Ekonomika

Proč je drahý benzín a nafta? Ruský Lukoil jsme vyhnali, obvinili prezidenta Zemana, přišel Mol.

Asi málokdo zaznamenal, že na ceně benzínu a nafty se samozřejmě z cca 50% podílí cena ropy, ale když najednou poskočí cena více, než ropa v průměru za určité období, lze se domnívat, že za tím stojí zpracovatelé a prodejci. A položme si otázku?

 

Kdo skutečně stál o vyhnání ruského Lukoilu z naší republiky?

Strategické protiruské tahy naší geniální extremistické špičky politiků jako je Gabal či Langšádlová nesou své ovoce. Normální člověk by řekl, že extremismus je pravicový, nebo levicový. Ale proč extremismus Gabala a Langšádlové v čele je protičeský - protiobčanský, je naprostou záhadou! Neměla by spíše znít otázka pro lidi kolem Gabala, Langšádlové a dalších:

byl Lukoil vyhnán nezištně, poslanci Štětino, Gabale a Langšádlová?

 Například proč vůbec nevadily fantasmagorie Kasparova a České televize bez důkazů:

Neuvěřitelné: prezidenta Zemana zvolil prezidentem Lukoil a Putin, oznámila Česká televize!

 

 

O co jde?

Ruský Lukoil zde držel ceny o 1,50 až 2 Kč níže, než ostatní pumpy. Dohledat by se dalo v ČSÚ, ale každý, kdo jezdil kolem věděl, že je tam kvalitní benzín a nafta, ale o řád levnější.

 

Česká národní banka (ČNB)  jásá

zdražli jsme vám benzín a naftu, inflace jde nahoru, lidé my vás milujeme. A další extrémní ekonom obsadil ČNB - hvězdná pěchota Dědek, fanatik pro euro. Je sice záhadou, proč ho prezident Zeman dosadil, ale to se časem zjistí. Každopádně v okamžiku, kdy byl evidentně ruský Lukoil vykopán jako daleko nejlevnější pumpy u nás, které svazovaly nárůst cen u ostatních, takže nyní mají řetězce své žně.

Na místo Lukoilu zde pumpy obsadil Mol a ten okamžitě srovnal ceny s nejdražšími pumpami. Už nikdo nestojí v cestě, aby nás obírali o peníze. Tady nekonkurují pumpy, ale řetězce! A ty srovnaly ceny z korun na  desetníky, což zajímavě najednou antimonopolnímu úřadu moc nevadí.

Samozřejmě nesrovnají na haléř, ale na desetníky. Například  na trase Praha 5 až na konec D8  jsou ceny OMV a MOL hezky srovnány do jednoho šiku. Samozřejmě nejdražšího. Cena benzínu se srovnaly na 31,70 - 31,90. Přitom při ceně ropy v dnešní výši byla cena u Lukoilu pod 30 Kč.

 

 Vážně byly útoky Štětiny, Gabala a Langšádlové na Lukoil vedeny pouze čestnými úmysly?

Český občan cáluje, falešná obvinění prezidenta Zemana narůstají

 Nyní sem napochodovala americká armáda, a za ní sem bude vháněný předražený plyn a ropa  z USA. Tvrdí to alespoň USA. Tekutá americká svoboda něco stojí... V Polsku připravili terminál a do Evropy připlula loď "Tekutá americká svoboda"... Když se budou lidé bouřit, americká armáda a státní instituce jí podřízené občany zpacifikují. Zatím se nepodařilo odstranit prezidenta Zemana, pouze se na něj snášejí urážky a Gabal s Langšádlovou, Štětinou a Evropskými hodnotami vyhrožují, že se musí sesadit, protože je nesvéprávný a naznačují, že je opilecky dementní. (Naposledy rozzuřený Gabal včera večer na Čt24). Poláci na to dostávají obrovské dotace. A co my?

