Facebook by se mohl příští rok zařadit po bok dalších služeb, které jsou na ruském internetu blokovány. V úterý to podle vládního webu Rossijskaja gazeta řekl šéf dohledového orgánu Roskomnadzor Alexander Zharov. Důvodem je nedodržování pravidel, která musí služby působící na ruském internetu splňovat. Více na: https://www.zive.cz/bleskovky/rusko-mozna-prijde-o-facebook-roskomnadzor-zvazuje-jeho-zablokovani/sc-4-a-189705/default.aspx

 

Cenzura? Nesmysl! USA a Brusel vypouštějí HOAX!

Pravý důvod je jiný:

Na ruském internetu je z velkých sociálních sítí blokován firemní LinkedIn a mezi nefunkčními komunikátory najdeme WeChat, Blackberry Messenger či Line. Většina ze služeb naráží na nařízení, podle kterého musí zahraniční společnosti ukládat osobní data ruských uživatelů na území Ruska. Zablokováním hrozil Roskomnadzor také Twitteru, který se však zavázal do poloviny příštího roku splnit veškeré náležitosti pro působení na ruském internetu. Nápravy měly učinit také Blackberry a Line, takže bude umožněn jejich návrat mezi ruské uživatele.

 

 

A Klára Samková to pocítila na své kůži také!

Tak se k Čechům nechovejte, Zuckerbergu! Máme za sebou nacisty, komunisty, necháme se pro pravdu upálit! Napsala šéfovi Facebooku Klára Samková, zablokovaná na 30 dní

Více na: https://www.zive.cz/bleskovky/rusko-mozna-prijde-o-facebook-roskomnadzor-zvazuje-jeho-zablokovani/sc-4-a-189705/default.aFacebook Ireland Ltd
4 Grand Canal Square                                                                                                                                           K rukám pana Marka Zuckerberga
Dublin, 2
D02 X525
Ireland

 

v Praze, České republice, dne 30. září 2017

Upozornění na soustavné porušování Evropské úmluvy o lidských právech společností Facebook v České republice (a pravděpodobně v celé jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva)

prosím předejte panu Marku Zuckerbergovi

 

 

Vážený pane Zuckerbergu,

dovoluji si obrátit se na Vás jako na zakladatele a výkonného ředitele společnosti provozující největší celosvětovou sociální síť – Facebook.

Jak už to tak bývá, k úmyslu napsat Vám a předestřít Vám svůj právní názor na problém tzv. „blokací“, správněji řečeno na výkon cenzury, mne přivedla moje vlastní situace, kdy jsem po osmi letech využívání Vašeho geniálního vynálezu “zablokována“ na třicet dnů, a to bez toho, aby se tak stalo (s jedinou 24hodinovou výjimkou) kdy před tím.

Důvodem, proč Vaše společnost trestá své uživatele znemožněním přístupu a znemožněním využívání služeb Vaší společnosti, jsou pravidelně „nevhodné“ výroky, zejména pak údajně rasistického či xenofobního obsahu. Takto byl také označen můj výrok, který ovšem ve skutečnosti skrýval nadsázku, ironii a aforismus, což jsou legitimní prostředky literární tvorby. Tu – na rozdíl od naprosté většiny uživatelů – jako autorka několika knih a stovek článků velmi dobře ovládám.

Abych mohla obhájit svůj právní názor na to, že Vaše společnost postupuje nelegálním, ba protizákonný postupem, dovolte mi říci několik faktů o mně samotné. Je mi 54 let a 24 let pracuji jako advokátka. Působím také ve veřejném prostoru, když v letech 1990–1992 jsem zastávala funkci poslankyně Parlamentu tehdy ještě existující Československé federace. Ačkoliv nejsem Romka, byla jsem tehdy delegována romskou politickou stranou k obhajobě zájmů této národnostní menšiny. Po skončení svého politického mandátu jsem pracovala a stále pracuji ve prospěch tohoto národa. V březnu 1993 jsem s tehdejším kongresmanem Tomem Lantosem uspořádala první slyšení na téma postavení Romů ve střední a východní Evropě, které se konalo před Výborem pro lidská práva obou parlamentních komor USA. (Human Rights Caucus) V témže období jsem spolupracovala na získání statusu pozorovatele při OSN pro Mezinárodní romskou unii. V následujících letech jsem v České republice obhajovala oběti rasově motivovaných útoků, a to nejen z řad Romů. Angažovala jsem se v několika mediálně sledovaných případech, kdy jsem nabyla přesvědčení, že právě příslušnost k této národnostní menšině je důvodem pro poněkud odlišný přístup soudů k tomu kterému případu. Žádná z těchto kontroverzních kauz mi na veřejnosti skutečně na popularitě nepřidala. Na základě svých zkušeností jsem (kromě stovek článků především právně-popularizujícího charakteru) napsala též knížku „Romská otázka – psychologické důvody sociálního vyloučení Romů“, která je v romské komunitě přijímána jako vykreslení pravdivého obrazu jejich bytí a jejich problémů.

 

 

Kromě zastupování a obhajoby Romů se dlouhodobě angažuji na poli rodinného práva a byly to především tyto případy, které mne dovedly až k vedení obhajob před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Se svými patnácti vyhranými případy před tímto soudem (s hořkou pachutí, že zastupuji své klienty proti své vlastní zemi) patřím mezi nejúspěšnější české advokáty, vystupující u tohoto soudu. Kromě toho mám za sebou nemálo úspěchů i před českým Ústavním soudem.

Poněkud pikantní příchuť má moje obhajoba příslušníků LGBT komunity, kdy jsem svým postojem téměř zapříčinila rozpad československé federace o rok dříve, než k němu skutečně došlo. Při projednávání Listiny základních práv a svobod, české obdoby Evropské úmluvy o lidských právech, jsem totiž již v roce 1991 jako mladá poslankyně navrhovala, aby k explicitně vyjmenovaným stavům, na jejichž základě je zakázána diskriminace, jako je sociální postavení, rasa, náboženství, jazyk, politické smýšlení, byl také přiřazen zákaz diskriminace na základě sexuální orientace. Mezi kolegy poslanci z převážně katolického Slovenska zavládlo tehdy takové zděšení, že hrozily hromadné koronární příhody právě u zástupců této části našeho státu. Pouze vědomí, že je nutno zabránit v přijetí mého návrhu, zbránilo i faktické personální obměně značné části parlamentu.

Moje právní a politické postoje byly následovány i mými osobními postoji, když jsem se provdala za Roma, s nímž mám nyní devatenáctiletou dceru poloromského původu. Z tohoto důvodu – ačkoliv jsem tak zvaně dcera z „dobré“ intelektuální bílé rodiny – pro mne neplatí teorie „bílé rasové identity“ (theory of critical whitness) a neplatí pro mne ani obvyklý závěr této interdisciplinární vědy, totiž, že lidé bílé pleti nemohou nikdy již z principu zcela porozumět životním reáliím a perspektivám osob barevné pleti. Hořkost tohoto údělu jsem na sobě pocítila v roce 2003, kdy mne tehdejší prezident Václav Klaus navrhl do funkce soudce Ústavního soudu České republiky. Senát Parlamentu ČR, který schvaluje prezidentovy návrhy, se však nezabýval mými právními názory a postoji, ale v kuloárech řešil zapeklitou otázku mého původu, totiž, zda jsem Židovka, Cikánka či jaká kombinace těchto dvou národů. Senát moji kandidaturu odmítl i pod dojmem skutečnosti, že několik dnů před hlasováním o mojí kandidatuře jsem jménem svých romské klientů uzavřela s Českou republikou smír ve věci sporu, který rozhodoval právě Evropský soud pro lidská práva. Součástí tohoto smíru bylo i finanční odškodnění pro moje klienty. To ovšem bylo velkou částí české veřejnosti – a to včetně velké části Senátu – přijato s velkou nelibostí, a to nikoliv s ohledem na spravedlnost, ale s ohledem na to, komu bylo zadostiučinění přiřknuto a vyplaceno.

