„Současná forma globalizace většině lidí neprospívá. A proto hledají alternativu,“ myslí si Ilona Švihlíková. Dobře je to prý vidět v USA, kde sice globalizace vznikla, ale vydělávali na ní jen ti nejbohatší. „A Donald Trump vyhrál s heslem: America first. Tedy že ze všeho, co se bude dít, musí mít Američané prospěch.“
V Americe je jídlo na příděl
„Ve Spojených státech je dnes obrovská ekonomická nerovnost. Nezaměstnanost je sice nízká, ale na trhu práce je stále méně lidí – ostatní jsou mimo. 47 milionů Američanů například odebírá potravinové lístky, protože se nemohou uživit,“ popisuje ekonomka.
O tom, že USA zoufale potřebují modernizovat selhávající infrastrukturu, už skoro nikdo nepochybuje, a bezesporu by takovou práci ocenili mnozí ti s prekarizovanými úvazky, kteří dnes pracují 70 hodin týdně a nemohou se z toho uživit. Takovéto projekty by mohly být významným impulzem pro americkou ekonomiku i společnost. Větší potenciál pro tvorbu pracovních míst vidí Švihlíkova spíš v obnově zanedbané infrastruktury, do které se desítky let neinvestovalo. Na tom se vzácně shodují levicoví i pravicoví ekonomové.
Jak se vlastně žije těm obyčejným Američanům např. z Pensylvánie či Ohia nebo i odjinud? Jan Keller popsal jejich situaci tak, že sice mají práci, ale ta práce např. v McDonaldu jim generuje 1/3 toho, co dříve vydělávali třeba v automobilce. Jak je to s tou prací, s pracovními úvazky, s pracující chudobou, s potravinovými poukázkami? Milovníci USA tvrdí, že je tam pětiprocentní nezaměstnanost, takže se vlastně nic neděje…
Nežije se jim dobře, a proto také hlasovali pro Trumpa a Sanders oslovil tak obrovské množství mladých voličů. Spojené státy dlouhodobě trpí prekarizovanou prací, vysokým počtem nedobrovolných částečných úvazků či vyčleněním z trhu práce, což pak „koriguje“ tu na první pohled optimistickou míru nezaměstnanosti. Ta už dnes, ve světě pracující chudoby, vypovídá čím dál méně o tom, jak se lidem opravdu žije. Ty doby, kdy se z práce muselo dát uživit, už jsou pryč.
Dobře je to vidět na klesající míře participace na trhu práce v USA – stále více lidí je „mimo“, a to i mimo statistiku. Důležitá je i vysoká nerovnost, hodně vysoká i na tradičně méně sociálně orientované USA, a také to, že lidem dochází, že ten „koncept selfmademana“, tedy ona sociální mobilita, je prostě jen mýtus a že je podstatně větší šance, že pokud se v USA narodíte jako chudý, zůstanete chudý.
Říkat, že „nic se neděje“, může jen ten, kdo skutečně skálopevně věří establishmentu – kdyby tomu tak bylo, tak lidé jako Trump nikdy nemohou uspět.
Reaganovské déjà vu
Trump proto slibuje vypovědět nevýhodné obchodní dohody, zdvojnásobit ekonomický růst a vrátit do země pracovní místa. „Je to takové reaganovské déjà vu: politika snižování daní pro korporace, deregulace v energetice, soběstačnost. Snaží se otočit kolem času zpět do 80. let, ale obávám se, že svět už je dnes někde jinde.“
Možná by však nebylo od věci připomenout Iloně Švihlíkové, Marksové a všem těm "socialismům", že ony to byly a jsou, kteří tvrdí, že jsou potřeba všude kompenzace, sociální dávky, sociální výpomoci, výjimky z daní a výpomoci chudým, až to korporace a nejbohatší vzaly za své a přestaly se starat o mzdy zaměstnanců: také proč, když to nahradil stát. A toto je pouze výsledek, kdy lidé začínají chápat, že socialismem to začíná a socialismem to končí. A to, co je dnes už i v USA, žádný spravedlivý kapitalismus není, ale hybrid pseudokapitalismu střižený socialismem a to je cesta do pekel!
Průměrná sazba hypoték – ukazatel Fincentrum Hypoindex – v říjnu klesla na historicky nejnižší úroveň, 1,8 procenta. V září přitom vykázala hodnotu 1,82 procenta. Tlaky na citelnější růst sazeb budou i nadále slabé. Ustanou však i tlaky na další pokles. Dno se blíží.
