty náklady. Něco jako 35 miliard Kč Hillary a něco po jednu miliardu Donald.

 

A protože jsme malá zem, točí se tu malé prachy, ale máme jednoho, s USA skoro srovnatelného kandidáta (myslím tím pana Horáčka), tak je třeba hned vyrukovat s tím, že kolem prezidenta Zemana se také točí "velké prachy".

A takto hnusně, podle MF DNES se na Hradě koná. Bodejď by ne, když tam sedí taková hydra nenáviděná.

Prostě a jednoduše Hrad, s.r.o. implikuje do hlav příštích voličů, jak odporný je prezident Zeman, jaké tam dělá zákulisní kšefty a jak by ten bývalý černý bookmaker od koníčků v Chuchli, které nikdy, opravdu vůbec nikdy, Veřejná Bezpečnost nezmáčkla, byl nepochybně lepší.

 

MF DNES: Hrad, s.r.o. Jak firmy profitují ze sponzorování Zemanova týmu

24. listopadu 2016 0:10 Soukromá firma pošle sponzorský dar Straně práv občanů či do prezidentského fondu. Prezident firmu navštíví. Její zástupce pozve na zahraniční cestu. A ti mohou příležitost využít k získání zakázek. I takový model funguje v okolí prezidenta Miloše Zemana, zjistila analýza MF DNES.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/analyza-mf-dnes-firmy-profituji-ze-sponzorovani-zemana-pje-/domaci.aspx?c=A161123_202657_domaci_san

 

 

$1.3 B

$556 million
Hillary Clinton campaign

$544.4 million
Party and joint fundraising committees

$188 million
Super PACs

Hillary ClintonDonald Trump

$795 M

$248.3 million
Donald Trump campaign

$486.7 million
Party and joint fundraising committees

$60.1 million
Super PACs

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Jiří Hermánek

jirihermanek.blog.idnes.cz

 

Komentář (0) Zhlédnutí: 2342

Vědecké expertní týmy zjistily: ve školních třídách se dýchá

 

Za normálních okolností je to zpráva do humorného časopisu Dikobraz, vycházejícího v době socialismu. Že toto "vybádají" vědecké týmy, na které chce další dotace ministryně Valachová a rektoři vysokých škol, už ale do humorného časopisu není.

 

Království bláznů

 

 

Pokud předloží Česká televize závažnou zprávu, že když 30 dětí dýchá ve třídě, kde není odvětrání a dokonce se udělají totálně neprodyšná okna, je vydýchaný vzduch a špatně se dýchá, děti jsou nesoustředěné a hledá se řešení, jak zaizolovaná okna opět odizolovat, je něco na hlavu. Navíc,  když se vše dělá za Evropské dotace a na důležitou věc o tom, že děti ve školách dýchají, dnešní vědecké týmy jaksi bez špičkové techniky nedokážou přijít a není to apríl:

Zateplení stálo více jak čtvrt miliardy jenom pro hradecký kraj. Bohužel vědci nedokázali zadat počítačům údaj, že se ve školách dýchá...

 

 Pozor, to stále není vtip!

Takže vyrazí do terénu krajská hygienická stanice, nakoupí se počítačová technika, požádá se státní ústav o správný výpočet, požádá se o evropské dotace na výpočet množství vzduchu na jednoho žáka, vypíší se granty na vědeckotechnický výzkum, na který se vytvoří komise, a kontrolní orgán, který bude za přispění ministryně práce a sociálních věcí držet dozorový dohled, zapojí se do toho antimonopolní úřad, aby granty byly správně určeny a vysoutěženy, což musí potvrdit subkomise dozorových orgánů na Evropské dotace při Evropské unii, zda je to správně zařazeno pod správný operační program, protože pak by to expertní komise spadající pod cíle Investice pro růst a zaměstnanost nemusela uznat. Výběr je následný:

Což každý uzná, že zařazení dle výběru je náročné, a proto musí jednotlivé obce a zřizovatelé škol vyslat své experty, kteří to správně zařadí. Samozřejmě závěrečnou expertízu musí potvrdit Akademie věd ČR.

 

Pokud se toto vše zvládne během dalších dvou let, ředitelé škol dostanou závěrečný expertní posudek a verdikt:

sejde-li se ve třídě více žáků, musíte občas otevřít okna a větrat...

 

 

Expertní přístroj na měření, zda žáci ještě dýchají

 

Jak je možné, že ta nevzdělaná soudružka učitelka mnohokrát přišla do třídy a první slova byla, jak se v tom smradu a vydýchaným vzduchu (dřív se korektní slovník nepoužíval) můžeme učit, a okamžitě zotvírala okna, zatímco dnešní geniální rektorské konzilium si na to musí vzít digitální přístroje, měřiče oxidu dusíku, měřiče kyslíku, předpověď počasí, internetové propojení s Krajskou hygienickou stanicí a podle tabulek dohledat procenta, čas a délku vyklopení...

A ve finále se spočítá, že započítáním nákladů na okna, přístroje a obsluhu systému se za deset let ušetří cca 1,8 haléře na jednoho žáka ročně. A nejsou v tom miliardové náklady na experty při Evropské unii a zateplená okna. No nekupte to.

 

 

P.S. Mimochodem už se tím údajně zabývají vědecké týmy na vysokých školách

Ale tento důkaz není "údajný" stejně jako vysílání včerejší Čt.

Koncentraci CO2 upravuje vyhláška

Ve vyhlášce 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby § 26, odstavec 3 se píše … musí být dodržena hodnota maximální přípustné koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm, která slouží jako ukazatel intenzity a kvality větrání.

V citované práci bylo popsáno a změřeno skoro 70 učeben, a přestože ve většině případů byla jakási snaha o větrání (otevřené ventilačky nebo dveře na chodbu), tak jenom v pěti učebnách nepřevýšila průměrná koncentrace CO2 maximální přípustnou hodnotu.

Nenapadá mne žádný jiný případ tak flagrantního porušování platných norem, jako je tomu v případě kvality vnitřního prostředí školních tříd.

Do jisté míry se tomu ale nelze vlastně divit, protože v některých školách je dokonce zakázáno otevírat o přestávce okna, protože prý hrozí vypadnutí dětí z oken a četné učebny mají okna do ulice a hluk z dopravy téměř znemožňuje přednášet při otevřených oknech či ventilačkách.

Měření oxidu uhličitého ve školách

Podívejme se tedy na některé z těch případů podrobněji a zkusme domyslet, co z toho vyplývá a co by se s tím dalo dělat.

Na obr.1 je graf závislosti koncentrace CO2 ve školní třídě na čase. Jde zjevně o starou školu (špaletová okna a ventilační otvor ve stěně) a první hodinu. Třída byla přes noc vyvětrána přirozenou infiltrací netěsnými okny a v průběhu měření byla okna zavřená. Koncentrace CO2 proto víceméně rovnoměrně stoupá a po asi 40 minutách dosáhne přibližně hodnoty 1100ppm, tj. mírně překročí výše zmíněnou maximální přípustnou koncentraci). 


Obrázek 1

Je zajímavé, že vzestup koncentrace CO2 je vlastně dost pomalý ve srovnání s jinými podobnými učebnami. V popisu učebny je uvedena poznámka „starý ventilační otvor o rozměru cca 600 × 600 mm s již nepohyblivými  lamelami pod stropem ve zdi“. Tyhle ventilační otvory prý předepisovaly již rakousko-uherské stavební předpisy a zjevně dokázaly (ve spojení s přirozenou infiltrací okny) zajistit celkem vyhovující větrání na základě „komínového efektu“, kdy odvětrávaný teplejší vzduch vytváří ve ventilační šachtě tah vzduchu. Problém ovšem je, že často již nefungují uzavírací žaluzie, takže jsou stále otevřené (zbytečné větrání v době mimo vyučování) nebo stále uzavřené (žádné větrání když je třeba).

Zajímavé je pozdější měření v jiné učebně téže školy (obr.2). Zde je na začátku poměrně vysoká koncentrace 1 900 ppm, která zjevně díky trvale otevřenému oknu, na konci 30min intervalu poklesla až na 750ppm. Podobně v jiné učebně téže školy, otevření okna na 7min snížilo hodnotu z 2 100 ppm na 1 100 ppm.


Obrázek 2

Je tedy vidět, že otevření alespoň jednoho okna (ve spojení s určitou netěsností ostatních oken a dveří ) dokáže výrazně snížit koncentrace CO2. To je ovšem možné v situaci kdy venku je poměrně vysoká teplota, větrat tímto způsobem v zimě se obvykle setkává se značnou nelibostí žáků sedících v blízkosti toho okna. Snesitelnější způsob větrání je pootevřené okno nebo ventilačka (případ na obr. 4).