Současně se ví, že v Evropě operuje Soros, který korumpuje kde koho, a kterému jdou svými výroky Gabal a Langšádlová úžasně na ruku. V Maďarsku je Soros už evidentně škodící a vláda bude projenávat objasnění všech jeho finančních operací, v USA točil špinavé peníze pro Clintonovou a Obamu (důkazy jsou všude a sám to přiznal) , ale to zatím zastínily jakési pseudoaférky Trumpa s údajnými prostitukami vycucané z prstu, urážky a osočování. (Mimochodem, co dělala CIA, FBI a NSA, že ač se vše přes Podestu provalilo, Soros stále není v USA persona non grata? Drží nad ním zatím ochranou ruku McCain a tajné služby USA?

 

Zatím jsou to pouze otázky, byť cena benzínu a nafty jsou jasným důkazem. Jsou i v hledáčku našich zpravdodajských služeb, zda není ohrožena naše republika díky několika extremistickým poslancům a poslankyním s fanatickým politickým (zda finančním nikdo neví) pozadím? Minimálně proč mají občané platit vyšší ceny za strategická rozhodnutí několik promile zaslepených poslanců?

 

Lze dohledat

Oldřich Dědek - koordinátor pro euro: chodí do práce a nedělá nic! Blue Effect 1969.

Lukoil nedal Zemanovcům ani korunu, říká šéf české pobočky Nejedlý ...

Proč Zeman fandí Rusku? ptá se ukrajinská filmařka - Echo24.cz

MOL přejmenuje benzinky Lukoil a Slovnaft, stane se dvojkou na ...

Kde nejčastěji tankujete a proč? • Forum.Autoforum.cz

Zeman o Gabalovi: Mazat proruské weby? To může jen nesvéprávný ...

Americký břidlicový plyn pro Evropu - Svět - Zprávy - Pravda.sk

George Soros - Hillaryho demokratů Miliardář Puppetmaster ...

 

Je výše popsané hoax a fake news, nebo po dohledání dalších důkazů (nejen z odkazů) bude podezření ještě větší? To už je na vás!

 

Komentář (2) Zhlédnutí: 5790

Jaká je ekonomická budoucnost Ruska vůči světu bez politických klišé?

Pokud má nastoupit nový prezident USA s čistým štítem, musí se podívat na Rusko bez citových přísad a fantasmagorií, které nás pronásledují od převzetí moci Bushem mladším, ovládnutím masmédií a totální propagandy.

 

Jsem si skoro jist, že jen málokdo ví, proč Rusko (SSSR) tak technologicky zaostávalo a proč se nyní tak razantně odpíchlo ode dna. (Pozor, bez ironie) Ne, není to vidět zatím v číslech, ale než budeme přinášet číselné důkazy během roku a příštích let, musíme popsat sovětskou a následně ruskou situaci.

A opět: ověřte si během roku a příštích let, (tudíž nikoliv jak u globálního oteplování v roce 2070), zda to je dnes hoax a face news, nebo popsání reálné ruské ekonomiky, proč nebyla schopná konkurovat světu mimo vojenských strategických sil. (Mimochodem i my jsme tím trpěli, třeba „radiolokátor Tamara“.)

 

Jak to fungovalo na západě a na východě, především v SSSR a pak (tuším) do roku 2010 v Rusku?

V USA je světoznámé středisko Silicon Valley, odkud do systému odchází obrovské množství technologií. Mnoho zakázek (a nejenom sem) proudí především ze zbrojního průmyslu. Nelze doložit, kolik a za kolik, protože je mnohé tajné, ale s jistotou lze napsat, že to tak je. A nejsou to jenom USA, kdo těží ze zbrojního průmyslu. V menším měřítku celý západní svět. To samé dělali židé (prosím, nejsou v tomto textu žádné náboženské, či rasové jinotaje), kteří peníze dávali především do vzdělání (a neřešme, jak je získávali) a proto měli v určitém období nejvíce vynálezů, nejvíce skutečných osobností a pokud se ve škole učíme o skutečných osobnostech, faktem je že relativita byla objevena zásluhou Albert Einstein – Wikipedie a ta relativita dodnes je skutečně relativní. A pravdou je, že židovské rodiny po staletí kladly obrovský důraz na vzdělání.

