Zamyšlení na neděli: Lež má krátké nohy, byť trvalo devatenáct let, než poznala veřejnost upřímnost Evropských lepšohodnot. A věru, je to smutné, vidět vůdce nenávisti zmítané ve lžích. Ale má to výhodu.
Stačí nepodlehnout chtíči oplácení a vidět ty "lepší lidi z kavárny", jak se plácají ve vlastním hnoji. Přesněji řečeno, všimli jste si diskuzí, když fanatickou Procházkovou nachytala kamera při sérii brutálních dezinformací?
Zatímco ta velká slušná, prý nedemokratická skupina obyčejných lidí vyhledává podstatu sporu, aby pochopila, zda je Petra Procházková v morálním právu, (de facto, nikoliv de jure), obhájci jediné pravdy a Procházkové jásají: facka je spravedlivá, protože píše ve Sputniku. A Kremloboti prý piští. Prostě je pravda nezajímá, hlavně když dostal facku ten, co má jiný názor. Proč? Protože jediní oni mají právo mluvit a ostatní mají právo mlčet.
Bohužel obsese extremistky Procházkové z Deníku N a slovenského Denníku N se dostala až na Slovensko a vedou se i tam náležité komentáře.
Dôvodom celej roztržky je to, že reportér Franta pracuje pre pro-ruskú mediálnu sieť Sputnik. Procházková je naopak už dlhé roky známa extrémne kritickým, až nenávistným postojom k Rusku. Zlé jazyky dokonca tvrdia, že jej obsesia „Putinovým Ruskom,“ ako zvykne Procházková označovať najväčšiu krajinu svetu, takmer hraničí s paranojou.
Každopádne riešiť názorové rozpory vulgárnosťou a násilím je v civilizovanej spoločnosti neprípustné. A to už vôbec nie u novinárky, ktorá by mala z titulu svojho povolania na takéto správanie upozorňovať. Ničmenej, je to pokrytectvo tak typické pre takzvane liberálne spektrum.
Ubohostí, nenávisti a odhalením extremistky Procházkové bychom se znovu nezabývali, kdyby...
Kdyby Procházková a její chlebodárce Deník N nebyl zdrojem pro další prapodivné médium zvané veřejnoprávní Česká televize, která prý má jediná právo cenzurovat a vykládat, co si máme myslet. A my všichni jsme prý alternativní dezinformátoři...
Zde skutečně sedí přísloví jak pověstná pr... (zadek) na hrnec: vrah o morálce káže...