Obrázek 3

O dost horší je situace v učebně osazené novými těsnými okny. Pokud jsou okna a dveře zavřená, koncentrace CO2 trvale stoupá z 2 340 ppm a na konci vyučovací hodiny dosahuje skoro 3 900 ppm (obr.3). 

Přijatelný způsob větrání je použít více, jen málo pootevřených, oken resp. malé ventilačky (obr. 4). Zde je vidět, že 6 pootevřených malých ventilaček udrželo koncentraci CO2 v rozmezí 1030 až 1214ppm.


Obrázek 4

Díky tomu, že se poměrně malý proud studeného vzduchu míchá se stoupajícím proudem teplého vzduchu z topných těles je to z hlediska tepelné pohody snesitelné i při nízkých teplotách venku. Z hlediska tepelných ztrát je to ale ten nejméně efektivní způsob větrání.

Jen pro úplnost uvádím, že rekord v této sadě měření drží učebna označená písm. B ve škole označené číslicí 9, kde koncentrace CO2 vystoupila během měření z hodnoty 3 700 ppm na 6 700 ppm.

 

Komentář (1) Zhlédnutí: 2284

Občan USA Jiří Dienstbier ml. napřed obvinil prezidenty Klause a Zemana z vlastizrady, pak sám zkrachoval, když chtěl být hlavou státu, až dostal padáka ze Sobotkovy vlády...

 

Prezident Miloš Zeman se rozhodl nepozvat končícího ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) na Pražský hrad, aby mu poděkoval za jeho práci; nemá proč, nic pozitivního pro Českou republiku neudělal. Sám Dienstbier reagoval, že Zeman pouze rozeštvává lidi, a proto je rád, že se s prezidentem nepotká. Hlava státu naopak poděkuje Svatopluku Němečkovi, který byl ministrem zdravotnictví.

Americký občan a zhýčkaný fracek Jiří Dienstbier ml. dělá ostudu svému ctěnému otci jedním faux pas za druhým; inicioval petici za odstoupení prezidentů Klause a Zemana pro vlastizradu, zkrachoval při volbě hlavy státu i vyhazovem ze Sobotkovy vlády... Zhrzený člověk dělá pomatené činy.

 

Ideálním prototypem tohoto rčení je Jiří Dienstbier mladší z ČSSD.

Neunesl svoji ostudnou prohru už v prvním kole prezidentských voleb, v nichž skončil až čtvrtý za Janem Fischerem se ziskem 16.12 % hlasů. Každý slušný kandidát ví, jak se čestně smířit s prohrou. Místo toho Dienstbier, jako zhýčkaný fracek, jen zneužil charisma svého otce a neunesl svoji veřejnou politickou dehonestaci…

Odmítl dát své hlasy v druhém kole prezidentských voleb Zemanovi a prohlásil, že Miloš Zeman má velmi problematické vazby a přes Miroslava Šloufa je napojen na pražského kmotra Tomáše Hrdličku. Na pražskou mafii je prý zase napojen přes kancléře Vratislava Mynáře. Takový je názor bramborového Jirky, jenž nepřekousl volební výprask a kope kolem sebe všemi směry, jako kůň ve smrtelné křeči.

A aby hořkost svých zvratků nějak neutralizoval, připojil se k iniciativě 28 levicových senátorů, co podali k Ústavnímu soudu žalobu na tehdejšího prezidenta Václava Klause pro velezradu pro jeho amnestii. Je to ostuda, nonsens. Pošpinění senátorského postu, který byl vždycky považován za radu moudrých stařešinů. Sami by si zasloužili trest za velezradu, kdy oni sami ničí v jeho práci skutečnou svrchovanost a celistvost Česka. Učinil pro ní mnohem víc než celá ta jejich smečka nakažená vzteklinou... Za tři divoké amnestie Havla aplaus, za jednu Klausovu velezrada..?

Dienstbier ml.je prostě pěkně ofouknutý, i když dostává na frak z každé strany. Je na to zvyklý; narodil se totiž v roce 1969 ve Washingtonu a na jaře 1990 jako americký občan složil přijímací zkoušky na UK, kterou absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu). V roce 1997 jako “pravdoláskovec” nastoupil na místo koncipienta do advokátní kanceláře proslulého komunistického expremiéra Mariána Čalfy v Havlově první vládě - “Čalfa, Bartošík a partneři”, jejímž partnerem se později sám stal.

