Byly doby, kdy jsem si lékařů vážil až natolik, že jsem se dokonce ostýchal nabídnout jim úplatek.
 
 

Kde jsou ty časy, kdy jsem lékařskou profesi ještě vnímal jako nádherné poslání – náročnou, ale krásnou práci - bezprostředně pomáhat bližním.

Z těch iluzí jsem se definitivně vyléčil , až když si lékaři za svého šéfa, svobodně – demokraticky, zvolili už na první pohled křivého, arogantního Davida Ratha.Tahle skutečnost se nedá ničím okecat. Akce – Děkujeme, odcházíme, byla už jen takovým posledním hřebíčkem....

Je to pro mne, naivku, těžké zklamání, že lékaři se charakterově výrazně neliší od ostatních spoluobčanů.

Za komunistů, kdy byli lékaři placeni stejně mizerně jako ostatní profese, jsem z jejich strany nezaznamenal jediný protestní hlas. Stateční odboráři, organizátoři stávek, se z nich stali až po Listopadu, kdy se to už oficiálně smí...

Všechny ty krásné iluze tak skončily na místě, pro které nenacházím slušný výraz.

Když už ale nic jiného, alespoň jsem začal lépe rozumět tomu zdánlivě nesmyslnému, iracionálnímu, až hysterickému odporu lékařů – oborářů, proti elektronické evidenci a elektronickým lékařským receptům.

Když pominu detaily - vysvětlení toho zdánlivě nevysvětlitelného, je jednoduché – ten stávající nepoořádek, neprůhlednost značné části českých lékařů vyhovuje. neboť mnozí z nich docela obyčejně podvádějí a elektronická evidence by to snadno odhalila.

Těžko si jinak vysvětlit ty často zoufalé, ubohoučké, až směšné protiargumenty lékařských odborářů schovávající se za údajné zájmy pacientů.

 

Už dlouho dělím lidi do dvou zásadních kategorií. Na ty, kteří se snaží problémy řešit a ty, kteří zase veškeré své úsilí koncentrují na vysvětlování, proč to nejde! Platí to i ve zdravotnictví!

 

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Josef Havránek

josefhavranek.blog.idnes.cz

 

 

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny