Domácí

Proč nepřijala Dalajlámu Alžběta II. a proč s ním Obama mluvil jen soukromě,

přičemž ale prohlásil stejně jako prezident Zeman a papež František, že USA, Česko či Vatikán nemění svou politiku vůči Tibetu, který považují za součást Číny.

 

A tak máme v Praze alespoň Havlovo Forum 2000, na němž se vykecávají za horentní sumy politické mrtvoly z propadliště dějin. Kdo tu šarádu platil? Hlavně Economic and Cultural Office, neoficiální tchajwanská ambasáda, jejíž činnost Čína toleruje, jen když se drží stranou politiky. V očích Pekingu je Tchaj-wan součástí pevninské Číny. Něco přidaly i americký National Endowment for Democracy (NED) - tzv. Nadační fond demokracie se sídlem ve Washingtonu a Open Society, kterou řídí kapitalistický miliardář a spekulant George Soros.

Zkrátka ti správní sponzoři,; tyto fondy totiž též podporují čínské Ujgury s údajným právem na sebeurčení. Za sto milionů dolarů s podporou Kongresu USA jim říkají disidenti, byť po mnoha atentátech a stovkách při nich zabitých Číňanů se projevují jako islámští teroristé. Kdypak Spojené státy uznají právo na sebeurčení též Islámskému státu IS-DAEŠ...?

 

Americký prezident Barack Obama při soukromém setkání s dalajlámou sice na oko podpořil uchování jedinečných tibetských duchovních tradic, nic ho to nestojí, ale hned zdůraznil, že USA nemění svou politiku vůči Tibetu, který považuje za součást Číny. Peking soukromou schůzku prezidenta s exilovým duchovním vůdcem ostře kritizoval.

Prezident Miloš Zeman na oplátku zase odmítl tvrzení, že někteří představitelé čínských firem jsou napojeni na čínskou rozvědku. „Představa, že by nějaký sinolog věděl, kdo v Číně spolupracuje s rozvědkou, je přinejmenším přeceněním práce sinologů,“ prohlásil. Dalajláma ho nezajímá. „Sešel bych se s dalajlámou tehdy, kdy bych já byl duchovní vůdce. Nebo kdyby dalajláma byl velký investor,“ uvedl Zeman.

Na lavičce Václava Havla...

Tibetského vůdce dalajlámu tak přijme v Česku jen ministr kultury Daniel Herman. Vysvětlil to tak, že to spadá pod agendu jeho ministerstva, protože dalajláma je představitel církve. Proti návštěvě tibetského duchovního vůdce na konferenci Forum 2000 formálně protestovalo čínské velvyslanectví. Návštěva a oficiální přijetí vyvolávají nelibost rovněž formálně u prezidenta Miloše Zemana, který se snaží prosadit politické a ekonomické sblížení s Pekingem. Dalajlámu o víkendu přijal slovenský prezident Andrej Kiska.

Když byl Herman dotázán, co říká na kritiku čínského velvyslanectví v Praze za jeho setkání s Dalajlámou, odvětil: „Vazalství jsme si užili dost“. Kdoví, jestli si vzpomněl, když se stejně objímal s Posseltem, bossem Sudetoněmeckého zemského spolku Landsmašaftu, jaké vazalství si čeští občané užili v Sudedech ze strany Henleinovců…? A zda jak mu šlo z úst při jeho projevu oslovení potomků Sudeťáků “milí krajané“… http://www.rukojmi.cz/clanky/2438-herman-nazyva-landsmansaft-ceskymi-rodaky-pisalek-vondracek-dostal-sudetonemeckou-cenu-za-film-o-zabijeni-po-cesku-panek-jeste-dnes-tvrdi-ze-ma-sve-spolupracovniky-v-ceskych-sudetech

Jak je vidět na následujících snímcích, ministr kultury ČR Herman je schopný se setkat s kýmkoliv, hlavně že mu to přinese alespoň anální efekt...

Když prezident Miloš Zeman řekl v Hovorech z Lán dvě vulgarity, do pár minut už toho byly plné noviny, bulvár i televize včetně besed, komentářů a rozborů nemorálnosti hlavy státu. K tomu šly ruku v ruce výtky k jeho slovům o tom, že uznává celistvost Číny včetně Tibetu a Tchaj-wanu. Nikdo ale ani necekl, že Norové vyměnili Dalajlámu za slanečky a že ho ani papež František pro svůj klid na duši nepřijal… Všichni můžou cokoli, jenom Zeman ani omylem…

Přímo bombou však bylo nekonečné loňské dotazování Takáče v ČT, který se snažil získat od lidí potvrzení svého schizofrenního dojmu, že uvítání a celá návštěva  Si Ťin- pchinga byla nepřirozeně pompézní, patolízalské a servilní. Na tuto zhovadilost se nedá reagovat jinak, než ukázkou, jak prezident Zeman musel z pekingského letiště do hlavního města Číny pěšky… (Uvítání Zemana v Číně… https://www.youtube.com/watch?v=dZCm8dR-vBU)

A v Londýně se královna Alžběta II.rovněž  ztrapnila tím, že čínského prezidenta vezla k sobě pouze na žebřiňáku taženým chladnokrevnými valachy…http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383993-britanie-hosti-cinskeho-prezidenta-s-kralovnou-alzbetou-ii-jel-v-pozlacenem-kocare.html

Dalajláma už byl v ČR bezpočtukrát a anální žurnalisté se mohou potrhat, jak píší o české sebeúctě Zemanovců, kterou špiní, když nechají šéfa tibetského buddhismu jen před hradní branou vést monolog pro pár stovek jeho věrných, prý jich byla tisícovka. A někteří byli obzvláště submisivní, třeba Mikoláš Kroupa z jistě neziskoví organizace Post Bellum, co si vypadá na starou "belu", ale je to odnož Ústavu pro studium totalitních režimů, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století.