Klíčovým důvodem poklesu sazeb na historická minima je politika zejména Evropské centrální banky a také České národní banky, které stále signalizují odhodlání držet uvolněné měnové podmínky, případně je ještě dále uvolnit. ECB pokračuje ve svém programu kvantitativního uvolňování, kterým extrémně uvolňuje měnové podmínky napříč eurozónou. Stlačuje tedy i sazby u dlouhodobých úvěrů typu hypoték. ČNB zatím nezamýšlí vydat se „proti proudu“, její guvernér Jiří Rusnok naznačuje připravenost držet uvolněné měnové podmínky – v podobě intervenčního režimu – až do druhé poloviny příštího roku, přičemž vyloučit nelze ani ukončení intervence v roce 2018. Tomuto scénáři – ukončení intervenčního režimu za horizontem roku 2017 – může potenciálně nahrát nejistota spjatá se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem a jeho plány v hospodářskopolitické oblasti.
Kdy to skončí? Hypoteční úvěry v říjnu znovu lámaly rekordy
Na druhou stranu je třeba říci, že výhled vývoje inflace pro nejbližší měsíce je z hlediska ČNB poměrně příznivý. Inflace by měla výrazně zrychlit, a dostat se tak do tolerančního pásma tuzemské centrální banky. Z globálního hlediska pak centrální banky – ČNB, ECB a další – s ohledem na své snahy o urychlení inflace úlevně registrují stabilizaci na světovém trhu s ropou a vývoj jádrové inflace ve Spojených státech. Sečteno, podtrženo, dosažení inflačního cíle na horizontu měnové politiky je z hlediska ČNB poměrně realistické. Pokud se navíc přidá postupné opouštění stavu vysoce uvolněných měnových podmínek ze strany ECB, vznikne postupně tlak na zastavení poklesu, a poté dokonce na mírný růst úrokových sazeb v české ekonomice, včetně těch u hypotečních úvěrů. Lze tedy říci, že dno sazeb hypoték je momentálně na dohled.
Stratégové: Trump pošle euro na paritu s dolarem. A koruna?
Růst sazeb hypoték, pokud nastane, bude, jak je řečeno, velmi mírný. Neměl by výrazněji omezit poptávku po nich. Celková makroekonomická situace ČR se totiž bude souběžně dále zlepšovat, příp. udržovat svoji solidní úroveň. Letošek bude podle všeho z hlediska počtu i objemu udělených hypoték historicky rekordní. Poptávku po hypotékách příliš nezchladí ani opatření ČNB, které od října letošního roku vede k výraznému omezení poskytování tzv. stoprocentních hypoték. Hypoték, které pokrývají celou hodnotu nemovitosti, tuzemské banky poskytují jednotky procent, takže jejich omezení trh jako celek nepoznamená. Výraznější růst sazeb nezpůsobí ani uvedení nového zákona o spotřebitelském úvěru do praxe. Banky mohou pokrýt zvýšené náklady spjaté s novým zákonem z jiných svých aktivit, než je právě poskytování hypoték, které je pro ně poměrně lukrativním byznysem, typickým svým celkem ostrým konkurenčním bojem.
Publikováno se souhlasem autora
Podle německého Handelsblattu zasáhnou úsporná opatření nejvíce Německo, na deset tisíc lidí by mělo přijít o práci v Severní a Jižní Americe. Díky snížení počtu zaměstnanců se má produktivita v německých závodech zlepšit o 25 procent. Celkem má společnost na světě 624 076 zaměstnanců, z toho v Německu 282 000.
Česká automobilka kvůli nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců provádí nábory v Polsku i na Ukrajině. Proč, když vzdělaní lidé jsou v Německu?
Jedním z nejvíce postižených odvětví díky pokřiveným dotacím je polygrafický průmysl. Zatímco firmy jako Optys v Moravskoslezkém kraji zažívají boom, ostatní krachují, i kdyby se postavily na hlavu a měly sebesenzačnější záměr a tým. Prostě mají smůlu: jsou v kraji, který "Brusel" označil jako ten, který na dotace nemá nárok.
A nikoho nezajímá, že v takovém okrese či kraji nedostatkem pracovníků jsou vyšší mzdy, vyšší nájemné, vyšší ceny nemovitostí a tím by to měl trh srovnávat. Jenomže převody peněz a dotace ničí vše.
Krásný příklad je u dotací mezi státy. Západ nás prý dotuje. My máme nízké mzdy, Německo vysoké. Tudíž při srovnatelné práci bychom měli Německo průmyslově zničit. Opak je pravdou. Záhada? Ne! Ukažme si to na číslech: z Evropské unie nám pošlou cca 100 miliard korun. My tam pošleme cca 40 miliard korun. Takže zisk 60 miliard korun? Nesmysl, už teď je odhad na Ministerstvu financí, že pro rok 2016 nám odteče do států Evropské unie 270 miliard korun formou dividend a dalších odvod! Ano, čtete dobře, do států EU odtečete tento rok slovy dvě stě sedmdesát miliard korun. A s oněmi 40 miliardami je to 310 miliard korun.