A právě zbrojní zakázky posouvaly systémy velmocí stále rychleji vpřed. Třeba vlády USA zadaly požadavek zbrojnímu průmyslu, ten dal parametry vynálezcům včetně peněz a následně vznikaly excelentní vynálezy. To samé bylo i v SSSR a mnoho let i v Rusku. Tak ale v čem je ten zásadní rozdíl?

Protože USA v okamžiku, kdy vynalezly nebo získaly vyšší technologický stupeň další generace, tak na to uvalily totální strategické utajení, ale v tu samou chvíli ten  nižší okamžitě uvolňovaly pro špičkové firmy svého státu. Neboli prodaly technologie těm, co na to měly se zárukou utajení.

Co však dělal Sovětský svaz, RVHP a pak mnoho let Rusko? Zásadně nepouštělo jakékoliv technologie do civilního průmyslu. Bylo to krátkozraké, protože ten měl stále méně a méně peněz, zatímco v USA nejlepší firmy, následně globální, drtily celý svět. (Nejpádnější důkaz je internet:  Přímým impulzem byla studená válka (od roku 1947 mezi USA a SSSR), kde protivníkům hrozilo masivní ničení komunikační infrastruktury jadernými zbraněmi. Odpovědí na toto riziko bylo v USA zadání agentury DARPA na vývoj komunikační sítě pro počítače, která by neměla žádné řídící uzly podobné telefonním ústřednám a místo toho by bylo řízení sítě rozprostřeno (decentralizováno), takže by mohla dále fungovat i při výpadku některých jejích částí. Její dnešní název je Internet.) Samozřejmě s podmínkou, že ještě třeba deset let vyráběly v utajení a prodej technologií byl ostře pod hrozbou sankcí kontrolován.

 

Teprve nyní Rusko pochopilo, že v totálním utajení není cesta vpřed, (nelze dohledat, kdy a jakým usnesením byl vytvořen stejný princip), ale je faktem, že obrovské množství technologií najednou v Rusku získaly civilní subjekty. S tím samozřejmě administrativa Obamy nepočítala a to byl jeden z největších úderů, které „Putin“ zasadil USA. Samozřejmě se sejde skupina ekonomických ideologů a začne srážet tato fakta (nikoliv teorii) tím, že ruská ekonomika se rovná úrovni jednoho státu USA. A samozřejmě mají pravdu. Jenomže ta pravda je relativní, jako zákon Alberta Einsteina. A to asi Donald Trump a americká společnost pochopila.  Každý vynálezce totiž ví, že nejtěžší  a  nejdražší je přechod z teoretické části do výrobní. A to se právě děje v Rusku.

 

I když Jelcin dělal reformu správně, nechal současně zahraniční firmy (USA), aby jako supi obsadily základní zdroje - nerostné bohatství. (Vzpomínáte u nás zemědělství apod.) To byl Jelcin miláčkem USA. A Putin toto vše zarazil. Rusové vyváželi petrodolary do fotbalových klubů ve Velké Británii, do Itálie, těžbu obsadily americké firmy jako v Africe  a to se náramně libílo. V okamžiku, kdy zdroje vyschly, stalo se Rusko a Putin nepřítelem, že? Petr Čech: Rennes souhlasila s přestupem  do londýnské Chelsea F.C. za £ 7.000.000 lednu 2004, ještě před mistrovstvím Evropy, to je téměř půl miliardy korun a podepsal pětiletý kontrakt. A kdo to platil? RUSKO za peníze z ropy oligarchy Abramoviče! A Velká Británie jásala: daňový poplatník v Anglii neplatil nic.

 

Psali jsme

 Kdy se opět stalo Rusko nepřítelem USA? Když Putin zabránil dokončení rozparcelování.