Byl též na straně Václava Havla,, když schvalovat tzv. humanitární bombardování Srbska  Černé Hory, přestože se tak postavil na opačný břeh než na kterém byl jeho otec, jenž byl jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO.

Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…? Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii... Navíc za mlčení českých médií byl Miloševič, člověk, na něhož svalovalo NATO důvod svého masakru, zbaven v minulých dnech in memoriam své viny, pro kterou byl souzen v Haagu, kde v cele zemřel... Václav Havel – humanitární bombardování…

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu nedávno rozhodl, že zesnulý bývalý srbský prezident Slobodan Milošević nebyl zodpovědný za válečné zločiny, které se uskutečnily v letech 1992-1995 během války v Bosně.  Senát ICTY zjistil, že „prohlášení skupštiny (sněmovny) o svrchovanosti Republiky Bosny a Hrecegoviny dne 15. října 1991 při nepřítomnosti bosensko-srbských delegátů, eskalovalo situaci, „ale že Milošević nebyl pro zřízením Republiky Srbské jako reakci na vzniklou situaci“. Rozsudek říká, že „Slobodan Milošević se pokoušel zaujmout opatrnější přístup“. Porotci také zjistili, že „Slobodan Milošević vyjádřil své výhrady k tomu, že by mohl bosensko-srbský parlament vyloučit muslimy, kteří byli „Jugoslávci’… Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?

Jiří Dienstbier, ml. pošpinil památku svého otce. Vyhodí ho dveřmi, vleze oknem. V prezidentských volbách v roce 2013 skončil  se ziskem 16,12 procent hlasů na čtvrtém místě. Do druhého kola podpořil Karla Schwarzenberga proti pozdějšímu vítězi Miloši Zemanovi. V Sobotkově stínové vládě figuroval na pozici ministra spravedlnosti, ale při jmenování řádné vlády v lednu 2014 mu připadl resort ministra pro lidská práva a rovné příležitosti i předsedy Legislativní rady vlády.

Dnes se Jiří Dienstbier starší asi obrací v hrobě, když sleduje podrazy svého zhýčkaného synka, jenž se vezl na výsluní jeho veleúspěšné kariéry novináře, československého ministra zahraničí a jednoho z hlavních disidentů; mezi prvními podepsal Chartu 77. Z jeho syna se stal známý patologický populista přes žaloby na prezidenty, jenž se opět zviditelňuje; dal do placu jiný trapný majstrštich - oddlužit stovkami miliard zadlužené české Romy. Jde o ideální zviditelnění před Amnesty Inernational, největšího kritika Česka za Romy, návrhem změny insolvenčního zákona, utopie, podle níž by mohli dosáhnout oddlužení i ti nejchudší lidé, resp. sociálně vyloučení a nepřizpůsobiví... ..Máme v Evropě největší počet romských organizací…

Co Dienstbier ml. míní, Ústavní soud mění; jeho definitivní rozhodnutí bylo, že se žalobou na nyní již bývalého prezidenta Václava Klause vůbec nebude zabývat pro její irelevantnost. Senátorům spadla čelist. Jejich neférový a nízkých politický boj skončil mezinárodním zostuzením. Senátor Dienstbier ml. krutě prohrál. Dali mu to poznat v ČSSD i na ÚS. Zhrzený člověk dělá pomatené činy; patologicky zatížený korytovou mánií; nenažranou svini neodeženeš od koryta, ani když mlaská. Stejně trapně dopadla aktivita Dienstbiera ml. v roce 2015 o odvolání prezidenta Miloše Zemana všelidovým hlasováním, tedy referendem, šla přímo proti přímé volbě prezidenta. Autorem petice je samozřejmě neúspěšný prezidentský kandidát ministr Dienstbier ml.

Prezident Miloš Zeman podle ústavních právníků neprovedl nic, kvůli čemu by mohl být žalován pro velezradu. Ústavní experti z Karlovy univerzity se na tom shodli v debatě o petici, podle níž by měli senátoři obžalovat Zemana za jeho kontroverzní výroky k válce na Ukrajině, za zpochybňování sankcí EU vůči Rusku za anexi Krymu, postoj k Číně a slova o vyhladovění Senátu. Žaloba pro velezradu nejenže nemůže projít, ale je neoprávněná.