A tak tento věrný ovčan hrdě vzkázal hlavě českého státu: "Pane Zemane. jestli budete upřednostňovat ekonomické zájmy před svobodou, přijdeme o ni..." Jistě tato slova vzápětí zaslal jako otevřený dopis do Bílého domu, do Buckinghamského paláce, nezapomněl doufám ani na Svatý stolec v Římě či JAR a jinde. K němu se připojil i kněz Ladislav Heryán, ostravský průmyslovák, od září 2002 působící v Praze jako ředitel a kaplan salesiánské komunity v Kobylisích. Řekl:"Nelze  měnit lidská práva za ekonomický profit, jako se to děje v naší zemi..."

Nikdo přitom ani nepípne, včetně Kroupy a Heryána, že se tomu neděje jenom v naší zemi, že Dalajláma je dnes "personou non gráta" celosvětovou. V září 2013 Český ho nepřijal nejen prezident Miloš Zeman, ale též  jeho předchůdce Václav Klaus. Sám Dalajlama si z toho ale velkou hlavu nedělá. Setkání s politickými představiteli prý pro něj nebylo v tomto případě důležité... Ke zděšení „pokrokového“ světa však odmítnutí Dalajlámy přibývá. JAR navštívil v roce 1996, kdy ho pozval tehdejší prezident Nelson Mandela, a později v letech 1999 a 2004.

Sun City v noci...Jihoafrická republika... Snímek Břetislav Olšer

Od nástupu Jacoba Zumy do prezidentského úřadu se však do země nepodíval ani předloni, neboť mu JAR odmítla vydat vízum v obavě z reakce Číny, která je důležitým obchodním a diplomatickým partnerem Jihoafrické republiky. Pretorie však popírá, že by víza tibetskému duchovnímu vůdci nevydala pod tlakem Číny. Pravda bude asi v tom, že umělý mýtus kolem Dalajlámy není tak významný, aby se kvůli němu připravila JAR o přízeň nejvíc ekonomicky zajištěné Číny.

Dalajláma – buddhistický disident, byl loni v Římě na setkání laureátů Nobelovy ceny za mír a vznesl dotaz, zda by jej papež přijal. František to odmítl kvůli „delikátní situaci“, která nyní panuje ve vztazích s Čínou. Sám Dalajláma sdělil, že mu zástupci Vatikánu vysvětlili, že jeho schůzka s papežem by mohla způsobit problémy; papež odmítl setkání s Dalajlámou nikoli ze strachu, ale z obav o osud čínských katolíků, o vražděných buddhistech v Barmě ani nemluvě...

Řím - Vatikán... Snímek Břetislav Olšer

Vatikán přerušil oficiální diplomatické kontakty s Čínou v roce 1949, vztahy se ale v poslední době snaží zlepšit i kvůli katolické komunitě, která v Číně žije. Během své cesty do Jižní Koree vyzval papež Peking k dialogu a vyslal do Číny poselství dobré vůle, když prezidentu Si Ťin-pchingovi vzkázal, že čínskému lidu přeje mír a blahobyt. Jeho letadlo také smělo využít čínský vzdušný prostor, i když dříve se mu musely církevní delegace při cestách do Asie vyhýbat.

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_04485.jpg

Buddhisté v Pekingu… Snímek Břetislav Olšer

Papež František přiznal, že jako papež pocházející z Argentiny nejednal ve svém životě vždy správně a že jeho autoritářský způsob přijímání rozhodnutí ve funkci jezuitského předáka v Buenos Aires vyvolával problémy. Hovořil také o nutnosti zkoumat roli žen v církvi. Tak mluví a jedná papež, jehož stát není jako jediný stát světa členem OSN a nepodepsal ani „Všeobecnou deklaraci lidských práv“ či “Konvenci o právech handicapovaných osob”. Není ani v EU.

A to nemluvím o tom, že uznal teorie, podle nichž vesmír vznikl velkým třeskem a že člověk jako druh je výsledkem evoluce, jsou správné, ale nijak nevylučují existenci boha. Církev podle papeže Františka nikdy netvrdila, že „bůh je nějaký kouzelník s hůlkou“. Ale na rozdíl od svých předchůdců nikdy nezdůrazňoval, že přijetí moderních vědeckých teorií není neslučitelné s představou boha jako stvořitele.

Nyní sklidila vlnu kritiky norská vláda za svůj výrok, že hodlá intenzivně zlepšovat vztahy s Čínou. Hrůza, když chce někdo navazovat přátelství s jinými zeměmi, místo toho, aby jak Ukrajina harašil zbraněmi a vyhrožoval válkou; na třídenní návštěvu Osla přijel dalajláma nedávno. A norská vláda nic. Moc dobře ví, že měla průšvih, když udělila Dalajlámovi v roce 1989 Nobelovu cenu za mír, a v roce 2010 si z  Oslo vyslechl zvěst o tom, že má obdržet stejný metál vězněný čínský disident Liou Siao-po.

Na rybolovu u Oslo. Jedna z rybek, kvůli kterým odmítlo Norsko setkání s Dalajlámou... Snímek Břetislav Olšer

Téměř čtyři roky poté nebyly mezi Norskem a Čínou žádné kontakty na politické úrovni, proto se nyní neuskutečnilo žádné setkání Dalajlámy s nikým z vlády. Zmíněné ceny stály Norsko už tak dost; Peking přerušil rozhovory s Norskem o uzavření dohody o volném obchodu a zavedl restrikce na dovoz norských lososů.

V roce 2012 navíc vynechala Čína Norsko na seznamu evropských zemí, jimž nabídl bezvízové cesty do Země středu. Nic nepomohl ani fakt, že je Norsko bohaté na ropu a údajně si může dovolit Číně vzdorovat. Proč neodjel Bursík se svojí Jau Jau biomasou do Norska vyvěšovat plachty s Dalajlámou, když je takový velký hrdina? A při té příležitosti by mohl orodovat za dvě české děti, co je norské úřady odebraly jejich české matce…?