 

Rusko krvácelo, Abramovičové bohatli a peníze vozili do zahraničí. Západ je miloval! Podívejte se na rok 1998 a přitom to bylo období, kdy zázračně na západ do klubů a firem začaly proudit ruské petrodolary!

 

A nyní se Rusko pod sankcemi razantně mění

Jako první akcelerovalo zemědělství. Lze snadno doložit úžas všech rádoby  „expertů“. Samozřejmě absurdní sankce naučily „Dalibora housti“ a z pohodlí dolarů z černého zlata se dostali Rusové do nutnosti řešit, jak dál. Je sice pravdou, že usnesení vlády a prezidenta Putina udaly směr, ale bez masívní iniciativy volnosti lidí a průmyslu jsou usnesení pouze na papíře jak v době RVHP. A právě paradoxem je, že fanatická víra v sebe samu lidí jako prezident Obama a senátor McCain daly impulsy ruské akceleraci. Možná stejné, jako soutěž ve vesmíru a vzlet Gagarina. Pouze s tím, že špičkové technologie se Sovětský svaz bál pustit a navíc systém neumožnil rychlou výrobu. Dnes je opak pravdou. (To je vidět i dnes – Putin povolil vývoz nejmodernějších zbraní, ale mnozí se bojí, zda se to nezneužije a zda budou Rusové schopni rychle vyvinout další generaci v případě, že by to dostal do ruky nepřítel.) Přesto se Rusko nakonec rozhodlo, že tak učiní a už vydalo žádosti a peníze na další technologickou generaci.

Domnívám se, že pokračování v jednom textu by bylo čtenářsky neúnosné. Pokud někdo faktickými důkazy dokáže zpochybnit či prokázat omyl, bude dovětek dodán. Ale nikoliv ideologické urážky. A prokazatelnost lze nalézt vždy s odstupem jednoho, maximálně dvou čtvrtletí. Protože na internetu lze nalézt množství expertních posudků politických geografů, že se Rusko hroutí a rozpad začíná, proto musí být obklíčeno vojsky USA a NATO.

 

Je důležité vše posuzovat v delším trendu

 

Rusko se směje, ekonomický rozvrat se nekoná! Zareagují konečně americké ratingové agentury?

Ropný pláč na nesprávném hrobě: kdo seje vítr, sklízí bouři!

Dokončeny zátěžové testy ruských bank na 25 dolarů za barel. A výsledek? Opět USA nepotěší!

 

P.S. Zda je to hoax a dezinformace si můžete nejen z ruských, ale především z anglických zdrojů dohledat každý sám.

Komentář (2) Zhlédnutí: 4042

Kdo nám vlastně zdražil skutečně elektřinu?

Poslední dobou  opět létají obvinění sem a tam, kdo za to skutečně může.

 

Jak jsme se do dnešního průšvihu dostali? Podle zákona č.180/2005 výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ) každoročně svými cenovými rozhodnutími, přičemž cena pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 95% ceny v stávajícím kalendářním roce.

Zákon č.180/2005. Dne 13.11.2003 předložila vláda Vladimíra Špidly poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Zástupcem navrhovatele bylo ministerstvo průmyslu a obchodu (ministr Milan Urban, ČSSD) a ministerstvo životního prostředí (ministr Libor Ambrozek, KDU-ČSL).

Podle návrhu zákona má výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů zajištěn povinný výkup veškeré energie jím vyrobené za garantované ceny, které mu mají zaručit návratnost investice za 15 let od uvedení do provozu. U fotovoltaických elektráren se předpokládal jen zcela zanedbatelný podíl.

V poslanecké sněmovně byl návrh zákona rozeslán poslancům jako tisk 529. Třetí čtení návrhu zákona proběhlo v poslanecké sněmovně dne 23.5.2005 na 41. schůzi. (To bylo na sklonku vlády Stanislava Grosse, ministři Urban a Ambrozek ve svých funkcích setrvali.) Při hlasování ve 3.čtení byl vzat za základ jednání komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení hospodářského výboru č. 285 ze dne 8 února 2005 (tisk 529/2).

