Urážky Ruska, lži o černobylské havárii jaderné elektrárny, jak je konstručně špatná a nebezpečná, zesměšňování všeho ruského od prozápadních trollích řetězců napojených na Brusel a CIA nelze nechat bez povšimnutí a musí se psát pravda, i když Vrábelové stále s Evropskými hotnotami a Člověkem v tísni vyhrožují.
Osudná bezpečnostní zkouška
Jeden z testů, který měl být proveden ještě před samotným spuštěním bloku reaktoru, se týkal nouzového fungování turbíny. V případě, že by došlo k výpadku přívodu elektřiny, musí být turbína schopna setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě minimálně 45 sekund, než se spustí nouzové generátory. Tato elektřina je pro bezpečnost reaktoru životně důležitá, protože pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče a také zásobuje elektřinou řídící velín, odkud je blok s reaktorem řízen. Právě tato zkouška, kterou si vyžádal sovětský úřad pro atomovou energii, byla prováděna v noci z 25. na 26. dubna 1986, při které se vlivem nedodržením parametrů testu stala jedna z nejhorších katastrof v jaderné energetice.
Průběh zkoušky
Následující řádky popisují nejpravděpodobnější průběh nepodařeného bezpečnostního testu, který skončil předčasně dvěma po sobě jdoucími výbuchy 4. reaktoru. O tom, co se dělo v řídícím velínu na noční směně z 25. na 26. dubna 1986 bylo napsáno mnoho různých verzí, které se od sebe liší v méně, či více podstatných detailech. Popis průběhu, který si zde můžete přečíst je však jedna ze všeobecně přijímaných verzí.
25. dubna 1986 – Pátek
13.00 h
Už od nočních hodin probíhá postupné snižování tepelného výkonu reaktoru o polovinu z 3200 MW na 1600 MW. Tým jaderných inženýrů se připravuje na plánovanou zkoušku. Odstavením jedné turbíny snižují výkon 4.bloku elektrárny a pro správný průběh zkoušky odpojují operátoři systém havarijního chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu.
14.00 h
Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad připravované zkoušky. Do elektrické sítě je potřeba dodávat veškerou energii 4. bloku. Následně je vydán rozkaz a zkouška je dočasně odložena. Reaktor i nadále pracuje při polovičním tepelném výkonu 1600 MW a i když je to v rozporu s předpisy, zůstává odpojený bezpečnostní systém havarijního chlazení reaktoru.
16.00 h
Střídají se směny. Odchází ranní směna a nastupuje odpolední směna.
23.10 h
Po 9 hodinách je vydán rozkaz v pokračování zkoušky. Tím je umožněno začít snižovat tepelný výkon reaktoru na 700 MW, při kterém se má zkouška dle předpisů provádět.
26. dubna 1986 – Sobota
00.00 h
Tepelný výkon reaktoru klesá na stanovených 700 MW. Odpolední směnu střídá noční směna Alexandra Akimova. Zkoušku měl původně provést tým jaderných inženýru, ale ti nyní odcházejí z odpolední směny domů a na noční směně zůstávají pouze elektrotechnici, kteří navíc nejsou na zkoušku dostatečně nepřipraveni.
Na noční směně jsou přítomní tito lidé:
- Aleksander Akimov – 32 let, vedoucí pracovník 4. bloku
- Anatoly Djatlov – 55 let, provozní zástupce hlavního inženýra (Nikolaje Fomina)
- Leonid Toptunov – 26 let, hlavní inženýr, odpovědný za regulaci výkonu a řízení reaktoru
Dále byli přítomní:
- Jurij Tregub – náčelník směny bloku
- Boris Stoljarčuk – vrchní inženýr regulační jednotky
- Igor Keršenbaum – vrchní inženýr řízení turbín
- Razim Davletajev – zástupce náčelníka turbínového cechu 4.bloku
- a další.
00:31 h
Tepelný výkon reaktoru se krátce dostává na 700 MW a poté se vlivem několika chyb obsluhy rychle propadá pod 500 MW. Leonid Toptunov, který má na starosti regulaci výkonu, společně s Alexandrem Akimoven upozorňují nadřízeného Anatolye Djatlova na prudký pokles výkonu, který je pod bezpečnostním limitem 700 MW. Djatlov ale nařídí pokračovat ve snižování výkonu na 200 MW a to i přesto, že minimální bezpečnostní limit pro provoz tohoto typu reaktoru (RBMK) je při 700-1000 MW. To ovšem Djatlov ví, věří však, že riziko je nepatrné a proto i nadále trvá na svém rozhodnutí se slovy: “Reaktory chyby nedělají, lidé ano!” Toptunov s Akimovem se podřizují a dál snižují výkon.