Tyto moje celoživotní profesní i osobní postoje mne vedou ke vznesení požadavku, aby bylo vůči mojí osobě opatrně nakládáno s obviněními, že jsem rasista či xenofob. Cítím oprávnění se ohradit vůči tomu, že mne právě za takovou Vaše společnost označila.

Podobným způsobem – odepřením poskytnutí služby Vaší společností – jsou stíhány i stovky, ba tisíce mých dalších spoluobčanů, kteří vyslovují jiné názory, než jsou právě nyní oficiálně přijímány a než jsou považovány za tzv. žádoucí. O tom, které jsou žádoucí a které jsou zakázány, rozhoduje Vaše společnost na základě svého vlastního úsudku. Pominu nyní právní aspekty chování Vaší společnosti. Mohu však vyslovit názor, pramenící ze znalosti historie, že chovat se takto k národu, u kterého je po staletí zvykem nechat se dát pro pravdu upálit, je poněkud méně prozřetelné. Rozhodovat o tom, co je a co není vhodné říkat a přikazovat to společnosti, která má za sebou 50 let komunistické cenzury, osm let nacistického teroru a 300 let útlaku pod nadvládou cizí zemně, pak rozhodně není způsob jednání, kterým byste si v mojí zemi vysloužil obdiv a úctu.

Držme se však právních aspektů posuzování situace. Nejen země Evropské unie, ale státy celé Evropy, a to včetně Ruska a Turecka (jediným nečlenským státem Rady Evropy – Council of Europe – je Bělorusko), podléhají jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva.  Všechny tyto země se zavázaly dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Mezi právy, která jsou garantovaná touto úmluvou, je dle čl. 10 právo na svobodu projevu. Za dobu své téměř šedesátileté existence Soud vytvořil standardní judikaturu, jak tuto svobodu slova interpretovat a jak ji vyvažovat s dalšími právy, garantovanými Úmluvou, do kterých by právě svoboda slov mohla případně zasahovat. Svou úhlavní myšlenku v rámci vyvažování jednotlivých legitimních cílů, ke kterým ochrana slova či jeho limitace vedou, je možno shrnout do postoje, že „…svoboda slova se vztahuje i na projevy, které zraňují, šokují nebo znepokojují stát či určitou část společnosti."

Tato takřka absolutní svoboda slova totiž představuje – jak Soud opakovaně konstatoval v dalších a dalších případech – „jeden ze základních pilířů demokratické společnosti, jednu ze základních podmínek jejího pokroku a rozvoje každého jednotlivce.“ Sepětí demokracie a svobody slova coby jeho nutné podmínky je podtržena ještě dalším lidským právem, takže můžeme hovořit o nutném triumvirátu demokracie. Jedná se o to, že „ochrana názorů a svobody jejich projevu je jedním z cílů svobody shromažďování a sdružování, zaručených čl. 11 Úmluvy.

Soud se jednoznačně vyslovil zejména ohledně politických prohlášení tak, že „…není demokracie bez pluralismu. Jedna ze základních vlastností demokracie totiž spočívá… v možnosti debatovat prostřednictvím dialogu a bez uchylování se k násilí otázky nastolené rozličnými politickými názorovými proudy, a to i když působí strach či znepokojení. Demokracie je vlastně živena svobodou projevu…“

Jak jsem již uvedla výše, Evropský soud pracuje na základě vyvažování jednotlivých práv. K této otázce je zapotřebí připomenout znění čl. 17 Úmluvy, na který se často zapomíná; a proto si jej dovoluji citovat v plném rozsahu:

„Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů zaměřených na popření kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než tato Úmluva stanoví.“

 Úmluva je totiž ukotvena v ideologickém a hodnotovém systému s ohledem na typ s ní slučitelného společenského uspořádání. Tímto uspořádáním je demokratický, pluralitní politický systém respektující vládu práva a práva jednotlivce. Jinými slovy, i pluralitní demokracie má právo se bránit svému (sebe)zničení.