V něm § 6 odst.4 zní následovně:

Výkupní ceny stanovené Úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 90 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2007.

 

Pak ale přišlo na řadu projednávání pozměňovacích návrhů:

Poslankyně Iva Šedivá (ČSSD) podala pozměňovací návrh C. 1. K § 6 odst. 4ve třech variantách, kde Varianta 3 zněla: V § 6 odst. 4 se číslo "90" se nahrazuje číslem "95" a číslo "2007" se nahrazuje číslem "2006". (Varianty 1 a 2 návrhu paní poslankyně uváděly dokonce 97 % a 98 % !!! )

Poslanec Ladislav Urban (KSČM) podal pozměňovací návrh E.2. Varianta pozměňovacího návrhu poslankyně Šedivé: V § 6 odst. 4 se číslo "90" nahrazuje číslem "95".

Pozměňovací návrh E2 byl pak schválen v hlasování č.492 hlasy poslanců ČSSD a KSČM (dále jej podpořil jen jeden poslanec z KDU-ČSL a šest z US-DEU - více nikdo).

Přijatý pozměňovací návrh tak změnil v § 6 odst. 4jen jednu jedinou číslici "0" na "5", ale tato nepatrná změna má dnes dopad v řádu miliard Kč.

 

O návrhu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie jako celku se v poslanecké sněmovně ve třetím čtení hlasovalo dne 23.2.2005 ve 513. hlasování.

Výsledky 513. hlasování podle politických klubů:

hlasování podle politických klubů - PS

Hlasování se účastnilo 167 poslanců, 104 bylo PRO a 44 PROTI. Návrh byl tedy schválen hlasy poslanců tehdejší vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a hlasy opoziční KSČM. Návrh nezískal ani jeden hlas od tehdy opoziční ODS.

Dne 7.3.2005 poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu, kde byl veden jako tisk 40. Tam byl projednán dne 31.3.2005 na 4. schůzi Senátu a schválen byl při 83. hlasování.

Výsledky 83. hlasování v Senátu podle politických klubů:

hlasování podle politických klubů - Senát

Hlasování se tedy zúčastnilo 71 senátorů, 56 bylo PRO, 2 PROTI a 13 se zdrželo. Návrh byl schválen hladce všemi senátorskými kluby.

 

Z debaty v Senátu mne zaujalo vystoupení senátora Jaroslava Kubery (ODS), z něhož cituji:

"Je to typický příběh, kdy je zaobaleno do ekologických zájmů něco úplně jiného. Je to velmi tvrdý byznys. A bylo to vidět i na tom, jaké spory vedli dva ministři, každý za jiný resort, protože každý z nich hájil jiné zájmy.

Dát investorům jistotu. Já se ptám, proč některým investorům chceme dát jistotu? Investor nikdy nemá jistotu, protože může investovat špatně. A my tady jistým investorům chceme najednou dát jistotu. Proč jiní výrobci, jiní investoři takovou jistotu danou zákonem nemají? Já nemám nic proti malým vodním elektrárnám, proti větrníkům. Ať si vyrábí a zkusí na trhu svou energii prodat. Když se jim to zadaří, dobře. Ale jsem zásadně proti tomu, aby na vyčištění jednoho litru špinavé vody bylo spotřebováno pět litrů čisté pramenité vody. My budeme pěstovat obilí, abychom potom - jak už se objevilo v tisku - jsme ho potom pálili, protože jsme zjistili, že jeho výhřevnost je téměř stejná jako výhřevnost hnědého uhlí. Pro mě je taková věc naprosto nepřijatelná a může ji kdokoliv zaobalovat, do čeho chce. Pokud jde o to, že bychom získali pracovní místa - ta bychom získali instalací dynam, kterými, kdyby nezaměstnaní točili a pravidelně by se střídali a vyráběli by elektřinu, bylo by to možná levnější, než dávat ke každé větrné elektrárně větrák, který s ní bude točit v době, kdy nefouká vítr.

