Byl 21. srpen 1969 a na Václavském náměstí byla mohutná demonstrace. Lidé provolávali hesla "Ať žije Dubček, Ať žije Ludvík Svoboda", pak jsem byl zatčen, vhozen do "Antonu" a odvezen na policejní základnu služebny Wilhelma Piecka, nyní nesoucí jméno Korunní.
Dnes mě fascinuje, jak události popisují ti, co ještě ani nežili
Záběry v České televizi a jinde promítající absurdně neukazují zásadní rozdíly: jedna skupinka agresivních feťáků tento den využila k řežbě s "Veřejnou bezpečností". Zdrogovaní vyrazili proti zásahovkám a to byly většinou ty "drastické a dramatické" chvíle, kterými se pak státní moc oháněla. A ve skutečnosti jsme jimi i my pohrdali. Namátkou to byla parta kolem Plastic People, kterým jsme říkali pohrdavě smažky. Vybrakovaní, zfetovaní a tupí narkomani, jedoucí na heroinu, který se prodával v trojúhelníku U Fleků, U Zpěváčků a U Bubeníčků. Nebo v menším LSD39 (smáli jsme se malé balíčkové vydání) a hašiš. To vše se pašovalo přes SSSR z Afghánistánu. Někdy z Německa, ale tam to vychytávali. Popřípadě na náhražkách jako byl fenmetrazin a především jeho zesílená verze dexfenmetrazin, což je čistý dextroizomer (pravotočivý) fenmetrazinu. Někteří si fet vyráběli filtrací z Bromadril F., který drtili a filtrovali přes vatu. (Skutečně s měkkým i) A ti ještě"níže postavení" co neměli peníze čichali Čikuli apod.. A právě z toho odpadu se rekrutovali dnes adorovaní přátelé Plastic People, kterými jsme tak pohrdali a ke kterým se tak hlásil Václav Havel.
(Že jsme ho volili v roce 1990 byl jiný důvod: kvalitní kandidáti nebyli známí a museli jsme srazit jednorázově KSČ na kolena! Takže jsme vzali za vděk Havlem)
Druhá skupina byl celý národ: to mohutné vzepětí, vlaječky v oknech, kde napravo místo rudé se najednou dávaly také československé a lidé měli vztek a radost současně. A dnešní šmejdi dělající si reklamu na hrdiny vůbec netuší (a ani tam nikdy nebyli), že ty zásahy proti nám nedělala "Veřejná bezpečnost", ale civilisté. Zrůdy, s obušky většinou pod koženýma bundama. Samozřejmě zásahovka byla tvrdá, poslouchala své velitele, ale čitelná. Ale masakry nedělaly zásahovky, ale právě ony tajné zrůdy, které byly mezi námi. Nejdříve provokovaly a pak se otočily a tvrdě zasáhly. Obušky, přes hlavu, omráčily a pak vyvlekly. Na služebně pak tyto zmasakrované ještě dorazily. A tak to vypadalo v Krakovské, tak to vypadalo i na Wilhelma Piecka. Všude. Byla to prostě válka.
A právě ty "smažky" pod halucinogeny se vrhaly neohroženě do prvních řad a ty pak komunisti ukazovali pro výstrahu a většina národa uvěřila, že to byli ti, co sem poslal západ. Taková byla propaganda a taková je i dnes.
Bohužel odpoledne 21. srpna 1969 při odchodu Štěpánskou ulicí jsem si přestal dávat pozor, byl jsem vzat zezadu a odvlečen do Antona a odvezen na Wilhelma Piecka. Měl jsem štěstí, kolem mě byla v autě samá krev. A opakuji, to nebyli policisté, ale STBáci, vygumovaní nájemní zabijáci, kteří měli touhu mlátit a možná zabíjet. (Zkušenost a nikdy už mě pak v akci nedopadli - poznal jsem jejich metody.)
Na policejní stanici jsme měli smutný zážitek: stařík s deformovanou nohou. Připletl se u zátahu, když vylezl z hospody, Přikurtovali ho na služebně klepety k ústřednímu topení. Když prosil o vodu, třískli ho obuškem přes hlavu či rameno. Ne policajti, ale civilisti - tajní - zrůdy. Policajti se k nám chovali relativně normálně až na jednoho zfetovanýho feťáka, který byl v delíriu a mlátil hlavou do všeho. Tomu ještě policajti přidali.
Nerad na to vzpomínám, byl jsem mlád a odpor ke komunistům se se mnou nesl celý život. Vzpomínky na bezpráví a krev. Vzpomínky na tajné zrůdy policejních pomocníků. Na nepotrestané zločiny. Ale dnešní propaganda a návrat k těmto dezinformačním a utajovacím hodnotám i mě donutil, abych začal rozlišovat a varovat, aby ta doba udavačů, práskačů a lidských zrůd v zájmu režimu se nevrátila zpět. Abych stejně jako další varoval mladé, jak se veřejná moc díky rádiu a televizi, tenkrát i novinám v moci státostrany ÚV KSČ mohla usalašit na tak dlouhou dobu do vedoucích míst a my neměli sílu je odstranit.
Pak přišel rok 2000, obsazení České televize Rumlem a další už znáte... A já začal opět psát.
Takže to, co dělá dnes propaganda, je slitá informace s vykradeným pozadím, účelově ohýbaným, zatímco život byl naprosto jiný. I demonstrace nebyly, jak se dnes popisují lidmi, kteří tam nikdy nebyli a věkem ani nemohli být. Mohl bych popsat několik stran, ale proč? Toto snad stačí, kde jsem stál a stačí k tomu, aby mnozí pochopili, proč po roce 2000 píši, jak píši.
Petr Pokorný
