Ekonomika

USA se hroutí a těžce kopou - další antidumpingová cla USA na Kanadu otřesou konečně pseudotrhem dotací

Donald Trump dělá vše pro to, aby USA neskončily bankrot. A situace je skutečně smrtelná, výbušná, byť to ekonomičtí "pa-vědci" a nositelé Nobelových cen skrývají za to, že mohou přežít ještě několik měsíců či rok... USA se budou snažit nespadnout do řecké katastrofy a je jasné, jak to budou řešit. I když se snaží podnítit zabíjení, mocnosti na východě už nejsou psíci z doby George Bushe a svět se změnil.

 

Údajně Bílý dům, ale ve skutečnosti nemocný Mc Cain vyhlásil, že Asad má chemické zbraně. Údajně. Prý tam chemické zbraně přiletí z USA, jiní ironizují. Zatím ani senátoři USA neví, kde chemii Mc Cain schovává. (Asad by musel být debil, aby začal chemii používat, když osvobodil s Putinem tak velké území Sýrie - a nyní si poštve proti sobě celý svět?) Slováci a Poláci - nejchudší státy Evropy horečně nakupují americké zbraně, aby USA zachránily. Komedie? Idiotština!

Slováci modernizují letectvo, kupují americké vrtulníky Black Hawk ... Za 261 milionů dolarů!!

Slováci zbrojí, převzali první dva americké vojenské vrtulníky ...

Polsko nakoupí v USA střely pro systém Patriot za 190 miliard - iDNES ...

 

Washington uvalil na dovoz kanadského měkkého dřeva, které se široce používá ke stavebním účelům, předběžné clo až 7,72 procenta. Spolu se cly oznámenými v dubnu, která podle Washingtonu vyrovnávají vládní subvence kanadským dřevařům, se celková celní sazba na dovoz kanadského měkkého dřeva do USA dostala na 17,4 až 30,9 procenta. A tato ofenzíva bude pokračovat. Proč? Zatímco Rusko jde po krůčcích vpřed, protože nemá skoro žádný dluh a Čína stále posiluje, USA se hroutí!

Hranice, ke které se nezadržitelně blíží americký dluh, který podle včerejších údajů dosáhl 19,8 bilionů USD. Pokud se přehoupne nad dvacet, můžeme se připravit na hledání a pranýřování „viníků“. A Donald Trump je nachází.

Server MarketWatch sestavil přehled nejdůležitějších milníků, které měly výrazný vliv na prohloubení amerického zadlužení. Tady jsou:

 

 

Co je ještě horší?

Že bankrot Portorika nebyl náhodný. Krach Portorika: největší komunální bankrot v historii USA a že se těžké předlužení roztahuje po celých USA. A ROKLEN Kristýna Rose zástupce šéfredaktora píše: O tom, jak špatná je situace na úrovni některých jednotlivých států federace, se však již tolik neví. A příklad Illinois, který může být co nevidět prvním americkým státem s úvěrovým ratingem na stupni „junk“, ukazuje, jak vážná může situace v rámci federace být.

 A krize přitom dosahuje opravdu dramatických rozměrů. Illinois splácí své účty jen sporadicky a jejich hora tak narostla již na 15 miliard dolarů. Z toho stát dluží na pojištění pro chudé a lidi se sníženou pracovní schopností (Medicaid) více než 2,8 miliardy dolarů. Úřad pro stavbu silnic pak varoval, že v červenci zastaví veškeré práce, pokud nedostane žádné prostředky. Zároveň řada věřitelů Illinois kvůli nesplácení úvěrů zažalovala a u soudu vyhrála. Jenže kdyby stát všechny své dluhy splatil, převýšily by výdaje v tomto fiskálním roce příjmy o šest miliard dolarů.

 

 Přitom je i Kanada před obrovskou krizí

byť se to všelijak kamufluje. Vývoz do USA podporuje vším možným a nemožným a závislost na surovinovém vývozu ropy a dřeva je obrovská. Kanada subvence dřevařům popírá. Podle agentury Reuters ale vláda tento měsíc slíbila tomuto odvětví státní pomoc 867 milionů kanadských dolarů (15,4 miliardy Kč).

Ropa dostává opět těžké rány, zatímco Putin se směje: Rusko udělalo rozpočet na 40 dolarů/barel. A Saudská Arábie chtěla nákup zbraní...

 

A v témže okamžiku  přes tisk eur euro roste a roste. Katastrofa!

Zoufalý Draghi neví, co s tím. Bylo by třeba snížit cenu eura a to svoji hodnotu těžce zvedá.

A centrální banky jsou šílené. Z dubnových 14,6 bilionu dolarů se tak souhrnná bilance Evropské centrální banky (ECB), Bank of Japan (BoJ), Fedu, Bank of England (BoE) a Švýcarské národní banky (SNB) zvedla na 15,1 bilionu. Jak ukazuje následující graf, hodnota aktiv vlastněná pěti největšími centrálními bankami výrazně roste už od přelomu let 2008 a 2009.

