Prezident Miloš Zeman se rozhodl nepozvat končícího ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) na Pražský hrad, aby mu poděkoval za jeho práci; nemá proč, nic pozitivního pro Českou republiku neudělal. Sám Dienstbier reagoval, že Zeman pouze rozeštvává lidi, a proto je rád, že se s prezidentem nepotká. Hlava státu naopak poděkuje Svatopluku Němečkovi, který byl ministrem zdravotnictví.
Americký občan a zhýčkaný fracek Jiří Dienstbier ml. dělá ostudu svému ctěnému otci jedním faux pas za druhým; inicioval petici za odstoupení prezidentů Klause a Zemana pro vlastizradu, zkrachoval při volbě hlavy státu i vyhazovem ze Sobotkovy vlády... Zhrzený člověk dělá pomatené činy.
Ideálním prototypem tohoto rčení je Jiří Dienstbier mladší z ČSSD.
Neunesl svoji ostudnou prohru už v prvním kole prezidentských voleb, v nichž skončil až čtvrtý za Janem Fischerem se ziskem 16.12 % hlasů. Každý slušný kandidát ví, jak se čestně smířit s prohrou. Místo toho Dienstbier, jako zhýčkaný fracek, jen zneužil charisma svého otce a neunesl svoji veřejnou politickou dehonestaci…
Odmítl dát své hlasy v druhém kole prezidentských voleb Zemanovi a prohlásil, že Miloš Zeman má velmi problematické vazby a přes Miroslava Šloufa je napojen na pražského kmotra Tomáše Hrdličku. Na pražskou mafii je prý zase napojen přes kancléře Vratislava Mynáře. Takový je názor bramborového Jirky, jenž nepřekousl volební výprask a kope kolem sebe všemi směry, jako kůň ve smrtelné křeči.
A aby hořkost svých zvratků nějak neutralizoval, připojil se k iniciativě 28 levicových senátorů, co podali k Ústavnímu soudu žalobu na tehdejšího prezidenta Václava Klause pro velezradu pro jeho amnestii. Je to ostuda, nonsens. Pošpinění senátorského postu, který byl vždycky považován za radu moudrých stařešinů. Sami by si zasloužili trest za velezradu, kdy oni sami ničí v jeho práci skutečnou svrchovanost a celistvost Česka. Učinil pro ní mnohem víc než celá ta jejich smečka nakažená vzteklinou... Za tři divoké amnestie Havla aplaus, za jednu Klausovu velezrada..?
Dienstbier ml.je prostě pěkně ofouknutý, i když dostává na frak z každé strany. Je na to zvyklý; narodil se totiž v roce 1969 ve Washingtonu a na jaře 1990 jako americký občan složil přijímací zkoušky na UK, kterou absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu). V roce 1997 jako “pravdoláskovec” nastoupil na místo koncipienta do advokátní kanceláře proslulého komunistického expremiéra Mariána Čalfy v Havlově první vládě - “Čalfa, Bartošík a partneři”, jejímž partnerem se později sám stal.
Byl též na straně Václava Havla,, když schvalovat tzv. humanitární bombardování Srbska Černé Hory, přestože se tak postavil na opačný břeh než na kterém byl jeho otec, jenž byl jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO.
Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…? Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii... Navíc za mlčení českých médií byl Miloševič, člověk, na něhož svalovalo NATO důvod svého masakru, zbaven v minulých dnech in memoriam své viny, pro kterou byl souzen v Haagu, kde v cele zemřel... Václav Havel – humanitární bombardování…
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu nedávno rozhodl, že zesnulý bývalý srbský prezident Slobodan Milošević nebyl zodpovědný za válečné zločiny, které se uskutečnily v letech 1992-1995 během války v Bosně. Senát ICTY zjistil, že „prohlášení skupštiny (sněmovny) o svrchovanosti Republiky Bosny a Hrecegoviny dne 15. října 1991 při nepřítomnosti bosensko-srbských delegátů, eskalovalo situaci, „ale že Milošević nebyl pro zřízením Republiky Srbské jako reakci na vzniklou situaci“. Rozsudek říká, že „Slobodan Milošević se pokoušel zaujmout opatrnější přístup“. Porotci také zjistili, že „Slobodan Milošević vyjádřil své výhrady k tomu, že by mohl bosensko-srbský parlament vyloučit muslimy, kteří byli „Jugoslávci’… Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?
