Blíží se volby, jsme na vrcholu ekonomického cyklu České republiky, Evropy a Evropské unie a nadšené výkřiky, že už bude navždy líp, je třeba ostře odmítnout nejen z absurdity slibů, ale především z faktů, které nám nabízí minulost. A máme kde brát.

 Blíží se 150 výročí narození Aloise Rašína (18. října 1867), člověka, který nejen založil českou měnu, ale především razil cestu měny co nejpevnější, což v období krize mělo dočasně dopad na zaměstnanost, ale pak se tento stát dostal mezi 5 - 10 nejbohatších států světa a nadšení byli nejen bohatí, ale i chudí. Aby to však dokázal, musel být nejen přesvědčivý, ale především odolný, protože politická korupce byla tehdy jako dnes. Nakonec kulce neunikl a i když s odstupem času se skoro všichni shodli, že jeho dílo bylo mistrovské, je s podivem, že se vládní strany v čele s ČSSD, ale dokonce i údajně pravicová fanatická TOP 09  kloní ke komunistickému systému, pod kterým se náš stát zhroutil z výše do propasti. (A nezaměňovat prosím, že některé věci tehdy byly skutečně lepší a západ nás donutil i ty zbytky zlikvidovat)

Posuďte sami:

Pavel Kohout: Pokud přijmeme euro, budeme navždy levnou montovnou

 „Jako proevropská strana podporujeme přijetí společné evropské měny,“ prohlásil v pořadu Pro a proti ekonomický expert ČSSD Michal Pícl. Naopak ekonomický expert a zakladatel strany Realisté Pavel Kohout považuje přijetí eura za ztrátu politické i ekonomické nezávislosti. „Jak země postupně bohatne, tak se přesouvá ke službám s vyšší přidanou hodnotou, takže ty s nižší jako subdodavatelé automobilového průmyslu časem skončí.“

Tehdejší Československo bylo bohatým státem ve srovnání se všemi svými sousedy. O chudých zemích jako Polsko, Itálie, Norsko, Finsko, Irsko či Nizozemí, jejichž národní důchod na hlavu byl poloviční až dvoutřetinový, ani nemluvě. Rozptyl bohatství v předválečné Evropě byl mnohem vyšší než nyní. Platilo to i v regionálním měřítku. Podle jedné statistiky činil daňový příjem republiky na území Slovenska pouhých 16 procent celkové hodnoty vybraných daní.

Pravdou však je, že tvrdá měna je přinejlepším dvojsečná. Na jedné straně československá koruna byla tvrdá a uznávaná měna - ale cenou za nejsilnější měnu ve střední Evropě byla těžká recese v první polovině 20. let. První Československá republika ostatně prožila polovinu své historie v různých stádiích hospodářské krize. Největší období rozkvětu a optimismu zažila v druhé polovině 20. let. Důsledky krize odezněly a ekonomika začala těžit ze silné koruny. Dědictví této doby dodnes trvá v podobě obrovského množství budov tehdy postavených. Letopočet 1925 až 1929 nesou ve štítě vznešené budovy bank, luxusní vily, ale i venkovské domky a stodoly. Hodnota českých průmyslových akcií vzrostla v období 1925-1928 o 70 procent. Rychlejšího růstu pražská burza dosáhla během let od poloviny roku 1935 do poloviny 1937. Tehdy však byl hospodářský růst již z velké části tažen zbrojními výdaji.

A pak je zde další (náš doplňující) názor, který je ještě z dlouhodobého hlediska přesvědčivější

Jak pomohla společná měna slabším částem zemí, slabším státům, či slabším regionům, pokud přijaly společná pravidla celého systému?

Je na tom Řecko vůči Německu lépe dnes než před vstupem? Je na tom Itálie lépe vůči Německu dnes, než před vstupem? A můžeme pokračovat. Vždy, když už se zdá, že se ekonomiky srovnávají, přijde krize, nasadí se "ozdravění" dle Německa a začíná se nanovo.

A podívejme se ještě hlouběji: Itálie po sjednocení na liru: proč se stále chce "Liga severu", neboli severní část Itálie odtrhnout od chudého jihu? Proč se chce Katalánsko odtrhnout od Španělska? Protože stav je neměnný.  V roce 1861 italská lira vystřídala peníze menších států Itálie. Je méně chudobná jižní část Itálie vůči severní od roku 1861, než v roce 2002, co přijala euro? Je v roce 2017 bohatší jižní část Itálie vůči severní, nebo Itálie jako celek proti Německu proti roku 2002? NE!  Přes různé formy integrace a dotace a zdánlivé výpomoci je stav neměnný.

 Je výhodné pro Českou republiku euro, nebo česká koruna?

A přesně o toto jde: společná měna přes různé přerozdělování pomáhá přerozdělovačům, ale nikdy nepomáhala těm, kteří se chtěli vydrápat nahoru, stejně jako dotace nepomohou potřebným, ale vždy bohatým, nebo těm, co jsou přisáti na penězovody - přerozdělovači. Proto je Alois Rašín brán jako "skrblík a otec kvalitní měny", byť v dobách recese si lidé musí více utáhnout opasky. Chceme li však opět dohnat nejbohatší státy, (a to snad chce i ČSSD s TOP 09), je jediná cesta: nechat tvrdnout měnu, nakupovat technologie, nakupovat moderní stroje, vytlačit průběžně z našeho státu firmy náročné na dělnickou práci a převozy sem a tam a soustředit se na práce s přidanou hodnotou. Teprve až se budeme blížit ekonomice Německa, můžeme myslet na společnou měnu.

A pan Pavel Kohout a Realisté ze všech dostupných - nepolitických důkazů mají jednoznačně pravdu!

Alois Rašín

Proč nás někteří politici nutí, abychom byli navždy vazaly Německa a dělali mu pomocnou práci? Jak jsou finančně zaháčkováni? Nabíhají jim peníze na kontech, aby nás zlomili? Známe vedlejší  příjmy Oldřicha Dědka, stejně tak jako dalších fanatických přívrženců rychlého připojení? Neměl by být potrestán zločin na českém lidu, pokud zahájí připojení k euru bez souhlasu lidu referendem? Dokážeme se ze smrtící oprátky vyvléknout?

 P.S. Dodatečné doplnění: úžasný závěr je vysvětlení ekonoma Pícla z ČSSD: dluhy platit nemusíme, protože tam je ten stabilizační impuls, jste v průšvihu, my vám na to (opět) půjčíme, ale podle nás to musíte napravit. Bylo by to krásné, ale přesně o to jde - ukažme si extrémní příklad z praxe na předluženém Romovi: půjčíte mu další peníze a budete věřit, že se napraví a splatí jak první, tak další dluhy? Nebo se to bude muset odepsat formou, že se o dluh postaráme všichni? A místo Roma si dosaďme Řeka, Itala...