Jasně, že Babiš se musí smát a tvrdit že euro je ve faktickém bankrotu. Strašnější však bude podzim, zima a dále, kdy nastane bratrovražedný boj o přežití USA, Evropa versus tandem Rusko a Čína a bude se hodit všechno: války, obvinění z chemických válek, nátlak generálů - český generál a předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel v pondělí upozornil, že Ruská federace zbrojí a její hrozba stoupá. Podle něj je čeho se bát a aliance musí zůstat připravena.

Proto nakupujte americké zbraně: urá, urá urá, bez amerických zbraní ani krok! Možná stojí za zvážení písnička směrovaná k reklamě komunistického generála Petra Pavla na nákup zbraní: 


Stoupá mi to stoupá,
Konto na lístku huso hloupá...

Jarda Hypochondr

 

 Předešlé

Pochopil Zeman narozdíl od Sobotky "Den, kdy se zhroutil americký dolarový sen"?

 

 

 

 

Komentář (6) Zhlédnutí: 3933

Alois Rašín ve jménu eura: zavedl tvrdou, samostatnou korunu, aby pozvedl ekonomiku. (ČSSD versus Realisté)

Blíží se volby, jsme na vrcholu ekonomického cyklu České republiky, Evropy a Evropské unie a nadšené výkřiky, že už bude navždy líp, je třeba ostře odmítnout nejen z absurdity slibů, ale především z faktů, které nám nabízí minulost. A máme kde brát.

 

 Blíží se 150 výročí narození Aloise Rašína (18. října 1867), člověka, který nejen založil českou měnu, ale především razil cestu měny co nejpevnější, což v období krize mělo dočasně dopad na zaměstnanost, ale pak se tento stát dostal mezi 5 - 10 nejbohatších států světa a nadšení byli nejen bohatí, ale i chudí. Aby to však dokázal, musel být nejen přesvědčivý, ale především odolný, protože politická korupce byla tehdy jako dnes. Nakonec kulce neunikl a i když s odstupem času se skoro všichni shodli, že jeho dílo bylo mistrovské, je s podivem, že se vládní strany v čele s ČSSD, ale dokonce i údajně pravicová fanatická TOP 09  kloní ke komunistickému systému, pod kterým se náš stát zhroutil z výše do propasti. (A nezaměňovat prosím, že některé věci tehdy byly skutečně lepší a západ nás donutil i ty zbytky zlikvidovat)

 

Posuďte sami:

Pavel Kohout: Pokud přijmeme euro, budeme navždy levnou montovnou

 

 „Jako proevropská strana podporujeme přijetí společné evropské měny,“ prohlásil v pořadu Pro a proti ekonomický expert ČSSD Michal Pícl. Naopak ekonomický expert a zakladatel strany Realisté Pavel Kohout považuje přijetí eura za ztrátu politické i ekonomické nezávislosti. „Jak země postupně bohatne, tak se přesouvá ke službám s vyšší přidanou hodnotou, takže ty s nižší jako subdodavatelé automobilového průmyslu časem skončí.

Tehdejší Československo bylo bohatým státem ve srovnání se všemi svými sousedy. O chudých zemích jako Polsko, Itálie, Norsko, Finsko, Irsko či Nizozemí, jejichž národní důchod na hlavu byl poloviční až dvoutřetinový, ani nemluvě. Rozptyl bohatství v předválečné Evropě byl mnohem vyšší než nyní. Platilo to i v regionálním měřítku. Podle jedné statistiky činil daňový příjem republiky na území Slovenska pouhých 16 procent celkové hodnoty vybraných daní.

Pravdou však je, že tvrdá měna je přinejlepším dvojsečná. Na jedné straně československá koruna byla tvrdá a uznávaná měna - ale cenou za nejsilnější měnu ve střední Evropě byla těžká recese v první polovině 20. let. První Československá republika ostatně prožila polovinu své historie v různých stádiích hospodářské krize. Největší období rozkvětu a optimismu zažila v druhé polovině 20. let. Důsledky krize odezněly a ekonomika začala těžit ze silné koruny. Dědictví této doby dodnes trvá v podobě obrovského množství budov tehdy postavených. Letopočet 1925 až 1929 nesou ve štítě vznešené budovy bank, luxusní vily, ale i venkovské domky a stodoly. Hodnota českých průmyslových akcií vzrostla v období 1925-1928 o 70 procent. Rychlejšího růstu pražská burza dosáhla během let od poloviny roku 1935 do poloviny 1937. Tehdy však byl hospodářský růst již z velké části tažen zbrojními výdaji.

 

 

A pak je zde další (náš doplňující) názor, který je ještě z dlouhodobého hlediska přesvědčivější

Jak pomohla společná měna slabším částem zemí, slabším státům, či slabším regionům, pokud přijaly společná pravidla celého systému?

Je na tom Řecko vůči Německu lépe dnes než před vstupem? Je na tom Itálie lépe vůči Německu dnes, než před vstupem? A můžeme pokračovat. Vždy, když už se zdá, že se ekonomiky srovnávají, přijde krize, nasadí se "ozdravění" dle Německa a začíná se nanovo.

