Den, kdy se zhroutil světový fotbal nastal, když hráč bez formy (Italové zuřili nad italskou sestavou, když trenér nasadil Paola Rossího do největšího světového taháku Itálie:Brazilie) třemi náhodnými setkáními s míčem třikrát prostřelil brankáře Brazílie na MS v Barceloně roku 1982 a ta prohrála 2:3. (Samozřejmě byl pak v laufu, v euforii a mohl přidat, ale...) Byl dobrý fotbalista, ale zde mu vyšlo vše na 150%.

Celý svět plakal, protože hvězdná sestava Brazílie s nejlepšími hráči snad století s ošklivou hrou Itálie prohrála. A to není nadsázka, skutečně celý svět plakal a zatímco v Itálii se stal Paolo Rossi Bohem, celý svět Rossího proklel. Itálie hrála divadlo, provokovala ( 31 minuta např.) a antifotbal zvítězil. Nafilmované pády, občas surová hra proti brazilským gentlemanům. A pak už byla jenom tvrdá, ošklivá éra fotbalu. A skutečný fotbal rokem 1982 skončil. Nastoupilo italské catenaccio, hrůza a děs.K absurditě ho dohnal sovětský útočník Oleg Blochin, bývalý  sovětský reprezentant, bývalý ukrajinský politik a fotbalový trenér. A u  nás trochu Dukla Praha se Stanislavem Štruncem. Nefotbaloví fotbalisté, ale běžci.

"Mistrovství světa ve Španělsku pro mě nikdy neskončí," trápí se Falcao při vzpomínkách.

 

Bývalý střední záložník Falcao mluví o smůle, při které se fotbalové božstvo otočilo zády, když to Brazilci nečekali. Sám o tom napsal knihu: Brazílie 1982 - tým, který nevyhrál šampionát, ale dobyl svět. V útoku řádili Sócrates, Zico a Éder, pod nimi Falcao, kudrnáč s číslem 15, jehož máma měla předky v Kalábrii. Už kvalifikaci projeli Brazilci bez ztráty, v základní skupině zvládli to samé a pak zválcovali Argentinu. V posledním utkání stačilo uhrát remízu s Itálií a semifinále bylo jisté. "Hráli jsme nejkrásnější fotbal, byli jsme nejlepší ze všech. Nechápu, že se to nepovedlo," neskrývá Falcao dodnes. Porážku 3:2 způsobil hattrick italského kanonýra Rossiho.

Z titulní strany brazilských odpoledních novin Jornal da Tarde křičela fotka desetiletého chlapce v kanárkovém dresu. Měl slzy v očích a pod nimi stálo jediné: Barcelona, 5. července 1982.

 

Falcao, megahvězda AS Řím, padl na kolena. Unavený. Šokovaný. Byl na dně. "V první chvíli jsem byl přesvědčený, že už nikdy nenastoupím do žádného zápasu."

Itálie: Dino Zoff, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati (34. Giuseppe Bergomi), Claudio Gentile, Gaetano Scirea, Giancarlo Antognoni, Gabriele Oriali, Marco Tardelli (75. Giampiero Marini), Bruno Conti, Francesco Graziani, Paolo Rossi

Mužstvo snů

Brazílie: Waldir Peres, Leandro, Oscar, Luizinho, Júnior, Toninho Cerezo, Sócrates, Zico, Falcão, Serginho (69. Paulo Isidoro), Éder

Mužstvo snů odešlo, odešel fotbal a pak už jenom pokračovala, špína, korupce, sta miliard dolarů a sport s krásou ukončil svoji pouť.

 

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny