Jak se liší a zneužívá regulace trhu (třetí kapitola)

 

Regulace porušuje tvrdé mantinely, což  znamená, že vychylujeme ony mantinely a vkládáme pravidla, která omezují naše svobodné rozhodování. Uveďme si příklad: jasný mantinel – dáme daň 10 % z každého vyrobeného výrobku. Všichni mají jasné mantinely, jasná vymezení. A je pouze na trhu, kdo bude lepší a víc vydělá. Já však, jako zástupce státu, nabídnu jedné straně, že nebude platit daň žádnou, pokud mi přidá na „kostel“, příště na „fotbalový klub“ a protože bych neměl na zaplacení policistů či třeba veřejného osvětlení, ostatním zvednu daň na 11 %.

Ale to není vše. Zatímco v prvním případě, kdy každý odevzdal 10 %, byla kontrola jasná a mohl odvádění daní kontrolovat obyčejný účetní, ve druhém případě potřebuji již kvalifikovanějšího ekonoma, aby to přepočítával, daňového poradce a ještě navíc právníka, pokud ostatní začnou „remcat“ a chtít nazpět stejné odvody. A protože při převodu k původním daním bych se zase obešel bez právníka, daňového poradce jako optimalizátora a vysoce kvalifikovaného ekonoma, (a totéž musí najmout stát) jsou rázem na straně státu a chrání ho ve všech ohledech neboli lobují za udržení nepřehlednosti jak právníci, tak ekonomové. Takže ruka ruku myje, a i když se to nazývá trh, už se změnila pravidla a podvody mají své žně. Oficiálně to známe pod názvem „drahá obsluha státu“.

V praxi si můžeme dát několik příkladů: co jsou obrovské daňové úniky topných olejů, zelené nafty a dalších komodit v Německu, Rakousku, a především v České republice? Zelené naftě dáme odvod 10 %, normální 20 %. A už se přepisují papíry, mění se celé vagóny a auta a ani armáda policistů či celníků, včetně právníků a soudců to neuhlídá. Já tu slevu nechci zadarmo, je památná věta Šimka a Grossmana v „Návštěva v ZOO“. A přitom by bývalo stačilo, aby byla na vše stejná daň a stát by nepřišel o desítky miliard. A stejné to bylo i v Německu, Francii,  v Rakousku...  Stát pro zemědělce a ekology ušetřil tisíce a na daňových únicích a optimalizacích prodělal miliony. Ale politicky byl někdo hodný a jako by pomohl zemědělské lobby. A stát, tudíž my všichni, zaplakal. Ba co víc, ti, co chtěli stejnou daň na vše, byli obviněni, že jsou asociální. A stát musel najmout další stovky právníků, zahltil soudy a policisty a stejně neuhlídal. Pouze právníci se smáli, protože jinde se propouštělo a jim se zvyšoval zisk.

Další příklad: zatímco herci, různí povaleči a lehké ženštiny měly v době obrovského amerického vzestupu v devatenáctém století a začátku dvacátého tvrdý život, za oněch dvě stě let se vše změnilo, z rozpočtů a ukrajování dotací včetně reklam, které se utrhly ze řetězu, nabraly takové platové ohodnocení, že se staly nejbohatší kastou v zemích západního světa, zatímco slušní pracující, učitelé včetně části vědců a další inteligence v platové hierarchii začali být bezcenní. Je to absurdní, ony dotace se berou i z daní na jídlo, na bydlení chudých, aby jedna pornohvězda či jiná „dáma“ ze „showbyznysu“ mohla zařvat své „Ách“ a vystavit svůj dekolt za miliony dolarů.

 

Daň rovná odpisy a výjimky (Přesné v Rovná daň)

V roce 1985  přišli s novou koncepcí Robert Hall a Alvin Rabushka. Navrhli  flat-tax, která znamená stejnou úroveň zdanění všech typů příjmů, a to vždy pouze jednou. Jednoduše by se každý příjem v okamžiku svého „vzniku“ zdanil určitou sazbou bez ohledu na výši příjmu či jeho následného přerozdělení. Od flat-tax se obecně očekává zjednodušení, zefektivnění ve smyslu levnějšího výběru daně z pohledu státu a zavedení principu férovosti.