A podívejme se ještě hlouběji: Itálie po sjednocení na liru: proč se stále chce "Liga severu", neboli severní část Itálie odtrhnout od chudého jihu? Proč se chce Katalánsko odtrhnout od Španělska? Protože stav je neměnný.  V roce 1861 italská lira vystřídala peníze menších států Itálie. Je méně chudobná jižní část Itálie vůči severní od roku 1861, než v roce 2002, co přijala euro? Je v roce 2017 bohatší jižní část Itálie vůči severní, nebo Itálie jako celek proti Německu proti roku 2002? NE!  Přes různé formy integrace a dotace a zdánlivé výpomoci je stav neměnný.

 Je výhodné pro Českou republiku euro, nebo česká koruna?

A přesně o toto jde: společná měna přes různé přerozdělování pomáhá přerozdělovačům, ale nikdy nepomáhala těm, kteří se chtěli vydrápat nahoru, stejně jako dotace nepomohou potřebným, ale vždy bohatým, nebo těm, co jsou přisáti na penězovody - přerozdělovači. Proto je Alois Rašín brán jako "skrblík a otec kvalitní měny", byť v dobách recese si lidé musí více utáhnout opasky. Chceme li však opět dohnat nejbohatší státy, (a to snad chce i ČSSD s TOP 09), je jediná cesta: nechat tvrdnout měnu, nakupovat technologie, nakupovat moderní stroje, vytlačit průběžně z našeho státu firmy náročné na dělnickou práci a převozy sem a tam a soustředit se na práce s přidanou hodnotou. Teprve až se budeme blížit ekonomice Německa, můžeme myslet na společnou měnu.

A pan Pavel Kohout a Realisté ze všech dostupných - nepolitických důkazů mají jednoznačně pravdu!

Alois Rašín

Výsledek obrázku pro alois rašín

Proč nás někteří politici nutí, abychom byli navždy vazaly Německa a dělali mu pomocnou práci? Jak jsou finančně zaháčkováni? Nabíhají jim peníze na kontech, aby nás zlomili? Známe vedlejší  příjmy Oldřicha Dědka, stejně tak jako dalších fanatických přívrženců rychlého připojení? Neměl by být potrestán zločin na českém lidu, pokud zahájí připojení k euru bez souhlasu lidu referendem? Dokážeme se ze smrtící oprátky vyvléknout?

 

 P.S. Dodatečné doplnění: úžasný závěr je vysvětlení ekonoma Pícla z ČSSD: dluhy platit nemusíme, protože tam je ten stabilizační impuls, jste v průšvihu, my vám na to (opět) půjčíme, ale podle nás to musíte napravit. Bylo by to krásné, ale přesně o to jde - ukažme si extrémní příklad z praxe na předluženém Romovi: půjčíte mu další peníze a budete věřit, že se napraví a splatí jak první, tak další dluhy? Nebo se to bude muset odepsat formou, že se o dluh postaráme všichni? A místo Roma si dosaďme Řeka, Itala...

 

 

Komentář (19) Zhlédnutí: 3216

Jeden (rozvojový) krok dopředu, a dva zpět…

Malá předmluva: excelentně napsaný popis "bohatnutí národa či státu českého" trochu kazí první odstavec. Proto jsem si dovolil doplnit předmluvou. Pan profesor píše, že Václav Klaus údajně tvrdil, že„Je přece jedno komu to vlastně patří“. Bohužel pan profesor se dopustil trochu (v prvním odstavci) faulu, který sám kritizuje. Řekl A, neřekl B. Ukažme si to na konkrétním příkladu: voda byla prodána zahraničnímu vlastníku – především Veolii s tím, že přece ti Francouzi jsou čestní atd.. Samozřejmě jsme tomu nevěřili a proto se rozhodlo, že kontrolní balík zůstane v místě, aby se měl zisk z vody vracet nazpět do obnovy a nikoliv aby veškerý putoval na západ. To, že kontrolní balíky zmizely nakonec do rukou té samé Veolie a ta začala okrádat sprostě občany České republiky, zatímco obnova vodovodů je prakticky nulová a voda předražená skutečně nezavinila privatizace a Václav Klaus, ale následní političtí podvodníci na obcích a krajích, kteří, když špatně hospodařili, prodali kontrolní balíky Veolii a ta si nyní s lidmi dělá, co se jí zlíbí, neboli veškerý zisk putuje za hranice. Totéž je s bankami apod.. Takže pan profesor Zelený by se měl omluvit, že některé věci nezná a proto to tak napsal. (Právě proto jde za hranice ročně 300 miliard, aniž zde z toho cokoliv investují). Závěr o Trumpovi vidím jinak, ale protože je to pouze názor, uvidíme po Novém roce, zda názor pana profesora je blíže realitě.