|
Takže oni nám dají 100 miliard, my jim 300 miliard. To je úžasné. A právě těch 200 miliard dají na dotace tak, že německé sýry, máslo, mléko z dovozu k nám jsou levnější při mzdách v Německu či Francii, než s našimi platy naše výrobky. Proto nikdy nemůžeme dohnat státy EU, dokud budou tyto zločinné dotace. (Čísla jsou braná jako ilustrativní, byť odhad 270 miliard byl oficiálně MF vyřčen) Prostě si platíme konkurenci. To by "chytrý" nevymyslel... |
A totéž je ve vnitrostátním měřítku
Sice jsou údajně platy v Praze násobné proti Moravskoslezskému kraji, byty tam stojí až 5 milionu, zatímco na severu Moravy ani ne milion, což dává předpoklad, že firmy myjí obrovskou konkurenční výhodu a lidé s polovičními platy jsou na tom lépe, než ti v Praze, ale...
|
Zatímco se například Optys odstěhoval z Prahy 4 na Moravu a dostal desítky milionů na nové rotačky, iDNES popisuje autentický příklad opaku, kdy díky tomuto zločinnému systému zbankrotovali jiní, poctiví, kteří nemají dlouhé prsty a přátele či příbuzné v Parlamentu.
ZLOČINY ZLOČINY ZLOČINY ZLOČINY |
„Nemohli jsme konkurovat. Většina zakázek v polygrafii je totiž stejně z Prahy, takže všechny polygrafické firmy bojují o jeden trh. A když jedna dostane ohromné peníze na stavbu provozu a nákup technologií, tak je logické, že může jít s cenou dolů. Druhá je nedostane, takže musí držet ceny, aby mohla splácet půjčky a dávat lidem výplaty. Není příliš složité si spočítat, jak to pak s takovým podnikáním dopadne,“ říká bývalý majitel Východočeské tiskárny Petr Fryč.Takže jste měli dobře zavedenou firmu. Kde nastal obrat?
Největší průšvih se odehrál po roce 2007, kdy se naplno rozjely evropské dotace z programu Rozvoj -OPPI. První vlnka dotací přišla sice už v roce 2004 a tehdy sice narušila podnikatelské prostředí, ale ne fatálně. Ta druhá vlna byla podstatně masivnější s mnohem radikálnějšími dopady. Stát v rámci tohoto programu, který měl podporovat zaměstnanost, začal naprosto selektivně pumpovat peníze do firem a z mého pohledu zároveň začal porušovat zákon o ochraně hospodářské soutěže.
Co to v reálu znamenalo?
V praxi to vypadalo tak, že úředníci ministerstva průmyslu a obchodu bez jakýchkoli analýz, jak mně na neoficiálních jednáních přiznali, napumpovali v letech 2007 až 2014 do české polygrafie tři a půl miliardy korun. Nutno dodat, že tak se dělo v době, kdy kvůli krizi i internetu během tří let, 2007 až 2010, spadla poptávka po tisku v rámci Česka o 30 procent. Je tedy jasné, že se rozjel velmi tvrdý konkurenční boj, ve kterém měli příjemci dotací obrovskou výhodu.
Jaký to mělo podle vás dopad na celé odvětví?
Podle údajů, které mi poskytl Český statistický úřad, se v těchto letech na základě dotací podařilo v polygrafii vytvořit několik desítek nových pracovních míst. Ovšem také je nutné dodat, že za roky 2007 až 2014 jich podle statistiků v rámci oboru v celé České republice zaniklo zhruba tři tisíce.
Co tedy hodláte dělat?
Stát z mého hlediska jasně selhal, porušil české zákony i evropské směrnice. Je proto logické, že po něm budu chtít náhradu škody. Už jsem se spojil s několika podobně poškozenými kolegy a společně se snažíme bojovat. Musím říct, že nebylo lehké najít právníka, který by do toho s námi šel. Jasné je, že bude těžké dokázat, že stát takto zoufale selhal. To se mi ostatně ukazuje i během jednání s poslanci a úředníky z ministerstva. Ti se tváří, že je vše v pořádku, protože by zpochybnili svou existenci, ale jsem přesvědčený o tom, že právo je na naší straně.
Už probíhá také soud, kde mě stát žaluje za krácení daní a neplacení sociálního a zdravotního pojištění. Přiznávám, že jsme v tom byli pozadu, ale vždy, když bylo z čeho, tak jsme platili. I proto se nyní musím začít bránit, protože mně reálně hrozí, že ve svých 62 letech skončím totálně na dně a se mnou moje rodina. Nemůžu to takto nechat.
Myslíte, že máte šanci v tak těžkém sporu vyhrát?
