Vlasovci a Banderovci. ODS se nedistancovala a dokonce tolerovala pomník těmto a podobným zrůdám v Řeporyjích! Vlasovcům. Přece bojovali proti komunistům a SSSR. Proti Rusům. Dovoleno vše. První útok Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která je také podle vůdce Stepana Bandery označována názvem „banderovci“, proběhl v polské kolonii Parośla Pierwsza a rukou vrahů zde padlo 173 Poláků.
Pomník a pamětní deska Ruské osvobozenecké armádě v Praze-Řeporyjích byly odhaleny 30. dubna 2020! Iniciátorem výstavby památníku byl řeporyjský starosta Pavel Novotný (ODS) Podle něj jej k myšlence přivedl podnět Pavla Žáčka (ODS), který se po celou dobu realizace podílel na věci jako zjevný konzultant a věc podpořil řadou veřejných vystoupení i osobní účastí na klíčovém jednání zastupitelstva.
NE, NE A NE: s tím se nikdy nesmíříme!
Přímo z dokumentů, jak to zveřejnil expres.cz v roce 2018
Ačkoliv bylo území okupováno nacistickým Německem, strůjcem volyňského masakru byli samotní Ukrajinci, konkrétně zdejší militantní nacionalisté. Ti chtěli oblast zbavit příslušníků jiných národů, zejména rozrůstajícího se polského obyvatelstva, a učinit ji etnicky čistou.
Banderovci se tehdy vydávali za sovětské partyzány, dočkali se vřelého přivítání a poté spustili vražedné řádění – znásilňovali místní ženy, kterým pak odřezávali prsa i další části těla, a vraždili muže, přičemž i jim odřezávali pohlavní orgány, uši nebo končetiny.
Oběť s rozpáraným břichem a téměř uříznutým zápěstím
V průběhu roku následoval nespočet dalších dílčích masových vražd, počtem obětí méně či více tragických.
Vůbec nejčernějším dnem nejen volyňského masakru, ale dost možná i celé polské historie, je 11. červenec 1943, známý také jako „krvavá neděle“. V noci na tento den totiž vojáci povstalecké armády podnikli koordinovaný útok v 99 lokalitách ve Volyni, následně navíc v podobných výpadech pokračovali po celý měsíc.
Neděle obecně byla pro ukrajinské radikální nacionalisty oblíbeným dnem pro hromadné vraždění Poláků – využívali totiž toho, že se oběti účastnily mší v kostele, což vrahům výrazně ulehčilo práci s jejich shromažďováním na jednom místě.
To, čím se volyňský masakr vyjímá i v tragické době druhé světové války, je brutalita, se kterou byli nevinní Poláci vražděni. Ta v historii lidstva zřejmě nemá obdoby a vlasy se z ní nejspíš ježily i samotným nacistům.
Běžnou praxí bylo, že banderovci obklíčili danou oblast a spustili v ní bestiální vraždění každého, kdo jim přišel pod ruku. Slitování neměli vůbec s nikým – zabíjeli kojence, ženy i starce. Co bylo vůbec nejhorší, jejich utrpením se bavili.
Své oběti velice rádi vystavovali mučení, ženy a dívky před smrtí veřejně znásilňovali. Ve způsobu zabíjení svých obětí se pak zjevně snažili být „vynalézaví“.
Rozřezaná polská žena
Volyňskému masakru se věnuje vyhlášený americký historik a spisovatel Timothy Snyder, právě ten v jedné ze svých knih uvádí seznam zvěrstev, která banderovci na svých obětech praktikovali.
Zcela běžné podle něj bylo odřezávání končetin, uší, nosu, jazyka či pohlavních orgánů a v případě žen také prsou. Vrazi se často bavili tím, že do ran následně sypali sůl. Obětem také vypichovali oči nebo je zaživa stahovali z kůže.
Tělo umučené matky čtyřčlenné rodiny ze Lvova
Snyder zmiňuje i naprosto zvrácené způsoby vraždění těhotných žen – těm prý banderovci párali břicha, aby následně vyndali plod a místo něj do těla stále ještě živé oběti vkládali různé předměty, například rozbité sklo nebo kameny.
Historik popisuje i případ, kdy byl ženě do břicha vložen živý králík a následně jí břicho bylo znovu zašito.
Seznam způsobů, jakým banderovci Poláky vraždili, pokračuje například vkládáním rozžhaveného železa či střepů ženám do pochvy nebo chladnokrevným zabíjením dětí. Ty byly běžně přibíjeny za různé části těla na zeď, kojence prý vrazi často chytili za nohy a vší silou udeřili hlavou o zeď.
Jiný zvrácený čin se odehrál v Ternopilu (polsky Tarnopol), kde příslušníci povstalecké armády vyvěsili transparent „Cesta k nezávislé Ukrajině“ a na stromy podél silnice zavěsili k sobě svázaná těla dětí.
„Věnec“ ze zavražděných dětí v Ternopilu. Banderovci tam poblíž nich vyvěsili transparent „Cesta k nezávislé Ukrajině“.
Snyder v knize popisuje také způsob, kterým je zavražděn i chlapeček ve zmíněném polském filmu Volyň – vojáci ho svážnou snopy obilí, které následně zapálí.
Brutálně zabili desetitisíce lidí
Odhadovaný počet obětí volyňského masakru se různí, což je dáno chaotickou situací, která v oblasti panovala. Vesnice byly vypalovány a srovnávány se zemí a své oběti banderovci zakopávali do masových hrobů.
Těla šestadvaceti umučených a zavražděných polských občanů v obci Połowce
Pokud bychom měli odhady historiků zprůměrovat, řeč je přibližně o šedesáti tisících obětí. Identifikována z nich byla jen více než polovina.
Velké ztráty si nakonec připsala i Ukrajina, a to v důsledku pomsty od polské strany. I v tomto případě se terčem stalo civilní obyvatelstvo. Odhady přesného počtu obětí se opět různí – od několika tisíc po dvacet tisíc obětí.
Po roce 2000, respektive 2010 se začaly přepisovat dějiny, dokonce se zrůdám staví pomníky, protože se jich bál SSSR a prý Stalin. Dnes se této manipulace snaží využít naše údajně demokratická probruselská enkláva a my máme hájit tyto hodnoty. Jdem do toho SPOLU, hlásají vůdci. Ale kdo nezná minulost, nepozná budoucnost. Prý byli komunisti vrazi, protože Banderu - hrdinu zabili. Neuvěřitelná zvrácenost a manipulace.
Vlasovci a Banderovci. Zrůdy a nic než zrůdy!
Vážně do toho jdeme SPOLU?