Inu, jsme prý malý stát, ale se svojí sebeúctou bychom přesto neměli hazardovat. ovšem co sebeúcta Velké Británie, Norska, Vatikánu či Jihoafrické republiky a dalších zemí, pro které je 14. Dalajláma "personou non gráta"...?

Ostatní fotografie: Reuters, ČTK...

 

 

Zveřejněno se souhlasem autora:

Komentář (1) Zhlédnutí: 3103

Tohle nekonečné válčení ČT s prezidentem republiky

To včerejší společné prohlášení čtyř nejvyšších státních představitelů ČR, kteří se fakticky omluvili za skutečnost, že se s dalajlámou sešli dva lidovečtí ministři, mě dost nemile překvapilo.
 

Chápu tu chvályhodnou snahu o rozšiřování ekonomických vztahů s Čínou, rozumím i faktu, že čínští politici jsou alergičtí na dalajlámu, že je riskantní Čínu zbytečně provokovat.

A i když jsem přesvědčený, že lidovečtí ministři tím setkáním s dalajlámovu především exhibovali, zviditelňovali se, nikdo jim tohle právo nemůže upírat. Vydávat kvůli tomu speciální prohlášení nejvyšších státních představitelů na mne proto působí značně servilně, lokajsky.

V tomhle jsem tedy nebyl v zásadním rozporu s účastníky včerejší diskuse Událostí a komentářů ČT, a přesto mi tahle besídky připadla docela komická.

Minimálně proto, že pod tím diskutovaným – diskutabilním prohlášení nejvyšších státních představitelů je podepsán prezident, premiér, předsedové Sněmovny a Senát - ale kritika směřoval takřka výhradně jenom na Zemana, o ostatních podepsaných prakticky nepadla ani zmínka, přestože to nejsou žádná ořezávátka.

 

Tohle nepřehlédnutelné, už letité válčení redaktorů České televize s prezidentem, mi už fakticky přijde ordinérní...

 

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Josef Havránek

josefhavranek.blog.idnes.cz

Komentář (0) Zhlédnutí: 2329

Zvrácená Semelová proti zvrácené TOP 09

 

Učebnicový příklad, který by měly převzít učebnice Občanské výchovy o zániku demokracie stranou, která je naoko demokratická.

 

Totalita odejitá proti totalitě novodobé skryté za bojem o demokracii, by mohl znít název.

 

1) Proč je zvrácený názor Semelové? Jednoduchá odpověď: vláda má vykonávat vůli národa a i ostatní státy se musí řídit vůlí občanů daného národa. Ta vůle národa byla jasná. Odmítali jsme většinově Sovětský svaz a pět politiků sem pozvalo mezinárodní vojska (jasně, že dopis byl pouhou záminkou) aby národ umravnili a zpacifikovali. To je jasná definice, přes kterou vlak nejede. Tudíž jednoznačná okupace protože nesmíme nahlížet na SSSR z pohledu dnešního Ruska a naopak dnešních USA, jejichž vojska okupují již polovinu světa včetně Sýrie a části Evropy. Tudíž platí v daném okamžiku "status quo" a nikoliv následné procitnutí, prozření a pochopení, i kdyby bylo pravdivé.

2) Proč je zvrácená TOP 09? Bojuje za svobodu slova a demokracii tím, že soudně žádá, aby se druhému svoboda okleštila.  Přímo nechutná zvrácenost a přetvářka. Má je všechna svoboda, tvá je pouze dle toho, co já dovolím? To přece není o svobodě, ale o totalitě. A samozřejmě soudní rozhodnutí je jediné správné nejen dle litery zákona, ale především ducha svobody a demokracie.

 

Trestným a soudně trestatelným by to mohlo nastat pouze v okamžiku, kdy by Semelová proti vůli lidu toto tvrdě protlačovala násilnou cestou, tudíž kdyby Semelová a KSČ opět mimoústavní cestou a následně ústavní cestou lidu vnutila vedoucí úlohu KSČ (dnešní KSČM). A pocity zda máme či nemáme rádi komunistickou poslankyni Semelovou a KSČ musí jít stranou.

Ty mantinely musí být tvrdé, tak tvrdé, aby je neprolomila znovu ani KSČ(M), ale ani TOP 09 včetně lidí, zamrzlých v pravěku v době totality.

 

KSČM ani její poslankyně Marta Semelová se nemusí omlouvat za výroky o Miladě Horákové či invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Městský soud v Praze ve čtvrtek zamítl odvolání právníka a člena TOP 09 Michala Kincla.

 

 A další odůvodnění je zbytečné. Svoboda je jenom jedna, svoboda slova je jenom jedna a nemůže platit na každého jinak a z jiného úhlu. Nejsme v arabských státech, nejsme v Izraeli, jsme svobodná země a tak musíme zůstat. A stejně tak by si toto měly uvědomit okolní státy včetně Ruska a USA!

Petr Pokorný

 

 

Komentář (1) Zhlédnutí: 2383

Nepoblitý prezident Zeman a americké lentilky

Všelidové hlasování, které do prezidentského stolce vyneslo Miloše Zemana, nesmírně rozlítilo tábor jeho odpůrců tak, že dva z nejzatvrzelejších K. Schwarzenberg a M. Kalousek svým hloupým posměchem zneuctili inauguraci prezidenta.
 

Je to prostě taková "malá česká tradice", kdy se my Češi shazujeme navzájem. Začalo to myslím arbitráží o TV Nova, kdy, tehdy ještě Havlovi spřeženci, dodávali soudu argumenty proti naší republice, což nás v závěru stálo deset miliard.

Pokračovalo to pak známým, uměle vyrobeným "incidentem", při kterém měl prezident Klaus "ukrást" v Chile protokolární pero. Skutečný, ale nemyslitelný incident by vypadal tak, že by prezident byl při krádeži přistižen a posléze vykázán ze země.

