„Pane prezidente, žijeme už rok ve velmi těžké a složité době. Všichni se ze všech sil snažíme, abychom ji co nejdříve překonali. Snažte se, prosím, i Vy nekazit nám svými hrubými komentáři, zlobou, a nenávistnými výroky, společenské ovzduší. Už tak se nám špatně dýchá,“ vyzývá Balcerová. (A kde mají roušky jako my?)
Odpověď na dopis paní Elišky Balzerové prezidentu republiky:
Praha dne 13. března 2021
Vážená paní Balzerová,
prožíváme nesmírně složitý čas, který každého z nás staví před otázku, jak hovořit a jakým způsobem jednat. Je to zkouška, která není vskutku jednoduchá a žádá si mnohá sebezapření.
V roce 2020 jsme si nemohli připomenout tradičním slavnostním ceremoniálem nejdůležitější státní svátek vlasti, 28. říjen. Ač Pražský hrad nabízel na tehdejší dobu mimořádná opatření s cílem uchránit zdraví účastníků, strhla se lavina sžíravé nenávisti, urážek a neuctivého jednání.
Jsou události, které si má každá společnost chránit, jinak ztratí tvář, kotvu, a bez ní se vydá na rozbouřené moře. I stalo se. Žádné jednání nezůstává bez následků.
Vědomi si odpovědnosti, s těžkým srdcem jsme slavnostní ceremoniál na Pražském hradě zrušili. Ne pro ony ohavné útoky na samotnou podstatu státnosti, protože úcta k tradici je mezi jejími fundamenty, ale v zájmu společenského smíru a uklidnění rozrušených myslí. Určitým způsobem šlo o oběť.
Zimní měsíce přinesly, žel, další zhoršení situace. Přibývá mrtvých, nemoc sužuje tisíce a tisíce, opatření jsou úměrně tomu přísnější.
A za takové situace se koná, stůj co stůj, nehledě na cokoliv, filmová přehlídka, předání ocenění Český lev. Ano, státní vyznamenání osobnostem, které obětovaly život vlasti, nemohla být předána. Sošky za filmové role ano.
Ba co více, neúměra tohoto konání byla podtržena bezstarostným rejem, který zaznamenali fotografové. Jak archetypální! Lidé nemohou činit v zájmu ochrany zdraví mnohé věci, ale vyvolení ve stylu starého Říma pořádají pomyslné hody ve svém paláci.
Současnost touží po lživých frázích a sladkých slovech. Odmítá přímé pojmenování stavu, situace, jednání. Hned se dostavuje rozčilení a ohrazení se. Třeba dopisem.
Vězte, že umělcova činnost, pokud rozdává radost divákovi, čtenáři, posluchači, si zasluhuje úctu a uznání. Umění je posláním, protože vstupuje do životů druhých. A pohlcuje životy těch, kteří umění tvoří. Je krásné a pozdvihuje.
Uměním není snobská filmová párty navzdory tíživé situaci celé země. Není a na tom trvám.
S úctou,
Jiří Ovčáček
tiskový mluvčí prezidenta republiky
