Je zajímavé, jak se rozdílně interpretuje feministický, genderový gen, jak záhadně se udávají ohodnocení lidské či finanční a je fascinující vidět, jak zoufalé jsou ženy, bojující za údajná práva žen, zatímco maminky a skutečné ženy přetaví svou lásku do rodinného života.

 

Za komunistů nikdo nezpochybňoval MDŽ, ženy a maminky

Ale na druhou stranu byly komické situace, kdy oslava žen dopadla tak, že ženy byly s kytičkami dávno doma a nocí se potácelo množství mužů, vracejících se z oslav žen. Ne, že by toho většina mužů využila vůči ženám, ale našla si důvod, jak něco oslavit už v pracovní době, takže se svátek žen (MDŽ) nakonec nebral tak vážně. Na druhou stranu je fakt, že si muži žen tenkrát vážili daleko více, zatímco dnes s výtvorem gender rovnoprávnosti jsou brány mnohé jako nutné zlo přírody. Až tam se zvrátil homo sapiens.

 

Není pravda, že ženy mají menší mzdy, že dostávají méně peněz a jsou méně společensky brané

problém je v tom, že "nemocná množina pseudožen" se rozhodla vybojovat komunismus stůj co stůj a například komunistická ministryně Marksová se řídí heslem, které s námi bylo více jak padesát let: máme všichni stejné žaludky, musíme brát stejně. A tak komunistická ideologie je v podstatě feminismus, kdy za polovinu práce, a různé výhody chce tato nemocná menšina gender - femen viz tenistka Navrátilová stejné odměny, jako násobně výkonnější muži. A tak je otázkou, zda komunistické hnutí dnes v čele s ministryní Marksovou má právo prosazovat mzdy a odměny dle bolševické poučky - všichni máme stejné žaludky, nebo nadále pokračovat v praxi, že žena a maminka je výsadou žen a pouze jim patří hluboká úcta a pokora.

 

 

Ty zvrácené bezpohlavní na dnešní den oslav maminek a žen nemají právo, nejsou skutečné ženy a maminky!

(Prosím, nezaměňovat s těmi, jimž příroda změnila nešťastně tělo - je to směrem k nátlakovým skupinám)

 

 

Proto je 8.březen vyhrazen těm, kdo jsou skutečné ženy a maminky a my, zbylí mužové, co si žen a maminek ceníme, jim vzdáváme úctu a přání, aby i po další generace naši potomci měli možnost uctívat skutečné ženy a maminky.

A základem tehdejšího protestu bylo umožnit ženám v průmyslu, aby měly více času na svoji rodinu a nikoliv, aby pracovaly jako muži a večer jako ženy.

To ostatní se k tomu přilepilo agresivitou feministického hnutí, které si už tenkrát v roce 1908 razilo svoji bezpohlavní cestu!

 

Ženská práva totiž nejsou ta, že žena bude mužem a muž ženou, ale že žena bude ženou a uctívanou maminkou, zatímco muž bude skutečným mužem a ochráncem ženy - maminky. A že to může fungovat i v okamžiku, kdy žena má v sobě i další geny budiž příkladem ministerská předsedkyně Velké Británie - zesnulá baronka Margaret Thatcherová. Nikdo ji jako ženu a maminku nezpochybňoval.

 

Ten nejvoňavější květ,
jaký kdy spatřil svět,
je moje milovaná maminka,
co vychovala mě od miminka.
Za všechno ti, maminko,
patří velký dík,
a i když už nejsem miminko,
s tebou je mi nejlíp.
Užij si svůj dnešní den.