 

Něco, trochu podobného, ale v úplně jiné rovině se stalo, v Kanadě, kdy francouzský prezident Charles de Gaulle pronesl větu ve prospěch samostatnosti provincie Québec:

Vive le Québec libre was a controversial phrase in a speech delivered by President Charles de Gaulle of France on July 24, 1967

Vive le Québec libre - Wikipedia

 

 

Celý ten Klausův "incident", který, opakuji již podruhé žádným skutečným incidentem nebyl. Ale byl pomlouvačným a udavačským činem pracovníků České televize, kteří ve velké většině byli a stále jsou fanoušky bývalého, nyní již zesnulého prezidenta.

A ze stejného, česky řečeno pravdoláskařského tábora pochází 99% pomluv na adresu současného prezidenta. Nedivím se tomu. Pokud by byl znovu zvolen, a to opravdu hrozí, neměl by tábor "Pravdy a lásky" celých 20 let svého reprezentanta na Hradě.

Otázkou ale je, zda ten tábor je také početný nebo jen hlučný. Pražsky hlučný. Ale Praha není Morava, Morava Prahu vždy hladce přehlasuje a zase nezvolí toho "milovaného" zástupce tábora politicky korektního, genderově spravedlivého a lidskoprávně žvanícího kandidáta.

Proto je třeba na prezidenta Zemana, který není z této pravdoláskové líhně, útočit a střílet ze všech dostupných hlavní. Například, při pohřbu prezidenta Kováče došlo ke zpoždění naší delegace, což ale jen velmi stěží mohl zavinit prezident Zeman.

 

Také s pohřbem Šimona Perese zde vznikl nepochopitelný kravál. Tak například Spojené království Velké Británie a Severního Irska nevyslalo svoji ministerskou předsedkyni Theresu May, ale pouze ministra zahraničí a "následníka trůnu".

Takže, celý ten kravál byl umělý, uměle vymyšlený a to pouze proto, aby Miloši Zemanovi mohl být připočten další černý puntík. A jedním z těch "nejvýznamnějších" puntíků je stále opakované rčení: "Miloš Zeman se na klenotech málem poblil".

Dovolte proto malou instruktáž. Pozvracet se neboli poblít, je záležitost zhusta, ale ne vždy, alkoholická. Nelze se poblít "málem". Buď se dotyčný poblije nebo ne. A dovolte mi proto krátkou historku ze svého mládí (tehdy 22 let).

 

Seděli jsme s kamarádem U Glaubiců a pili smíchovskou dvanáctku. Později se k nám přidala moje dívka a šli jsme do vinárny U Patrona, kde jsme pokračovali červeným vínem a možná také něco snědli. A výsledek. "Ohodil" jsem hned první auto u vchodu do vinárny.

Tady prostě opravdu žádné "málem" neexistuje. Když je "roura" zralá, cestu ven si vždy najde, Žádné zadržování už vůbec není nic platné. A takových historek z mládí mám více. Třeba u své (už jiné) dívky.

 

A ty "americké lentilky" Skittles_Velmi se podobají těm našim. Vždyť, co by taky měl kdo na bonbónech vymýšlet. A Donald Trump řekl nedávno o syrských uprchlících, že pokud vám někdo nabídne hrst Skittles a řekne, že pár jich je otrávených, budete je jíst?

A téhož názoru je prezident Zeman a žádné uprchlíky do země nechce, protože to, bohužel, jednak jsou pouzí ekonomičtí uprchlíci, kteří hospodářství nic nepřinesou.

 

A za druhé, stejně jako ty lentilky mohou být otrávené jak jsme minulý týden zase viděli v Německu.

 

 

Převzato se souhlasem autora
 
Komentář (1) Zhlédnutí: 3553

Obyvatelé mají oči, proto vidí, co se děje kolem nich, podívaná to není vůbec hezká ZNOVU O NEPŘIZPŮSOBIVÝCH

                                                       Ilustrační foto Petr Pokorný: romská osada v Albánii Durrës

Co vidí běžní lidé, ale nevidí Agentura pro sociální začleňování, která začala v Mostě působit. Ta jako kdyby trpěla šedým zákalem. Alespoň tak na nás působí obsah její „analýzy“ současné situace v okresním městě a zvláště v problémové lokalitě Stovky.

 


oficiální internetové stránky

 

Stále jej studujeme a nechceme se unáhlit. Rádi bychom vám dodali objektivní a racionálně vyvážené informace. Snad se to povede již v následujícím vydání zpravodaje.

 


Pohodička. Cigárko. Co mi chybí?
Žiju tady a teď. Co bude zítra, to mě nezajímá.
Chci si užívat. Tak to chodí ve Stovkách.

 

ZÁJEM ČTENÁŘŮ

Co se ale povedlo již nyní, je to, že máte zájem seznamovat redakci Krušnohoru a ostatní čtenáře s obsahem svých písemných sdělení, v nichž popisujete vaše zkušenosti z kontaktu s cikány a nepřizpůsobivými.

Do uzávěrky tohoto vydání zpravodaje bylo doručeno 25 zásilek. Na první pohled se to zdá málo.

My si ale přesto tohoto počtu velice vážíme. Víme totiž, že spousta lidí se hodně bojí – a proto raději nepíšou. Obávají se napadení agresivními jedinci, když by byla prozrazena jejich identita.

Proto tito lidé raději volí formu osobního setkání v redakci či jinde anebo telefonický hovor. Také těchto reakcí si velice vážíme. Je jich opravdu hodně (s těmi písemnými by překročily šedesátku).

Máme ale s nimi potíž. Nejsou hmotné, a tudíž je nemůžeme předat Agentuře pro sociální začleňování jako důkaz o tom, že její pracovníci jsou ti, kteří mají jiné vidění světa – a ne Mostečané, Litvínované a Mezibořané, kteří nazírají na svět zcela reálně a vidí v plné nahotě to, co je trápí. Proto ztrácejí optimismus a víru, že se něco konečně pohne kupředu a problémy se opravdu začnou řešit.

