V loňském roce americká národní laboratoř Sandia National Laboratories, která vytváří americké nukleární zbraně, hostila 3denní seminář pro „bílé muže“. Převýchovný tábor měl jejím účastníkům otevřít oči ohledně jejich „white privilege“ (bílé nadvlády) a nabourat „white male culture“ (kulturu bílého muže).

 

Podle exkluzivních zákulisních informací, na převýchovu laboratoře poslaly výlučně bílé muže z manažmentu. Tábor se konal v luxusním resortu La Posada, a celá ta povinná sranda se oficiálně jmenovala “White Men’s Caucus on Eliminating Racism, Sexism, and Homophobia in Organizations,” tedy Skupina bílých mužů pro eliminaci rasismu, sexismu a homofobie v organizaci.

Hned v úvodu vyučující požadoval, aby muži vytvořili seznam asociací kultury bílých mužů. Sám pro inspiraci napsal “bílý šovinista”, “KKK”, “árijský národ”, “MAGA čepice” (Make America Great Again – Trumpův slogan), “privilegovaný” a “masové vraždění”. Ti převychovávaní pak poslušně doplnili hesla jako “bez emocí”, “šéf”, “kolonializace”, “patriot”, “ochranitel”, “úspěšný” a dokonce “tenis”, “fotbal”, “hokej”. Samé odporné věci, že.

Asociace nadvlády bílých mužů

Oba vyučující muži, Michael Welp a Wayne Pignolet, trvali na tom, že bílí muži musí “tvrdě pracovat na pochopení” své bílé nadvlády, mužské nadvlády a heterosexuální nadvlády. Je to prý proto, že užívají benefitu pozitivních stereotypů.

Když se zamyslíte, dojde vám, že přeškolení manažeři pracující se špičkovými americkými technologiemi na pozicích, kde je samozřejmostí skvělé vzdělání a osobní invence, tak tahle sorta vrcholových odborníků měla odhalit “kořeny kultury bílého muže”. To obsahuje “mužný individualismus”, no vážně! Dále “a can-do attitude” (přístup To zvládnu), “tvrdá práce” a “úsilí uspět”. No fakt. Někdo si pošle ty nejlepší co mají na převýchovu, aby je odnaučili to, co je dělá těmi nejlepšími!

Určitě vás zajímá proč by takovou hovadinu kdo dělal, že?

To je jednoduché. Prý jsou to samé fujky věci, protože mají devastující účinek na ženy a POC (People of Color – Barevné lidi).

Vyučující tvrdí, že “kultura bílých mužů” vede ke “snížené kvalitě života v práci I doma a omezuje životní očekávání, má za důsledek neproduktivní vztahy a vysoký stres”. A hned pak dodají, že to nutí ženy a minority k tomu, aby se kultuře bílého muže vyrovnali.

Bílí heterosexuální muži jsou zkrátka strašné svinstvo, protože jsou příliš dokonalí, příliš úspěšní. Nejde o to dokopat ty neúspěšné k tomu, aby se trochu snažili. Nikoho nenapadne dělat semináře pro barevné k vyšší produktivitě a individualismu. Kdepak. To ti bílí bastardi nasadili laťku moc vysoko a tak je potřeba, aby dostali párkrát holí a třeba je to přejde. Protože to se pak blbě učí, že bílí muži neprávem využívají privilegia, na jejichž vzniku se ale v prvé řadě podíleli oni sami.

Na závěr semináře musí naši až příliš úspěšní manažeři napsat dopis. Má být adresovaný bílým ženám, barevným a dalším. Úspěšní bílí muži se musí omluvit za své privilegium a slavnostně slíbit, že se “zlepší”.

Rebecca Sidelinger

Kdybyste se ptali, kdo celý tenhle pomatený manažment v národních laboratořích placených vládou USA vede, je to – překvapivě – bílá žena, Rebecca Sidelinger. Tak dobře, vím, že vám to bylo jasné hned. Kdo ví, co jí ti hoši provedli, že.

Za oním obskurním seminářem je společnost zvaná “Bílí muži jako dokonalí partneři v diverzitě”. Bez prdelky, přesně takhle se jmenují. Tohle jsou jejich webové stránky. Specializují se na konfrontaci těch “typicky mající moc”, tedy “bílých mužů”. Předpokládám, že jejich oběťmi jsou podobně jako v případě laboratoří pracovně velmi úspěšní muži z dalších špičkových firem. Ti jsou totiž největším problémem současné Ameriky, že.

Jako bílá skoro homosexuální žena bych vedle sebe nesnesla nikoho menšího, než bílého heterosexuálního, úspěšného a pracovitého muže. Nemá se mi zač omlouvat. Já se mu nepotřebuju vyrovnat. Nemusím s ním soutěžit, protože jsem jiná a vím, že jsou věci, kde zase já budu pro něj nedostižná.

A jestli mne kvůli tomu někdo pošle na převýchovu, tak já je zase pošlu… no však víte.

 

 Zveřejněno se souhlasem

www.jitkamoody.com