 

Dne 28. dubna 2017 byla ČR převedena do kategorie rozvojových zemí.
Už přes 25 let jim říkám, že je třeba začít napravovat chyby z 90. let. Tehdy Klaus tvrdil, že „Je přece jedno komu to vlastně patří“ a tím rozpoutal ten nesmyslný výprodej českého kapitálu do zahraničních rukou. Ponížil tak vlastnictví, které je hlavní funkcí soukromého podnikání, na funkci nepotřebnou a nezajímavou, a tudíž - ať si jen zůstane v cizích rukou. Tak se postkomunistická ekonomika výrazně odlišila od ekonomiky První republiky, kdy nám patřilo vše, a nyní nám nepatří téměř nic.

Nemáme vrstvu národních kapitalistů, a i těch pár, co máme, tak vyháníme a hrubě znevýhodňujeme oproti vlastníkům zahraničním, tj. tzv. „investorům“, kteří neinvestují do ničeho jiného, než sami do sebe, i když na našem území, které jim pro jistotu po částech odprodáváme také. Dnes se tomu říká ekonomická diplomacie, ubohý to oxymóron, za kterým se skrývá hlavně státní intervence a kšeftování mezi politickými špičkami, a jejich „podnikátělja“, za drobné úplatky a oligarchické výhody.

Není tedy divu, že jsme byli po 27 letech „bouřlivého rozvoje“ přeřazeni do kategorie tzv. rozvojových zemí. A nikdo si toho vlastně ani nevšímá, všem je to jedno – ve škole se to neučili a zahraniční „investoři“ se jen hrnou: ještě přece můžeme prodávat historické budovy, fotbalové kluby a řadu zajímavých pozemků. A pak? My už nebudeme, ale pivo bude! (I když už ne naše).

České nepochopení je následkem toho, že měříme HDP a podceňujeme HNP. HDP (Hrubý domácí produkt) měří tržní hodnotu všeho finálního zboží a služeb, vyrobeného na daném geografickém území. Je irelevantní kdo je vlastníkem dané výroby, komu vlastně patří a kdo získává přidanou hodnotu. Měříme-li HDP na hlavu, je třeba připomenout, že tato míra ignoruje úroveň mezd (které jsou smluvní, nezávislé na přidané hodnotě), životní náklady a míru inflace. Má-li být HDP relevantní pro danou geografickou lokalitu, pak je třeba použít PPP (purchasing power parity), jako míru životní úrovně jednotlivých států. HDP o takových věcech nevypovídá NIC.

Proto je třeba měřit HNP (Hrubý národní produkt), přesněji hrubý národní příjem, který je založen na původu a umístění vlastnictví. Občané dané země, svým vlastnictvím aktivního kapitálu, práce a pozemků, vytvářejí hrubý národní příjem. HNP=HDP plus příjem rezidentů ze zahraničních investic, ale minus domácí příjem zahraničních rezidentů. Je-li národní kapitál a práce zaměstnán mimo domácí území, anebo jsou-li na domácím území aktivní zahraniční firmy, pak se HNP a HDP mohou více či méně lišit. (V USA např., je hrubý národní příjem HNP vyšší než HDP.)

 

Jestliže daná země nevlastní nic, pak je zaostalá – a to i když její HDP je velmi vysoký. Když americká banka JPMorgan vyřadila letošního 28. dubna české státní korunové dluhopisy ze svých indexů rozvinutých trhů, a zařadila je do indexů tzv. rozvojových zemí (GBI-EM), bylo to právě proto, že HNP na hlavu zůstal v ČR, tři roky po sobě, pod hranicí vyžadovanou pro rozvinuté ekonomiky. ČR už tedy oficiálně není vyspělá země, ekonomika nebo trh – jak si to chcete přebrat. Dalo to čtvrtstoletí úsilí, kšeftování, lhaní a politikaření, rozprodání všeho našeho – za „mísu čočovice“.




Není to zas tak překvapující, protože přes 26 let preferujeme zahraniční podniky a znevýhodňujeme, dusíme, až vyháníme, podniky národní. I ve „folklóru“ je „český podnikatel“ spíše výraz pejorativní, zatímco zahraniční podnikatel je žádoucí a každý pro něj chce pracovat. To jsou neúnosné postoje a někde se ta nerovnováha projevit musí. Také to vysvětluje dlouhodobý odpor politiků k odkazu Tomáše a Jana Bati, a odmítání podnikatelského vzdělávání na českém území (nemáme ani jednu podnikatelskou univerzitu).

Překvapující je, že je to politikům i mediím jedno, že se nad tím nikdo nepozastaví, že se oslavují úspěchy cizího HDP a ignorují neúspěchy našeho vlastního HNP. Pak přichází jako překvapení, že JPMorgan národní příjem měří a považuje jej za klíčového ukazatele. Co nám přinese označení „rozvojová ekonomika“ se teprve uvidí. Domnívám se ale, že se nezmění „ekonomická diplomacie“, rozprodej národního kapitálu i majetků, nebo ignorování inovačně-podnikatelského vzdělávání.