Jiří Dienstbier ml. tedy vyhořel jako vyznavač machiavellismu, druhu inteligence, která narušuje sociální normy a je kombinací sobectví a oportunismu, chováním proti morálce, snahou o dosažení osobního prospěchu; chytře klamat lidské mozky. Nejlépe vždy dopadne ten, kdo si důkladně osvojí liščí zchytralost. Proč ta posedlost funkcemi? Poslanec, senátor, prezident...? Kariéra přes mrtvoly je psycho; napsal jste to přesně, pane Mňačko: "Ako chutí moc..."

 

Inu, kolik už bylo takových právníků, co mají politiku jako vedlejšák, proto mu to dali sežrat i ti jeho; spadl prostě z lopatky a teď alespoň kolem sebe kope nohama, aneb jak praví klasik Murphy; „Každá organizace má určitý počet pracovních míst vyhrazených pro naprosté blbce, z čehož vyplývá: Když z jednoho místa blbec odejde, je promptně nahrazen jiným..."

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Komentář (1) Zhlédnutí: 3553

Ja charašó Čéška, vuy komunist provokátěr, na Naródni nemátě čo děélať!

 

17.listopad 2016 v Praze

 

Autentický (nikoliv doslovný) rozhovor na Národní třídě. A jak k tomu zvláštnímu rozhovoru došlo? Klec na komunisty a prý svíčky za padlé po komunistech. Proto jsem se "bezelstně" zeptal, zda se máme vypořádat i s komunisty jako je generál Petr Pavel v NATO, či kádrová rezerva - předsedkyně SSM a svazačka Monika Pajerová. 27 let po pádu komunistů. A zda datum 17.listopadu nemá něco společného s německým nacismem a zda ty svíčky budou i za padlé ze 17.listopadu 1939.

 

Ostrý výpad, který jsem vůči své osobě zažil, mě fascinoval

Ukrajinská dáma (ano, je to Ukrajinka) se rozeřvala, že tam nemám co dělat. Neměl jsem možnost logicky oponovat, že jsem se zde narodil, tudíž asi tady mám co dělat, narozdíl od Ukrajinců, kteří zde vysvětlují, jak se dělá revoluce. Přičemž onen hlasatel svíčkového míru se do toho navezl, že jsem provokatér, který by určitě volil Trumpa, tudíž nenávidím demokracii a svobodu. Snažil jsem se dozvědět, jaký je rozdíl mezi hodným, demokratickým komunistou, zda je to generál Petr Pavel, který přísahal na komunistickou ústavu a bránil Sovětský svaz, nebo kádrová komunistická rezerva Monika Pajerová, dokonce jejich vůdkyně. Načež jsem byl nařčen, že jsem sovětský, komunistický provokatér, který nemá mezi slušnými co dělat. Za mnou se ozval hlas, že by se bolševici jako já, měli střílet. Nebyla šance vysvětlit, že  já a mí přátelé se každoročně účastnili protestů proti komunistům, aby ta svoboda zde mohla být. Ale nechci zapálit svíčku za Horákovou (nechápal jsem souvislost) a ne za Opletala, tudíž jsem opovržení hodný bolševik a komunista. A že Národní třída patří jim, Ukrajincům, opět šišlala Ukrajinka, tudíž já, byť se zde narodil a dokonce zde žili po generace i moji předkové, se mám sbalit, protože Ukrajina tyto ruské provokace na svém území nebude trpět!!!

 

Fascinující, je Praha skutečně Ukrajina?

A pak vyšel 17 - 19 letý mladíček a na dotaz, zda to není i za Opletala a že bychom snad měli dělat pietu i za ty, kteří padli německou rukou, jsem byl tímto velice zkušeným mladým mužem - studentem poučen, že je to přece jasné, že ti gestapáci a nacisti pochopili, že dělali špatnou věc, tudíž to spojovat je ode mě velice, velice zlé, dokonce provokující a že jsem velmi zaostalý. Musím prostě pochopit, že se tím pochopením němečtí gestapáci a nacisti očistili a tudíž se dívat na Německo stejným způsobem je jaksi tupé myšlení starší generace. Mávl jsem rukou a šel pryč...

 

Abych byl upřímný, nemohu se zbavit přesvědčení, že Praha a Česká republika patří stále českému (samozřejmě moravskému apod.) lidu a že nejsme odnož Ukrajiny. Ale třeba se hluboce mýlím.

