Zemřel svérázný Jarda Kubera. Kdyby nekouřil, možná by umřel v padesáti. Dnes umírají už děti na rakovinu a nekouří. Díky kouření a pohybu se udržoval fit. Občas je dobré poslechnout doktory, když je vysoký tlak, ale na druhou stranu... Lze si přát lepší smrt, když se to řekne lapidárně: lehnul si a už nevstal? Bezbolestně a náhle?
Názor
Není čas po smrti Kubery na zrušení Senátu?
Nastal čase k vážnému zamyšlení, co udělat s partou kolem odporných Fischerů, Hilšerů a udavačů Wagenknechtů, za které by se nestyděl ani Teufel - skutečný udavač, dle kterého byl natočen úžasný film Vyšší princip. S partou, co rozdmíchává nenávist, udává a žádá, aby byl každý opět umlčen, či sdílel pouze nařízený názor. Přece to už zde bylo! Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
|
Teufel byl původním povoláním učitel, v osudném roce 1938 bydlel na Chomutovsku, které s celým pohraničím připadlo Německu. Tak se stal říšským Němcem a vstoupil do NSDAP. V roce 1940 byl přeložen do protektorátní Příbrami. Tady byl jmenován ředitelem německé školy, ale hlavně tu působil jako šéf bezpečnostní služby. Jeho byt na příbramském náměstí sloužil jako její bloková ústředna. Protože v Příbrami nebyla služebna německé státní policie – gestapa, posílal Teufel zprávy o nespolehlivých lidech, udání a protokoly z výslechu táborskému gestapu, kam větší část příbramského regionu spadala. Tam skončil i protokol o řediteli Lukešovi a sextánu Stočesovi. Student Antonín Stočes si do hodiny připravoval svou pravidelnou přednášku o malířství z časopisu Zdroj. Našel v něm fotografii Adolfa Hitlera, vytrhl ji a hodil do koše. Když mu později došlo, že by toho mohl někdo zneužít, vrátil se do třídy. Stránku už měl ale v ruce Miroslav Červenka. Červenka později svého spolužáka udal jinému studentovi Karlovi Kepkovi a ten už s tím šel rovnou na gestapo. To potvrzuje i výpověď bývalého tajemníka gestapa v Táboře Georga Adama. V Táboře byli doktor Lukeš i oba Stočesové, student Antonín a jeho otec Vojtěch, uvězněni ve sklepích gestapa. |
Je těžké uvěřit, že udávání tohoto typu dnes opět funguje, že nad naše zákony opět někdo žádá povýšit zákony zahraniční a dle těchto cizích zákonů udávat naše lidi. Kam až opět klesla morálka a dějí se snad tato zvěrstva, že jsme nepoznali válku?
„Také já... schvaluji atentát na Heydricha!“
Cítil, že bylo vyřčeno všecko. Obrátil se proto ke katedře, usedl a začal zapisovat do třídní knihy. Ale sotva se dotkl perem stránky, ozval se z lavic povědomý hluk. Vyšší princip zvedl pomalu oči ke své třídě. Dvacet septimánů stálo před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s očima planoucíma.
Vyšlo ve sbírce Němá barikáda, 1955
Ať jsme měli vztah k Jaroslavu Kuberovi jakýkoliv, nikdo nemůže popřít, že on nesl gloriolu senátní svobody a demokracie a jeho odchodem ztrácí Senát smysl.
Druhý takový tam není.
Je stále více do očí bijící, že skutečná nenávist proti českému lidu vyvěrá ze Senátu. Že se rekrutuje z lidí kolem Fischera, Hilšera a Wagenknechta. Že okrajují svobodu a demokracii. Že spojením těchto lidí s Piráty vznikl opět obludný systém udavačů, likvidující svobodu slova a návrat bezbřehé totality, kterému se tak úžasně daří díky údajné pseudonezávislosti Senátu a totální servility s cizinou. Tím se ztrácí punc konfidenství a budí zdání spravedlnosti. Že část senátorů žádá naprostou loajalitu a servilnost k Bruselu. A pohrdá češstvím. Jako v roce 1938 někteří...
Není čas po smrti Kubery vrátit Senátu prestiž tím, že by to byla práce prestižní, dobrovolná, neplacená, protože jsou důležitější dobrovolní hasiči a jejich kvalitní vybavení, jak se zjistilo ze strašného požáru mentálně postižených ve Vejprtech, než konspirující senátoři a udavači?