Bylo by jednoduché vinit politiky a ekonomy 90. let, kteří „strategii“ odprodeje českého kapitálu prosadili a zahájili. Byli nezkušení a bezradní, ale snadno přesvědčili nevinné masy, které byly ještě méně informované, než oni. Spíše je třeba vinit ty, kteří po celé dekády v této bezvýchodné strategii pokračovali a pokračují – i přesto, že se celý svět ubírá opačným směrem: k posilování národních, regionálních i lokálních ekonomik – ve smyslu hledání autonomie a nezávislosti v inovaci, technologizaci a digitalizaci, ne ve stále levnější pracovní síle.

Zůstáváme i v přímém rozporu s odkazem Tomáše a Jana Bati – nejlepšího to modelu národního kapitalismu tehdejší doby. Baťové podnikali po celém světě: nevyváželi boty, ale celá průmyslová města, která byla schopná vyrábět cokoliv a co nejblíže ke konečnému spotřebiteli a zákazníkovi. Toho je nám nejvíce třeba i dnes: schopných podnikatelů, který vytvářejí národní příjem doma i v zahraničí.

Bohužel je dnes poškozen i mediální folklor, který vytrvale mluví o našich automobilech, našem pivu, atp., i když nám třeba už nepatří. Patří nám ovšem nepřehledné lány žlutě kvetoucí řepky, snad největší v Evropě. Tak přece něco. Když už ale jednou prodáte svůj dům, pak je úsměvné zdůrazňovat, že vám kdysi patřil a že ještě dnes tam občas zajdete posekat oligarchům trávník – ale komu to vlastně ještě k čemu je?

Je-li HNP dlouhodobě a výrazně nižší než HDP, pak jistě dává smysl, že takovou ekonomiku nelze považovat za vyspělou. A to, i když je ekonomika na daném území vyspělá (ve smyslu HDP). Proč? No proto, že když produktivní kapitál nevlastníme, tak nemůžeme vykonávat vlastnické funkce: tj. nerozhodujeme kdy, kde, co, jak a pro koho budeme vyrábět. Pouze nabídneme svoji pracovní sílu a své výrobní prostředky těm, kteří mají právo tato rozhodnutí činit, tedy těm vlastníkům, kteří si naše výrobní služby a nástroje smluvně a dočasně zakoupí. Proto si lidé v JPMorgan všimli, že ztrácíme vlastnickou kontrolu nad domácí ekonomikou, že nejsme pány ve svém domě a že tudíž nemůžeme přejímat zodpovědnost za vlastní ekonomiku – a tudíž ani za vlastní státní dluhopisy.

Co na to čeští bankéři a politici? Tvrdí, že „Co se na první pohled může zdát nepříjemné, je vlastně příznivá zpráva pro české státní dluhopisy.“ Ve skupině rozvojových zemí budeme mít větší váhu (3,3 procenta) než ve skupině vyspělých zemí, kde ČR byla na chvostu (0,17 procenta). Takže, mudrujeme: čím hůře, tím lépe. Anebo, je lépe být nikdo někde, anebo někdo nikde? Do toho už však národu mluvit nelze. Takže vlastně o nic nejde. Vždyť je to vlastně jedno, do které kategorie patříme. Hlavně, že jsme spokojení. Co je nám do Baťů, kteří uměli bohatství vytvářet, ne jen efektivně konzumovat? Tím se dostáváme k Trumpovi a heslu „Make America Great Again“. Jak by to asi znělo česky? Asi nijak?

Trump už sám sebe definoval vybranou skupinou lidí, o které má zájem a které si sám zve do Bílého domu: např. Putin, Xi, Sisi, Duterte, Erdogan, Le Pen, a podobně; vyjádřil i své sympatie pro severokorejského Kima, kterého nazval „smart cookie“ a osobní setkání s ním, by považoval „za poctu“. Prostě mu imponují „ostří hoši“, obojího pohlaví. (Duterte pozvání hned zneužil: nemá čas, má jiná jednání.) Ukázalo se však, že Trump nesnáší slabé patolízaly a vlezlisty – což není dobrá zpráva pro drobné, středoevropské „taky trumpetisty“, kterých není určitě málo, a kterými bezostyšně pohrdá.

Jedna věc je ale jasná: v ekonomice Trump spoléhá na růst nejméně 3%, aby se částečně vyhnul rekordnímu zadlužení, které vyplývá z jeho pokusů o bezhlavé snižování daní, zbrojení, předražený zdravotní systém, stavbu zdí, narušování hospodářských dohod, návrat k uhelným dolům a ropným potrubím, ignorování vzdělávání, zneužití Národních parků, prosazování „čistého uhlí“ (a „špinavého dieselu“), rušení ekologických opatření, atp.

Trump se totiž dodnes domnívá, že stav ekonomiky je závislý na hospodářské intervenci státu, že manipulace daní, stavění hladových zdí, a zvyšování státních výdajů jsou klíče ke zdravé ekonomice. Vůbec nechápe evoluční principy hospodářských systémů a nesmyslnost návratu zpět k tradiční průmyslové revoluci. Nechápe autonomní a spontánní akceleraci digitalizace, robotizace, automatizace a regionálního i lokálního uplatnění nových technologii, business modelů a podnikatelského vzdělávání.

