Po nás potopa, musí být s jistotou přesvědčen nynější guvernér ČNB Jiří Rusnok (ke konci i Singer) a předseda vlády Sobotka.

 

Od začátku roku 2014 do konce letošního prvního čtvrtletí vzrostl v tuzemsku celkový objem vytištěných peněz o 20,4 procenta. Větší tempo než Česko vykázala ve stejném období jen Čína a Česká republika se tím dostala do absolutní špičky!

 

Ukazuje to analýza ekonomů Pavla Kohouta a Aleše Michla, kteří ji provedli pro potřeby jimi založeného fondu kvalifikovaných investorů Quant.

Procentní přírůstek celkového objemu natištěných peněz od ledna 2014 do března 2016 (v národní měně):

Země	Změna
Čína	23 %
Česko	20,4 %
Jihoafrická republika	20 %
eurozóna	19,1 %
Indie	18,6 %
Austrálie	16,6 %
Velká Británie	14,8 %
Kanada	12,4 %
Japonsko	11 %
USA	10,2 %

Zvyšováním objemu peněz v ekonomice se centrální banky obvykle snaží podpořit inflaci. Dělají to například nákupem vládních i firemních dluhopisů (jako Evropská centrální banka), nebo nákupem cizí měny (jako Česká národní banka). Podle Michla si však jednotlivé země tisknutím peněz uměle prodlužují období růstu a zároveň přispívají ke vzniku takzvaných bublin na trhu. “Tisknutí peněz nafukuje ceny aktiv od dluhopisů, akcií či nemovitostí až po projekty private equity. To umožňuje Evropě prodlužovat si dobu zahálky,” říká Michl.

Poukazuje na to, že právě eurozóna předčila v celkovém objemu vytištěných peněz od roku 1959 až do současnosti všechny ostatní země světa.

Zdroj tabulky: analýza ekonomů Aleše Michla a Pavla Kohouta založená na datech centrálních bank jednotlivých zemí a údajích z databáze FRED

 

Analýza ukazuje, že po započtení všech bankovek, mincí, vkladů na běžných bankovních účtech a krátkodobého majetku fondů bylo na světě do současnosti vytištěno přes 31 tisíc miliard dolarů. Na eurozónu z toho připadá 25,7 procenta. Jen mezi prvním čtvrtletím loňského roku a stejným obdobím letošního roku přibylo v eurozóně v přepočtu 760 miliard dolarů likvidních peněz. Důvodem je zejména program odkupu aktiv Evropskou centrální bankou, která ve snaze zvýšit inflaci nakupuje každý měsíc aktiva (zejména dluhopisy) za 80 miliard eur.

 

 Zdroj Aktuálně.cz a Hospodářské noviny

 

 

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Česká národní banka v první řadě nikdy neměla korunu oslabovat. Nebyl pro to důvod na podzim 2013, tím méně pak v létě 2015, kdy se většina evropských ekonomik cyklicky zotavuje – na čemž měnová politika ČNB nenese sebemenší zásluhu.

Čistě teoreticky je podobná politika udržitelná téměř neomezeně, protože intervence spočívají v nákupu eura za koruny vytvořené z ničeho. Nicméně po uvolnění intervenčního režimu ČNB může zaznamenat ve své rozvaze nemalou účetní ztrátu. V případě korporace, která nikomu nepatří (což je případ ČNB), neexistují akcionáři, kteří by mohli hnát její vedení k zodpovědnosti, ale i tak: ztráta je ztráta. Minimálně to slovo zní nepříjemně.

 

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR 

Krok ČNB v listopadu 2013 byl pragmatický a správný. Je sice pravda, že to centrální bance kdejaký ekonomický čaroděj vyčetl, ale pokud by to neudělala, stejný počet mudrců by zkritizoval, že je nečinná, a zpochybnil by její smysl. Je ale fakt, že při tom měla štěstí, hospodářský vývoj šel ČNB naproti a ekonomika i díky intervencím naskočila. Nárůst cen potravin se nekonal, dopravcům naštěstí pomohl cenový vývoj ropy, do karet nahrál i pokles cen energií a exportéři podle očekávání posílili. Dál už by ale centrální banka tolik štěstí mít nemusela a celkový účet za další intervence by mohl být neúměrně vysoký. Proto je můj názor nepokračovat.

 

Petr Mach

ekonom a europoslanec

Devizové intervence by měly skončit! Jsou nespravedlivé a centrální banka jimi zdražuje lidem zahraniční dovolené, řidičům zdražuje benzin a všem zvyšuje ceny jakéhokoliv dováženého zboží. Dohromady doplácíme na intervence desítky miliard korun ročně. Intervence by měly skončit a kurz by se mohl vrátit na 25–26 korun za euro. To by byl přirozený a spravedlivý kurz, který by uměle nezvýhodňoval jedny na úkor druhých. Od listopadu roku 2013 ČNB nakoupila v rámci intervencí do trhu cizí měny v objemu asi dvacet miliard dolarů. To znamená, že natiskla a pustila do ekonomiky asi 500 miliard korun. To se dříve či později projeví ve vyšší inflaci, což bylo cílem centrální banky. Zvyšování cen by ale nemělo být cílem ČNB a přirozenému klesání cen by nikdo neměl bránit.