00:36 h
Ozývá se poplach – hladina vody v odlučovačích je nebezpečně nízko. Varovný signál tím oznamuje, že je do aktivní zóny reaktoru při nízkém tepelném výkonu čerpáno příliš mnoho chladící vody. To má za následek, že se nestačí velké množství studené vody dostatečně prohřát a tím se tvoří malé množství páry o nízkém tlaku. Tato pára se z reaktoru odvádí do odlučovačů, kde se “suší” od přebytečné vody a poté se čistá pára odvádí na pohon turbín. Boris Stoljarčuk, který reguluje proudění vody reaktorem si dokáže s tímto problémem snadno poradit – poplach vypíná a ignoruje. Za normálních okolností by začal působit systém havarijního chlazení, ten je ale nyní úmyslně vypnutý.
00:38 h
Výkon klesá ke 200 MW, avšak Toptunov jej nedokáže udržet a výkon klesá dál až na pouhých 30 MW, což prakticky znamená zastavení štěpné reakce. Při tak nízkém výkonu značně roste koncentrace Xenonu 135, který vstřebává neutrony a začíná Xenonová otrava. V tuto chvíli měla obsluha (tak jak byla školena) zkoušku neprodleně ukončit a reaktor odstavit alespoň na 24 hodin, po kterých by bylo možné reaktor opět bezpečně nastartovat. Ovšem to se nestalo, což se ukázalo jako osudová chyba.
Anatoly Djatlov nařídí Toptunovi, aby pro obnovení výkonu úplně vytáhl řídící tyče z aktivní zóny reaktoru. Ten se však brání slovy:“Měli bychom reaktor odstavit. Tak jak nás to učili při školení.” Akimov přistoupí a souhlasí, protože pokud se řídící tyče vytáhnou, ztratí se úplná kontrola nad výkonem reaktoru. Už teď je situace kritická a nemělo by se pokračovat. Ovšem Djatlov trvá na svém rozhodnutí. Operátoři se podřizují a dávají pokyn pro vytažení řídicích tyči.
01:00 h
Tepelný výkon se podařilo stabilizovat na 200 MW. Za těchto podmínek předpisy nedovolují pracovat s reaktorem, ale na příkaz Djatlova je obsluha nucena pokračovat dále.
01:10 h
Opět se ozývá poplach – hladina vody v odlučovačích je nebezpečně nízko. Poplach se opět vypíná a ignoruje.
01:22 h
Operátoři si před zahájením zkoušky nechávají počítačem (systém SKALA) zobrazit dokument o aktuálním stavu parametrů reaktoru. V něm zjišťují, že se reaktor nachází mino bezpečné hodnoty. V tuto chvíli měla obsluha reaktor odstavit. Přesto se operátoři s Djatlovem rozhodují ve zkoušce pokračovat.
Ke šesti cirkulačním čerpadlům, které přivádějí chladící vodu do aktivní zóny reaktoru, zapíná Boris Stoljarčuk také zbývající dvě záložní čerpadla. Toto rozhodnutí má zajistit, že se po provedené zkoušce bude aktivní zóna reaktoru dostatečně chladit. Zvýšený průtok vody reaktorem produkuje ještě menší množství páry a tlaku, než by bylo potřeba.
01:23:04 h
Bezpečnostní zkouška začíná. Řídící panel žádným způsobem operátory neinformuje o nestabilním stavu, v jakém se reaktor ve skutečnosti nachází.
Tepelný výkon reaktoru je na 200 MW. Operátoři odpojují přívod páry do turbíny, která nyní setrvačností pohání čerpadla chlazení a poté se dopouštějí hned několika chyb. Vypínají různé bezpečnostní systémy (někdy i násilím) a prudce snižují průtok vody do reaktoru. Xenon, který způsobil otrávení reaktoru se postupně vypaluje. Tlak páry a výkon se začíná zvyšovat.