Bezpečné zvýšení zaměstnanosti ještě možné je: stačí zakázat moderní digitální technologie, roboty a stroje vůbec, snížit drasticky produktivitu práce – a lidé se sami vrhnou do polí, aby vlastníma rukama „obdělávali“ lány řepky pro tradiční automobilový průmysl – a to hodně tradičně. Není to příliš velká nadsázka, protože již nyní navrhuje Bill Gates Trumpovi „zdanění robotů“. První krok k obnovení ruční práce je tedy na obzoru.

Trump-miliardáři milují, když se peníze jen valí do spekulativních burzovních trhů, ne do kapes zaměstnanců. Pak už není třeba ani moc vyrábět, stačí si udržovat akcie. Kdyby to vše bylo trumpovsky snadné, stačilo by snížit regulace, zvýšit intervence a spoléhat na stát jako hlavní hnací sílu ekonomiky. To, že se to zatím nikomu nepodařilo, je vedlejší: stačí naivní sebedůvěra, ignorance a silný jedinec, který by do evolučních trendů ekonomiky tvrdě zasáhl, a konečně „poručil větru, dešti“. Osobní vlastnosti k tomu Trump jistě má; mezi nimi např. temerity, audacity, effrontery, foolhardiness, gall, impetuosity, rashness, atp. Jsou to vlastnosti jen těžko přeložitelné do jiných jazyků. Jejich uplatnění však, s plnou podporou mezinárodního dělnického hnutí, je nabíledni.

Poznámka. Jelikož jsou rozhodování a konflikt můj obor, jsem překvapen, že Trump neumí dosáhnout jakékoliv dohody. (Byl zvyklý na negociaci v prostředí podřízených a šlo mu jen o subdodavatelské, krátkodobé dohody.) Neví např., a to je klíčové, že se druhá strana nemusí chtít s ním dohadovat. Nástroje vyhrožování, strachu, posměchu a násilí nejsou efektivní pro trvalejší, spolehlivější dohody. (Nyní vyhrožuje, že zastaví fungování vlády a státu, když nebude po jeho. Hodné štěstí!) Trump hledá řešení, kdy obě strany prohrávají – jen jedna méně a druhá více. Neumí nalézt řešení, kdy obě strany vyhrávají – tj. řešení typu Win-Win. To vyžaduje přemýšlení, nejen plácání hloupostí jako, že on „nebude spokojený a šťastný“. Atd. Konflikty nelze řešit nátlakem a „zametáním pod koberec“. Konflikty nelze krátkodobě „vyřešit“, ale je třeba je trvale rozpouštět, odstranit. I to chce přemýšlet a ne jen strašit lidi, jako své podřízené.

Váš,
Milan Zelený

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví
 
Na podobné jsme upozorňovali např. zde
 
 
Komentář (30) Zhlédnutí: 3403

Alternativní názor Sobotky a jeho pomatené party ze Strakovky: občané ČR bohatnou!

Bezdomovec jako bílý kůň vezme občanku a půjčí si milion. Sláva, volá předseda vlády Sobotka a jeho "myslící" feministická ministryně Marksová: vidíte, že už i nejchudší obyvatelstvo u nás stává se milionářem. Už i ten bezdomovec si může užívat socialistický ráj. Jak je krásná naše zem a parta ČSSD freneticky tleská za podpory socialistické klaky. Volte mě, volte ČSSD.

Toto jsme dokázali za čtyři roky vládnutí...

 

 

Tak cože vlastně dokázala úžasná Sobotkova vláda ČSSD?

Tomu, komu se zdá začátek přitažený za vlasy, podívejte se na data. Je jasné, že socialistická parta bude vyvracet, že půjčka bezdomovce je jiná, než půjčka "domovce" atd.. Prostě se budou snažit svůj socialismus obhájit jak komunisti před rokem 1989, kdy zhroucení už bylo ekonomicky viditelné od roku 1985, jenom pár Kocábů, Horáčků s několika studenty tvrdí, jak krvavě vybojovali pro nás svobodu v roce 1989.

 Úžasné výsledky, úžasné vládnutí, úžasná vláda, slyšíme každou chvíli z mainstreamových médií. Ale bohužel i z některých, kde by to nikdo nečekal.  Z níže popsaného je to pouze bublina vytvořená ECB a ČNB a ta brzy praskne. Kdy? Příště zveřejníme.

 

Fakta:

Dluh Čechů nezastavitelně roste. Už přesáhl dva biliony korun

Celkový dluh obyvatel ČR přesáhl na konci prvního čtvrtletí poprvé dva biliony korun, meziročně vzrostl o 162 miliard korun.  Z toho 412 miliard korun, připadalo na krátkodobý dluh, který je primárně určen na spotřebu. Krátkodobý dluh se  meziročně zvýšil o 23 miliard, respektive o 5,8 procenta.