 

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Česká národní banka by měla intervenci ukončit, není vidět jednoznačný přínos takto brutálního poškozování koruny. ČNB měla tři důvody pro oslabení koruny: deflační očekávání, podporu exportu a podporu spotřeby. Při tak otevřené ekonomice si deflaci (nebo inflaci) stejně dovezeme, i kdyby se pánové z ČNB stavěli na hlavu. Exportu intervence sice pomohla, ale v Česku nejsou jen exportní firmy, tedy někomu intervence pomáhá, někomu škodí. A konečně, roztleskávat spotřebu by nemělo být úkolem pro ČNB, a vůbec ne při už tak velkém zadlužení části občanů. Ekonomika by rostla i bez zásahu centrální banky, předstihové ukazatele hovořily jasnou řečí, byl to jeden z důvodů, proč někteří členové bankovní rady hlasovali proti intervenci. Exit by měl přijít co nejdříve. Aby si pánové z ČNB zachovali tvář, může být postupný, nejdříve snížit intervenční limit na 26,50 koruny za euro, poté na 26, s následným ukončením. Čím dříve, tím lépe – a bez velkého třesku v příštím roce.

 

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Když je teď kurz u hranice 27, zhoršila se pozice centrální banky. Předtím moc intervenovat nemusela – jen v tom listopadu 2013. Pokud by se to ale nyní změnilo, koruna by pořad zkoušela jít pod 27 korun za euro a ČNB by musela permanentně intervenovat, nastal by problém. Centrální banka by si totiž hromadila v bilanci eura, prodávala by za ně koruny. Tato nahromaděná eura nyní pro Českou národní banku znamenají zisk. Pokud ale sedmadvacítku někdy pustí a koruna pak posílí (což neví nikdo, ale předpokládejme to), pak se ze zisku dostane do velké ztráty – najednou její eura nebudou mít cenu 27, ale třeba 25. Ostatně proto švýcarská centrální banka ukončila intervence proti posilování franku. Švýcaři museli svou hranici bránit každý den, až měli tolik eur, že si řekli, že to fakt nejde donekonečna. Čím déle kurz budeme uměle držet, tím větší risk ztráty pro bilanci centrální banky při exitu – pokud tedy koruna pak posílí. Jestli inflace, mzdy a úvěry půjdou dál nahoru, Česká národní banka by měla korunu uvolnit, odblokovat, pustit, přestat ji znásilňovat… Oslabení koruny je dobré pro nakopnutí ekonomiky z velké recese. Je to mimořádné opatření, když úrokové sazby nezabírají.

 

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Vžijme se do kůže ředitele středně velké české firmy. Uvažuje o nákupu nejnovější zahraniční technologie, třeba strojů či elekroniky (prodává se za eura). Hodlá investovat desítky milionů korun, takže pochopitelně zvažuje, jestli nakoupit dnes, za kurz kolem 27 korun za euro, nebo za rok nebo dva za kurz kolem 24,5 koruny za euro (ano, tam – a možná ještě níž – by dnes byl kurz nebýt intervence) a potenciálně třeba i výrazně nižší. Při multimilionové investici hraje kurz zásadní roli, a když náš ředitel ví, že Česká národní banka intervenci dřív nebo později ukončí, má silnou tendenci investici odkládat. Pokud to dělá víc ředitelů firem, brzdí to celou ekonomiku. Jestli se ČNB obávala odkládání spotřeby kvůli „pár drobným“ (názorný příklad: bála se, že spotřebitel nekoupí ledničku letos za 14 950 Kč, ale spotřebu odloží, protože bude předpokládat, že za rok bude ta samá lednička stát 14 699 Kč; takové jednání přitom odbornou literaturou není empiricky nikterak přesvědčivě doloženo), nyní reálně hrozí odkládání hi-tech investic. Zůstáváme tak „montovnou“; ekonomikou, na kterou má ředitel Volkswagenu obdobný, ne-li větší vliv než premiér a ministr financí dohromady. Zůstáváme „montovnou“ místo toho, abychom se více zapojovali do výrobních činností s vyšší přidanou hodnotou – ke kterým je ovšem zapotřebí právě investic do hi-tech technologií a zahraničního know-how. 

 

zdroj www.penize.cz › Ekonomika › Makroekonomika

 

A pro úplnost předešlé

 

Jak devalvace guvernérů ČNB likviduje odměnu za práci obyčejným lidem s ruskou perlou na závěr!

Záhadná diskuze Singer versus Markéta Šichtařová

 

Z různých zdrojů převzal a zpracoval Petr Pokorný