 

Je určitě špatné, že tomuto dojmu bezvýchodnosti začínají podléhat i aktivní slušní a poctiví lidé.

 

Jedním z nich je Josef Fiala, předseda petičního výboru společenství vlastníků jednotek ze Stovek. Rozhovor s ním, zveřejněný v minulém čísle Krušnohoru, hovoří za všechno. Pan předseda férově přiznal, že i on již uvažuje o tom, že problémovou lokalitu opustí, protože se v ní už nedá vydržet. Byl dokonce už také fyzicky napaden.

Stejnou myšlenku před časem vypustila z úst předsedkyně ze společenství vlastníků jednotek v bloku D3 v Janově Elvíra Šotolová. Už ji stačila uskutečnit. Na konci srpna se vzdala funkce, sbalila své věci a odstěhovala se do Litvínova. „Nedalo se to tam už vydržet,“ hořce poznamenala při odchodu.

Dá se v některých částech Mostu a Litvínova ještě „normálně“ žít? – ptají se mnozí obyvatelé. Odpověď bychom měli hledat společně, tedy i ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. Ta ale potřebuje zdejší život poznat reálně. Proto piště dál svoje příběhy o získaných zkušenostech s cikány a nepřizpůsobivými.

VAŠE ZKUŠENOSTI

Dnes vás seznámíme s prvními příběhy, které jste nám poslali. I když většina zásilek s textem byla podepsána, identitu autorů přesto neprozradíme. Nechceme ani jednoho z nich vystavit nebezpečí možného napadení. Víme, že situace se v problémových lokalitách zhoršuje a stačí jiskřička a plamen sváru vzplane.

 

 

Vaše příběhy nadále posílejte na e-adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo klasickou adresu SBD Krušnohor, ČSA 1766, 434 01 Most.

 

Příběh č. 1
SEDÍ ZA ZAVŘENÝMI OKNY


Po přečtení výzvy v posledním čísle zpravodaje jsem se rozhodla napsat několik svých postřehů ze společného soužití s nepřizpůsobivými.
Bydlím již 31 let v bloku 95, ale to, co se děje v posledních letech, se už nedá nazvat soužitím.
Trpíme neustálým hlukem, který začíná již v ranních hodinách a ustává až dlouho po půlnoci, obzvláště nyní v letních měsících. S tím je spojen i ustavičný nepořádek kolem domu, vytvářený nepřizpůsobivými občany, protože těm je zatěžko zajít k odpadkovému koši, i kdyby stál jen dva kroky od nich.
Když je upozorníte na nepořádek, tak vám sprostě vynadají a zeptají se na to, cože vám je do toho.
Přijďte se podívat kolem 18. hodiny. Ještě, že to technické služby po nich ráno uklidí, jinak by to tady vypadalo jako v raném středověku. Soboty a neděle, když mohou lidé chodící do práce relaxovat, tak tito pracující sedí doma za zavřenými okny, protože kvůli řvaní, pískotu a výskání se okna nedají ani otevřít.
Když se ozvete, tak se vám dostane dobré rady, abyste se odstěhovali.
Přestože ve dvoře našeho bloku nejsou lavičky, tak se tu scházejí neidentifikovatelné existence, které na sebe řvou do oken, jako kdyby neměly zvonky. Jejich hloučky (asi tak 30 jedinců) postávají v průjezdu a pod večerkou. Brání lidem, hlavně starším, ve volné chůzi. Tlupa se rozpustí jen na chvíli, když vyjdou zpoza rohu policisté. Po jejich odchodu se vše vrací do původního stavu.
Přestože jsou tito lidé většinou sociální případy, většina chová psy, někteří i víc kusů. Při venčení samozřejmě po svých miláčcích nikdo neuklízí. Moc by mě zajímalo, kolik těch psů je hlášeno na úřadu a jestli s nimi chodí na veterinu.
Chtěla bych vědět, zda tento můj dopis bude mít nějakou váhu a zda se tento problém bude řešit, protože slibů politiků už bylo dost. Asi se budu muset obrátit jinam, třeba i do Štrasburku.
A to jsem vůbec neřekla, že jsem vlastníkem bytu a kvůli problémové lokalitě ztrácí na hodnotě.

(Žena ze Stovek)