 

 

Dluhy domácností stále rostou, v dubnu dosáhly 1,455 bilionu

 

Komentář (7) Zhlédnutí: 2427

Rusko je zpět, navíc s dluhem pouze 12,9% HDP! Ruská recese skončila.

Nedávná recese byla nejdelší za posledních 20 let: pokles trval sedm po sobě jdoucích čtvrtletích (recese 1998-1999 a 2008-2009 trvala pět čtvrtletí.). Podle Rosstat je tato recese u konce: ruská ekonomika roste v posledních dvou čtvrtletích, od konce roku 2016 (viz grafy.)

 

Na druhou stranu má už stejné problémy, jako západní svět. Má sice nastaven systém na 40 dolarů za barel, což hlavně nyní ukazuje (přes stupidní západní propagandu a hoaxy), že se ruské hospodářství staví na solidním základě, ale při této ceně ropy a plynu si stejně jako u nás ruští důchodci nemohou vyskakovat a doby, kdy si rušští důchodci díky ropě užívali jako západní, jsou pryč. Vrátí se k ní podle prognózy až v roce 2022. Takže pokles ruských důchodců na naši úroveň je pro ně citelný.

 Stejně tak oblasti lidského kapitálu - zdravotnické a vzdělávací - zůstávají nedostatečně financované. Ale tuhle písničku slyšíme v Německu, USA i u nás. Pravdou však je, že šílené a zaostalé zdravotnictví po SSSR začalo prudce dohánět naše a v některých oblastech díky ropě bylo i modernější. Samozřejmě dnes muselo vše zabrzdit. A to se Rusům nelíbí.

 

Zde je trajektorie ruské ekonomiky v grafech - již rok se zvedá, ale nyní je v kladných číslech

čtvrtletní

 

Rusové se nyní musí stejně jako v zemědělství, kde už z totálního dovozce se stali exportéry, soustředit na technologie a průmysl. Daří se viz graf a vše při ceně 40 dolarů za barel, na kterém je postaven rozpočet a to i přes sankce, kdy si ruská ekonomika nemohla brát úvěry díky úmyslně nízkému ratingu (spekulativnímu). A dokonce díky němu nemohla v západním světě nic profinancovat a což ji skutečně přibrzdilo. Přesto však excelentní manévrování centrální banky a tlak na správné investice dokázalo s touto ekonomikou pohnout směrem vpřed.

 

Takže si udělejme malou analýzu

 ROPA

Dnešní scénáře jsou ve dvojím provedení: razantní vzestup cen ropy nebo naopak zamrazení na dnešní úrovni. Ruská ekonomika chce dělat rozpočty na 40 dolarech za barel. A má k tomu logické důvody: zatímco v době humbuku USA předhazovaly, že těžba z břidlic stojí 20 dolarů za barel, když tajily všechny další náklady a cena byla na většině míst ve výši 80 dolarů za barel, dnes díky novým technologiím to dokázali srazit na šedesát dolarů. (Samozřejmě jsou místa s daleko vyšším výnosem, ale ekologické náklady + vrty jsou všeobecně vysoké.) Nikdo však neví, zda jim to prezident Trump neodpustí). Možná se mnozí diví, proč je tak velký rozptyl odhadu cen ropy.

Zkusím to popsat: tentokrát ani ve snu nemám šanci poctivě naznačit, co se (narozdíl od roku 2014) s cenou ropy může stát: logicky by snížení cen novými technologiemi z břidlic mělo pomoci USA a zatlačit ruskou, potažmo saudskou a katarskou těžbu do defenzivy. Levná ropa by nakopla tuzemský (americký) průmysl a Rusko by šlo opět do kolen. Tak by to popsala nebo brzo popíše veřejnoprávní televize, Votápek, Romancov či třeba expert Igor Lukeš z Bostnu i s Gabalem jako antiruskou propagandu. Protože však narozdíl od prozápadních propagandistických médií či útvaru Centra proti terorismu a hybridním hrozbám píšeme a hodnotíme seriózně, k písmenu A přiřadíme i to B. 

Ano, cena ropy z břidlic zlevňuje, ale tím dostává konkurenci nejen ruská a další ropa, ale též americká, kterou dnes s humbukem Trump nadále otevírá a indiáni protestují. Takže ve finále je to pro prezidenta Trumpa a USA dvojsečná zbraň, která se nevyřeší za jeden rok. Rusům se sice můžeme smát jako Votápek či bývalý velvyslanec v Rusku Petr Kolář, který by B zamlčel a možná se tak v příštích měsících stane, ale to je přesně důvod, kdy mohu upřímně napsat: nevím, která strana a v kterém způsobu těžby zabere rychleji, protože i těžba klasická zlevňuje, byť pomaleji. A neví to nikdo dnes!