To je důvod, proč já nemůžu pro tento zákon hlasovat, protože si nemyslím, že by přispěl k ekologii. Naopak ta touha upřednostnit malé na úkor velkých je sice chvályhodná, ale má jednu vadu. Potom těch 8 % nikdy nejsme schopni dosáhnout."

12.4.2005 byl zákon doručen prezidentovi k podepsání. Prezident Václav Klaus zákon v zákonné lhůtě nepodepsal a nevrátil zpět sněmovně.

 

 

2.5.2005 byl schválený zákon doručen k podpisu premiérovi (to už byl krátce ve funkci premiéra Jiří Paroubek).

5.5.2005 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 66 pod číslem 180/2005 Sb.

A kdo může za to, že nám v Česku v posledních letech tak "ulítla" fotovoltaika, což nás v příštích letech může stát až desítky miliard korun? Odpověď je jednoznačná - může za to lidová tvořivost poslanců ČSSD a KSČM v poslanecké sněmovně v roce 2005. Poslanecká úprava odstavce (4) v §6 zákona č.180/2005 Sb. energetickému regulačnímu úřadu v oblasti obnovitelných zdrojů energie fakticky svázala ruce a znemožnila mu efektivně zasáhnout. Je otázkou, co poslankyni Ivu Šedivou (ČSSD) a poslance Ladislava Urbana (KSČM) tehdy vedlo k jejich pozměňovacím návrhům. Byla to jen obyčejná poslanecká pýcha a hloupost rozhodovat úplně o všem nebo byli jen nástroji zájmů nějakých lobbystických skupin?

 

Vlastimil Kraus

 

Komentář (2) Zhlédnutí: 3279

Italské referendum, banky a euro

Hora dluhů

 

Italská vláda se 23. prosince rozhodla zachránit nejstarší banku světa, Monte Paschi. Římské vládě šlo především o záchranu peněz tisíců drobných akcionářům banky. Podle evropského práva je to sice nedovolené, ale v EU je téměř pravidlem, že když jde o silnějšího hráče, tak žádná pravidla neplatí. Římská vláda se dohodla s Evropskou komisí na tom, že dluhopisy Monte Paschi byly vydány s podvodným záměrem. A tak je vlastně zakázaný bail out (záchrana banky penězi daňových poplatníků) najednou přípustný. Záchrana Monte Paschi je přesto nejistá a navíc je toto „Monte“ pouze špička ledovce. Chcete-li to ještě názorněji, tak je to možná Lehman Brothers italské bankovní krize. Krach Lehman Brothers odstartoval v září 2008 globální bankovní krizi.

 

Monte Paschi a další italské banky totiž sedí na hoře nedobytných úvěrů. Mluví se o více než 350 miliardách Euro, ale skutečný objem je pravděpodobně podstatně vyšší. Sumu zvyšují a ještě větší problém představují pojistky proti platební neschopnosti dlužníka. Jednak proto, že s těmito pojistkami mohou obchodovat i ti, kteří sami vůbec věřitelé nejsou a hledají jen výnosnou spekulaci. A dále proto, že se často jedná o pojistky na státní dluhopisy krizových zemí eurozóny, které nakonec kryjí daňoví poplatníci z bohatších členských zemí. A tak jdou spekulanti víceméně najisto. Dlouhodobě nezodpovědná politika vlád eurozóny jim již léta umožňuje vydělávat na úkor daňových poplatníků. No a po Řecku je zdá se na řadě Itálie.

 

Problémové italské banky by správně měly jít do konkursu, protože jich je příliš mnoho a příliš mnohé z nich mají nedostatečně výnosný obchodní model. Ale zároveň jsou to často ty samé banky, které kupují dluhopisy svých vlastních vlád, které kryje ECB (Evropská centrální banka), tedy opět občané států eurozóny. Tyto banky tedy zásobují své vlády přísunem čerstvých peněz, za které nedobrovolně ručí daňoví poplatníci z jiných států eurozóny. To umožňuje, že se zejména jihoevropští členové eurozóny již léta vyhýbají nutným úsporám a hospodářským a sociálním reformám.

