Studium totalitních režimů je jeden velký podvod. Pokud do budíku nedáte všechna kolečka, soukolí nefunguje. A tak se hledaly fantasmagorie, jak se navájem přelstít. To už se však děti na školách neučí.
Našim dětem nalévají do hlav o zločinném budování komunismu, aniž by jim byl dán výklad, že totéž bylo na západě v USA při zločinném budování kapitalismu. A ochraně miliardářů.
Ethel Rosenbergová - nevinná - trest smrti
(upřesněme - na elektrickém křesle)
Mezi protestujícími byli nekomunisté, nositelé Nobelovy ceny vědci Albert Einstein či Harold Urey, američtí komunisté a levicově orientovaní umělci jako Nelson Algren, Dashiell Hammett, Jean Cocteau, Diego Rivera, Frida Kahlo, Pablo Picasso či černošská mezinárodní Longshoremenova asociace žádali zastavení procesu.
Do poslední chvíle se FBI snažila přimět oba odsouzené k výpovědi o špionážní činnosti, čímž by si zachránili život, neboť by následovalo nové vyšetřování a snížení trestu. Oba manželé ale vypovídat (a tedy přiznat svou vinu) odmítli. Julius Rosenberg byl přiveden k elektrickému křeslu a ve 20.08 hodin konstatoval lékař smrt. Ethel Rosenbergová zemřela deset minut po svém manželovi, ve 20:18.
Později Greenglass prohlásil, že svou sestru Ethel před soudem falešně obvinil, aby dosáhl slibovaného snížení trestu pro sebe a milosti pro svou manželku Ruth (ta před soudem byla pouze v roli svědkyně). Tehdejší zástupce prokurátora William P. Rogers přiznal, že obvinění Ethel mělo za účel Rosenberga zastrašit a dostat z něj přiznání a jména dalších špiónů, což se však nepodařilo. Žalobce buď naváděl svědky ke křivému svědectví, nebo předkládal soudu svědectví, o němž věděl, že je falešné. Na základě těchto zjištění vydala Městská rada v New Yorku prohlášení, v němž popravu Ethel Rosenbergové označila jako nespravedlivou.
Mccarthismus
Mccarthismus označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy.
Mezi lety 1946 až 1956, během mccarthismu, byly provedeny dvě popravy (Julius a Ethel Rosenbergovi), nejméně 11 500 úředníků bylo propuštěno či odvoláno, přibližně 300 osob se vyskytlo na černých listinách Hollywoodu, několik desítek osob zvolilo exil, 67 cizinců bylo deportováno, 145 osob bylo zatčeno za komunistickou činnost, desítky osob byly odsouzeny za urážku Kongresu nebo křivé svědectví, FBI prověřila 2,3 milionů federálních úředníků a o 40 tisících z nich vedla záznam, FBI také prověřila spisy 13,5 milionů pracujících. Celkově několik milionů osob bylo podezříváno z komunismu a byly o nich vedeny složky.
9. února 1950 při svém projevu ve Wheelingu v Západní Virginii pronesl větu, „která ho rychle proslavíla: Držím v ruce (mával listem papíru) seznam 205 jmen členů komunistické strany, sdělených státnímu tajemníkovi, kteří přese všechno dosud pracují ve Státním departmentu a utvářejí jeho politiku.‘“ Tato informace se rychle dostala z místních novin do agentury tiskové AP, hned druhý den nato řekl McCarthy soukromě dvěma novinářům, že jmen má 57 a na následující tiskové konferenci přečetl čtyři jména s tím, že přítomné novináře dokonale zmátl. V podobném duchu pak celé následující čtyři roky vedl boj proti komunismu a členům komunistické strany – bez přesvědčivých důkazů obviňoval státní úředníky.
Naprosto zrcadlově u nás běžel hon na "PROZÁPADNÍ AGENTY".
Milada Horáková
Politické procesy v Československu a hon na antikomunisty: přestože měla možnost Milada Horáková opustit Československo, svůj odchod z vlasti oddalovala a byla stále politicky aktivní. V květnu 1948 založila s bývalým poslancem Josefem Nestávalem neformální skupinu okolo ČSNS, která udržovala kontakty s exilovými politiky, Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou. Podporovala lidi usilující o emigraci a nadále se zasazovala proti komunistům. Pomalu tak vznikal třetí protikomunistický odboj, ač svou činností se nikdy nedostal na hranu nebo dokonce za hranu tehdejších zákonů. Horáková se dostala do hledáčku jako vhodný kandidát pro akci StB „Střed“, v rámci níž měla být 27. září 1949 zatčena.
I zde přes protesty
Milada Horáková odmítla žádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Přestože se mnohé významné osobnosti, například Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažily svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta, Gottwald, formálně na doporučení ministra spravedlnosti, rozsudky k trestu smrti podepsal.
Poprava Horákové byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno.
Všimněte si ještě jednoho zajímavého momentu: v USA Rosenbergová neudělala vůbec nic, zatímco feministka Horáková skutečně sloužila bohatým lidem v zahraničí, snažila se vrátit majetky "Bakalům a dalším šmejdům tehdejší doby", což i lid nesl velice nelibě stejně jako dnes. Proto je rozdíl znát fakta a pak pravdu, která se kroutí jak paragraf.