To nevím, ale musím to zkusit. U nás je zvykem mluvit o dotacích jen pozitivně. Politici se předhánějí s ukazováním čísel, jak se daří čerpat. Nikdo ale už nemluví o tom, jaké škody špatně použité dotace mohou napáchat. Nejde zdaleka jen o mě a mou firmu. Tvrdím, že stát svou politikou totálně rozvrátil celý polygrafický průmysl. Firmy, které dotace měly, se totiž na nich staly závislé. Šly s cenami tak dolů, že nyní nemají ani na svou obnovu. Ale ceny se už nikdy nevrátí tam, kde byly, takže z logiky věci, ty přeživší tiskárny budou potřebovat další dotace a tak pořád dokola. Stát by prostě neměl zasahovat do soukromého podnikání, protože tím napáchá jen škodu. To je to, na co chceme nyní hlasitě upozornit. Jsem si totiž jistý, že stejný problém nemá jen polygrafie.
Devizoví spekulanti v září významně zintenzivnili své sázky na posílení koruny po očekávaném ukončení intervenčního závazku. Téměř sto miliard korun, které ČNB během jediného měsíce vydala na obranu závazku, představuje s nepatrným odstupem druhý největší objem intervencí, po srpnu roku 2015. Spekulativní nákupy devizových hráčů byly v září tak silné, že je musel svými verbální intervencemi v médiích „krotit“ guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Trhy opakované ujistil, že ČNB hodlá závazek opustit nejspíše až ve třetím nebo čtvrtém kvartálu roku 2017. Spekulativní horečku však podle všeho neuklidnil, neboť silné spekulativní tlaky posilující korunu – a nutící ČNB vehementně intervenovat – pokračovaly podle všeho i v říjnu.
V první polovině roku byla aktivita ČNB v oblasti bránění závazku spíše slabší, než se čekalo začátkem roku, neboť koruna oslabovala „přirozeně“, zejména kvůli nejistotě spjaté s britským referendem o setrvání v Evropské unii a jeho možných bezprostředně negativních dopadech (tyto obavy se nenaplnily). Zejména v posledních čtyřech měsících roku bude ČNB muset, zdá se, tuto svoji slabší než předpokládanou aktivitu kompenzovat pro změnu velice objemnými intervencemi, jejichž měsíční objem zřejmě překoná dosavadní zmíněný „rekord“ z loňského srpna.
Sílící spekulativní tlak je podněcován růstem míry inflace v České republice, který dále zrychlí, dobrým makroekonomickým stavem naší ekonomiky a váháním Evropské centrální banky s dalším rozšířením či prodloužením její programu odkupu aktiv. Toto váhání zvyšuje pravděpodobnost dřívějšího ukončení intervenčního režimu ČNB, která je na krocích ECB vysoce závislá.
V letošních prvních devíti měsících vydala ČNB v rámci své aktivní intervence v přepočtu necelých 250 miliard korun. Za celý loňský rok intervenovala v objemu necelých 244 miliard korun. Vzhledem k tomu, že v listopadu 2013, při zahájení intervence, vydala za oslabení koruny zhruba 200 miliard korun, značí to, že celkově již do letošního září intervenovala v souhrnném objemu kolem 700 miliard korun.
Objem devizových rezerv v držení ČNB v poměru k hrubému domácímu produktu ČR se nyní pohybuje kolem 45 procent. To je stále z hlediska ČNB poměrně „komfortní“ úroveň. I při aktuálně pozorovaném a také vyhlíženém citelném zesílení spekulativních tlaků tak má ČNB stále dostatečný manévrovací prostor, aby závazek uhájila, byť lze při eskalaci situace čekat kritiku např. z politických kruhů. Připomeňme, že při zahájení intervenčního režimu představoval objem devizových rezerv v držení ČNB zhruba 22 procent HDP. Nutno však říci, že devizové rezervy narůstají i z jiných důvodů, než je právě intervenční oslabování české měny.
Vzhledem k poměrně dobrému výkonu tuzemské ekonomiky a pokračujícím značným přebytkům zahraničního obchodu lze ovšem čekat silný tlak na zhodnocení koruny a tím i intenzivnější aktivitu ČNB v oblasti aktivní intervence v nadcházejících měsících. Zmírnit tlak na posilování koruny může zmírnit měnověpolitické zasedání ECB, které se bude konat 8. prosince. Pokud ECB rozhodne o prodloužení či rozšíření svého programu odkupu aktiv, klesne pravděpodobnost dřívějšího ukončení závazku ČNB, která nyní naopak narůstá – nelze vyloučit ukončení závazku už ve druhém čtvrtletí roku 2017.
V krajním případě bude ČNB muset při opouštění závazku zavést negativní úrokové sazby, což je možnost, kterou v rámci svých jednání její bankovní rada v poslední době opakovaně diskutuje. Negativní úrokové sazby by centrální bance „exit“ mohly usnadnit.
Publikováno se souhlasem autora