Příběh č. 2
NOČNÍ MŮRA


Do Mostu jsem se přistěhovala v roce 1985 z Děčína. Důvodem mého přistěhování bylo následování manžela. Tehdy se mi město zdálo velice pěkné a čisté. Postupem času se však můj názor měnil a nyní lituji, že zde žiji. Toto město se stalo mojí noční můrou! Bydlím v bloku 94 a věřte mi, že normální člověk je zde skutečně velmi nešťastný! Kdybychom mohli, nejraději bychom se odstěhovali. V 56 letech už však na hypotéku nedosáhnete a byty jsou zde neprodejné! Jsem asi hloupá, ale jednoduše nemůžu a vlastně ani nechci chápat naše politiky a všechny ostatní proč s tím, co se tady děje, nechtějí nic dělat!!!
Mě přece nezajímá to, co o nás říká celá EU, zastánci lidských práv a paní Šabatová. Oni nejsou ti, kteří zde musejí žít. Kdyby se jich to týkalo osobně, tak už dávno by tento problém byl vyřešen!!!
Donedávna jsem chodila do práce brzy ráno, a to i o sobotách a nedělích. Kolem domu postávali cikáni, kteří se vždy smáli tomu, že vy jdete do práce vydělávat jim na podpory a oni jsou ti, kteří se vracejí unavení ze zábavy a jdou spát!!!
A víte co? Oni měli pravdu! Jako prodavačka mohu posoudit a vím, co si oni všechno mohou dovolit nakoupit a nemusejí se ani nijak omezovat. Takové plné nákupní košíky se zbožím jako mají oni, to u normálního člověka neuvidíte, tolik zboží si neodváží koupit. Co mě udivuje je to, že cikáni stále říkají, jak jsou na tom špatně, ale alkohol, cigarety, sladkosti – to jsou věci, bez kterých se neobejdou.
Jak jsem již psala, bydlím v bloku 94. Všude tady kolem nás je neskutečný bordel a špína! Omlouvám se, musela jsem to tak napsat. Co je platné to, že technické služby uklidí, když během hodiny je to stejné jako před úklidem! Obzvláště, když je hezké počasí, je to zde k nevydržení. Od rána do pozdních večerních hodin stále jen jejich hlasitý křik a hudba. Oni spolu neumějí normálně komunikovat a ani snad nevědí, co je to zvonek! Když chcete projít průjezdem, prožijete otřes! Podívám-li se od večerky směrem nahoru, vidím jen černo, posedávají po obrubnících, popíjejí, kouří a nic po sobě neuklidí. Přejdete přes koleje a naskytne se tentýž obrázek – a je to tam snad ještě horší, protože se tam válí a spí v trávě znavení alkoholem. Posledně jsem volala na policii a bylo mi řečeno, že je to zóna, kde je pití alkoholu povoleno. Nezlobte se na mě, nemyslím si, že na veřejném prostranství u hlavní komunikace je toto povoleno.
Vrátím se ale domů. V domě bývalo vždy čisto, nikdo nekouřil ve výtahu a hlavně nebyl problém se štěnicemi!!! Vím, že nejsme jediný dům, kde tento problém řeší, ale nebýt cikánů, tak tu tento problém nebyl!!
Vrátím se ještě k naší večerce. Paní je sice milá, ale všichni víme, že si tam chodí cikáni kupovat drogy a trávu. Je to nechutné a policie s tím také nic zatím neudělala. Jen všichni víme, že policisté tam nic nenašli. Cikáni přeci nebudou mít zásobu v prodejně, stačí, když tam jezdí auto.
Vím, že jsem zde napsala vše možné, ale tak mi to hlavou vše prošlo.
Když se všichni bojí problém s cikány řešit, ať se o nás město postará. Ať nám postaví domečky a my je budeme splácet formou nájmu!!! Když se umělo a umí starat o své cikány, ať se o nás postará taky!!!
Proč mám ten pocit, že se s tím městu ani Krušnohoru nechce nic dělat? Ať si vezmou příklad z pana Čunka, ten se s cikány vypořádal!
Ona vlastně celá politika kolem cikánů je špatně vedena. Kdyby ta naše vláda, včetně pana premiéra, začala tento problém řešit, snížila jim dávky, podporu a já nevím co všechno, museli by cikáni jít do práce. Nyní jim stát umožnuje všechno a oni nemají žádnou motivaci. Každé nově narozené cikáně bude obrazem svých rodičů! Tohle skutečně za komunistů nebylo! A proč to vláda neřeší? Protože má peníze z EU. Plně souhlasím se vším, co řekl pan Fiala v rozhovoru pro zpravodaj Krušnohor.

(Žena ze Stovek)


Příběh č. 3
NASHLEDANOU V LEPŠÍM!


Jsem rodák z Mostu a do ulice M. G. Dobnera do bloku 386 jsem se přistěhoval v roce 1988.
Vždy to byla krásná a upravená ulice se slušnými lidmi. Bohužel, v poslední době se to vzhledově blíží k Chanovu. Vinou realitních kanceláří se sem stěhují cikánské problémové rodiny a nepřizpůsobiví.
Ve večerních hodinách cikáni okupují prostor mezi bloky 383 až 386. Slušní lidé raději večer nechodí ven a ti odvážnější riskují přepadení.
Vždy po ránu ve výše uvedeném prostoru jsou vidět zbytky jejich hodokvasu, spousta PET lahví a biologického odpadu.
V denní dobu je neustále slyšet jejich hlučný cikánský jazyk se spoustou vulgarit. Tyto jejich zvyky již aplikují dospívající děti i ti školou povinní. Jedním slovem běs a hrůza!
Je mi líto, že vládnoucí garnitura je stižena mocenskou slepotou a neřeší tuto eskalující situaci.
Bylo by také vhodné, aby městská policie více řešila porušování vyhlášky ohledně srocování cikánů ve vyjmenovaných oblastech města Mostu, kam ulice M. G. Dobnera přímo v centru města patří.
Na závěr si dovolím použít slovo klasika: „Na shledanou v lepších časech!“

(Muž z věžáků M. G. Dobnera)


Příběh č. 4
ŠTĚNICE A DEVASTACE


Vítám, že se zajímáte o názor lidí na nepřizpůsobivé. Jsou to z 99 % cikáni, hodně jich bydlí na třídě Budovatelů atd. Zde bydlím i já.
Konkrétní zkušenosti s nimi?
1) Výskyt štěnic – postřik už 3x v bytě, kde – než se tu ten dobytek objevil – se štěnice nikdy nevyskytovaly.
2) Ničení baráku – poškozování nových dveří, fasády atd. Blok 98 (a jiné), který byl za přispění EU zrekonstruován, se pomalu vrací k původní zdevastované podobě. Díky tomu jak tu město debilně udělalo široké chodníky na úkor zelených trávníků, co tu byly dřív, si z toho cikáni dělají fotbalové hřiště, oblíbená zábava kopání míčů do oken, koho jiného nevidíte než cikány, policajti se tu objeví jenom sem tam, spíš je nevidíte, a to hlavně v noci. (Měli by tady pendlovat nonstop – a ne jednou za čas v tomhle humusu, zase věc města, které na to kašle).
Celé město připomíná slavný Bronx, což je k pláči a jak řekl pan Fiala ve zpravodaji Krušnohor, kdo může, tak odtud zmizí. Je to humus, co se z města stalo. Po městě samý cikán, bílé děti na ulicích nevidíte, rodiče je ani raději ven nepouštějí. Je mi z toho na blití. To snad ani nemusím psát, vidí to každý, jenom ti na radnici asi ne. Až tady zůstanou jenom cigoši, vilky radničních pánů postavené kolem Mostu budou už neprodejné. Každý ví, co se stalo z pěkného Janova. Zbyly ruiny, v nichž byt už nikdo neprodá nebo nekoupí. Až na realitky, které tam narvou další a další cikány z Prahy, Kladna atd. Přikládám foto (co běhá po facebooku), mluví za vše, je ze třídy Budovatelů. Jenže tak to vypadá po celém Mostě.

