Evropská centrální banka před vánoci oficiálně ukončila svůj program kvantitativního uvolňování, tj. nákupů dluhopisů, a od ledna si všichni pojedou za své. Celkově ECB nakoupila cenné papíry v hodnotě 2,6 tisíc miliard eur. I když slovo cenné by se mohlo nahradit slovem bezcenné, protože brát dluh jako cennou ceninu je dle selského rozumu jaksi mimo. Ale úředně je to tak
Teprve nyní tedy ECB přestává svou měnovou politikou aktivně podporovat uvnitř eurozóny proinflační tlaky, stejně jako to učinila ČNB. ECB například v roce 2011 zoufale vykupovala dluhopisy Portugalska. Pak zase v roce 2012 Itálie a Španělska. V roce 2016 Evropská centrální banka již v rámci snahy o podporu hospodářského růstu a zvýšení inflace v eurozóně nakoupila dokonce vládní dluhopisy za bilion eur (zhruba 27 bilionů Kč).
A komedie pokračovala:
následně se ECB na podzim 2016 začala potýkat s nedostatkem dluhopisů splňujících podmínky, které si ve svém programu pro nákup stanovila.
Banka musela zastavit nákup dluhopisů v Estonsku a po té nenašla žádné vhodné dluhopisy ani v Lucembursku. V Portugalsku a na Slovensku pak ECB nakupovala méně dluhopisů, než by podle pravidel programu měla. Další paradox - nadměrné zastoupení měly v srpnových nákupech dluhopisů 2016 opět Německo, Francie a Itálie. Německé dluhopisy se přitom už obchodovaly s negativními výnosy, což znamená, že investor, který je nakoupí, dostane v okamžiku jejich splacení méně peněz, než na ně vynaložil.
A selský rozum trpěl jak divoké zvíře v kleci.
Znovu opakuji: stejně jako u české ČNB po období těžké krize i u ECB jsem nákup dluhopisů uvítal. (Mnozí, např. Václav Klaus to odmítají vždy). Můj důvod je ten, že po těžké krizi je třeba dát ekonomice a lidem pozitivní impuls. Ale ten musí být čitelný, krátkodobý, jako restart. To, co dělala ECB, či ČNB a v USA FED, totiž neuvěřitelně dlouhodobé tištění umělých peněz byl zločin, který pokřivil trh a pouze bohatí místo aby nesli tíhu krize, si žili jak prasata v žitě a zatímco střední a chudá vrstva krizí ještě více zchudla, bohatí zbohatli.
Tvrdil jsem, tvrdím a budu tvrdit, že to byl, je a vždy bude zločin na trhu a tržním hospodářství, dokonce že se to, co se dělo, více podobá komunistickému řízení plánovaného obskurního hospodářství, než západnímu prosperujícímu a předvídatelnému trhu. A na nezadlužené Rusko vstávající z bídy a popela se přitom díváme skrz prsty.
Ó, my se máme, máme dluhy a přitom si mlaskáme. Na palubě se tančí a do podpalubí už teče voda.