 

Při krachu dalších italských bank by to bylo dražší než v případě Monte Paschi. Jak jsem již zmínil, měl by (podle evropského práva) jejich případný konkurs postihnout jejich akcionáře a zákazníky. Ale to byl v dnešní Itálii dosti spolehlivý recept na revoluci. Proto italská vláda požaduje, aby byly tamější banky subvencovány ostatními zeměmi. Na příkladu Itálie se ukáže, jestli je vůbec ještě možné zachránit euro pomocí reforem, nebo jestli měnová unie rozpadne nekontrolovaně. Soudě podle dosavadního chováni evropských vlád a institucí je to druhé pravděpodobnější.

 

Moudrost většiny

 

Situaci Itálie komplikuje ještě jedna významná události. Dosavadní premiér Matteo Renzi prohrál 4. prosince referendum týkající se reforem politického systému a odstoupil. Téma a výsledek referenda mají mnoho společného s přístupem k vládnutí v současné Evropě. Možná si vzpomenete na mé články o referendu a moudrosti většiny a s nimi spjatou debatu. A tak chci připomenout, že odmítnutí plánů italské vlády většinou voličů považuji za další důkaz moudrosti většiny. Proč?

 

To, co Renzi nazýval reformou volebního a zastupitelského systému, byla fakticky jeho zásadní změna; jednalo by se o převzetí absolutní moci centrální vládou. Již samotný vznik vlády by byl podle jeho plánu postaven na velmi pochybných demokratických základech. Kdyby totiž bylo referendum z hlediska Renziho úspěšné, tak by vítězné straně příštích voleb stačilo již pouhých 20 procent hlasů k tomu, aby měla automaticky 54 procent křesel v parlamentu. Relativně nejsilnější strana by pak vůbec nebyla odkázána na hledání koaličního partnera, a to ani tehdy, když by byla na hony vzdálena od většiny.

 

Itálie by dostala většinové volební právo s dramaticky okleštěnými možnostmi účinné kontroly. Zároveň by totiž zmizela dosavadní druhá parlamentní komora a navíc by byla oslabena pozice regionů oproti římské vládě. Zastánci Renziho plánů argumentovali tím, že je nutné přijímat a uskutečňovat rozhodnutí snáze a rychleji. Nechtěli ale mluvit o tom, jestli jsou jejich rozhodnutí správná, nebo špatná a kdo ponese jejich důsledky. Ale přesně o to jde.

 

V této souvislosti je na místě připomenout Realistický kodex. Plány italské vlády jsou totiž dokonalým ztělesnění toho, proč Realisté zásadně odmítají současný styl vládnutí. Jeho společným jmenovatelem je snaha vzít občanům jakoukoliv možnost spolurozhodovat a přenechat jim za odměnu plnou zodpovědnost za osamělá rozhodnutí vládnoucí oligarchie. Na rozdíl od rozhodnutí učiněných většinou obyvatelstva však mají rozhodnutí oligarchie zabudovanou tendenci být pravděpodobněji chybná. To je způsobeno především jejím sklonem upřednostňovat vlastní zájmy. Při rozhodnutích většiny se tato systematická chyba výrazně oslabí, nebo dokonce zcela neutralizuje, a to díky různorodosti zájmů celé společnosti. Hlavně proto Realisté prosazují zvýšení podílu občanů na rozhodování.

 

Co bude po volbách?