(Muž ze Stovek)


Kam se podáváš, všude samý cikán!
(Fotografii kolující po facebooku poslal
pisatel tohoto příběhu).


Příběh č. 5
KDY FLUSANEC PŘISTANE?


Nájemníci v čísle 61 ve druhém patře v domě čísla popisného 2399 na třídě Budovatelů v Mostě navolí v kabině všechna tlačítka, takže výtah jezdí prázdný po patrech a znemožňuje ostatním nájemníkům nastoupit. Čekající mají velké časové ztráty.
Nájemníci vyhazují odpadky z okna a flušou z něj. Oni mají okno nad vchodovými dveřmi do domu a nikdy proto nevíte, kdy vám flusanec přistane na hlavě.
Mám balkon šikmo nad jejich okny, kde oni vysedávají na parapetu a hulí trávu, přičemž mi ten smrad jde do bytu.
Tahají si věci od popelnic do bytu, podle jejich štípanců na noze mám podezření na výskyt štěnic.
Domluva není možná. Přítel dcery, která tam bydlí se svými rodiči a dítětem, nás poslal do patřičných míst.
Mám i podezření na ně, že zničili a rozebrali výtah. Když jím jedou, kopou do stěn kabiny, jsou to pořádné rány! O zničený vnitřek kabiny jsem si rozbila kočár pro mé dítě a pes si rozřízl nohu.
Dále jsem je přistihla při vybírání schránky, kdy mi žena tvrdila, že schránka, z níž letáky vybírala, je jejich, na schránce přitom bylo mé příjmení. Nejsem jediná, komu se ztrácí pošta ze schránky.
Pořídili si psa. Nechávají ho běhat po domě, kde je načůráno a nakakáno. O venčení psa nájemníky tímto způsobem byla informovaná hlídka městské policie.

(Žena ze Stovek)


Příběh č. 6
KTERÝ GÁDŽO TO BUDE?


Dnes jsem zažil příhodu, se kterou bych se s vámi rád podělil.
Předem se moc a moc omlouvám za vulgární výrazy, bez nichž by však příhoda neměla požadovaný efekt.
Před polednem jsem čekal na tramvaj na zastávce u sportovní haly směrem do města. Připotácel se, zřejmě pod vlivem, mladý (cca 20 let), pigmentově výraznější spoluobčan, s drnem na vyholené lebce.
Konverzaci začal slovy: „Vy mrdky český, neserte mě! Jsem zvědav, kterej gádžo mi ho dneska vykouří.“
Přiznávám, že takový strach jsem ještě nezažil. Potom vytáhl z kapsy fix a začal něco malovat na sloup čekárny.
Byl jsem tak rozechvělý, že jsem do tramvaje nenastoupil. Právě projíždělo vozidlo městské policie, které se mi podařilo zastavit. Když se spustilo okénko, tak jsem se nemohl z šoku vzpamatovat. Seděla tam příslušnice stejného etnika a já jsem vykoktal to, co jsem zažil.
Řidič vozidla MP se šel podívat na „umělecký“ výtvor na sloupu. Potom se vydal za odjíždějící tramvají.
Docela by mě zajímalo, zda se podařilo hříšníka dostihnout.

(Muž ze Stovek)


Příběh č. 7
DĚLÁTE SI SRANDU?


Zvedněte se a přijeďte se podívat do Sedmistovek, do již sociálně vyloučeného sídliště.
Nemít většina z nás zahrady či chalupy, jsme nuceni trpět „chování“ cikánů celý rok, takto si od nich „pár“ měsíců odpočineme.
Nejsou to jenom cikáni, kterým je umožněno otravovat nám, slušným platícím nájem, život.
Například . v čp. 895 je pronajat byt jako ubytovna pro několik dělníků různé národnosti. (Není náhodou ve stanovách družstva to, že přenechání bytu rodinným příslušníkům bez souhlasu a prodej bytu cizím se souhlasem SBDK???)
Takže nedělejte líbivou politiku jen před volbami, a dělejte něco za naše peníze a pro nás.

(Muž z Liščího Vrchu)


Příběh č. 8
OBLÍBENÉ SCHODY


Bydlím ve vchodu čp. 2402, který má opravdu smůlu.
Dvůr je asi nejhezčí ze všech dvorů kolem, nerozšiřovalo se zde parkoviště (ano, čtete správně, mít hezký dvůr NENÍ výhoda) a k domovním dveřím v našem vchodu vedou dva schody. Ty jsou zdrojem nekonečných problémů.
Z neznámých důvodů si tyto schody oblíbily cikánky ze širokého okolí (opravdu nesedí na nich „naše“ cikánky). Za hezkého počasí tam vysedávají celé hodiny, kolem stojí hlouček (všechny se nevejdou). To, že kolem sebe dělají nepořádek, je tak nějak samozřejmé, a tak vím, kdy jedly buráky, kdy pistácie, jaké měly jejich děti nanuky a oplatky.
Ovšem tyto osoby dělají problémy i při vcházení a vycházení z domu. Nejenže neuhnou, ale ještě otravného majitele bytu či nájemníka počastují nadávkami. Minulý týden odpoledne opět sedělo několik cikánek na schodech, hlouček kolem a strkaly mi k podpisu petici, aby jim byly v našem dvoře postaveny lavičky (to si nedělám legraci, ty osoby, které bydlí bůhvíkde, chtějí v našem dvoře lavičky). Bez vysvětlení jsem odmítla, načež se na mě snesly výhrůžky, že tam budou teda sedět pořád a uhýbat nebudou. (Možná by bylo fajn, kdyby některá skvělá nezisková organizace si dala za úkol vysvětlit lidem, že podpisy na petici nelze získávat výhrůžkami).
V neděli situace vygradovala. Dovolila jsem si jít dvakrát ven a zase zpátky v průběhu čtyř hodin. Poprvé jsem slyšela nadávky v jazyce cizího kmene, jež jsem neměla čas nijak rozebírat, neboť jsem opravdu spěchala. Při návratu jsem ženy upozornila, že sedí na cizím, ať uvolní vchod. Načež jsem slyšela už jen „zabte tu sviňu“ a „nepouštějte ji dovnitř“. Sice jsem telefonicky požádala městskou policii o poslání hlídky, ale hlídka přijela po dvaceti minutách, navíc začalo pršet, takže již nikoho nenašla. Bohužel, v současné chvíli jsou jediní, na koho se mohu spolehnout, že mi zaručí bezpečný a bezproblémový průchod domovními dveřmi, jen déšť a mráz.
Tak nevím, ale myslím, že mám právo být podrážděná.