Pro uvedení flat-tax  je příkladů hned několik. V roce 1947 provedli daňovou reformu v Hong-kongu. Mají tam zvláštní režim, ve kterém si člověk může vybrat, zda bude své příjmy zdaňovat progresívně v pásmu 2 - 20 %, anebo formou flat-tax na úrovni 16 %. Připomeňme, že Hong-kong je dlouhodobě vnímaný jako ekonomicky nejsvobodnější země na světě (Index of Economic Freedom, 2004, The Heritage Foundation) a jeho ekonomický růst v letech 1950 – 1981 dosahoval běžně dvouciferných hodnot. V západní Evropě funguje rovná daň na Normanských ostrovech, a to na Guernsey od roku 1960 a na Jersey dokonce už od roku 1940. Obě britské korunní dependence s vlastním zákonodárným sborem i měnou (guernseyská, resp. jerseyská libra) mají flat-tax na úrovni 20 %. Guernseyský HDP se od roku 1965 ztrojnásobil a jerseyský HDP se zvýšil jen mezi lety 1980 – 1990 o 90 %.

Ještě zajímavější je pro nás Rusko, které excelentně prošlo ropnou krizí spojenou s prapodivnými sankcemi, kdy nejznámější ekonomové předpovídali Rusku ekonomickou klinickou smrt a rozpad. Nestalo se tak a Rusko po otřesech ještě posílilo. A důvodem byla mimo fázování ruské centrální banky v čele s Elvírou Nabiullinovou druhá část systému. Po krizi a zvolením prezidenta Putina dostalo Rusko zásluhou flat-tax v roce 2001 silnou dynamiku.  Rusové mají 13 % pro fyzické osoby (od roku 2001) a 24 % pro právnické osoby (od roku 2002). Odpočitatelná položka je v Rusku nižší, takže plátců je poměrně hodně. Ve všech zemích při přechodu k rovné dani došlo k nečekaně vysokému daňovému výběru následovanému robustním růstem HDP. Kupříkladu HDP Ruska vzrostl ve stálých cenách o 5,1 % v roce 2001, o 4,7 % v roce 2002 a o 7,3 % v roce 2003 s výhledem růstu mezi 5 – 6 % v následujících pěti letech. Následná ropná krize v roce 2016 sice mohutný růst Ruska zastavila, ale přepočítali se ti, kdo předvídali Rusku ekonomickou smrt a finální rozpad Ruska. Opak je pravdou. Rusko se zbavuje závislosti na vývozu ropy a v roce 2017 opět přidává plyn. (data převzata z FinExpert.cz)

Neboli v našem pojetí rovná daň (flat-tax) představuje tvrdé mantinely, zatímco systém je přeregulován a vymýšlejí se další a další regulativní brzdičky, takže ta údajná "progresívní daň" a tím údajná metla na bohaté, kteří mají zdánlivě více platit do systému naopak generuje svými výjimkami a odpisy systém, kdy bohatí platí ve skutečnosti méně, než u přehledné, výjimkami a regulacemi nezatížené rovné daně. A poslední příklad z roku 2000, jak je zaplevelen systém, kdy progresívní daň dle socialistických stran je spíše komedií, protože odpisy vytvoří nepřehlednou regulaci a daňový chaos.

Příjmy, které nejsou součástí základu daně.........11 položek,
Nezdanitelné části základu daně.........26 položek
Osvobození od daně.........57 položek
Zvláštní sazby daně.........34 položek

Výše uvedená čtyři čísla – 11, 26, 57 a 34 – jsou postačitelným dokladem toho, že výchozí situace, tzn. současná podoba zákona o dani z příjmu právnických i fyzických osob, je opravdovou džunglí. (Vlastimil Tlustý)

Dle naší terminologie mantinely neexistují, zbyl pouze zneužitý, přeregulovaný trh. A úpadek Evropy ve 21.století se tím zrychluje.

 

 

 

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Nejčtenější články za poslední měsíc