 

 

 

A další záhada, nebo provokace: kdo z magistrátu chtěl, aby se na Václavském náměstí objevil "Šmíd a mrtvý student"?

Z přiložených záběrů je vidět, že Václavské náměstí je celé prázdné. Halíkovy agresívní a sprostí "Budíci" byli na horní části a začátek byl plánován na půl osmou. V dolním náměstí měl žádost na magistrátu Okamura a jeho PSD. Už několik měsíců. Ale těsně nad ním najednou někdo přilepil velice silnou hlasitou hudbu, namířenou na Okamurovo podium. A producírovali se tam politici z Prahy 1. Zatím jsou přiložena fota, film bude později. Tudíž jsou vytlačováni ze scény. Nikoliv silou, ale akcí účinnou.

 

Divná svoboda a demokracie sluníčkové party.

 

 

 

 

 

A na závěr: stále se opakuje stejný scénář: zatímco ti zlí nekorektní se chovají pokojně, diskutují a ptají se, ti hodní korektní útočí, osočují, lehají si na koleje a silnice, sprostě nadávají a vyvolávají rvačky. Tudíž dle korektního slovníku Evropských hodnot jsou ti hodní nekorektní, zatímco rváči jsou korektní.

Buď někomu hrabe, nebo...

Čert aby se v tom vyznal.

 

 

Ale policii opět pochvala. Díky.

 

 A reakce na Čt24 ve 21:20 -  diskuze s mladými: 17. listopadu 1989 žádná heroická akce studentů nebyla. Pro studenty  to byla zábava a protože se čekal pád na "Palachův týden", většina dlouhodobě vystupujících proti komunistům byla mimo. Dokonce i vedení KSČ. A zatímco na Palachovy týdny na nás vyjížděli s hrabicemi, stříkačkami a řezali do nás obušky (v prvních řadách tekla z těch odvážných krev, otřesy mozků, zlámané ruce a nohy), 17.listopadu padlo jenom pár ran obušky. A pak se dozvídáme, jak bojují dnešní dvacetiletí za demokracii a co vše zažili a snaží se nás poučovat. I to je dojemné. Dojemné natolik, že nám to může být k smíchu. Především, když nás začnou titulovat komunisty, protože odmítáme kavárenské povaleče a Halíky s třikrát Zdrávas a třikrát Otčenáš!

 

 

Komentář (3) Zhlédnutí: 3876

17. listopad 89 v režii Moniky Pajerové?

 

Takřka pokaždé, když v televizi vidím dokumenty z Albertova 89, je komentuje se stále vzrůstajícím nadšením a důležitostí tahle blondýna ...

 

Pro televizní diváky, kteří tehdy na Albertově nebyli, se - díky tomu jejímu, rok od roku dramatičtějšímu podání, patrně stává hlavní personou té historické události.

V mých vzpomínkách je to ovšem všechno podstatně jinak. Pokud vím, stateční revolučně naladění studenti, tehdy nechtěli mít se svazáky z SSM, mezi které M. Pajerová patřila, nic společného, ale nakonec se shromáždění na Albertově přece jen zúčastnili, neboť jedině tihle svazáci (záloha KSČ) mohli mítink legalizovat.

Proto také zmínění členové SSM tohle shromáždění zahajovali a v počátku, než se jim to vymklo z rukou, i organizovali. Po chvíli těch obligátních svazáckých pindů - včetně moderování Pajerové, začaly dávat nespokojené davy svou nevoli najevo stále sílícím pískotem. Teprve potom se ujal slova student jakýsi Martin ....., Mejstřík to určitě nebyl, který otevřeně, v době kdy se za podobné řeči roky sedělo, neohroženě vyzval k revoltě proti komunistickému režimu. Známou výzvou - Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď! , nadchl přítomné – včetně mne. Byl to právě on, kdo odstartoval tuhle studentskou revoluci.

 

Je to zvláštní, ale tenhle skutečný hrdina se v těch dokumentární záběrech – pořadech, pokaždé jen tak mihne, zatímco nekonečně, pořád jen řeční tahle dodnes svazačka - Monika Pajerů, která si z toho Albertova 89 udělala živnost...

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Josef Havránek

josefhavranek.blog.idnes.cz

Komentář (3) Zhlédnutí: 3450