(Žena ze Stovek)


Příběh č. 9
NADMĚRNÝ HLUK


Několikrát jsme se snažili s obyvateli bytu domluvit a slušně jsme požádali o dodržování pravidel, která si stanovili obyvatelé domu. Především se jedná o dodržování nočního klidu.
Tato zásada je soustavně ignorována. Noční klid je narušován nadměrným hlukem. Bohužel, na naše upozornění nereagují a stále si neuvědomují, že jejich chování ruší či omezuje ostatní.
Několikrát jsme museli oznámit tuto skutečnost na městskou policii. Při odjezdu hlídky ale ještě více zvyšovali intenzitu rušivého jednání. Máme dokonce podezření, že vyhazují z balkonu různé předměty – a to včetně hořících cigaret.

(Žena z Bronxu)


Příběh č. 10
NESKUTEČNÝ HNŮJ


Situace u nás ve vchodu je horší a horší.
Pokud jde o spolužití s bydlícími, je katastrofální hlavně od rodin, kterým asi nezáleží na prostředí, v němž žijí, jejich děti ničí společný majetek a opravdu je to hrozný pohled. Chodby jsou poničené, znečištěné, je zde močeno a káleno, vchod je jako průchoďák, protože dveře jsou neustále vylomeny, kliky tam nejsou vůbec a zamykat tudíž není možné. Výtah, který stále nejezdí, světlo v něm nesvítí už čtyři měsíce vzhledem k tomu, že feťáci si na žárovkách potřebují vařit drogy, injekční stříkačky jsou pohozené po celém vchodu. Jsem matkou devítiletého syna a mám obavy i o jeho zdraví, jelikož tady nikdy nevíte, na co se ve výtahu nabodnete nebo na co sáhnete.
Neustálý pohyb narkomanů za dealery, kteří nejen v nočních hodinách taktéž znečišťují společné prostory, a i když jsme na to upozornili, tak to k ničemu nevede!!! Když jsem podala dotaz na městskou policii, tak mi bylo sděleno, že mám neustále v takových případech volat, ale to bych celé dny nic jiného nedělala – jen bych seděla s telefonem u ucha.
Musím konstatovat, že z domů, které byly nejvyhledávanější v celém Mostě, se stává neskutečný hnůj. A pokud s tím nezačneme něco dělat, tak to dopadne hůř než v Chanově. Ostuda to bude pořádná pro celé město.
Neházím všechny Romy do jednoho pytle. Jsou i tací, kteří s tím také rádi něco udělají a sami nadávají na ty, kteří jim kazí dlouholetou reputaci ve společném soužití a vycházení s okolním prostředím.
Ráda se obrátím i na hygienickou stanici, protože chci mít zdravou rodinu.
Prostě jsem se rozhodla bojovat za dobré podmínky, které panovaly v těchto domech v době, kdy já sama byla dítětem.
Co k tomu všemu dodat?
Koukám na to, že z menšin, jež si dovolují označovat za diskriminované a utlačované, se za chvilku stane velké ghetto, horší než v amerických filmech!!! A troufám si i říct, že se stát nesnaží starat o lidi, kteří žijí slušně, kteří chodí do práce a udržují si postavení ve společnosti na úrovni. Když si to vezmete, že ti, kteří ze státu ždímají na úkor slušných lidí finance a nechovají se podle toho, prostě v takové společnosti nemají co dělat. Přesně jak jednou napsal ředitel Krušnohoru František Ryba, že by se musela ta lůza vytřídit a oddělit od ostatních občanů, kteří usilují o slušný život.
Jenže je smutné, že ani státní instituce není schopná s tímto problémem rázně skoncovat.
Přála bych lidem, kteří dělají analýzy a různé posudky, aby šli na takové místo bydlet na jeden jediný měsíc a aby si uvědomili jaké to je!!!
Když tak přemýšlím, tak už asi není nikdo, kdo by se zastával práv ostatních lidí. Světem vládne korupce, kdejaká realitka zde skupuje nemovitosti a pak je pronajímá právě takovým lidem, protože z nich má peníze a z Mostu za chvilku bude město duchů a budeme se bát vycházet z domů.

(Žena ze Stovek)

Vážení čtenáři, právě jste dočetli první část příspěvků, které jsme do redakce dostali jako reakci na výzvu, abyste popsali svoje zkušenosti s cikány a nepřizpůsobivými. Pokračovat budeme příště. Vy, kteří jste ještě nenapsali, najděte v sobě odvahu a pošlete nám text vašeho příběhu vycházejícího z konkrétního prožitku. Držíme palce, abyste v sobě odhodlání popsat situaci našli.

Připravil: Petr PROKEŠ

 

Komentář (1) Zhlédnutí: 5580