Kde vznikal trh (druhá kapitola)
Amerika zločinců a desperátů, ale i Amerika neomezené svobody a obrovského vzestupu
Vraťme se o dvě stě let zpět, kdy prakticky jediné sousloví o“ neviditelné ruce trhu“ ovlivnilo celý svět. Jak je možné, že emigranti na území dnešních USA v zemi indiánů dobyli ekonomicky všechny světadíly a USA se na dlouhá léta staly nejsilnějším státem světa?
Jak je možné, že kolonisté a pionýři raději utíkali do nebezpečné země divokého západu než být v Evropě už tehdy svázané různými politickými procesy, chudobou a válkami?
Byla to právě svoboda, která zaručovala jistotu, že obchod či směna se uskuteční, pokud obě strany budou mít nějaký zisk a podaná ruka byla víc než pozdější ústava USA. A tak jako ptáci umírají steskem ve zlaté kleci, tak umírala Evropa v paternalismu a zdánlivé ochraně občana, zatímco v Americe vládla svoboda a svobodné podnikání.
Jasně, že představit si onu svobodu v zemi desperátů a lidí, utíkajících před zákonem na divoký západ už neumíme, ale ani v Evropě nebylo bezpečí zaručené.
Jediná věta o „neviditelné ruce trhu“ inspirovala spoustu evropských, českých, ale poslední dobou i amerických demagogií. Je to pojem popsaný ekonomem Adamem Smithem.
V díle Bohatství národů uvádí příklad, který ilustruje jednoduchost tohoto principu:
„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.
A zde je onen citát z Bohatství národů, ve kterém se Adam Smith zmiňuje o neviditelné ruce trhu:
„Když se jedinec ze všech sil snaží použít svůj kapitál na podporu domácího průmyslu tak, aby výroba měla co největší hodnotu, pak nutně usiluje o to, aby roční příjmy společnosti byly co nejvyšší. Ovšemže většinou není jeho úmyslem podporovat veřejný zájem a ani neví, nakolik jej podporuje ... Myslí jen na svůj zisk a v tom, jako v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval cíl, který neměl vůbec v úmyslu.
V díle Bohatství národů (občas udáváno Pojednání o podstatě a původu bohatství národů) prostě pouze Smith dokazuje, že bohatství národa vzniká ze součtu množiny jednotlivců, kteří zbohatnou. Takže stát není bohatý tím, že jedinec má obrovské bohatství a ostatní nemají co jíst. Ale trh funguje za naprosto jasných předpokladů: velice tvrdé mantinely, ale žádná regulace, což mnohé lidi mate, pletou jedno s druhým, přestože je v tom rozdíl jako mezi dnem a nocí.
Neviditelná ruka trhu je myšleno nikoliv bezbřehé rozkrádání a dělat si co mě napadne, ale opět v součinnosti s jasnou definicí, že moje svoboda končí tam, kde druhého začíná a tvrdými, neměnitelnými s jasně ohraničenými mantinely, pochopitelnými pro všechny vrstvy občanů a také tvrdě dodržování vymáhajícími!
Jaký je tedy rozdíl mezi tvrdými mantinely (hranicí) a regulací?
Ty mantinely jsou jasné a stručné: musí jim rozumět všichni a předem vědět, co je za nedodržení čeká. Skoro by se dalo napsat, že mantinely jsou nad zákon, protože jsou tvrdší a více ohraničují poctivost a podvod bez jakýkoliv ohýbání paragrafů! A regulace? Ta se vymýšlí za pochodu, nikdo jí nerozumí, protože regulují ti, co si za to také nechávají zaplatit. Tudíž čím více regulace, tím více regulátoři bohatnou a ti, jichž se to týká, nechápou. A to je účel regulace. Protože když lidé pochopí, že regulace je k ničemu, regulátory vyženou a ti přijdou o lukrativní zaměstnání bez zodpovědnosti. Regulátoři jsou především politici a co nejméně dostupní (pokud možno anonymní), kteří zapracují nepostradatelnost právníků, advokátů a bankéřů, bank a korporací za menší či větší úplatek.
To jsme zažili my v Československu (Česká republika) s RVHP, a to zažíváme nyní s bruselskou administrativou regulátorů. Čím více se EU propadá, státy jako Řecko se zadlužují, tím více se reguluje a regulátoři (Německo a Francie) za regulace dostávají peníze formou úroků. Takže mantinely ano, jasné, stručné, srozumitelné jako americká ústava, regulace co nejméně, spíše žádná!
V zapleveleném právním systému se to špatně odděluje. Přesto se dá na příkladu populárních sportů kopané (fotbalu) či hokeje jasně definovat. Mantinely jsou pravidla v daném prostoru jasně určená. Gól, aut, začátek a konec hry… Ale regulovat mohu i připískáváním jedné straně, které pozná pouze odborník, úmyslným přehlédnutím pravidel a dalšími podrazy. Dokonce mohu hru regulovat neúmyslně jako rozhodčí popleta či zbytečně kouskovat a znechutit celý zápas zbytečným strachem. A tak je to i v ekonomice a trhu.
Přesné mantinely jsou systém, který jasně definuje nepřekročitelnost pravidel a tvrdě jejich opuštění trestá. Jako příklad je, že se nesmí donutit druhá strana vydíráním či výhrůžkou k prodělečnému obchodu, ke ztrátové výrobě a smlouva se musí podepsat dobrovolně. Že smlouvu musí podepsat jasný subjekt, a nikoliv nastrčený podvodník, což musí být státem umožněno dohledat. Musí být jasné sankce za nedodržení jasně vymezených mantinelů. Ale i stát toto musí chránit, neměnit mantinely každý týden, jak se hodí politické garnituře a zástupci státu za to musí být trestně právně zodpovědní.
A právě tenkrát, kdy USA měly úžasný drive, a kdy vzniklo největší bohatství národa na území USA, měly velice tvrdé mantinely, ale regulaci prakticky žádnou. Ničím se nezdržovaly, ničím se nezatěžovaly (z dnešního pohledu). Prostě nechaly neviditelnou ruku trhu, ať vede občany směrem, který si žádá trh a bylo i na nich samých, zda si výrobky či zboží koupí, nebo ne. A stát pouze dohlížel, aby podvodník nezneužil slabšího, ale aby obě strany měly zisk z případné spolupráci či prodeje.
Samozřejmě se i tenkrát kradlo či podvádělo, ale tehdejší právo bylo relativně jednoduché, tudíž předvídatelné a výroky soudů byly relativně průhledné. Mnoho staletí bylo známo, co nakonec lze definovat: že v jednoduchosti byla americká síla a vznik bohatství. Dnes to nazýváme trh bez přívlastků.