01:23:30 h
Výkon reaktoru prudce stoupá, čímž roste teplota a tlak v aktivní zóně. Tlak páry je vyšší než tlak chladící vody, která je přiváděna dobíhajícími čerpadly. Činnost čerpadel se tak dále snižuje, až se prakticky přeruší chlazení aktivní zóny. Rostoucí tlak dokonce začíná nadzvedávat 350 Kg uzávěry palivových tyčí. Podmínky v aktivní zóně jsou nyní takové, že vlivem vysoké teploty a tlaku dochází k deformacím.
01:23:40 h
Okamžitý nárůst výkonu který vystoupal až na 1600 MW, přinutil obsluhu stisknutím tlačítkem AZ-5 aktivovat ochranu pro havarijní odstavení reaktoru. Po její aktivaci se vysunuté řídící tyče začaly pomalu zasouvat do aktivní zóny. Avšak vlivem deformací, které uvnitř probíhaly, se řídící tyče nezasunuly do požadované polohy. Výkon reaktoru se proto dál prudce zvyšuje až na 10 násobek projektované konstrukční hodnoty. Jádro je rozžhavené doběla. Ohromný tlak páry trhá potrubí a dostává se do styku s rozžhaveným jádrem. Pára se okamžitě rozkládá na své původní prvky vodík a kyslík.
01:23:47 h
První exploze
Nastává první exploze, kterou způsobila kritická výbušná směs vodíku a kyslíku. Výbuch odhazuje 1200 tun vážící ocelové víko reaktoru a rozbíjí střechu reaktorové haly. Palivo uvnitř reaktoru se vysokým žárem hroutí do sebe.
Druhá exploze
Několik sekund poté, nastává druhá exploze, která je mnohonásobně silnější než ta první. Vědci později při vyšetřování havárie spočítali, že měla sílu cca 1,0 – 1,5 TJ, to odpovídá výbuchu cca 300 – 500 tun TNT (vojenská, vysoce brizantní trhavina). Výbuch způsobila část paliva, která se dostala do vysoce nadkritického stavu, došlo k rozhoření na okamžitých neutronech a naráz uvolněná energie se přiblížila energii atomové bomby.
Asi nejserióznější dokument, i když to mnozí dnešní odhalovači dezinformací zpochybňují, ale dle kontextu popsané havárie asi pravdivé.
Výpovědi očitých svědků, kteří viděli jasný, modrobílý záblesk při druhé explozi ukazuje, že tady byla teplota mnohem vyšší, než 6000°K. Žádná konvenční trhavina nedokáže překročit teplotu 5000°K. Je tedy jasné, že druhý výbuch byl výbuchem atomového typu.
Po výbuchu
Těsně po výbuchu byla situace v černobylské jaderné elektrárně značně nepřehledná. Ve 4.bloku vypadla elektřina i telefonní spojení. První co přišlo zaměstnancům na mysli bylo, že začala válka, nebo zemětřesení. Nikdo z přítomných zaměstnanců nedokázal říci co se stalo.
Výbuch reaktoru připravil o život Valerije Chodemčuka, který obsluhoval hlavní oběhové čerpadla. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Krátce na to zemřel inženýr a seřizovač automatických systémů Vladimír Šašenok, který utrpěl velmi těžké tepelné i radiační popáleniny, poranění páteře a žeber.
Akimov ani ostatní operátoři, kteří se nacházejí v řídicím velínu nevěří, že je reaktor poškozený. Když dostanou zprávu o zničeném reaktoru, Akimov nevěřícně vykřikuje: “Reaktor je v pořádku, nemáme žádné problémy!” a nařizuje intenzivně chladit reaktor. To, že by mohl být reaktor zničený, bylo pro Akimova nepředstavitelné a odmítal tomu uvěřit. O několik dní později Akimov splolu s Toptunovem zemřeli na akutní nemoc z ozáření. Oba získali smrtelnou dávku záření, když se pokoušeli zprovoznit nouzové chlazení reaktoru…avšak marně.
Anatoly Djatlov
V roce 1987 byl uznán vinným za „závažné selhání při řízení zařízení s možností výbuchu“ a byl odsouzen na 10 let vězení. Po pěti letech byl z vězení propuštěn. Tři roky na to umírá. Na infarkt.
Zdroje informací:
podrobná analýza ruských jaderných vědců S. Pakhomov a Jurij V. Dubasov, podrobná analýza na berlínské konferenci v r. 1990, podrobná analýza Harwardské univerzity pro jadernou energii, podrobná analýza běloruské výzkumného ústavu jaderných energií