 

 A výroky pseudoekonomických analytiků, kteří dramaticky každý den popisují vzestup a pád ropy, jsou naprosto k ničemu. Zábava pro děti a veřejnoprávní televizi. Ropa prostě osciluje na 50 dolarech už rok, protože výše vždy nakopne těžbu z břidlic a vrty v USA, pod padesát to nestačí nikomu. A ostatní jsou jenom fantasmagorie!

 

 
Pokračujme autentickými výroky

Současný ruský systém se podobá sovětskému ranému z roku 1980, kdy fakticky zničil SSSR a zbrojení pouze doplnilo, nikoliv naopak: nízké ceny ropy, neudržitelné ekonomické ideologie nejvýznamnějších odvětví ve vlastnictví státu a relativně autoritářské vlády, říká bývalý poradce Egora Gaydara, vedoucí pracovník v Atlantické rady Anders Aslund v článku pro Project Syndicate. Ale je tu jeden důležitý rozdíl: makroekonomické řízení v moderním Rusku je mnohem schopnější, takže i  růstové vyhlídky země v poměru nabídka - poptávka zachovává impozantní makroekonomickou rovnováhu.

Makroekonomická politika pomohla omezit dopad šoku z poklesu cen ropy a mezinárodních sankcí, řekl viceprezident Moody Kristin Lindow. Přes nízkou úrovní efektivity veřejné správy jako celku, fiskální, měnové a kurzové politiky v Rusku pomohlo se úspěšně vypořádat s dopady vnějších šoků. Přechod k volně plovoucí rublu v roce 2014 pomohl zachovat rezervu a přebytek běžného účtu v poklesu cen ropy a trh - najít nový směnný kurz rovnováhy. Poskytování měny repo povolené společnostem uhradit své zahraniční dluhy v zablokovaných podmínkách přístupu k vnějšímu financování, vyjmenovává dále Lindow. V létě roku 2017 centrální banka bude schopna jako v roce  2013 splnit inflační cíl ve výši 4%, a to navzdory skutečnosti, že v roce 2015  vyskočila na 15,5%: sekvence provádění této politiky přispěla k budování důvěry v udržitelnost hospodářské politiky, jakož i a návrat k plánování tříletého rozpočtu, řekl Mau.

 

Ekonomika návrat Ruska k růstu

Vláda revidovala rozpočet velmi rychle snížením valorizace důchodů a zmrazením valorizace platů: bývalý růst příjmů - 2,5 krát v reálných hodnotách v letech 2000-2008 a ten není  bezbolestný. Při ceně ropy 40 $ za barel však rozpočet poskytuje nezávislost na výkyvech cen ropy. Rusko zůstává zemí s jednou z nejnižších úrovní veřejného dluhu - 12,9% HDP, přičemž tři čtvrtiny - v národní měně.

Na dnešní dobu fascinující!

 

 

Nicméně, na pozadí úspěšné konsolidace podílu soukromých výdajů, které se zvýšily z 13,8% v roce 2013 na 21,7% v roce 2016, byl  Government Finance Statistics oficiálně uzavřen, i s náklady, které tvoří státní tajemství, ale i další, zřetelně označeny jako „důvěrné“, řekl Vasilij Zatsepin . Zbrojení má vliv na rozpočet a ekonomiku: ve vydání 2016 ve vojensko-průmyslového komplexu vzrostla o 10,1%, spočítal Zatsepin, s růstem průmyslové výroby jako celek o 1,1%.

 

Opět lze jenom dodat: zbrojení pomohlo ruské ekonomice. Avšak právě proto vláda (či centrální banka Nabiullinové) odmítla dělat rozpočet na 50 dolarů za barel, ale pouze čtyřicet s tím, že strukturální změny se nesmí zastaví a naopak tam, kde to jde, ještě urychlit. A tuto koncepci prakticky schválil prezident Putin.

Nejistota se prudce snižuje, „Mapa Risk“ centrální banky oznamuje: Všechny ukazatele jsou v „zelené zóně“.

 

Pařát dnes - respektive následovník dnes "Skrytá pravda" je přihazován k webům, které jsou dle Evropských hodnot  a veřejnoprávní televize stále napadány, jako neseriózní. Porovnejte si prosím, co tehdy říkali Votápkové, Romancovové, a další a zde máte zdroj, co jsme psali my. Kdo je skutečně mediální podvodník?

Vše výše bylo napsáno v roce 2014 -5 (odkazy níže) a proto jsme byli napadáni jako proruští "trollové". Imbecilismus! Dnes to nesměle říká i Čt24. Prý pochopila...

 

Ani patnáct let v ceně 50 dolarů za barel nám neublíží, říká guvernérka Ruska Nabiullinová.

Vadí Kanadě a USA Ukrajina? Ne, ropa! Už je to tady!

Rusko drtí těžbou ropy USA, i když samo těžce krvácí a struny jsou napnuty k prasknutí!

 Rusko a rubl se hroutí. Má Putin na kahánku? Šokovaní experti nad rozhodnutím Bank Rossii

A guvernérem roku se stává... Elvira Sachipzadovna Nabiullinová - Rusko!

 
 
 
Komentář (10) Zhlédnutí: 7694