Naše veřejnoprávní údajně neprolhaná média a jejich klony na internetu podávají zprávy a strašném údělu ruského lidu pod Putinovou totalitou. A skutečnost je ještě horší, než nám Česká televize, Votápek, Petra Procházková a Evropské hodnoty v neprolhané České televizi předkládají.
My Češi jsme zvyklí na dvojí kvalitu potravin. A ta hrůza: přiletíte či přijedete do Ruska a separáty, či hovězí maso z kuřat ne a ne najít. Je to strašné. Co máme dělat? My to naposledy zažili v roce 1996. Pak jsme se připravili a vstoupili do Evropské unie...
Ale narozdíl od veřejnoprávní Čt či Radiožurnálu si můžeme dovolit luxus: psát pravdu. (Teda zatím) Takže jaké jsou mzdy a ceny v Rusku v roce 2019? Samozřejmě je to obrovská zem, tudíž nelze vše do detailu popsat, takže zkusme orientačně pro představu, jak se obyčejným Rusům dnes žije. Čísla jsou z evropské části a centrálních měst, zatímco v menších a vzdálenějších jsou mzdy cca o 20% nižší. Asi jako u nás. Takže pro představu: profesoři (mimo největších elit v Moskvě) berou kolem 60 tisíc, v Moskvě 100 a více tisíc rublů. Odborníci - například vyučení elektrikáři, zámečníci, soustružníci či řidiči: jejich přibližná mzda se pohybuje mezi 40 - 50 tisíci rublů čistého měsíčně. Je to méně, než u nás v přepočtu, ale za byty se platí činže mezi 5 - 10 tisíci rubly. K tomu jeden zajímavý údaj: třeba v Petrohradě vláda předala byty občanům relativně zdarma. Takže až 90% bydlí ve vlastním. A činže je rozdělena na dva díly: jeden je na opravy domů a společných prostor jako u nás u družstevních, druhá polovina jde městu na výstavbu infrastruktury a opravy města. A co nejvíce brzdí Rusko? Nejsou lidi! Je šílený nedostatek stavařů, elektrikářů, zámečníků, ale všichni chtějí studovat a řídit. Nepřipomíná nám to něco? Přesto ohromná výstavba šokuje. Co dokáží za rok, nám se o tom nezdá ani za deset let. Koneckonců rychlodráhy či Kerčský most a délku výstavby si můžete dohledat sami. Tomu se však budeme věnovat někdy příště, dnes je to o platových relacích vůči potravinám.
V celostátním měřítku: průměrná nominální mzda v Rusku v březnu meziročně stoupla o 5,2 procenta na 45.000 rublů, takže je asi pravda, že některé regiony jsou skutečně chudší. Stále však musíme mít na zřeteli, že v roce 2000 bylo Rusko bankrot, lidé nedostávali mzdy, ani důchody, takže srovnání je: ČR v roce 2000 a dnes, Rusko v roce 2000 a dnes. Navíc Rusové peníze neprojídají a část peněz z nerostného bohatství se ukládá do zlata a na horší časy!
Je pravdou, že v Rusku se zpomalil růst stejně jako v Evropě. Na druhou stranu, kdyby Rusko šlo cestou zadlužení jako USA, mohlo by se pyšnit třeba 5% růstu. A pak splácet dluhy.
Když jsem zjišťoval o bídě a hladu v Rusku, většinou se mi vysmáli. Po pravdě ale o dálném východě a Sibiři nevím vůbec nic, takže ověřené informace jsou z centrálních míst a evropské části. A je těžké vybrat z tisíců fotek, tak prosím alespoň pár jako důkaz. Lidé se mají přibližně jako u nás. Něco je dražší, něco levnější. Ale přiznávají, že starodůchodci a část důchodců přežívá jen tak tak. Na druhou stranu mnozí zažili období po válce, rok 2000 a bankrot, takže jistota pravidelného důchodu je pro ně zázrak a důvod velké lásky a vděčnosti k Putinovi, mnohdy dávající okázale najevo.
A většina lidí, kteří poctivě odpovídají, říká: umíte si představit, jak to tady bylo strašné před dvaceti léty? Jak nás oligarchové okrádali, zatímco my nedostali ani minimální výplaty? Kolik peněz uteklo do Británie, USA (většina nenávidí ruského oligarchu Romana Abramoviče, majitele anglického fotbalového klubu Chelsea), který ukradl miliardy, živil za ně Brity a v Rusku nebylo co jíst! A až příchodem Putina se okrádání zarazilo.
Je těžké vybrat z tolika informací ty nejzajímavější. Tak alespoň malé nahlédnutí, čím nás krmí mainstream a jak jsme to viděli my. Není tam ideální svět, na mnoha místech je vidět, čím Rusko muselo projít. Na druhou stranu lze pochopit jejich hrdost, co za pár let, navíc pod prapodivnými sankcemi dokázali vybudovat a kam se dostali.
A trochu technická: my nejeli do Ruska zjišťovat, ale ověřovat, protože ani po roce bychom nemohli věrohodně psát neznaje fakta. Ale v jednom se lišíme: po krizích Rusové vědí, že slušně a pokojně žít znamená nejdříve cedit Blood, Sweat & Tears (dle americké kapely) neboli krev, pot a slzy, zatímco u nás 250 000 lidí vyřvává na Letné o bídě, pak zapnou nejdražší mobily, sednou do "Mekáče" a řeší, jestli odletět k moři do Egypta, Tuniska či nějaké kvalitnější destinace. Prostě to je ta "naše" krize...