Co však dělá Vaše společnost? Pod záminkou „dobrých úmyslů“ zcela ničí pluralitní diskusi, která je zárukou – a dle nikoliv jen mého názoru jedinou zárukou – posunu názorů ve společnosti. Názory se vyvíjejí jen a pouze diskusí, a to nejen diskusí „uměřenou“, ale i za pomocí ironie, posměšků, neobratných a neopatrných vyjádření, aforismů, podobenství, za užití nespisovného, ba i vulgárního jazyka. V hodnocení příspěvku svých uživatelů (ke které, mimochodem, není Vaše společnost vůbec oprávněna, a to ani na základě toho, že sociální platformu, na které i „nevhodné“ debaty probíhají, vlastní) je nutno brát na zřetel i rozdílné intelektuální schopnosti diskutujících (marná sláva – polovina diskutujících bude mít vždy IQ nižší než průměrné, že ano…) a rozdíly mezi psaným a mluveným slovem, které absolutní většině společnosti – a to celosvětově – zcela unikají. Podle psychologických výzkumů za „normálních okolností“ probíhá brutálně převažující část komunikace mezi lidmi nonverbálně. Tvrdit, že „všichni umí psát“ stejně jako „všichni umí mluvit“, je velmi hloupé. Lidé se musí písemnému projevu – a tím výroky na Facebooku jsou – prostě učit.

Nic z toho však Vaše společnost nerespektuje. Všechny zásady a výdobytky hledání spravedlnosti Vaše společnost nejen ignoruje, ale cíleně je boří.

Slyšela jsem několikrát názor, že „každý je doma svým pánem“, a tedy že si každý může dělat, co chce. Takováto interpretace práva je jeho úplným popřením. Abych uvedla konkrétní příklad dovedený ad absurdum – jestliže byste vraždil v domě, který vlastníte, ospravedlňuje vás snad vlastnictví místa k vraždě? Zajisté nikoliv. Stejně tak i Vaše společnost má povinnost dodržovat zákony zemí, ve kterých působí. Je tedy povinna dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech a svobodách, včetně výkladů, daných příslušnými judikáty Evropského soudu pro lidská práva.

Vaše společnost faktickou cestou nahrazuje zákonodárnou roli státu, když si osobuje právo určovat zákony, tyto zákony vymáhat a jejich nedodržování trestat. Podle nejobecnějších zásad právní teorie takováto moc náleží pouze státu – to je jediný zákonodárný suverén. K přenesení této pravomoci může dojít pouze mezinárodní smlouvou; na příklad tak, jak učinily země Evropské Unie podpisem Lisabonské smlouvy. Není mi však nic známo o tom, že by Vaše společnost uzavřela mezinárodní pakt s Evropskou unií nebo Českou republikou, která by ji opravňovala k určování legislativy v naší zemi, v Evropské unii či v zemích Rady Evropy. Vaše společnost zcela protidemokraticky vytěsňuje a likviduje politický pluralismus. Osobujete si moc zákonodárnou a faktickou revizí rozsudků Evropského soudu pro lidská práva si osobujete moc soudní. Co Vás a Vaši korporaci opravňuje k takovémuto mocenskému přístupu, který je již svým základem totalitní?

