Sice to dnes nazýváme učeněji, globálněji a europejštěji, ale přívalové deště pod názvem silné bouřky a průtrže mračen byly, jsou a budou a šokující následky byly, jsou a budou. Přírodě prostě neporučíme.
Převzato z "Posázavského Pacifiku"
Hromada hlíny a sutin, která zbyla po silné letní bouři roku 1969. Voda valící se ze svahu nad zastávkou nejdříve zatopila malý propustek pod tratí, který následně strhla, včetně obrovské masy hlíny. Zuřící živel si tak pod tratí vyhloubil zcela nové koryto. Fotografie zachycuje nános materiálu pár dní po události.
My starší máme výhodu: mnohé jsme zažili, takže když zelení pošuci vykládají vytřeštěně že uschneme, abychom se pak utopili a běhají s obrázkem svaté Gréty, nemohou se divit, že si klepeme na hlavy a jsou nám k smíchu. Jedno je jisté: také zestárnou a budou se smát svým dětem, kteří vše zažijí poprvé.
Mimochodem, polovina dnešních záplav není mimořádným deštěm, ale že vodě postavili do cesty hráze, asfaltové chodníky a silnice, či betonové zahrádky, a voda si prostě opět hledá novou cestu. Nic víc.