„Jsem strašně rád, že se do debaty konečně začali zapojovat skuteční odborníci, kliničtí epidemiologové, jako například Vojtěch Thon, kteří říkají úplně to samé, co rok a půl tvrdím i já, ale byl jsem za to pomalu lynčován,“ uvedl pro eXtra.cz profesor Jan Pirk.
"Bohužel se často vyjadřují i pseudoimunologové, vakcinologové nebo odborníci na infekci, a ne ti, kteří to mají jako specializaci.“ Ale jako ten, kdo operuje srdce, o tom víte dost", byla úvodní otázka.
„Základem všeho je buněčná imunita. To znamená, že buňky si covid pamatují a protilátky začnou tvořit v případě, kdy se s virem setkají.“ Takže běžně nemusím mít protilátky, standardní testy mi je nenaměří, ale stejně budu chráněný, protože se vytvoří, jakmile se s covidem setkám.
„Ano, je to tak.“ Změňme testování, aby mělo logiku Jak by tedy podle vás měly probíhat testy, aby dávaly logiku?
„Standardní zjišťování toho, kolik má kdo protilátek, nedává smysl.Když už, tak mnohem levnější než PCR testy jsou vyšetření tkáňové imunity. Ty jasně ukáží, jestli skutečně máte protilátky. Pokud ano, je člověk chráněn. Ale pokud tkáňovou imunitu nemáte, stále to ještě neznamená, že nejste imunní. To rozhodně nikdo nemůže říci.“
A pokud se protilátky nenajdou, měly by se udělat specializovanější testy na to, jestli buněčná imunita umí protilátky vytvořit, že? „Ano, pak by případně měly nastoupit vyšetření na buněčnou imunitu. Jsou ale dražší, jedno vyšetření stojí přes dva a půl tisíce korun. Sám ji mám, a když ji někdo má, je chráněný, hotovo, tečka.“
O čem pan profesor Pirk mluví asi ví. Zde důkaz odborné skupiny:
Vedle protilátkové imunity se na boji s infekcí obecně podílí specifická buněčná imunita, která je zprostředkována T lymfocyty. Tato buněčná imunita hraje významnou roli u virových onemocnění včetně nemoci COVID-19. V laboratoři Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně teď začali testovat buněčnou imunitu u hospitalizovaných pacientů.
T lymfocyty jsou důležité pro odstranění viru z těla. Jejich aktivita by mohla znamenat rozdíl mezi mírnou a těžkou infekcí. Podle odborníků T lymfocyty také snižují množství viru cirkulujícího v organismu a tím pádem by mohla infikovaná osoba vylučovat méně virových částic a být méně nakažlivá pro okolí. „Díky novému testu jsme schopni v naší laboratoři zjistit právě aktivitu specifických T lymfocytů namířených proti viru SARS-CoV-2. Pro test se odebírá krev do speciálních odběrových zkumavek, jejichž stěny jsou potaženy antigeny viru SARS-Cov-2. Inkubace probíhá 16 až 24 hodin a poté se změří množství interferonu gama, látky, kterou produkují T lymfocty. Víc produkovaného interferonu znamená lepší vypořádání se s infekcí,“ uvedla Mgr. Monika Dvořáková Heroldová, Ph.D., vedoucí úseku laboratorních metod Mikrobiologického ústavu FNUSA a LF MU.
Další novinkou v laboratoři je v souvislosti s nemocí COVID-19 vyšetření hladiny N-antigenu viru SARS-CoV-2 v krvi. N-antigen (N protein) je součástí nukleokapsidy viru. „Virus primárně napadá respirační trakt. Při replikaci viru vzniká N-antigen v nadbytku a z napadené buňky se při jejím rozpadu uvolňuje do okolí. Při narušené permeabilitě (propustnosti) cévní stěny se dostává do krevního řečiště. Předpokládá se, že hladina virových antigenů v krvi koreluje se závažností onemocnění u pacientů s COVID-19. Čím vyšší množství N-antigenu a tedy větší virová nálož, tím horší je průběh onemocnění. Přítomnost N-antigenu lze stanovit v krvi kvantitativně metodou ELISA,“ doplnila Monika Dvořáková Heroldová s tím, že obě vyšetření jsou zaměřena především na klinické lékaře k nastavení vhodné léčby pacientů s COVID-19.
Obě metody, tedy stanovení aktivity T lymfocytů a množství N-antigenu, se vzájemně doplňují. Má-li pacient vysokou virovou nálož, je důležitá antivirová terapie. Pokud dochází k poklesu hladiny N-antigenu a nastupuje specifická buněčná imunita, která může reagovat přemrštěně, a tak zhoršovat celý průběh, lze ji tlumit podáváním kortikoidů. „Pokud budu vědět, co je příčinou těžkého průběhu nemoci – jestli vysoká replikace viru nebo přehnaná imunitní odpověď, mohu na jedno nebo druhé zacílit léčbu, což je určitě přínosné,“ dodal přednosta Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA a LF MU prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.