Vyskytují se též názory, že pokud my, uživatelé Vaší platformy, máme možnost užívat tuto platformu zdarma, máte Vy absolutní právo regulovat její obsah. Nechci se opakovat ohledně právní argumentace, leč dovolte právníkovi i úvahu ekonomickou. Jistěže my, Vaši uživatelé využíváme dobrodiní Vašich služeb zdarma. To však naprosto neznamená, že Vám nepřinášíme zisk. Dnes je celosvětová komunita Vašich uživatelů pastvinou, na které se popásají vykrmené krávy reklamních agentur i jednotlivých prodejců či výrobců a dodavatelů služeb. Vy z této pastvy máte tučné mléko, ba i smetanu. Právě na nás, na těch obyčejných stéblech trávy, jste získal bohatství. Budiž Vám přáno – ale nedomníváte se, že nám, řadovým konzumentům, nenáleží alespoň trochu respektu za to, že z Vaší platformy Vám plynou zisky? Uživatelé FB nechtějí nic jiného než jako ta stébla trávy se svobodně vlnit ve větru a nastavovat své tváře svitu slunce, zvaného sociální soudržnost. Jsou za to ochotni odvádět své peníze směrem, který určí objednatelé FB inzerce. Mezi námi, Vašimi konzumenty a Vámi, respektive Vaší korporací, panují vzájemně výhodné vztahy, ve kterých každý dostává, co chce: vy peníze a lidé sociální kontakty. Nyní však, jak se zdá, je Vám to málo. Cítíte se silnější než stát, silnější než demokraticky zvolení (i když to vůbec neznamená, že nejchytřejší a bezchybní) zástupci svých zemí.

Z ekonomického hlediska je nutno připomenout ještě jeden aspekt: ideologickými zásahy do textů svých uživatelů roztáčíte kola pozitivní zpětné vazby. Čím více budete komentáře a úvahy jistého, pro Vás údajně nepřátelského názoru umlčovat, tím více budou tyto názory žádány a tím více se budou šířit. Zároveň dojde k destabilizaci systému. Lavinovité šíření a destabilizace jsou totiž základní vlastností pozitivní zpětné vazby. Na základě Vámi řízeného umlčování (které my, co jsme vyrostli v dobách reálného socialismu, tak dobře známe) ovšem může dojít ke změnám a společenským pnutím, které se vymknou z kontroly a budou probíhat zcela opačným směrem, než se Vy nyní snažíte ovlivnit. Pakliže Vám Vaše analytické oddělení říká, že to „ustojíte“, pak mi s pohledem do minulosti dovolte ledabylou připomínku: …takových už bylo…

Vážený pane Zuckerbergu,

rozhodl jste se, že prostřednictvím své korporace budete určovat lidské dějiny, že budete prosazovat ideologii, o které se domníváte, že je správná. Zapomínáte, že cesta a cíl, ke kterému cesta vede, jsou proměnlivé hodnoty, vzájemně zaměnitelné. V prvních hodinách na právnických fakultách celého světa se učí, že z nepráva nemůže povstat právo. Stejně tak, pokud Vaše dobré úmysly užívají prostředků, které vzbuzují oprávněnou nedůvěru ohledně jejich zákonnosti, pak ovšem i cíl se hroutí. Prosím, zamyslete se nad dosavadní strategií Vaší korporace. Zkuste překonat kognitivní disonanci a pohlédnout do tváře realitě, ve které výsledky Vašich kroků mohou být přesně opačné, než zamýšlíte.

V očekávání Vaší osobní odpovědi a dokonalé úctě

JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.

P.S. Protože adresa Vaší společnosti, uvedená v irském obchodním rejstříku společností neodpovídá přesně sídlu Vaší společnosti a hrozí tedy komplikace při doručování, stejně jako z důvodu, že mnou popsaná situace se týká statisíců uživatelů Vaší platformy, dovoluji si využít Vašeho vynálezu a poslat Vám tento dopis i prostřednictvím Facebooku. Pevně věřím, že v nějaké formě v anglické či české mutaci k Vám doputuje.

 

 

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Nejnovější články

Nejčtenější články za poslední měsíc