Jiří Dienstbier, ml. pošpinil památku svého otce. Vyhodí ho dveřmi, vleze oknem. V prezidentských volbách v roce 2013 skončil se ziskem 16,12 procent hlasů na čtvrtém místě. Do druhého kola podpořil Karla Schwarzenberga proti pozdějšímu vítězi Miloši Zemanovi. V Sobotkově stínové vládě figuroval na pozici ministra spravedlnosti, ale při jmenování řádné vlády v lednu 2014 mu připadl resort ministra pro lidská práva a rovné příležitosti i předsedy Legislativní rady vlády.
Dnes se Jiří Dienstbier starší asi obrací v hrobě, když sleduje podrazy svého zhýčkaného synka, jenž se vezl na výsluní jeho veleúspěšné kariéry novináře, československého ministra zahraničí a jednoho z hlavních disidentů; mezi prvními podepsal Chartu 77. Z jeho syna se stal známý patologický populista přes žaloby na prezidenty, jenž se opět zviditelňuje; dal do placu jiný trapný majstrštich - oddlužit stovkami miliard zadlužené české Romy. Jde o ideální zviditelnění před Amnesty Inernational, největšího kritika Česka za Romy, návrhem změny insolvenčního zákona, utopie, podle níž by mohli dosáhnout oddlužení i ti nejchudší lidé, resp. sociálně vyloučení a nepřizpůsobiví... ..Máme v Evropě největší počet romských organizací…
Co Dienstbier ml. míní, Ústavní soud mění; jeho definitivní rozhodnutí bylo, že se žalobou na nyní již bývalého prezidenta Václava Klause vůbec nebude zabývat pro její irelevantnost. Senátorům spadla čelist. Jejich neférový a nízkých politický boj skončil mezinárodním zostuzením. Senátor Dienstbier ml. krutě prohrál. Dali mu to poznat v ČSSD i na ÚS. Zhrzený člověk dělá pomatené činy; patologicky zatížený korytovou mánií; nenažranou svini neodeženeš od koryta, ani když mlaská. Stejně trapně dopadla aktivita Dienstbiera ml. v roce 2015 o odvolání prezidenta Miloše Zemana všelidovým hlasováním, tedy referendem, šla přímo proti přímé volbě prezidenta. Autorem petice je samozřejmě neúspěšný prezidentský kandidát ministr Dienstbier ml.
Prezident Miloš Zeman podle ústavních právníků neprovedl nic, kvůli čemu by mohl být žalován pro velezradu. Ústavní experti z Karlovy univerzity se na tom shodli v debatě o petici, podle níž by měli senátoři obžalovat Zemana za jeho kontroverzní výroky k válce na Ukrajině, za zpochybňování sankcí EU vůči Rusku za anexi Krymu, postoj k Číně a slova o vyhladovění Senátu. Žaloba pro velezradu nejenže nemůže projít, ale je neoprávněná.
Jiří Dienstbier ml. tedy vyhořel jako vyznavač machiavellismu, druhu inteligence, která narušuje sociální normy a je kombinací sobectví a oportunismu, chováním proti morálce, snahou o dosažení osobního prospěchu; chytře klamat lidské mozky. Nejlépe vždy dopadne ten, kdo si důkladně osvojí liščí zchytralost. Proč ta posedlost funkcemi? Poslanec, senátor, prezident...? Kariéra přes mrtvoly je psycho; napsal jste to přesně, pane Mňačko: "Ako chutí moc..."
Inu, kolik už bylo takových právníků, co mají politiku jako vedlejšák, proto mu to dali sežrat i ti jeho; spadl prostě z lopatky a teď alespoň kolem sebe kope nohama, aneb jak praví klasik Murphy; „Každá organizace má určitý počet pracovních míst vyhrazených pro naprosté blbce, z čehož vyplývá: Když z jednoho místa blbec odejde, je promptně nahrazen jiným..."
Zveřejněno se souhlasem autora