 

Jestliže v nastávajících volbách vyhraje protestní Hnutí pěti hvězd, tak poklesne ochota investorů riskovat nákup dluhopisů krizových zemí a investovat do bankovního průmyslu. To oslabí burzy a v konečném důsledku povede k rychlému, či pomalému „odchodu“ investorů z eura. V Itálii a právě se ukazuje, že i ve Španělsku se vymstilo to, že vládnoucí kruhy v eurozóně dlouhodobě, minimálně od finanční krize 2008, odkládají změny v bankovním systému, zejména v jihoevropských státech. Právě naopak oslabují s pomocí ECB a jejích levných peněz tlak na krizové země, aby uskutečnily nepopulární ekonomické a sociální reformy.

 

Druhým pravděpodobným důsledkem vítězství Hnutí pěti hvězd bude jeho snaha vyvést Itálii z eurozóny. Tomu se však bude EU zuby nehty bránit; řecká vláda strany Syriza to již zažila na vlastní kůži. A vystoupení tak významné země jako je Itálie z eurozóny by pro Brusel znamenalo nebezpečí možného lavinového efektu. Avšak když tomu EU zabrání, tak tím dosáhne pouze toho, že eurozóna přežije o trochu déle, ale zkolabuje pak nekontrolovaně. „Příležitostí“ pro to by mohla být další finanční krize, která se nad světem vznáší.

 

Robejšek versus Sedláček: rok 2012

 

 

Komentář (0) Zhlédnutí: 2154

OPEC, Rusko a Trump dělají ČNB radost

Česká národní banka se může radovat. Tempo propadu průmyslových cen se snižuje. Komu poděkovat? Nabízí se hned několik možností, od kartelu OPEC přes Rusko až po Trumpa.

Ceny průmyslových výrobců vykázaly v listopadu svůj nejslabší meziroční pokles od října 2014. Pokračuje tedy korekce a postupné odeznívání deflačních tlaků. To primárně souvisí se stabilizací a růstem cen ropy na světových trzích. Pokles její ceny, jež započal v polovině roku 2014, vyvolal citelné zlevnění pohonných hmot, které se významně promítlo do deflačních tlaků právě v oblasti cen průmyslových vstupů. Období vyhroceného tlaku na pokles průmyslových cen však končí, čehož dokladem jsou právě i aktuální čísla a vývoj posledních měsíců.

Překvapí to ještě někoho? Ceny průmyslu opět spadly


Cena ropy na světových trzích získala růstový impuls v podobě nedávné dohody členů kartelu OPEC a Ruska o omezení těžby. Cenám ropy svědčí i zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Trump slibuje velké infrastrukturní investice, až za bilion dolarů, které by jednak daly práci „navíc“ řadě ekonomických subjektů a zároveň zvýšily poptávku po stavebních materiálech a obecně surovinách.

Americký dolar sice sílí, což má obyčejně nepříznivý vliv na poptávku po surovinách, neboť ty v jiných měnách, než je ta americká, zdražují. Nyní lze ovšem očekávat poměrně výjimečnou situaci, jež nastala například v roce 2005, kdy ceny surovin, včetně ropy, porostou – či alespoň nebudou klesat – i při zhodnocujícím dolaru. Právě z důvodu dohody kartelu OPEC a Ruska a „Trumpova efektu“.

Dolar na 14letém maximu. „Holubičí“ Fed v rouše „jestřába“?

I proto lze očekávat také další zmírnění tlaků na pokles cen průmyslových výrobců v nadcházejících měsících. Z hlediska České národní banky jde o vítanou zprávu, jelikož vyšší ceny průmyslových vstupů se postupně projeví tlakem na růst spotřebitelských cen, a pomohou tak přiblížit úroveň obecné cenové hladiny v ČR inflačnímu cíli centrální banky. K jeho dosažení by mělo dojít už v prvním čtvrtletí roku 2017. Dnešní čísla k cenám průmyslových výrobců tak podporují scénář ukončení intervenčního režimu ve třetím, nebo dokonce už druhém kvartálu roku 2017.

Ropné šílenství. Blíže k deficitu a probuzení amerických zombií?

 

Publikováno se souhlasem autora

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom, Roklen24.cz

 

Komentář (0) Zhlédnutí: 1804