Vláda v rukách lidu, který je tupý, hloupý, blbý, nevzdělaný? To já, excelentní myslitelka a demokratka nepřipustím, oznamuje žena Evropských hodnot Petra Procházková, která se vyválela s Čečencem Zafar Paikarem, Afgháncem Ibrahimem, a pak prchla do České republiky, až si prý v poradně lidi mysleli, že adoptovala cikánka.

 

A prý zatímco Rusáci jsou opilci, Čečenci a Afghánci jsou správní hoši.  A lid český je tupý, hloupý, blbý...

Ale mezi inteligentní Afhánce a Čečence už se prý nevrátí!

A pak zuří, že z ní ten prostý lid udělá debilku. Ale hezky, humorně, ironicky a bez urážek

 

Je zajímavé, že o Modlitbu pro Martu se otírá kde kdo.  V čele se Šafrem, Petrou Procházkovou...

 

 Pak žasne, jak se k ní lidé chovají,  když je to špinavá coura, co každému jinému nadává.

 

„Takže, končím s korektní tolerancí hlupáků a blbců. Že se nesmí o lidech méně inteligentních až debilních říkat, že tací jsou? Tak to ne. Nechci, aby o mně rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky. Věnovala jsem svému vzdělání i vzdělání dětí spoustu času, sil i peněz.“  ….

Já se chtěla těmi nadávkami vyjádřit k idee ústavního referenda, oznámila demokratka Evropských hodnot, co se vyjadřuje jako špína, ale o druhých říká, že jsou špíny.

 

 A nyní slova písně Motlitba Marty Kubišové,  kterou se tito psychicky narušení rádoby demokraté jako Procházková TAKÉ zaštiťují

Modlitba pro Martu - text

 

Ať mír dál zůstává s touto krajinou.

Zloba, závist, zášt, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.

 

Tato dáma, co se vyválela podle multikulturních pravidel s kdekým, najednou oznámí, že vláda v rukách lidu je hnus,

a dokonce STAN a Farský, že je to terorismus!

Ano, čtete dobře: vláda v rukou lidu je terorismus, oznámil Farský!

 

Zde prominentní redaktorka České televize a Evropských hodnot - originál

 

A jen tak na okraj: postoj současných odpůrců k referendu ve kterém rozhoduje „hloupý plebs“ byl poněkud jiný, když se roku 2003 rozhodovalo o vstupu do EU. Jak? Samozřejmě referendem, napsala Wendy Smith Křepelková